Indonéské přesuny

Indonéské přesuny

I když už jste v Indonésii nějakou dobu a myslíte si, jak se vyznáte v různých druzích dodávek, rikš, taxíků, otřískaných autobusů, vlaků, lodiček, obřích trajektů nebo letadel, místní veřejná doprava vám přesto dokáže připravit mnohá překvapení.

Pokud se chce člověk pustit do poznávání krás jednotlivých ostrovů Indonésie, většinou mu také nezbude nic jiného, než začít postupně poodhalovat systém její veřejné dopravy. Obrovská rozloha země, její ekonomická situace a hlavně tisíce ostrůvků, které ji tvoří, dávají tušit, že to nebude úplně tak jednoduché.

Turistické mafie

I když je Indonésie jeden velký stát, v mnoha ohledech jej nemůžeme vnímat jako jeden celek. Mezi jednotlivými ostrovy jsou velké rozdíly, ať již v počasí, přírodě, náboženství, nebo ve vzhledu lidí. Stejně tak doprava funguje vždy trochu jinak. Základním prvkem dopravy jsou malé dodávky, které neustále pendlují mezi vesnicemi. Na Sulawesi se jim říká pete-pete, zatímco například na Jávě a na Bali bemo. V tom by takový problém nebyl. Hlavně v turističtějších místech na Bali, východní Jávě, nebo Lomboku bývá někdy obtížné se do takovýchto dodávek dostat. Často jste odkazováni na speciální, dražší charter dodávky pro turisty. Na ostrově Lombok nám několikrát řidiči odmítali stavět, nebo požadovali několikanásobně vyšší cenu, kterou se nám často ani po půlhodině smlouvání nepodařilo snížit. Nezbývalo tedy než čekat na další. Důvodem jsou působící turistické mafie, které se snaží profitovat z veškerého pohybu turistů. Řidič, který vás vezme jen tak bez toho, aby vás předem dohodila nějaká „cestovní kancelář“, může mít problémy.

Na více odlehlých místech je situace odlišná. Ať si na mapě ukážete na jakoukoliv vesnici, můžete si být jistí, že do ní pojede nějaký dopravní prostředek. A pokud ne, nějaký kluk vás tam určitě za pár rupií odveze na motorce. Pokud již znáte místní ceny a umíte se trochu dohadovat universálním jazykem Indonésie bahasa Indonesia, můžete cestovat opravdu levně a kamkoliv. Nesmíte si ovšem potrpět na pohodlí. Běžně jsme cestovali v několikanásobně přeplněných dodávkách, navíc celou cestu schoulení do klubíčka, protože napresovat nohy do prostoru pro ně určené je pro průměrného Evropana nemožné. A to si vám na ně ještě klidně sedne stará babička s kohoutem v náručí. Situaci většinou podtrhává ukrutné horko a neustálý zápach kouře z hřebíčkových cigaret. V Indonésii, jakožto zemi s největším počtem kuřáků na světě, kouří téměř každý muž. Jen ojediněle uvidíte Indonésana, který nemá v koutku přilepenou cigaretu. Pobavila mě situace, kdy jsem nabídl spolucestujícímu doutník. Své cigárko si nechal v puse a z doutníku k tomu potahoval jako takový bonus.

Veřejné dodávky často spojují jen několik blízkých vesnic. Pokud tedy chcete urazit za den větší vzdálenost, musíte několikrát přestoupit, což však také znamená podstoupit znovu proces neúprosného smlouvání. A v tom jsou Indonésané profesionálové. Řidič vám bude se slzami v očích tvrdit, že toto opravdu je běžná cena, která platí pro všechny. Pasažéři většinou mlčí, Indonésané vždy drží spolu. I když se však všemožně snaží, aby se tak nestalo, vidíte, že za stejnou cestu ostatní platí pětinu.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

S čím se jezdí na trhy?

Cestuje se většinou dopoledne, když jezdí vesničané na trhy. Všichni převáží plno různých pytlů nebo nůší se vším možným, výjimkou nejsou živá zvířata, například prasata. Byla zábava tento pohyb pozorovat. A když jsme zapomněli na nepohodlí, užívali jsme si s vesničany spoustu srandy. Naučit se pár frází v jednoduché indonézštině není tak těžké a věčně usměvaví domorodci to velmi ocení.

Při pohledu na mapu Indonésie nám bylo jasné, že strávíme plno času na moři. Některé ostrovy vypadají, jakoby se téměř dotýkaly a tak jsme se těšili na krásné romantické plavby. Chyba. Například veřejný trajekt mezi ostrovy Bali a Lombok jede téměř osm hodin. Rekord jsme trhli při plavbě z ostrova Flores na Sulawesi. V asi čtyřnásobně přeplněném trajektu společnosti Pelni jsme se plavili 20 hodin. Za pouhých 60 korun jsme koupili lístek do nejnižší třídy a tak jsme strávili noc na zemi v malé uličce mezi kajutami vyšších tříd. Ráno už jsme ve vydýchaném a horkém vzduchu nemohli vydržet a tak jsme se na chvíli drze posadili v zasedací místnosti posádky. A měli jsme štěstí, nikdo si netroufnul požádat bílé tváře o lístek a tak jsme v relativním komfortu dojeli až do přístavu Makassar na ostrově Sulawesi. Několik měsíců po návratu nás šokovala zpráva o ztroskotání jednoho z trajektů Pelni mezi Sulawesi a Kalimantanem. Zemřelo mnoho pasažérů. Důvod –  pravděpodobně příliš mnoho lidí na palubě a špatný stav lodi.

Nusa Penidu

Do smrti také nezapomenu na cestu z Bali na ostrov Nusa Penida. Pobývali jsme v přístavu Padang bai na východním pobřeží Bali. Od lidí jsme si zjistili, že na Nusa Penidu, menší ostrůvek kousek od pobřeží, vyjíždí z přístavu každé ráno loď. A tak jsme po snídani sbalili batohy a vyrazili jsme. A opravdu, vidíme skupinku asi 10 lidí, která se právě naloďuje. Všichni jsou vyzdobení a mají na sobě krásné sváteční sarongy, čemuž ale nevěnujeme zvláštní pozornost, navíc to není na Bali ojedinělé. Potvrzují nám, že jedou tam, kam chceme, a tak nasedáme. Po chvíli plavby se ale situace komplikuje. Zvedají se velké vlny, motory začínají vynechávat. V předních oknech chybí sklo a tak se na nás valí proudy vody. Brzy jsme všichni kompletně mokří. Vlny si s lodí dělají, co chtějí a Balijci, kteří většinou neumí plavat, začínají brečet. Na lodi nejsou žádné záchranné kruhy ani vesty. Za chvíli se také přesvědčuji, že v Indonésii se snídá opravdu jen bílá rýže. Je jí plná podlaha. Zvrací většina cestujících. Takto bojujeme asi půl hodiny, když začne starší muž vydávat podivné hrdelní zvuky. Začíná vhazovat do moře různé květiny a vonné tyčinky. Na závěr vytahuje z košíku kachnu, zakroutí jí krkem a také ji daruje bohům moře. Jaké je naše překvapení, když se během pěti minut moře uklidňuje. Za další půlhodinu bez problému přirážíme ke břehům ostrova. Zpětně zjišťujeme, že se nejednalo o veřejnou loďku. Tato výprava vyrazila i přes velké vlny na Nusa Penidu do jejího největšího chrámu přivést dary zlému bohu Macalingovi. Podle Balijců totiž na tomto ostrově žijí zlí bohové a je třeba jim pravidelně přivážet dary, aby se nenaštvali. To vysvětluje to sváteční oblečení a množství obětin, včetně nebohé kachny, které jsme vezli na palubě.  

Na všech cestách se vždy snažím cestovat s obyčejnými lidmi. Množství příhod, které se přihodí, a samozřejmě také nízké náklady, bohatě vynahradí obětovaný čas a nepohodlí. A v Indonésii to platí dvojnásob!

Zkušenosti čtenářů

MartinT.

Fajn článek, zase jednou něco o Indonésii… mimochodem, nebyla to Pelni, která se převrátila u Sulawesi, to byl menší trajekt(http://en.wikipedia.org/wiki/MV_Teratai_Prima).

Pokud si chcete užívat lokálních přesunů v Indonésii, měli byste znát aspoň většinu z následujících pojmů z oblasti veřejné (neletecké) dopravy:

ojek, bemo, oplet, mikrolet, pete-pete, taksi, bajaj, bentor, sitor, bemor, bis kota, bis patas/cepat, metromini, travel, andong, dokar, bendi, cidomo, kapal feri (ferry), klotok, ketinting, spid, johnson, perahu, kereta (api), truk,… 🙂

Tudor

Vecny a dobry clanek, ktery mi doda spousty informaci. Do Indonesie se chystame za dva tydny s rozpoctem 5$ na den a osobu. Jezdime stopem a rad by jsem se te Peto zeptal, jestli to v Indonesii pujde taky a popr jake jsou priblizne ceny. Je jasne, ze si to musime otukat sami, ale jakoukoliv radu uvitame.
Muzes se prosim ozvat na [email protected] ?
Diky Tudor

MartinT.
Tudor:

Představa, že západní cizinec v Indonésii stopuje a očekává svezení zdarma, protože je „nemajetný“, je docela úsměvná. Utratit v Indonésii v roce 2011 5 USD na osobu a den se mi taky nezdá možné.

Palo
Tudor:

Tudor, obavam sa, ze to stopovanie Vam neklapne. Indonezania pravom a logicky ocakavaju, ze za zvezenie turista zaplati VIAC nez domaci, a nie ze ho budu vozit zadarmo. Na to rovno zabudni.
Doprava moze byt, v inak stale pomerne lacnej Indonezii, najvacsou polozkou v cestovatelovom rozpocte. Hlavne ak sa budete presuvat casto a odchyti si vas nejaky nadhanac, co sa vam asi zo zaciatku stane, kym sa rozkukate. A na niektorych miestach pre turistu ani ina moznost nie je, hlavne u lodnej dopravy.
Na den pocitajte minimalne s 20 USD. Inak sa vam prijemny vylet zmeni na nocnu moru a budete si po navrate pamatat len neustale hadanie sa s miestnimi o kazdu rupiu.

turista
Tudor:

nechci vas podcenovat, ale myslim, ze to za pet dolaru nedate. snad mozna, kdybyste nasli nejaky lidi, treba pres couchsurfing, ktery by vas u sebe nechali prespat a pak vas treba posunuli nekam dal, ale bez toho …v odlehlejsich mistech stopovat muzete zkusit, jel jsem takhle, davno, na acehu nebo na kawah ijen, ale treba na jave jsem stopare snad nikdy nevidel

Lada

Ahoj, po několika měsících života na Bali jsem vytvořila stránku s nabídkou ubytování u česky hovořících lidí – ubytování spolehlivá, kvalitní. Osobní doporučení = Vaše jistota na cestách. A dobrá zpráva na závěr – za zprostředkování ubytování mi nic neplatíte! Najdete mě na Facebooku – stránka Ubytování na Bali, kde jste srdečně vítáni! 🙂 https://www.facebook.com/pages/Ubytov%C3%A1n%C3%AD-na-BALI/507136082731064

Baky

Jen tak mimochodem – leden – duben 2014 jsme byly (dvě ženský) v Indonesii a projely jsme 8 ostrovů JEN stopem. Byla to nejlepší věc, co jsme tam mohly udělat. Nejúžasnější zážitky. To pro Palo a MartinT.

Libor
Baky:

2 mladé (předpokládám) holky jsou pro místní řidiče asi atrakce, zvlášť v oblastech bez turistů, takže se nedivím, že ochotně brali.

Baky
Libor:

Libore, představ si, že nám je 58 a 40. Přesto byli ochotní a vstřícní, věk neřešili. Nemyslím si, že bylo už ze soucitu :-)))

Tudor

Po letech jsem mrknul na tuto diskusi. Ani jsem nevedel, ze se v ni zapojilo tolik lidi. Vsem budoucim cestovatelum a dobrodruhum sdeluju, at se neboji a do teto rozmanite zeme vyrazi. Stopem jsme za pet mesicu projeli od Sumatry az pa Zapadni Timor. Mezi ostrovama jsme samozrejme pouzili levnou lodni dopravu. A s peti dolarama jsme tez krasne vyzili a nijak nestradali. Jde to tak po celem svete a inflace ci zvysovani cen na tom nic po letech nemeni. Jsem cely rok 2017 v Mexiku a i tady si s touto sumou vystacim. Jasne ze to neni to pro vsechny, ale kdo citi, ze by chtel neco podobneho vyzkouset, at do toho jde. Neni se ceho obavat. Zkusenost kterou mam po letech cestovani je, ze 99% lidi na svete je dobrych, nechce nasili, ci nekomu ublizt a okrast. Jen 1% zustava tech spatnych a pokud se potka clovek prave s nim, neudela nic. Pouzivat obezretnost je vsak stale dulezite. Za celou dobu jsme v Indonesii zadne negativni zazitky, krome jednoho okradeni v hotelu nezazili. Good luck

Tudore, když tu propaguješ cestování za 5 USD na den jako snadné všude, mohl bys to trochu rozvést? Že to stačí v mnoha zemích na skromné jídlo (základní a často nezdravé smažené, ne ovoce, což je v tropech škoda nejíst), to bych ještě souhlasil, ale pokud by se mělo i spát v ubytování třeba i nejlevnějším, už to nestačí (pokud člověk cestuje sám, 5 USD většinou nestačí ani na spaní). Navíc za 6 let od tvé cesty ceny v turisticky zajímavých místech Indonésie a podobných zemích dost narostly. Mj. proto, že v posledních letech začali dost cestovat i domácí turisti. Někde a někdy lze ušetřit díky couchsurfingu, ale obvykle jen ve městech a je obtížné to plánovat při cestě stopem. Spíš tedy většinou asi ve stanu někde na cizím pozemku. Mj. si nemáš kde schovat věci, když se třeba chceš vykoupat v moři. Spát v nižších polohách v tropech ve stanu je dost nepříjemné kvůli horku a obvyklému bezvětří (v levném ubytování bývá aspoň větrák). O deštivém období ani nemluvě, i když aspoň není horko. Snad jen v suchých zemích subtropů a v létě v mírném pásmu lze spát běžně pod širákem, protože tam nebývají komáři.
Jezdit stopem v zemích, kde místní nemluví anglicky, je sice obvykle možné, ale je to vhodné spíše pro cestovatele na dlouhých cestách, kteří mají času dost a naučí se trochu místní řeč. V některých chudých zemích běžně vyžadují za svezení peníze i po místních, tak by bylo trapné se při vystupování hádat, že mám limit 5 USD a nic jim nedat (po cizincích ale někdy zaplatit nechtějí). Nevěřím, že by se do limitu 5 USD na den vešly i náklady za delší trajekty Sumbawa – Flores – Timor. Letenky, kterým se občas nevyhneš, tam samozřejmě zahrnuté nejsou. Třeba u Filipín nebo v Oceánii se bez nich nebo ne zrovna levných trajektů neobejdeš, tak nepiš, že to jde za 5 USD po celém světě. Taky do toho asi nepočítáš poplatky za víza (zvlášť při delším pobytu než 1 měsíc). Třeba u Indonésie je snadnější odletět po nějakém čase na chvíli do Malajsie.
Další věc u takto extrémně nízkonákladového cestování je, že nenavštívíš většinu památek, národních parků, sopek atd., protože se vstupné a případně povinný průvodce nevejde do rozpočtu. Pak je otázka, jestli není lepší si přece jen vydělat více peněz a vidět toho na cestách více než jen města, vesnice, silnice, pláže a lesy (dnes většinou mimo NP jen plantáže). Tvůj způsob cestování je asi podobný způsobu života bezdomovce, což je pro někoho dobrá alternativa, ale pro většinu lidí ne.

Tudor

Ahoj….nevim koho oslovit. Kazdopadne diky za rozumny nazor a nadhled. Samozrejme mas ve spouste vecich pravdu. I s tim bezdomovcem, ale je to dobrodruzstvi, ktere clovek jinak neziska. V Indonesii jsme byli tenkrat ve dvou a proste jsme to za pet dolaru dali a nijak extra nestradali. Kdyz jsme se chteli napriklad nekde seknout na delsi dobu, ubytovali jsme se v domech, kde se pronajimal pokoj na mesic, ale dalo se to ukecat i na par dni ci tydnu. Zel si ted nevzpomenu na nazev tohodle ubytka, ale vyslo to mnohem levneji nez hotel. Zaroven byly i rozdily ve kvalite – nekdy zarizene, jindy jsme spali na zemi na karimatkach. Hodne jsme stanovali a kdyz jsme potrebovali schovat veci protoze jsme podnikali nejakou turu, schovali jsme si je v domku u mistnich. Jedli jsme na ulici i si varili. Vsak ani tolik smazenych veci, spise naopak ty zdravejsi, pac jsme nejedli maso. Jasne, s pamatkama a narodnima parkama to muze byt tez problem, ale jde o to, co clovek od cesty kterou chce do dane zeme podniknout, ocekava. Treba na Borobudur jsme se divali jen z dalky, ale sopek co jsme si tam gratis vyslaply, bylo pozehnane. Nekdy za den clovek utrati vice a pak zase mene, takze se vydaje srovnaji. Viza jsme prodluzovali co 25 dni a je jasne, ze jsme meli usetrene na extra vydaje. Rozpocet 5$ beru jako nejzakladnejsi – nejpotrebnejsi vydaje na den , coz z toho prisveku nevyznelo. Tento styl cestovani jak jsem zminil nemusi vyhovovat kazdemu a neni pro vsechny, ale kdyz cestuju, snazim se natahnout ty usetrene penize na co nejdelsi dobu bez prace. Neni to pro klasicky turismus, ale pro lidi co chteji v dane zemi stravit delsi cas. Ten prispevek ma byt spise jen informace pro ty, kteri by chteli neco podobneho podniknout, ale obavaji se, ze to timhle stylem nejde. Indonesky jazyk mi prijde nejjednodussi, jaky jsem se kdy ucil a za par mesicu jsme byli schopni komunikovat. Cestuju timhle stylem, protoze je to pro me zpusob, jak byt co nejblize v kontaktu s mistnimi a poznat jejich realny zivot. Taky jak se rychle naucit jazyk, protoze clovek se musi prakticky neustale na neco ptat a neco zjistovat. Mnohdy to bylo narocne, ale zazitek ktery z teto petimesicni cesty mam, je nezapomenutelny a uzasny. Nevidel jsem treba Borobudur zblizka, ale prozil mnoho jinych zajimavejsich veci. Kazdy ma volbu a vyber a preju at kazdy dela to co chce a to co si mysli, ze je pro nej i pro okoli to nejlepsi. Hodne stesti na cestach vsem, bez ohledu s jakym rozpoctem cestujete…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí