Phnompenh

Od 15. století, kdy se sem přestěhovali vládcové z Angkoru, začalo město vzkvétat a nabývat na významu. Svého času bylo dokonce považováno za nejkrásnější město Indočíny. V roce 1688 se stalo hlavním městem Kambodžy. Jeho kouzlo je i dnes stále patrné i když v mnohém se svými dopravními zácpami a hektickým životem nijak neliší od ostatních chaotických asijských velkoměst.

Hlavní město Kambodže se nachází na soutoku tří řek – Tonle Sap, Bassac a Mekongu – a připomíná spíše rozlehlou vesnici. I když má téměř 1 mil. obyvatel, nenajdeme zde prakticky žádné vysoké stavby, veškeré ulice jsou zato plné lidí, dopravujících se na kolech nebo motocyklech.

Královský palác

Je největším magnetem v Phnom Penhu. Byl postaven v roce 1813 a svou honosností, stavbou a krásou připomíná královský palác v Bangkoku. Z věží na střeše korunovační síně se dívá tvář Buddhy, směřující do všech čtyř světových stran. Také v Kambodži je podobně jako v Thajsku naprostá většina obyvatel buddhistického vyznání. Královský palác v Phnom Penhu je rezidencí i současného krále Norodoma Sihanuka. Král dnes ovšem nemá v Kambodži prakticky žádnou pravomoc, protože vládne premiér. Nejznámější budovou královského paláce je Stříbrná pagoda, která dostala své jméno podle stříbrné podlahy a nachází se v ní podobně jako v thajském královském paláci socha smaragdového Buddhy.

Národní museum

Nacházejí se v něm památky jak z období před Angkorem, tak i po něm. Celá budova tohoto musea je navíc postavena tak, aby připomínala symbol Kambodži, který se vyskytuje i na její státní vlajce – siluetu chrámu Angkor Vat s jeho pěti věžemi.

S-21 (Tuol Sleng)

Smutnou památkou nedávné historie je museum genocidy Tuol Sleng. Toto museum bylo zřízeno v bývalé střední škole, proměněné za polpotovského režimu ve vězení, nazývané "S-21". Ze sedmnácti tisíc lidí, kteří zde byli vězněni, jich přežilo pouze sedm. V některých celách jsou ponechány postele a na nich předměty, kterými byli vězňové mučeni. Zrůdnost věznitelů nespočívala totiž pouze v tom, že se snažili vymýtit veškerou inteligenci národa, ale navíc vymýšleli pro každou z profesí speciální způsoby mučení (zubařům trhali zuby, instalatérům lili trychtýřem do hrdla vodu, na elektrikáře používali elektrický proud apod.). Na všech stěnách visí fotografie obětí z dokonale vedeného archivu. O to podivnější se jeví skutečnost, že po pádu režimu Rudých Khmerů nebylo možno jeho prominenty potrestat, protože nebyli známí. V poslední místnosti je na zdi k vidění mapa Kambodže, sestavená z lebek a kostí umučených dětí. Pozůstatky tisíců dalších obětí jsou umístěny v mohyle poblíž Phnom Penhu na tzv. Vražedných polích v Choeung Ek. Označení Vražedná pole (Killing fields) je také názvem filmu, který byl o této době natočen.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours.