V několika národních parcích je možné podniknout několikadenní treky, jak za primitivními lidmi, tak za vzácnými druhy zvířat, například velkým ptákem zoborožcem přílbovým, prasetem babirusou, malými nočními opičkami nártouny a dalšími. Avšak nejen příroda je to, proč stojí za to Sulawesi procestovat.

Makassar (Ujung Pandang)

Město bylo už v 16.století nejdůležitějším přístavem a centrem politické moci na ostrově Sulawesi. Tuto pozici město získalo díky dvěma královstvím, Gowa a Tallo a námořní moci Bajau, mořských nomádů. Kolem r. 1550 se ve městě usídlili malajští obchodníci a o dvacet let později zde byla postavena první mešita. Svou roli ve vývoji města ovšem měli i Nizozemci, především v 17. století a během 2. světové války i Japonci, kteří město obsadili. V r. 1971 město získalo nový název Ujung Pandang, dnes je ale opět používán původní název Makasar.

Fort Rotterdam

Pevnost, která se nachází na západě města, byla dříve pod původním názvem Ujung Pandang majetkem vládce království Gowa. Ovšem po dohodě z r. 1667 byl král donucen tvrz postoupit Nizozemcům. Pevnost tak změnila svůj název na Fort Rotterdam a stala se hlavním sídlem Nizozemců v Jižním Sulawesi pod vedením admirála Cornelise Speelmana. Uvnitř bylo postaveno několik budov v holandském stylu, například kostel. V r. 1937 pevnost ztratila svou obrannou funkci. V r. 1976 začala renovace tvrze a v dnešní době je k vidění tak, jak vypadala v 17. století. Součástí pevnosti jsou dvě muzea.

Rantepao

Město Rantepao ve Středním Sulawesi je centrem hornaté oblasti nazývané Tanah Toraja (Země Toradžů), domovem kmene Toraja, jehož většinová populace vyznává křesťanskou víru. Město samotné mnoho nenabízí, ale je důležitým výchozím bodem pro výlety do okolních tradičních vesnic. Přestože jsou Torajové většinou křesťané, jejich víra je stále ovlivňována dealuk to dolo, což doslova znamená „náboženství předků“. Toto náboženství je polyteistické, ovšem nejdůležitějším bohem je Puang Matua, který stvořil zemi, lidstvo i zvířata.

Kete Kesu

Vesnice s tradičními obydlími se střechami připomínající býčí rohy. Domy Tongkonan svými střechami velmi připomínají obydlí etnika Bataků ze Západní Sumatry. Tradiční domy Torajů jsou stavěny směrem k severu a při jejich stavbě nejsou použity žádné spojovací materiály, dřevěné desky jsou opracovány tak, aby do sebe dokonale zapadly. Přestože mají obydlí ohromné střechy, prostoru uvnitř domu mnoho není. Do domu se vchází nízkými vstupními dveřmi, okna jsou malá. Vnější zdi Togkonan jsou zdobena tradičními obrazci.

Lemo

Výsledky náročné řezbářské práce Torajů si lze prohlédnout například ve vesnici Lemo. Pohřební dřevěné figurky Tau Tau, které zpodobňují zemřelého, jsou vyráběny z několika druhů dřev. Čím dražší dřevo, tím vyšší sociální statut rodiny zemřelého. A vzhledem k tomu, že i odměna pro řezbáře je vysoká, figurky Tau Tau si zdaleka nemůže dovolit každý. Figurky mají tradičně své místo v blízkosti hrobu, po jejich umístění k nim pozůstalí přinášejí obětiny.

Londa

Netradiční způsob pohřbívání mrtvých je k vidění ve vesnici Londa. Torajové už odedávna ukládají rakev se zesnulým do dutiny vytesané ve skále. Před touto dutinou je postavena konstrukce připomínající balkon, na níž se umístí figurky Tau Tau připomínající mrtvého.

Pohřební rituály hrají v životě Torajů důležitou roli. Slavnost, které se běžně účastní i stovky lidí, stojí rodinu zesnulého mnoho peněz, a tak se běžně stává, že k ní dochází až po naspoření dostatečné částky. To může být ale i dlouhá doba od úmrtí, přestože dotyčný člen rodiny dosud nebyl pohřben. Velká část úspor padne na koupi vodních buvolů, kteří se během slavnosti pro západního pozorovatele dost nehumánním způsobem usmrcují. Zpracovaný buvol pak slouží jako součást občerstvení účastníků oslavy.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours