Sarnáth

Sarnáth

Do Sarnáthu přišel Buddha poté, co dosáhl osvícení pod stromem Bódhi v Gaji (dnešní Bódhgaja). Zde poprvé kázal v jelením háji svým prvním učedníkům. Říká se, že zde „roztočil kolo zákona“, zde začal hlásat svou „zlatou střední cestu“.

„Míru může dosáhnout jen ten, kdo se nenechá rozrušit nepřetržitými proudy žádostí, jež se jako mnohotvárné řeky vlévají do oceánu, který přesto ve svém základu zůstává nehybný – a nikoli ten, kdo se snaží vyhovovat svým žádostem.“

„Kdo se oprostil od touhy a od všech žádostí a neříká „to jsem já a to je mé“, dochází, oproštěn od nepravého já, skutečného klidu.“

(Bhagavadgíta – verš 70 a 71)

Dhamékha stúpa

Stúpa je postavena na místě, kde Buddha poprvé kázal. Původní stúpa se nedochovala, současná pochází asi z r. 500, z doby vlády Guptovců.

Archeologické muzeum

Nalézá se v něm originál lví hlavice Ašókova sloupu. Dále je zde mnoho soch Buddhy a hinduistických božstev.

Ašókův sloup

Ašóka dal na různých místech své říše rozestavit sloupy s nápisy v písmu bráhmí. Jsou 10–20 m vysoké, o průměru 1 m, z hlazeného šedého pískovce. Skládají se ze dvou částí – dolní monolitní dřík a hlavice, která je obvykle vypracována do zvířecí podoby, nejčastěji lva (nebo 4 lvi stojící zády k sobě), dále pak býka, slona a koně. Lví sousoší hlavice Ašókova sloupu v Sarnáthu bylo přijato jako státní znak Indické republiky.

Písmo bráhmí – rozluštil James Prinsep r. 1837. Toto písmo se v Indii objevuje náhle a bez nám známého vývoje, je však na vysokém vývojovém stupni, dokonale přizpůsobené jazyku. Je slabičné, což trvá dodnes v indických písmech. Má systém přívěsných znaků, které vyjadřovaly samohlásky, psalo se zleva doprava, bylo jednotné pro celou Indii, je pramenem všech pozdějších písem. Z něj se vyvinulo nágarí, tj. dnešní dévanágarí, které používá hindština, sanskrt, nepálština a maráthština.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: