Intenzivně v sobě vnímám pocit, že kamkoliv se pohnu, něco se zkrátka posere.
Výlet do země, kterou v současné době známe spíše z médií, cesta za prosincovým teplem (jak jsem si naivně myslel), krok za poznáním novodobé války… Na začátku se zdála nabídka mé kamarádky cestovatelky Jolany Sedláčkové z Jihlavy naprosto bláznivá, za týden jsem už měl pořízenou letenku a čekal mě zajímavý krátký výlet do Sýrie s dalšími pěti cestovateli.
Severní Libanon ukrývá mnohá překvapení, stejně jako krásy. Údolím Qadisha pak vede jedinečná dobrodružná stezka, které je pomáhá objevovat.
Cedr je symbolem Libanonu, vlastně se mu i přezdívá „země cedrů“. Tento nádherný strom sice zdobí státní vlajku, však ani on nemusím být věčný, hrozí mu nebezpečí.
Svatý Antonín je znám jako otec mnišství. Co má tento pozoruhodný muž společného s jeskyní v Libanonu, kde u oltáře visí řetězy a okovy určené pro nemocné lidi?
V Turecku jí říkají nargile, v Egyptě šíša (to ze slova hašiš), Libanonci boura nebo argila. V anglickém slovníku ji najdete pod názvem hookah. Znáte i vy vodní dýmku?