Kupujeme listky do Aranya Prathet, na Kambodzskou hranici. Tuk Tukem jedeme na hranici, kde zaciname chapat, co to je, rozvojova zeme. Totalni bordel. Zebraci, mrzaci, dohazovaci, zevlaci.... Kupujeme viza za 1000B a asi po 20ti minutach opoustime hranici a vydavame se do divociny. V mezihranicni zone jsou petihvezdickova kasina a pred nimi lide, kteri nabizeji uplne nesmyslne sluzby. Treba jeden kluk nas chce odvezt asi 100m daleko na trakari. Obklopeni dohazovaci nasedame na jeden pickup, ktery nas pry odveze az do Siem Reapu jeste ten samy den za 500B 3 osoby (po notnem smlouvani). Dalo by se to asi i mnohem levneji, ale uz se zacinalo smrakat, takze jsme to radeji vzali. Jizda na korbe pickupu s asi dalsimi 10ti mistnaky byl nazapomenutelny zazitek. Nejprve jsme jeli do Sisophonu, mesta na pul cesty. Tam jeste vedla asfaltka. Zde nasledovalo asi hodinu a pul dlouhe presedani na jiny pickup. Byla uz tma jak v pytli. Uz pri prijezdu vidime dva belochy. No hadejte odkud byli. Samosebou cesi. Kdo jiny by v totalni tme, v riti sveta a mezi melouny, grepy a hordou kambodzanu hledal transport na dalsi staci, ktera vedla, jak jsme posleze zjistili, po neuveritelne prasne hlinene ceste s dirama, rigoly, deravymi mosty a lidmi, kteri takhle v noci lovili v tunich podel cesty zaby a jinou havet. Zpivame si ceskou hymnu, jako bychom se loucili se zivotem. Jedeme, sotva se drzime a povidame si zazitky z cest. Kazdou chvili stavime, aby ridic uplatil penezi nebo zbozim policajta patrolujiciho na pravidelnych checkpointech. Marek se vyjadril, ze takhle si nejak predstavuje Frodovu cestu Mordorem. Jen jsem doufal, ze na jejim konci neni Orodruina, ale Anchor Wat. V 23h prijizdime do Siem Reapu. Spinavy, vytreseny a naprosto vycerpani projizdime mestem. Na jeho zacatku jsou opet 5***** hotely, kde prevazne bydli Japonsti turiste. Japonsko plati velkou cast oprav Anchor Watu a infrastruktury mesta. Ubytovavame se v Skyway Guesthouse za 6USD pro tri s vlastni koupelnou, TV a klimoskou. Trochu masnacky, ale uz se nam opravdu nechce nic hledat. Hotel je sice na mistni pomery luxusni, ale to nejlepsi uz ma za sebou.

Anchor Wat

Vyrazime na AW. Po odehnani hotelovych nahanecu bereme tuktuka za 8USD na cely den. Vstupne stale stoji 20USD na jeden den. Ve zkratce jsme cely den, od sesti do ctyr chodili do rozpadlych chramech, vsechno fotili a obcas neco pojedli a popili. NADHERA. Odpoledne se prihnala halda zapadaku, ale rano a dopoledne jsme tam byli skoro sami a mohli si uzivat chladku a mystiky chramu. Velikost celeho komplexu je ohromujici. Doporucujeme. Ceny jsou trochu vyssi nez jinde, ale jedna se o nejvyznamnejsi pamatku v zemi. Vsude se na nas zbihaji deti a nabizeji pohledy, piti, bedekry apod. Jen tak pro zajimavost. Lonely Planet Cambodia je za 2USD a pruvodne Anchor Watem, originalni anglicke vydani tez. Nechapeme a nekupujeme, asi chyba, ale prislo mi to tak ulitly, ze jsem proste nemohl. Vsechno se musi hodne usmlouvat. Prvni nabidka je vetsinou tak 2,5x vyssi nez konecna cena. Dalsi problem je, ze nemame mistni menu, takze nejmensi bankovka je 1USD. Za to lze koupit treba 3kila bananu. 5lahvi vody nebo za 2USD fried rice pro vsechny. Tak ubehne den a my se utrmaceni vracime do mesta, kde akorat probihaji zavody na dragon boatech. Vsude totalni mumraj a binec. Reka je stoka, ale i v te nejhorsi chysi maji televizi. Inu, jiny kraj, jiny mrav. Prochazime se hlavni tridou a koukame, kde bychom se tak najedli. Jdeme na maly mistni trh a za 1USD pro vsechny dostavame vrchovaty talir ryze a neco, co vypada, jako blato z hlinou. Neda se to zrat!!! Jime trochu ryze a mistnaci u naseho stolu nabizeji pecene zaby. Ja neodolam a jednu prubuju. Bes. Tady proste podle naseho gusta nevari. Prchame pryc a kupujeme jeste kos bananu na zitrejsi presun zpet do BKK.

Jizda pickupem a bleskovy presun do Laosu

Vstavame v sest hodin a jdeme se podivat po nejakem tom pickupu. Za 2minuty jeden stavi a rve Poi Pet. Cenu srazime na 8USD za vsechny, nasedame a dalsi dve hodiny jezdime po meste a shanime dalsi cestujici. Kdyz je nas osmadvacet, vyrazime smerem k hranicum. Cesta, ktera v noci alespon nebyla videt, se ted zdala absolutne nesjizdna a pri pohledu na ni jsme zacali odrikavat otcenas. Po 2,5h nastava rutinni prestup v Sisophonu na jiny pickup a ten nas jiz po asfaltce veze na hranice. POsledni fotky a jedeme do Aranya Prathepotu Tuktukem za 60B, primo na autobusak. Bus do BK jede asi za 20minut. Stoji 164B. Po ceste si posmakuju na pecenych zabych stehynkach. Zaby si to u me trochu vyzehlily, tohle je opravdova mnamka. Je to ten nejdrazsi, ale take ten nejrychlesi. Jede jak straus a opravdu jsme asi v 18:30 v BKK na nadrazi. Kupujeme listky do Nong Khai, jime na blizkem trzisti a z hygienickych duvodu navstevujeme toaletu. Bus 280B jede opet svizne a rano v 6h jsme v Nong Khai. Tuktuk nas veze opet za 60B na hranici, kde vse probiha hladce. Jsme ten den dokonce prvni cestovatele. Most pratelstvi pres Mekong prejizdime autobusem za 20B na osobu, coz nebyl dobry tah, ale co nadelas. Dalsi TT nas veze do Vien Tianu odkud se obratem vydavame busem do Luang Prabangu. V 10:00 s trochu sevrenym hyzdetem nasedame a vyrazime. Silnice pry nepatri k nejbezpecnejsim, coz se potvrzuje, kdyz cestou vidime uplne rozstrileny autobus, stejny, v jakem sedime my. Mistni lide neco chvili zvraci a palubni posadka rozdava prubezne igelitove sacky. Jedeme pres hory, jejichz krasu je tezke slovy vyjadrit. Pockejte si na fotky. Mame defekt, ale navzdory nasim obavam, ze to bude trvat celou vecnost, jsme za 20 minut hotovy a zase jedeme. Do Luang Prabangu prijizdime v 18:30. Cesta pritom opravdu mela trvat 8 hodin. Takovou presnost jsme necekali. Laos nas celkove prekvapil neskutecnou uvolnenosti a pratelskym pristupem mistnich lidi. Nikdo nas nenahani, kdyz uz, tak jenom trochu. Ubytovavame se pobliz centra v Melida GH za 7USD dva pokoje s vlastni sprchou, teplou vodou a rucniky. Je tu neskutecne cisto. Asepticka cistota nas dostava. Pijeme pivko za 7000Kipu (1USD = 10300 KIP). Pri prochazce po meste vecerime. Kluci rutinne PorkFriedRice a ja Kure na zazvoru, mistni specialita. Lepsi jidlo jsem jeste na ceste nejedl.

Prohlidka Luang Prabangu

Rano krasne vyspinkany si nechavame vyprat obleceni a jdeme na pruzkum mesta. Vypada naramne. Zdene domy, chramy, mesto je neuveritelne utulne. Pijeme milk shake za 2000 KIP, menime penize a davame si snidani. Kafe je tu opravdu nejlepsi na svete. Hledame importera do Cech.

Zatim se mejte a opet se ozvu, az bude co psat.Vecer jeste prochazime mesto a nakonec vecerime a pritom piseme pohledy povzbuzeni mnoha lahvemi mistniho piva Lao Beer. Trochu ozraty se dobelhavame do hotelu a slastne usiname. Ja akorat pri vstupu do sveho pokoje nachazim dalsi dva spolubydlici. Majitelka me zapomnela upozornit, ze me prestehovala do jineho pokoje.Pohoda jazz

Plavba po Mekongu a shledani s domorodci

Po trochu krusnem probuzeni jdeme na postu, snidame a usmlouvavame lod na cely den za 9USD pro vsechny. Starik se svoji zenou nas vezou proti proudu k jeskynim s budhovymi soskami. Okukujeme jeskyne, na druhem brehu obedvame a kupujeme nejake suvenyry a drovne dekoracni predmety. Cesta po proudu zpet trva asi petinu casu. Pekne to s nama hazi a mame trochu kastanky, ze nas dedula vyklopi. Tedka zase zevlujeme, pijeme shaky a je nam dobre. Zitra si chceme pujcit kola a trochu to tady kolem projezdit. Vecer se odhodlavame a jdeme na masaz. Je to celkem bolestivy zazitek, protoze maseri opravdu tlaci na pilu. Po saune jdeme na veceri, pivo a pak spat.

Treskuta jizda na kole a vypiti hospody do sucha

Vyspali jsme se veru do ruzova a kolem devate pujcujeme kola. Problem nastava, kdyz zjistujeme, ze jsou v pomerne nefunkcnim stavu a je takrka nemozne s nimi jet z nebo do kopce. Nicmene projizdime si Luang Prabang a posleze si jde Marek zadrimnout na hotel a ja s Honzou jdeme na druhy obed. Davame zkratka voraz. Po te, co jsme si vsici dali hezky dvacet jdeme opet do hospody. Scenar jiz znate. Zjistili jsme, ze to, co nam v Thajsku chybelo, bylo normalni levny pivo.

Vodopady a cesta z mesta

S kocovinou rano usedame do TukTuka. Zde to znamena nakladacek cinske vyroby, CHANGAN s lavicemi na korbe. Motor 800ccm. Za 9USD nas veze na 20Km vzdalene vodopady (vstup 15000KIP). Za chvily koukame jak vopareny. Vodopad, jak z nastennych kreseb cinskych restauraci v Cechach a co vic, lze se tu i koupat. Prevlikame se do plavek a skaceme elegantne do prirodniho whirlpoolu. Proste zradlo. Dve hodky blbneme, pak vylezeme jeste na vrsek vodopadu a jedeme na autobusak, kde nam v pul seste jede bus do Lang Nam Tha. Zatim jsme meli na autobusy stesti, ale po prijezdu na autobusak bylo jasne, ze to je to tam. Sedadla se nedaji sklopit a mista na nohy je malo. Osmi hodinova jizda byla horsi nez jizda na kambodzskem pickupu. Co to povidam, jizda v Kambodzi byla zazitek, na ktery nyni jiz s notnou davkou melancholie vzpominam.

Luang Nam Tha

V noci pred treti dorazime do Luang Nam Tha. Nejsme sto najit Guesthouse, tak ulehame na zadrimnuti do neceho, co pripomina autobusovou zastavku. Po dvou hodinach jsme uplne prokrehli a jdeme hledat dalsi moznosti ubytovani.

V Soulivans GH platime 3USD na noc za pokoj, nic moc, ale staci to. Zjistujeme, ze Luang Nam Tha je naprosto mrtve mesto, kde jedna agentura rejzuje z turistu nabidkami vyletu do okolnich domorodych vesnic. Internet tu stoji 600KIP/min , takze ani ten nepripada v uvahu. Vydavame se trochu mimo mesto k rece a lide tu jsou opravdu kouzelni. Vsude se mezi domy volne pasou kravy a hruzostrasne vyhlizejici bahenni buvoli, opravdu pompezni tvorove. Lide a zvirata tu ziji v takove harmonii, ze ani slepice, kachna, krava nebo koza pred vami neutecou a nechaji se radeji prejet nebo zaslapnout. Vecer se jiz klasicky opijime s polskym pareckem, ktery jsme jiz potkali v autobuse. Jsou prvni, se kterymi se da mluvit o necem jinem nez odkud jsou a kam jedou a co uz vsechno v Asii videli.

Luang Nam Tha, celodenni biking

Hned z rana pujcujeme v Boat landing GH dobra horska kola a vyrazime do neznama. Mistni mapy se daji bez nadsazky srovnavat temi, co jsme malovali na pionyrskych taborech. Zadne meritko, nic. Tak podle ni chvilku jedeme, ale pak se radeji spolehame na vlastni orientacni smysl. Projizdime vesnicemi, kudy nevedou hlavni turisticke trasy a kochame se krajinou a vecne vysmatymi domorodci. V jedne vesnicce, kde samosebou neni voda natoz elektrina tajne fotim digitalem vse kolem sebe a tu se na me vyriti asi 30 prcku a neduverive si me prohlizeji. Musim vypadat fakt jak ufon. Horak s odpruzenou vydli, helma, slunecni bryle. Sundavam helmu a bryle, deti trochu pookrali a pristoupili ke me asi na dva metry. Ukazuju jim fotku na obrazovce fotaku a tim si je naprosto ziskavam. Dav deti se tlaci pred tricentimetrovym LCD a nestaci se divit. Po nekolika pokusech o komunikaci ucim deti zdravit po nasem a nakonec na sebe vsichni volame nase ceske AHOJ. Fantasticky zazitek. Takovych podobnych je ten den nekolik. Lide jsou tu neuveritelne pratelsti a porad mavaji a smeji se. Maji k tomu spoustu duvodu. Krome nas nikdo s helmou nejezdi a v nekterych mistech nejezdi nikdo asi bez helmy. Po narocnem bikingu jdeme jiz rutinne na masaz. Tentokrat pri svickach, protoze nesel proud. Na takove zastresene verande uprostred ryzoveho pole usedame do parni pazne a nasledne nas masiruji opravdovi experti. Kroupe to v nas az mame strach, abychom odtud vyvazli s holym zivotem, ale strach neni namiste. Chlapici to fakt umeji a tak si vsichni pripadame, jako znovuzrozeni. Jdeme do restaurace,(Gold Source Restaurant) ktera, jak pozdeji zjistujeme je cinska, ale to v zadnem pripade nevadi, protoze vari vyborne, levne a hlavne jsou jeste pratelstejsi, nezli v jinych restauracich. Provozovatelka, mlada holka, nam lici osudy sve rodiny a hosti nas cinskymi specialitami. POsleze zjistujeme, ze vedle u stolu sedi tajemnik komunisticke strany Laosu provincije Luang Nam Tha. Tvarili jsme se, jak je to super, ale v duchu jsme si mysleli sve. Velka ryba na sladkokysely zpusob je bajecna a s plnym zaludkem ulehame.

Presun do Huay Xai a dale do Chiang Mai

Za 65000KIP bereme v 9:30 pickupa do Huay Xai, na Lao-Thai border. 10 hodin jedeme po prasne ceste, nahoru - dolu, pres polorozpadle mosty a hluboke brody. Je to fakt dobrodruzo. Dost jiny nez cesta v Kambodzi. Prespavame v HX a druhy den hura do Chiang Mai. Autobus z hranice do CHM stoji 169B a je tu za 6,5 hodiny. Cestou prectu knizku 11minut, takze si o tom s Markem muzeme paradne porozpravet. Tuktuk za 50B nas vsechny tri veze do centra, kde nachazime velmi jednoduchy, ale cisty a levny GH (150B 3osoby). Zitra chceme vyrazit na nejvyssi horu Thajska (2559m), ale kdo vi, jak nakonec vsechno bude. Tak cau a drzte nam palce.

Doi Inthanon 3 dni v narodnim parku

Rano jdeme na autobusove nadrazi, ze ktereho se nakonec vyloupne nekolik zlutych, zastresenych pickupu stojicich podel rusne silnice. Za 20B na osobu jedeme MHD do ChomThong a pak za 100B dohromady do narodniho parku (spatnej bargejn!!). Za 200B kupujeme vstupenky a vysedame u nejakych vodopadu. Par fotek a jede se dal. Tentokrate jiz na korbe stareho, ufuneneho nakladaku, kde obklopeni michackami a lopatami, se davame s chlapiky do improvizovaneho rozhovoru. Po nekolika kilometrech se jim nakladach poroucha a my musime dal pesky. Nastesti jenom 300m do informacniho centra. Pujcujeme stan na 3 dny za 750B vcetne vsech poplatku a rozbijime tabor ve velice cistem kempu pod korunami thajskych smrku. Jeste ztihame vylet k blizkym vodopadum a po vydatne veceri popijime pivo Chang (slon). Dalsi den zdolavame opet stopem nejvyssi horu Thajska a nestacime se divit. Mistni lide neujdou pesky snad ani metr. Predstavte si, ze by na Snezku vedla dvouprouda statovka a nahore bylo vybetonovany parkoviste. HRUZA. A tomu vsemu oficialne rikaji ECOTURISM. Prusvih je, ze jim tady jeste nedoslo, ze odhazovat vsechen odpad do travy je dlouhodobe neunosne. Jeden priklad za vsechny. Slapeme si to po ulici, kdyz v tom pred nami zastavi auto. Po chvilce z jeho okynka vyleti plastova lahev a spadne na kraj silnice. Za moment vystupuje chlapik a my si rikame, ze prece jenom takove prasatko neni. Zveda lahev a odhazuje ji dal do travy. S ulevou jdeme dal. Je prece jasny, ze na silnici by flaska notne prekazela. Kdyz si slapeme po ceste a obdivujeme se faune a flore vukol, vali na nas oci a smeji se az se za bricho popadaj. Kdyz uz se nam dal po svych nechce, mavame na pickup a na jeho korbe pokracujeme vesele v ceste. Myslim, ze pro stopare je Thajsko zemi zaslibenou. V pickupu je hodne mista a hlavne je to jako v gabriu, jenom o neco pohodlnejsi, pre se da lezet a ocumovat rychle ubyhajici krajinu. Dalsi den jdeme znova na vylet.

Cesta z Chiang Mai do Ayuthaya, Bangkok

Rano jedeme z narodniho parku zpet do Chiang Mai. Samosebou stopem a tudiz zdarma. Napred jedeme starou herkou, ale potom nas od pumpy bere nova Toyota HILUX Tiger Sport 3l TD se zvysenou pruchodnosti terenem, tak 40cm.

Po uchvatnem jidle jukneme na net a jedeme na nadrazi. Vlak stoji 340B a je to luxusni druha trida s vetrakem u stropu. Pred jizdou se zasobime vodou jidlem a pivem, abychom zustali verni nasi tradici a nevylezli z vlaku strizlivi. Sedadla jsou usporadana jako v autobuse a na nohy je kralovsky mista. Vedle me sedi postarsi pan a jakmile se vlak rozjede, vstava a kouka z okna. Po setmeni zjistujeme, ze svetla zustanou po celou jizdu rozvicena a okna dokoran otevrena, coz pritahuje mraky hmyzu, ktery postupne zaplnuje vagon a kouse nas na vsechny byt jen trochu poodhalena mista. Ve ctyri rano, zcela vycerpani, nevyspali a kompletne pokousani prijizdime do Ayuthayi. Dojdeme do centra a cekame na rozbresk. Mesto smrdi jak kanal a my se zaciname dovtipovat, jakou chybu jsme udelali, kdyz nas jen napadlo do tehle diry jezdit. Po Anchor Watu nam nekolik malych rozvalin pripada jako hrady z pisku a po hodinove prochazce po meste znechucene odjizdime autobusem smer Bangkok.

Mame v umyslu se posledni dva dna rozsoupnout a tak se po kratkem hledani ubytovavame v Miami Hotelu s bazenem za 800B pro tri osoby ve ctvrti Sukhumvit. Jsme asi jedinymi hosty, kteri se doposud nezamilovali do nektere z mistnich krasek a nevodi si ji na pokoj. To s nelibosti zjistuje i hotelovy personal, ktery si ocividne na techto zalaskovanych parech dobre prividelava. Nicmene uzivame bazenu a velkeho mnozstvi obychudku v okoli, kde kupujeme nektere darky. Vydavame se do nedalekeho WTC (World Trade Center), kde po prochozeni asi 10km obchodu kupujeme listky do kina a jdeme na revolucni snimek Kill Bill. Pote, co ve filmu proteklo asi 10251 litru krve, zhnusene odchazime a trochu nechapeme, co tim chtel basnik rici. Jime a po kratke koupeli v hotelovem bazenu jdeme spat.

Bangkok nebo Babylon?!

Po obligatni koupeli jedeme na giganticky trh Chatusak. U nekolika malo z 10000 malych obchudku kupujeme darky pro sve blizke a predevsim pro sebe. Totalne vycerpani se odpoledne vracime do hotelu a opet se koupeme. Vecer jdeme na luxusni seafood veceri. Ryby, prisery, apod. V noci se pro zmenu koupeme v hotelovem bazenu.

Pro nekoho konec, pro nekoho zacatek...

Brzo rano vstavame, znudeni vsednosti naseho pocinani se koupeme v hotelovem bazenu a nasledne se ubirame smer WTC. Poblouzneni neuveritelne vyhodnymi nabidkami, slevami a bonusy, odchazime obtezkani nakupnimi taskami, ve kterych sebou mrskaji budouci skvosty nasich satniku. Honza si jeste chce koupit neco hezkeho na kolo. V China townu kupuje kliky na kolo, Deore Hollowtech. Jako fakt malo husty kliky. Myslim, ze se bude pristi sezonu trochu na tom bicyklu nudit. V osm vecer si davame pred WTC posledni sbohem. Kluci jedou na letiste a ja na Khao San. Neda se rict, ze bych tuto ulici nejak miloval, ale alespon se tu na me nikdo nekouka divne, kdyz kolem ramen nedrzim alespon jednu mistni vilu. Ubytovavam se v New Joe GH za 300B. Je to palka, ale v Tynu na Vltavou to bylo drazsi a byl to teda peknej hotel-kotel. Na ty posledni 3 dny to snad vydrzim. Ted, po jednom plechovkovym pivku pujdu spat a zitra me ceka kralovsky palac a nejakej ten river cruise.

Zevlovani v Bangkoku

Jiz zcela osamocen zevluji po meste a tu navstivim templik, tu si neco koupim. Jsou tu bajecne vyprodeje, takze penize usetrene bargejnovanim cen ubytovani a ostatnich sluzeb ted tecou do kapes majitelu modnich obchodu. Veci jsem si uschoval zadarmo ve WTCentru a vecer pofrcim, jak jinak nez busem na aeroport.

Tem z vas, kteri s nami prozivali celou cestu dekuji velice a tem, kteri ji sledovali jen z casti, dekuji. Budou i fotky a snad se tu nejake objevi. Cestovani zdar! Nazdar!

Jirka Malous