Největší pochoutkou mongolských pastevců je svišť bobak. Několik honáků buší klackem do země, další čekají s nabitou puškou až vystrašený svišť vystrčí hlavu. Do vykuchaného chlupáče se pak dají horké kameny, břicho se zadrátuje a letlampa udělá své …
Mongolsko je rozlehlou zemí rozprostírající se ve vnitrozemí asijského kontinentu. I když to mnohé překvapí, má s naší republikou společného víc, než se na první pohled zdá. Téměř třicet tisíc místních obyvatel z dvou milionové populace studovalo nebo pracovalo v bývalém Československu a dříve navázané obchodní kontakty stále pomáhají v uzavírání nových smluv. Není velkou zvláštností, že v hlavním městě potkáte člověka, který nejen že rozumí česky, ale dokáže i odpovědět na pozdrav.
Pokud ale opustíme mongolskou metropoli, dostáváme se do naprosto jiného světa. Do světa nekonečných stepí, jurt, ajraku a potomků Čingischána, jejichž zvyky a obyčeje mohou cestovateli připadat přinejmenším zvláštní a podivné. Jednou z výrazných odlišností je právě tradiční mongolská kuchyně.
Tradiční mongolská kuchyně
Mongolské pokrmy se nevyznačují zvláštní nápaditostí a nespočtem chutí jako je tomu např. u kuchyně čínské, ale přesto jsou opravdu zajímavé. Nejčastěji podávaným jídlem je vařené skopové maso. Příprava tohoto jídla probíhá v hliníkové konvi, v níž je kromě neodkostěného kusu masa i cibule, česnek, mrkev a několik do ruda rozžhavených kamenů. Jako příloha bývají podávány brambory. Mongolové nepoužívají koření a jediné, čím ochucují svá jídla, je sůl.
Grilovaný svišť
Snad největší raritou, se kterou jsme se během naší cesty setkali a kterou jsme jako jedinou z nabízených pochoutek neměli odvahu ochutnat, byl grilovaný svišť. Zní to neuvěřitelně, ale jedná se o největší národní pochoutku! V mongolských stepích žije svišť bobak (Marmota bobac), který je blízkým příbuzným sviště horského (Marmota marmota), kterého můžeme spatřit např. v Alpách. Liší se kratším ocasem, světlejší srstí a bíle zbarvenými hlodáky. Ve stepi vyhrabává až 3 m hluboké a 20 m dlouhé chodby.
Již samotný lov tohoto jinak plachého hlodavce může být pro Evropana opravdovým zážitkem. Stepí se pohybuje několik mužů s klacky, kterými buší do země a snaží se tak vystrnadit sviště z jeho nory. Další část lovců se stepí pohybuje buď na koni nebo stále častěji na motorkách. Sviště hledající úkryt v norách střílí za jízdy. Nejzkušenější a nejzdatnější z nich pak za jediný den skolí 5 – 8 kusů těchto chlupatých hlodavců.
Následuje příprava, při které je svišti nejprve uříznuta hlava, vyjmuty vnitřnosti a do vzniklé dutiny vsunuty horké kameny. Vzniknuvší otvor je pak obvykle uzavřen pomocí drátu. Tepelná úprava spočívá v systematickém opalovaní plamenem letlampy, známou to pomůckou našich lakýrníků na odstraňování starých nátěrů barev, a spálená srst je odírána krátkým klacíkem. Asi po 15 – 25 minutách intenzivního „rožnění“ je pochoutka připravena k okázalé hostině.
Svišť se řekne mongolsky „tarvagan“, letlampa „bódog“. Nazvali jsme tedy toto jídlo, po kterém se našim mongolským přátelům dělaly boule za ušima, „tarvagan ala bódog“ – svišť grilovaný nad letlampou.
Pozor na roztoče!
A proč jsme neměli odvahu toto jídlo ochutnat? V srsti těchto hlodavců přežívá roztoč, který je přenašečem dymějového moru a epidemie této nepříjemné nemoci jsou v Mongolsku poměrně časté. Po důkladné tepelné úpravě je s největší pravděpodobností jakákoliv obava zbytečná, ale jistota je jistota, a tak jsme si s našimi přáteli jen připili na zdraví a zdar naší cesty …
Čas strávený v této čarokrásné zemi byl příliš krátký nato, abychom mohli poznat zemi a domorodé obyvatele se všemi jejich zvyky, bohatou kulturou a tradicemi. Na kočovníky se stále usměvavou tváří, na lidi, pro které čas nehraje roli a jejichž život plyne ve vzácném souladu s okolní přírodou prostě nejde zapomenout a stále mne cosi táhne zpět donedozírných mongolských plání a nebetyčných hor.
Ve spolupráci s www.fototoulky.net
