Domov Fénixe

Souostroví Sokotra (Socotra, Soqotra, Suqotra, Soqotora) je obestřeno mýty a legendami. Dle jedné z nich bylo ohnivým hnízdem bájného Fénixe.

"Bájný pták Fénix opouštěl své ohnivé hnízdo jednou za 500 let, aby oblétl lidská obydlí, kde svými žhavými perutěmi obdarovával obyvatelstvo životodárným ohněm. I stalo se, že lidé přestávali ve Fénixe a jeho ohnivou moc věřit. Král lidu vypravil se k moudrému starci, který mu pravil, že kouzelná jiskra z Fénixovy ohnivé síly, sídlí v neznámém poddaném. Král zvěstoval mudrcovo poselství svému lidu a vida, jak člověk jeden k druhému úcty nabyl s vírou, že jiskra Fénixova ukrývá se v něm. Toto království záhy neznalo již zla a člověk člověku stal se pravým bratrem. Něco však králi zamlčeno zůstalo. Jiskra ohně velkého Fénixe není zakleta v jednom poddaném, nýbrž každý z nás ji v srdci svém nese. Je na nás budeme-li hledati tuto sílu v bližních našich nebo v nás samých".

Když jsme v květnu přistáli na ostrově Socotra (foneticky by se mělo říkat Suqotra - opět se zde ignoruje arabské písmeno "qáf"), měl jsem pocit, že se mi to zdá. Cestu na Socotru jsme měli v plánu již dva roky, ale cena letenek i náklady na pořádný průzkum ostrova stále nějak nezapadaly do našeho rozpočtu. Letecké spojení není nijak časté, donedávna jednou týdně, přičemž hrozilo, že Yemenia zruší linku pro nedostatek pasažérů. Za situace, kdy má člověk vyžebranou třítýdenní dovolenou a nechce ji celou strávit na Socotře, se tento výlet svízelně plánuje. Let trvá ze Sana'a 45 minut do Al Mukally, kde se čeká dalších 40 minut na nástup a výstup pasažérů. Posledních 50 minut se letí do hlavního města Socotry, Hadiba.

Od příletu na ostrov jsme si připadali jako v pohádce za kamny. Socotra je v tropickém pásmu a teplota v květnu šplhá k 50 stupňům. Vlhkost skoro 100% a jedinou úlevou byl svěží mořský vítr. No a pohádkou bylo vše, co jsme zažili a viděli. Jen těžko se popisuje příroda a život v tomto napodobení nebeského ráje bez užívání zprofanovaných superlativů. Zkusím to v následujícím textu, který laskavě nepovažujte nějaký vědecký rozbor této naprosto jedinečné lokality. Věřím, že více než suchá vědecká fakta vás budou zajímat naše zážitky a laické dojmy.

Pozdrav nosem

Ostrov Socotra se nachází jihovýchodně od Jemenu, poblíž východního pobřeží Somálska. Po staletí byl naprosto izolován a dodnes místní obyvatelé (asi 40 000) žijí tak trochu pravěkým způsobem života. Jsou to zčásti afro-arabové, hovoří místním, prastarým jazykem z rodiny semitských, který nemá písmo a nikde jinde na světě není znám. Sokotřané se zdraví tak, že se dotýkají navzájem nosy, někdy, při obzvláště srdečném pozdravu se ještě nosem dotýkají stisknutých pravic. Podle jednoho zdroje byli Sokotřané před konverzí na islám původními stoupenci Asyrské východní církve, téměř zapomenuté sekty ranných mezopotámských křesťanů. Jedinou jejich skromnou obživou je rybolov (u pobřeží), lov divokých koz (ve vnitrozemí) a sběr bylinek, plodů a pryskyřic ze stromů myrhovníků a Dračích stromů. Neznají zemědělství, chov dobytka, obchod. Jejich strava je jen vařené rybí nebo kozí maso doplněné plody datlových palem.

Jakákoliv práce, mimo sběr a lov, je údajně proti jejich tradicím. První obchody a jídelny vznikly na ostrově až s příchodem Jemenců. Sokotřané si staví kamenné domky, které na pobřeží tvoří malebné rybářské vesnice a ve vnitrozemí, kde nelze postavit příbytek, bydlí v jeskyních. Žijí zcela prostým způsobem života a možná proto jsou velmi mírumilovní, přátelští a bezelstní. Když přijde do vesnice cizinec, seběhne se veškeré obyvatelstvo k jeho přivítání, nebo jen prostému zírání. Pozorování kolemjdoucích a "lelkování" je zjevně jejich hlavním denním zaměstnáním.

Nekončící odpočinek

Ostrov má zatím asfaltovou silnici jen mezi letištěm, hlavím městem Hadibem a přístavem (asi 5km od Hadiba). Hadibo je, jako celý ostrov, ve stavu nekonečného odpočinku.

Šest měsíců v roce jsou na Socotře silné monzuny, které znemožňují jak rybolov, tak veškeré cestování. Připočteme-li si donedávna absenci televize, reklamy, veškeré infrastruktury i mražených polotovarů, máme zde lidi, kteří představují možná ideální prototyp člověka žijícího v symbióze se svou přírodou. Dle klasifikace Spojených národů žije "většina obyvatel souostroví Socotra pod hranicí naprosté chudoby." No, nevím co to znamená, ale Sokotřané mi nepřipadají jako hladovějící bytosti ryjící v zemi pro kdejaký kořínek. Naučili se využívat produktů ostrova, jako je aloe, různé pryskyřice, třísloviny a léčivé bylinky, které jim po staletí uspokojovaly životní potřeby. Až s příchodem západních expertů na ostrov pak Solotřané zjistili, že jejich způsob života má název "pod hranicí absolutní chudoby".

Dračí stromy

Většina flóry a fauny na ostrově je endemická, tzn. že se nevyskytuje nikde jinde na světě. Nejznámější je Strom Dračí Krve (Dracaena cinnabari), který vypadá jako velká houba. Roste ve vyšších polohách od 500 metrů nad mořem výše. Hory ostrova jsou nimi doslova poseté. Na koruně má strom dlouhé, husté, zelené jehlice a žije z rosy, která na tyto jehlice v noci padne.

Každý z Dračích stromů je stár stovky let a téměř se nereprodukuje. Jedni to přičítají populaci divokých koz, které spasou kdejaký výhonek a druzí spekulují nad jinými důvody. Nejsou tedy žádné malé stromky a když nějaký strom zemře, je to konec další fosílie. Dračí strom má červenou mízu (cinnabar), kterou Socotřané sbírají a užívají jako antiseptikum, medikament a barvivo. V dávných dobách to byl ceněný vývozní artikl. Římští válečníci se potírali mízou Dračího stromu a když byli zraněni, rána se vyčistila a rychle zahojila. Míza Dračího stromu se kdysi vyvažovala zlatem.

Tento strom, jako většina flóry a fauny ostrova, ještě není dokonale prozkoumán, k jeho vzniku se však váže tato legenda:

"Bylo, nebylo, v každém případě velmi dávno se na ostrově utkali v boji slon a drak.Během zápasu se drakovi podařilo vysát slonovi většinu krve a ten, v poslední bojové křeči, srazil draka k zemi a rozdrtil jej. Jejich společná krev potřísnila půdu, ze které vzápětí vyrostl strom Dračí krve."

Dalšími druhy stromů jsou tzv. lahvovníky a okurkovníky, myrhovníky a kadidelníky. Vzhledem k tropickým teplotám a velkým zásobám podzemní vody si tyto stromy vytvořily ve svém kmeni svérázný zásobník, jakýsi sud s vodou, na jehož vrcholku ze zelená ta či jiná botanická specialita (např. Pouštní růže).

A moře?

Když si doma napustíme vanu, není tak čistá a průzračná jako Sokoterské moře. Jsou tu pláže se sněhobílým korálovým pískem, který na jedné straně stoupá až k vrcholům hor a na druhé straně tvoří, až sto metrů dlouhé dno moře. Pláže Socotry jsou domovem všudypřítomných krabů, kteří si zde hloubí své nory a vyhrabaný písek tvoří tyto malebné mini pyramidy.

Snad jsou to ty monsuny, které bičujíce pobřeží vyhnaly plážový písek až k vrcholům pobřežních hor. Pláž Ras Ersel se nachází na jihu ostrova, její písek je opět sněhobílý a z nedaleké hory vyvěrá svěží pramen minerální vody. Tento pramen tvoří na cestě od hory do moře potůček s tůňkami a peřejkami, kolem nějž ze zelená bujná vegetace, podobná aranžmá z kýčovitých pohádek. Travnatý porost s kvetoucími květinami, jež vyživuje sladká, minerální voda a o pár metrů dál se rozprostírá pláž křišťálového moře.

Ve vnitrozemí ostrova jsou údolí, jako Wádí Dixim, kde podzemní prameny tvoří říčku, která osvěží poutníky nejen svou lahodnou chutí, ale i tůněmi, zvíci malého rybníčku.

Nakonec snad ještě jeden statistický údaj. Odhadovaný objem cestovního ruchu za rok 2004 byl 400 osob.

Autor trvale žije v Jemenu a je jedním z provozovatelů specializovaných stránek o této zemi www.ye.cz