Doprava do Indie

Letecky: hlavními letišti jsou Mumbai, New Delhi, Kolkata a Chennai, do některých dalších měst létají mezinárodní spoje zejména z Asie - Ahmedabad, Amritsar, Bangalore a Kochi. Většina leteckých společností z Evropy přilétá do Indie v časných ranních hodinách. Do Indie létá celá mnoho společností, například Air India (www.airindia.com), Lufthansa (www.lufthansa.com), KLM (www.klm.com), Aerofolot (www.aeroflot.com), Air France a Alitalia (www.alitalia.com). Ceny mohou být velmi rozdílné a mění se zejména podle sezony, ale v zásadě platí následující pravidlo: nejlevnější lístky mívá Air India, které létá z Frankfurtu. Pozemní cestou: nejpopulárnějším hraničním přechodem s Nepálem je Birganj-Raxaul Bazaar, Sunauli-Bhairawa a Kakarbhitta-Siliguri. Pokud cestujete z Kathmandu nebo Pokhary do New Delhi, pak je nejlepší využít přechod v Sunauli, pro cesty do Kalkaty a východní Indie Birganj a pro cesty do Darjeeling je nejlepším přechodem Kakarbhitta. Z Bangladéše je nejlépe cestovat z Dhaky do Kalkaty, z Pákistánu pak přes jediný přechod mezi Lahore a Amritsarem.

Zakázané oblasti

Do některých oblastí v Indii je vstup cizincům zakázán. Je to například oblast kolem indicko-pákistánské hranice, některé severovýchodní indické svazové státy, některé přírodní rezervace a vysokohorské oblasti. Do některých oblastí je cizincům povolen vstup s tzv. Restricted Area Entry Permit, jenž je nejlépe obstarat na indické ambasádě či přímo v kanceláři rezidentního komisaře příslušného indického svazového státu.

Doprava na místě

Indická dopravní infrastruktura je v porovnání s Evropou na poměrně nízké úrovni. Silnice neodpovídají obvyklým standardům, rychlejší je železniční doprava, nejrychlejším a nejbezpečnějším druhem dopravy v Indii je ale doprava letecká. Letecky: V Indii existuje mnoho soukromých leteckých společností a dvě státní: "Air India" a "Indian Airlines". Ceny jsou regulovány státem, pro cizince často platí jiné (vyšší) ceny než pro indické občany. Jako nejlepší byla několikrát za sebou vyhodnocena indická letecká společnost Jet Airways. 72 hodin před odletem je třeba znovu potvrdit letenky, což je možno učinit buď osobně v kanceláři letecké společnosti nebo telefonicky. Tuto službu poskytují i mnohé cestovní agentury. Autem: Pokud budete chtít řídit auto (například z půjčovny), bylo by zřejmě nejlepší vás od toho rovnou odradit. Síť indických silnic je velmi špatně udržována, můžete se na nich setkat naprosto se vším. Evropan obvykle neumí předpokládat místní situace, třeba slona za zatáčkou. Pokud už za volantem sedíte, pak vězte, že do značné míry má přednost ten, kdo více troubí a působí se svým vozem mohutnějším dojmem. Co se týče aut okolo, Indové se kromě sledování vozovky v mumraji neorientují zrakem, ale především sluchem si vytvářejí povědomí o situaci. Pokud tedy nebudete neustále troubit, jako byste neexistovali. Výhodný způsob dopravy představují v některých případech terénní džípy. Jezdí na frekventovaných trasách a jejich cena obyčejně jen mírně převyšuje ceny tourist busu. Jejich komfort a rychlost jízdy je ale opravdu značně vyšší a jízda bezpečnější. Berte to jako důležitou informaci, neboť nehodovost zejména v horách bývá v Indii značná a nehody mohou vzhledem ke špatnému technickému stavu autobusů končit tragicky.

V Indii se jezdí vlevo. Protože cestovat po Indii vlastním motorovým vozidlem se cizincům nedoporučuje, je nejvýhodnější dlouhodobě si pronajmout vozidlo i s řidičem (vlastního řidiče má i většina výše postavených či bohatších Indů). Vzhledem ke kvalitě silnic je třeba počítat s tím, že cesta trvá obvykle déle, než by se s ohledem na vzdálenost dalo očekávat. Musíte také počítat s variantou, že daná cesta nemusí být po dlouhou dobu vůbec dostupná, a to z důvodu nenadálých komplikací jako jsou vlivy počasí, policejní uzávěry, sesuvy půdy, nehody apod.

Autobusem

V Indii existuje poměrně hustá autobusová síť. Její použití je relativně levné, avšak vzhledem ke stavu indických silnic toto cestování není příliš pohodlné. Je nutno věnovat pozornost i balení zavazadel, neboť ta se často přepravují na střeše autobusu. Výhodou jsou pravidelné autobusové pauzy na občerstvení a toaletu. Autobusy se obecně dělí na místní (local bus) a turistické (tourist bus), přičemž názvy mluví za vše. Turistické bývají zhruba 2x dražší, vybaveny lepšími sedačkami, ale opravdového komfortu se zde nedočkáte. Místní autobusy bývají často ve velmi špatném stavu, nepohodlné, s nedostatkem prostoru pro nohy. Pro přepravu na krátké vzdálenosti však mnohdy nebudete mít jiné východisko a určitě se to dá vydržet. Ceny se v porovnání s naší zemí pohybují na zhruba poloviční úrovni.

Vlakem

Cestování vlakem bývá pohodlnější než autobusem a výhodou jsou možnosti překonat nočním, lehátkovým vlakem velké vzdálenosti a ušetřit čas i peníze. V Indii naleznete moderní intercity expresy, ale i velmi staré místní lokálky a ve vlacích je možno napočítat až 10 různých tříd! Většina vlaků se však dělí na 1. třídu air-con, 2. třídu air-con, 3. třídu air-con, chair-car (pouze k sezení), sleeper (lehátka) a 2. třídu. Ceny v těchto třídách se velmi liší, nejdražší třída je až 17x dražší než třída nejlevnější. Pro nákup jízdenek je pro cizince na většině větších nádraží vyčleněna zvláštní přepážka. Prostí Indové volí k cestování druhou třídu, která je sice nejméně pohodlná, ovšem stojí zhruba třetinu toho, co zaplatíme u nás při slevě na Z kartu. Existuje i varianta 2nd class Sleeper, tedy s lehátky, ze které se nepřiplácí mnoho, takže se jedná se o nejlepší způsob cestování na dlouhé trasy. Přesto lze takovou přepravu doporučit jen těm, kteří chtějí poznat skutečnou Indii a nevyžadují obvyklý komfort. Průměrného turista z Evropy, uvyklý na pohodlí a čistotu by se měl předem ujistit, zda je ochoten zdejší přepravní podmínky akceptovat. Pokud budete cestovat vlakem, není nutné mít obavy z nedostatku jídla a pití. Během jízdy i při zastávce na nádražích stále někdo něco nabízí. Na nádraží do vlaku nastupují prodavači s velkým výběrem občerstvení. Jen několik málo metrů od vlaku také spatříte množství stánků. Všichni Indové jsou na podobné stravování zvyklí a všichni počítají s odbíháním pro nějaký ten dhál či balenou vodu. Rovněž pracovníci indických železnic na delších tratích a v nočních vlacích roznášejí jídlo, vcelku hygienicky balené, nepříliš pálivé a levné. První třída nabízí o něco vyšší standard, ale zase zaplatíte mnohem vyšší cenu (zhruba trojnásobně). S pohodlím i čistotou byste ale měli být spokojeni a jedná se tedy o docela rozumný kompromis. Nejkomfortnější je tzv. A/C class s klimatizací, což už představuje velmi drahý způsob dopravy, zhruba ještě třikrát dražší než u běžné první třídy. Pokud se rozhodnete cestovat vlakem, nabízíme jeden užitečný tip - zlevněné permanentky pro cizince (Indrail Passes) na neomezený počet cest s platností až 90 dní ve všech třech třídách. Permanentky bývají k dostání na letištích a hlavních nádražích nebo u největších cestovních kanceláří. Velké množství užitečných informací o konkrétních spojích a cenách lze najít na webových stránkách www.indianrail.gov.in. Zejména v letním období je třeba kupovat jízdenky na hlavních tazích až s několikatýdenním předstihem.

Taxi

V taxislužbě platí fixní ceny stanovené místní vyhláškou. Taxikáři je však zpravidla nechtějí dodržovat a po cizincích žádají sumy několikanásobně vyšší. Proto lze doporučit systém tzv. Prepaid Taxi, kdy se cena taxi platí předem. Tento systém funguje na všech mezinárodních indických letištích. Turisté by měli žádat zapnutí taxametru, jinak platí smluvní cena (většinou stanovená taxikářem). Jako taxi fungují ve většině částí Indie i rikšové. Existují moto-rikšové, kolo-rikšové a např. v Kalkatě ještě dokonce i pěší-rikšové. Doprava moto-rikši bývá na kratší vzdálenosti hojně využívána místními i turisty. Je levnější a v dopravních zácpách mnohdy i rychlejší, ale na druhou stranu zase nebezpečnější. Kilometr jízdy stojí obvykle Rs 20-30, ale na tento údaj se obecně nedá příliš spolehnout. V některých místech se objevují malé i velké varianty motorikš, přičemž ty velké nabízejí nižší cenu, ale jezdí kyvadlově pevnou trasu. Taxametry se zde nepoužívají a pokud ano, údaje na nich uváděné nebývají příliš reálné.

Na delší vzdálenosti (např. letiště, či přejezdy) je však jednoznačně výhodnější klasické „taxi“. V mnoha částech Himalájí existují ještě tzv. „share-jeeps“, tj. džípy, kde se platí za osobu, a které zajišťují dopravu ve složitém horském terénu, kde by nebylo možné jezdit autobusy. Tyto džípy často k velké nevůli cizinců pojmou mnohonásobně větší množství pasažérů, než je povoleno.