Angkor Vat

V roce 1848, když si klestil cestu neprostupnou kambodžskou džunglí, narazil misionář Charles – Emile Bouillevaux na rozvaliny jakéhosi velkého dávného města a mezi nimi našel Angkor Vat, jeden z největších svatostánků světa. Velebné chrámy Angkoru Vatu zůstaly po staletí ukryty v hlubinách kambodžské džungle. Dnes patří k největším pokladům světové kultury. Tento rozsáhlý komplex vybudoval božský král Súrjavarman II. ve 12.století a zasvětil ho hinduistickému bohu Višnovi, aby sloužil jako svatyně a následně mauzoleum Súrjavarmana samotného. Byl považován za nebeský palác, kde se mohl zdržovat duch králů. Když v roce 1973 eskalovala válka v Kambodži, byl na francouzské archeology, kteří dohlíželi na Angkor Vat vyvinut nátlak, aby chrám opustili. Celý chrámový soubor, který je ovšem jen část celého komplexu, se stal úkrytem Rudých Khmérů. Dnes jsou v chrámech díry po kulkách. Politickým cílem Rudých Khmerů bylo osvobodit zemi od náboženské závislosti a proto dali odstranit z mnoha skulptur hlavy. Dnes probíhá restaurování, jsou ale pochybnosti, aby bylo provedeno odborně. Soukromou koncesi na prodej vstupenek má místní ropná společnost Sokimex. To znamená, že jen malá část vstupného jde na údržbu a rekonstrukci samotných chrámů, zatímco poměrně velké částky jdou do kapes ropné společnosti.

Vůbec největší zachovaná stavba v areálu Angkoru, a zajisté i nejslavnější. Jeho silueta dnes zdobí i kambodžskou státní vlajku. Jde o jeden z největších chrámových komplexů na světě. Celková plocha Angkor Vatu včetně dlouhých hradeb a 200 m širokých vodních příkopů ve tvaru obdélníku činí okolo dvou set hektarů – což je 4,5x více, než má území státu Vatikán… Angkor Vat však pravděpodobně nebyl jen chrámem, ale také hrobkou panovníka, který jej dal vystavět, Súrjavarmana II. (1113–1150). Budování tohoto velkolepého díla trvalo prakticky po dobu celé jeho vlády, dokončeno bylo až po jeho smrti.

Celý komplex je zpodobněním hinduistického vesmíru: vodní příkopy symbolicky reprezentovaly sedm moří, jež se prostírala kolem mythické hory Méru – tuto horu s jejími pěti vrcholy pak představuje samotný chrám s pěti věžemi, připomínajícími lotosové květy. Angkor Vat je zasvěcen (jako jeden z mála khmerských chrámů) bohu Višnuovi, k němuž se pojí i orientace chrámu na západ, rovněž netypická pro khmerské stavby, většinou situované východním směrem. Ze západu se k chrámu vstupuje přes most a vstupním pavilonem, za nímž se počíná zhruba 300 m dlouhá písková přístupová cesta, jejíž perspektiva jen zvýrazňuje monumentálnost celé stavby. Cesta je lemovaná hadími balustrádami.

Ústřední chrám má tři široké stupně a připomíná tak pyramidu. Každý ze stupňů je lemován galeriemi s věžemi v rozích a vstupními pavilony uprostřed každé strany. Mezi galeriemi jsou dvě křížová nádvoří, ústící v krytá, stupňovitá schodiště. Vnitřní svatyně má plošné rozměry pouze 4,6 x 4,7 m, což je vzhledem k celkové mohutnosti stavby jen zdánlivě překvapivé – podobně je tomu totiž i u jiných khmerských chrámů, kde rovněž vnitřní prostor není tak podstatný.

Vnější a nejdelší galerie jsou zdobeny souvislými reliéfy, na nichž lze mj. spatřit 2–3 tisíce nebeských víl – apsaras, každá z nich je jiná (uváděný počet se v různých pramenech liší). Jde o první skutečný vrchol sochařské výzdoby khmerských umělců a řemeslníků.

Angkor Thom – Bayon

Hlavní město khmerské říše, postavené za možná největšího angkorského panovníka Džajavarmana VII. (1181–1219). Tento vládce se rozhodl vybudovat nové hlavní město poté, co bylo to předchozí zničeno čamským útokem v r. 1177. V době jeho největší slávy žil v novém hlavním městě údajně téměř milion obyvatel. Angkor Thom se nachází zhruba dva kilometry na sever od Angkor Vatu. Město má v podstatě čtvercový půdorys, orientovaný podle světových stran, a je ohrazeno 8 m vysokou zdí a téměř 13 km dlouhým a 100 m širokým vodním příkopem. Uvnitř se zachovaly jen kamenné stavby, vesměs náboženské povahy, zatímco dřevěná obydlí logicky neodolala času.

V hradbách kolem Angkor Thomu je pět bran, každá na jednu světovou stranu, plus jedna brána Vítězná, kterou se z východu dalo jít přímo do královského paláce. Ke každé bráně se jde po vyvýšeném náspu nad příkopem – všechny náspy jsou lemovány sochami bohů a démonů držících hady, což upomíná na hinduistický mýtus o stloukání mléčného oceánu. Přístupové cesty procházejí obrovskými branami, což jsou víc než 20 m vysoké stavby se třemi věžemi, na nichž jsou ze čtyř stran veliké vytesané usměvavé tváře s širokými rty: dodnes panují spory o to, zda má jít o tvář boha Brahmy, bóddhisattvy Avalókitéšvary (Džajavarmanova éra byla ve znamení mahájánového buddhismu), či dokonce o tvář samotného panovníka.

Přímo v geometrickém středu Angkor Thomu stojí hlavní svatyně Bayon. Podobně jako Angkor Vat, i Bayon se vzpíná pyramidovitě vzhůru, hlavní věž stavby se však od jiných staveb liší svou kruhovou základnou. Tyčí se do výše přes 40 metrů. Na vrcholu svatyně je dalších 49 menších věží, vyrůstajících z horních nádvoří – na všech těchto věžích se opakuje motiv obrovských obličejů ze všech čtyř stran, tak jako tomu bylo u vstupních bran. Samotný chrám je však unikátní také svou reliéfní výzdobou, která pokrývá stěny v délce zhruba 1,2 km. Je na ní zobrazeno více než 11 tisíc postav ve velmi rozmanitých podobách: vedle buddhistických motivů, dosud v Angkoru vzácných, se tu prvně ve velké míře objevují i výjevy z obyčejného života: vojáci, rybáři, kuchaři… Nechybí tu ani zpodobení boje s Čamy.

V Angkor Thomu se nalézají i další pozoruhodné stavby, např. dvě terasy (Sloní terasa a Terasa malomocného krále), z boku zdobené detailně propracovanými vlysy, nebo rozpadlý chrám Baphuon (dříve údajně velkolepější než Bayon).

Ta Prohm

Ohromná stavba v ruinách z 12. století se nalézá poblíž opevněného Angkor Thomu, na levém břehu řeky Siem Reap. Její kouzlo pro návštěvníky spočívá především v tom, že zůstala ponechána takřka ve stejném stavu, v jakém byla nalezena. Stavby se staly kořistí mohutných stromů, jejichž kořeny vrostly mezi rozpadající se stěny. Původně mělo jít o buddhistický klášter a mělo tu žít více než 12 tisíc mnichů a 615 chrámových tanečníků. Tři vnitřní nádvoří jsou obklopena třemi galeriemi, uprostřed každé hrany jsou vstupní pavilony. V centru komplexu se nalézá ústřední svatyně se zbytky věží. Celkový dojem ze staveb samých trochu znesnadňuje fakt, že částečně splývají s bujnou vegetací, i to, že se tu vyskytuje mnoho dalších pavilonů, věží a svatyň, které neumožňují přehledný pohled. Přesto jde o jedno z nejpůsobivějších míst Angkoru.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours.