Lidé, zvyky, náboženství

Život Nepálců je svázán mnoha zvyky a tradicemi, které se často značně liší od zvyklostí u nás doma. Každý návštěvník Nepálu by měl být na tyto rozdíly připraven. Na druhou stranu jsou Nepálci velmi tolerantní a mnohá vaše faux pas přejdou bez povšimnutí.

Nepálci se zdraví pozdravem „namasté“, a to v průběhu celého dne. Souhlas vyjadřují pokýváním hlavy mírně do stran, nesouhlas dávají nejčastěji najevo nastavením ruky před obličej dotyčného, s nímž se neshodnou. Naprostá většina Nepálců, což bývá velmi užitečné, rozumí základní anglickým slovíčkům „yes“ a „no“.

Přestože byl v zemi kastovní systém oficiálně zrušen již v roce 1963, stále pro většinu Nepálců představuje příslušnost ke kastě rozhodující kritérium pro volbu povolání, výběr životního partnera atd. Cizinci jsou v hinduistické společnosti obvykle považováni za osoby stojící mimo kastu. Co se týká společenského postavení, budete se jako turisté těšit značné úctě. V očích Nepálců je každý cizinec velmi bohatý. Při setkání s místními lidmi vám budou kladeny stále stejné otázky týkající se vašeho jména, věku, bydliště a povolání.

Při stolování platí jako jedno z nejdůležitějších pravidel, že vše, čeho se dotknete rty, je jednou provždy znečištěno. Pokud budete pít ze společné láhve či skleničky, snažte se nedotýkat rty. Neochutnávejte jídlo z cizího talíře, ani nenabízejte ze svého. Dalším důležitým pravidle je používat při jídle pouze pravou ruku. Levá ruka je vyhrazena pro omývání těla a očistě po vykonání potřeby (Nepálci nepoužívají toaletní papír a očistu provádějí vodou z nádoby k tomu určené).

Ve výběru oblečení jsou Nepálci konzervativní a v přiměřené míře by to mělo platit i pro turisty. Ženy by měly mít zakrytá ramena a nohy. Hodí se proto šaty nebo delší sukně. Muži by měli nosit dlouhé kalhoty. V horách na treku jsou však šortky samozřejmostí, a to i pro ženy. Do hinduistických chrámů většinou nevěřící nesmějí vstupovat. Pokud je vám vstup povolen, odložte obuv a vše kožené a nefoťte bez dovolení. Stejně se chovejte i buddhistických chrámech a klášterech. Stupy obcházejte vždy po směru hodinových ručiček.

Raději si vyžádejte souhlas, pokud hodláte fotografovat lidi. Zejména v odlehlých a méně navštěvovaných oblastech počítejte jako turisté s velkým zájmem místních obyvatel. Většina z nich na vás bude zkoušet svoji angličtinu neutuchajícím koloběhem stále stejných otázek a budou se chtít s vámi spřátelit, vyměnit si adresu a vyžadovat slib, že jim napíšete. Děti budou žadonit o bonbon nebo školní pero. Možná vám bude jejich chování bude nepříjemné, snažte se ale být trpěliví a myslete na okřídlené rčení, které praví, že Nepál nezměníte, ale Nepál změní vás…

Náboženství

Náboženské tradice tvoří nedílnou součást běžného života v Nepálu. Pro jeho obyvatele má každý akt duchovní význam a božstva mají ve svých rukou doslova všechny úspěchy a nezdary, proto si je všichni snaží předcházet. V zemi se prolínají tři hlavní náboženské směry: hinduismus, buddhismus a šamanismus. Teoreticky jsou vzájemně neslučitelné, ovšem nesmírně tolerantní Nepálci ochotně leccos přehlédnou. Státním náboženstvím je hinduismus, k němuž se hlásí naprostá většina obyvatel, i když mnozí pouze formálně.

Hinduismus není náboženství v pravém slova smyslu, hinduisté své víře říkají dharma (božský zákon). Tento výraz mnohem lépe postihuje spojení víry, povinností, způsobu života a celého sociálního řádu. Základ hinduismu představuje několik kategorií textů. Jsou to tzv. védy vytvářené od roku 1800 př. n. l. a epopeje vznikající od roku 700 př. n. l. V hinduismu najdeme tisíce bohů a všichni představují jedinou bytost existující nade vším a všude. V době, kdy byly sepsány védy, byl jedním z hlavních bohů vládce nebes Indra. Větší důležitost ale potom získali Brahma, Višnu a Šiva. Brahma stvořil svět, má čtyři obličeje a čtyři paže, a proto může všechno vidět a všude zasahovat. Višnu uchovává svět, mezi jeho atributy patří kotouč, symbol boží energie, kyj představující sílu a mušle zastupující vodu, plodnost a bohatství. Šiva svět ničí, aby ho přetvořil, je strašlivý a zároveň blahodárný. Často bývá zobrazován v kruhu ohnivých plamenů, symbolu destrukce, v ruce s malým bubínkem, který vydává první zvuk, zvuk stvoření.

Hinduistická společnost se dělí na kasty: nejvýše stojí bráhmani, potom kšatriové (šlechtici a válečníci), vaišijové (obchodníci a rolníci) a nakonec šúdrové (nevolníci, sloužící vyšším kastám). Byl to údajně bůh Brahma, který dal vzniknout tomuto uspořádání společnosti, protože každou kastu vytvořil z jiné části svého těla. Z úst mu vzešla kasta nejvyšší, bráhmani studujících posvátné texty, z jeho paží se zrodili kšatrijové, ze stehna vaišijové a  z jeho chodidel šúdrové. Hinduisté, kteří nepatří do žádné ze čtyř hlavních kast, jsou považováni za nečisté a říká se jim „nedotknutelní“ (páriové).

Podle hinduismu žije každý jedinec několikrát. Smrt představuje přechod od jednoho osudu k  dalšímu. Nesmrtelná duše se po smrti převtělí do jiného těla podle skutků, které vykonala v právě ukončeném životě. Takový je zákon karmy, neboli princip, podle kterého je konkrétní lidský život pouhým článkem v řetězci životů. Štěstí v každém bytí závisí na skutcích vykonaných v životě předešlém.

Buddhismus vzešel z myšlenek Buddhy, který se narodil jako princ Siddhartha Gautama v Lumbini v dnešním Nepálu v 5. nebo 6. století př. n. l. Jeho učení bylo především protestem proti tehdejším praktikám a rituálům rigidního hinduismu. Základ buddhismu tvoří Buddhovo poselství, ve kterém svým žákům vyložil tzv. Čtyři vznešené pravdy, které tvoří základ jeho doktríny.

Nejprve prohlásil, že v životě je všechno jen utrpení (První Pravda). Narození, nemoc, stáří i smrt způsobují utrpení. Lidské utrpení vyplývá z připoutanosti k životu a z neuspokojitelné touhy po štěstí (Druhá Pravda). Aby utrpení skončilo a jedinec dosáhl smíru, je třeba odstranit žádost a ovládnout ji (Třetí Pravda) příkladným životem. Ve své Čtvrté Pravdě Buddha odhaluje cestu, kterou musí člověk projít, aby zrušil utrpení a poznal nirvánu (stav, kterého bytost dosáhne, když se vymaní z kruhu reinkarnací a nepociťuje již touhu, a tedy ani utrpení). Nirvánu definoval jako stav věčné blaženosti, ve kterém už neexistuje žádost, nevědomost, čas a utrpení.

Dosažením nirvány končí koloběh reinkarnací (převtělení). Buddhismus se obrací na všechny bez výjimky: nezáleží na pohlaví ani sociálním původu, všichni buddhisté patří do jednoho společenství, sanghy. Moudrosti lze dosáhnout každodenní dlouhou meditací o Čtyřech Pravdách a dodržováním mravních zásad, jak je definoval Buddha.

Odnoží buddhismu, která klade důraz na vyjádření duchovních principů s použitím mimořádně barvité symboliky, je lamaismus (tibetský buddhismus). Kolo života, které bývá často zobrazováno na thankách a nástěnných malbách v klášterech, představuje komplikované pojetí různých úrovní existence v koloběhu umírání a zrození. Buddhistické posvátné symboly – stupy – byly původně mohylami s ostatky Buddhy, později se vyvinuly v pozoruhodné stavby vyjadřující složitou symboliku buddhistické mytologie. Tibetským vynálezem jsou modlitební mlýnky a válce, na nichž bývá obvykle napsána formule „Óm mani padmé húm“ a které slouží ke koncentraci při meditacích. Podobně modlitební praporky nesou různé mantry (magická slova) a modlitby, které pak vítr odnáší do celého světa.

Také Šamanismus představuje nedílnou součást tradiční nepálské společnosti. Stále je hojně praktikován v horách na východě i západě Nepálu a dokonce i v Kathmandu. Jak dalece je rozšířen se přesně neví, neboť šamanové provádějí své obřady v soukromí, často v noci a obvykle si své znalosti nechávají pro sebe. Spojení šamanismu s „primitivní“ kulturou vede městské Nepálce k tomu, že se na tyto praktiky dívají spatra a upřednostňují „modernější“ náboženství. Ovšem to jim nebrání, aby si soukromě nezavolali šamana, když je bolí zuby nebo pokud chtějí svůj dům zbavit zlých duchů.

Kumari

Živá bohyně Kumari je mladinká dívka, pověřena vykonávat složité náboženské obřady. Jakými zkouškami musí projít, aby se stala Kumari, se přesně neví. Kolují dohady, že bez známek strachu musí projít dvorem plným krve a mrtvých zvířat. Dále musí mezi předměty vybrat ty, které patřily její předchůdkyni. Pak se z Kumari stává živá forma bohyně Kálí, které se kloní i král. Jakmile představitelka Kumari začne poprvé menstruovat, nemůže svou úlohu vykonávat a odchází vlastně do penze. O živobytí nemusí mít strach, materiálně bude zabezpečena na zbytek života. Většinou však zůstává svobodná, protože se věří, kdo si ji vezme, zemře. Kumari přebývá v budově Kumari Bahal na Durbar Square v Kathmandu. Svou vlastní živou bohyni mají i další města v Nepálu.[/cut]

Svátky a festivaly

Nepál není pouze zemí hor, ale také svátků a festivalů, každoročně se jich zde slaví více než padesát! Některé festivaly mají stanoveny pevná data konání, ale termín většiny z nich je pohyblivý. Aktuální informace naleznete například na internetové adresewww.visitnepal.com/nepal_information/festival_dates.php. Pokud se v Nepálu ocitnete v době konání některé slavnostní události, což bude vzhledem ke značnému počtu svátků pravděpodobné, patrně si odnesete nezapomenutelný zážitek. Přestože zdejší svátky mají obvykle náboženskou povahu, vynikají značným veselím a diváci jsou vždy vítáni. Během podzimní hlavní trekařské sezony probíhají oslavy dvou nejvýznamnějších svátků – Dashain a Tihar.

V následujícím výčtu uvádíme nejznámější nepálské svátky, které byste si neměli nechat ujít, pokud se zrovna budete v pravý čas pohybovat po Nepálu:

Lhosar

Tibetský Nový rok připadá na únor. Buddhistické kláštery v Boudhanathu a Svayambhunathu jsou tou dobou bohatě vyzdobeny a lidé tančí tradiční tance. Svátek představuje rovněž příležitost pro setkávání rodin, při nichž si slavnostně oblečení příbuzní předávají malé dárky.

Shivaratri

Šivova noc, připadající na přelom února a března patří mezi nejvýznamnější nepálské svátky. Hinduisté během této noci zapalují ohně. Zvláště slavnostní je tento svátek v Pashupatinathu, kam přicházejí tisíce poutníků a sádhuú(svatých mužů), aby se zúčastnili velké náboženské pouti – mély. Zde se koupou ve svaté řece Bagmati a často kouří marihuanu.

Holi

Nepálské „Velikonoce“ nebo také svátky vody a barev připadají na přelom února a března. Při tomto veselém svátku se lidé navzájem polévají obarvenou vodou a posypávají barevnými prášky, turisty nevyjímaje.

Raato Machhendranath Jaatra

Nejúžasnější nepálský svátek – před zraky tisíců diváků se na rozkymáceném obrovském voze veze ulicemi Patanu figurína Mačendranáta, kathmandského božstva přinášejícího déšť.

Gai Jatra

Festival krav se slaví se v srpnu nebo v září a je plný humoru, vtipů a satiry. Podle tradice se rodiny, kterým během uplynulého roku zemřeli příbuzní, účastní pestrých průvodů, aby uctili své blízké. Kluci dovádějí po ulicích v kravských maskách.

Teej

Třídenní „svátek žen“, při němž ženy v červených šatech zpívají a tančí ulicemi, připadá na srpen nebo září. První večer pořádají ženy dámskou jízdu, ale od půlnoci jim začíná jednodenní půst. Druhého dne se ženy shromáždí u chrámového komplexu v Pashupatinathu, aby zde uctily Šivu, a poslední den ukončí obřadnou koupelí, při níž ze sebe smyjí hříchy.

Dashain

Na přelomu září a října probíhá v Nepálu největší festival. Dashain je rovněž nejdelším svátkem, trvá 15 dní a slaví ho všechny náboženské a etnické skupiny. Oslavy obvykle následují hned za letní sklizní rýže, takže to jsou vlastně takové dožínky, při kterých se setkávají celé rodiny. Svátky si užívají i děti, ty pouštějí draky a dovádějí na houpačkách postavených speciálně pro tento svátek z bambusových kmenů. Rovněž bývá při této příležitosti obětováno velké množství zvířat. Oslavy vrcholí sedmý, devátý a desátý den. Sedmého dne, nazývaného Fulpati, prochází ulicemi Kathmandu průvod, v jehož čele je slavnostně nesena kytice posvěcených květin (fulfati). Devátý den, Nawami (Navamí) začíná o půlnoci obětmi buvolů v chrámech děsivé bohyně Taleju, později během dne se odehrávají krvavé oběti na nádvoří Cot Courtyard nedaleko kathmandského Durbar Square a také ve všech nepálských městech a vesnicích. Krví obětovaných zvířat se pak skrápí dílny, nářadí, autobusy a další dopravní prostředky, aby tak získaly energii bohyně Durgy a v případě dopravních prostředků, aby se jim vyhýbaly nehody. Desátý den – Dashami (Dasamí) je oslavou Rámova vítězství nad démonem Rávanou. V tento den se chodí na návštěvy ke starým lidem, kteří návštěvníkům malují na čelo znamení tiku (tečku). Kdo se dostaví do Královského paláce, může tiku obdržet od krále.

Tihar

Festival světel, jak je také nazýván, probíhá v říjnu nebo v listopadu a po Dashainu je druhým největším svátkem. Trvá pět dní a je spojován s Lakšmí – bohyní štěstí a hojnosti. Domy bývají pečlivě uklizeny a slavnostně vyzdobeny. Lidé rozsvěcují ve svých domácnostech svíce, aby k nim bohyně Lakšmí trefila. Během těchto pěti dnů jsou postupně uctívány vrány, psi a krávy. Névárská komunita rovněž slaví  během Tiharu svátek Mha Puja (Mápúdžá), což představuje vlastně névárský Nový rok. Festival končí Bhai Tika – Dnem bratrů, při kterém dívky obdarovávají své bratry sladkostmi a malují jim na čelo tiku na ochranu před zlými duchy. V průběhu festivalu Nepálci mohutně sázejí a hrají hazardní hry.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: