Orchha bývala hlavním městem dynastie Bundélů. Bundélové jsou vlastně rádžové z Rajasthánu, kteří se odmítli podřídit diktátu Velkých Mughalů a založili si raději mimo jejich dosah samostatné království. Jejich říše trvala přibližně 250 let, hlavní město Orchha bylo založeno roku 1530 na poloostrově tvořeném rameny řeky Betwa.

Za nejslavnější období je považován počátek 17. století, kdy v Orchhe vládl rádža Ten Singh Deo. Ten se znelíbil šáhu Akbarovi, zejména poté, co poskytl ochranu jeho synovi Salimovi, když byl ve vyhnanství. Šáhův syn mu pak ale na oplátku projevoval svou přízeň v době, kdy on sám vládl Indii jako šáh Jehangir, což bylo v letech 1605 až 1627.

Po Jehangirově smrti však opět upadl Ten Singh Deo u Mughalů v nemilost a Aurangzeb pak Orchhu definitivně vyplenil. Rajputové byli nuceni přesunout své hlavní město jinam a Orchha zůstala od té doby definitivně opuštěna a začala zarůstat vegetací. Znovu ji odkryli vlastně teprve Britové.

Palác na jednu noc

Přes most vstupujeme do královského palácového komplexu, který sestává z několika budov a chrámů. Vstupní brána je pobita hroty, které jej měly chránit proti slonům. Za ní se nachází hlavní shromažďovací hala a na první terase stojí Sheesh Mahal (Zrcadlový pavilón), který byl přestavěn na luxusní hotel. Jedná se prakticky o jediný hotel v celé Orchhe. Její obrovská výhoda totiž spočívá v tom, že tady turisty ani dotěrné obchodníky nepotkáte, takže máte dostatek času na klidnou a nerušenou prohlídku nádherných pavilónů, ba co víc - na jejich kupolích můžete spatřit majestátně sedící osamělé supy.

Největší budovou celého areálu je Jehangirův palác (Jehangir Mahal), který dal rádža Ten Singh Deo vybudovat pro svého ochránce a stavěl jej prakticky po celu dobu jeho vlády. Na hlavním nádvoří si všimneme kombinace islámské a hinduistické architektury. Uprostřed se nachází bazén se čtyřmi malými bazénky v rozích, v nichž bývala navoněná voda. Terasy podpírá celkem 108 slonů.

Jehangir měl svůj vlastní vstup do paláce zezadu od druhého ramene řeky. Protože se nikdy nevědělo, jaká zvířata s sebou přivede, byly připraveny různé druhy stájí a také tři schodiště - pro pěšáky, pro koně a pro velbloudy. Stáje pro velbloudy mají dveře úzké a vysoké. Palác je třípatrový a má celkem 365 místností. Jehangirova ložnice je zdobena částečně dochovanými kresbami. Ironií je to, že Jehangir spal v Orchhe pouze jednou. Dá se tedy říci, že Ten Singh Deo stavěl celý palác jen pro jednu noc.

Na horní terase se nachází osm přijímacích pavilónů - v rozích čtyři pro ženy a po stranách čtyři pro muže. Kupole na ženských a mužských pavilónech jsou přitom provedeny odlišně - ženské jsou kanelovány, mužské jsou hladké, ale víc cibulovité. Jedná se opět o skloubení hinduistických a muslimských stavebních postupů. Mužské pavilóny jsou otevřené, zatímco ženské jsou kryty balkóny a zamřížovanými okny, která jsou vytvořena tak, aby jimi bylo vidět ven, ale nikoliv dovnitř.

Královský palác

Královský palác (Raja Mahal) začal stavět rádža Rudrapratap (1501-1531), dokončil jej však až v roce 1539 jeho nástupce Bhartichandra (1531-1553). Ani to ale nebyla ještě jeho definitivní podoba, protože ve třetí etapě přistavěl další části Madhukar Shah (1553-1592).

Klenba ve vstupní hale je zdobena dobře zachovanými malbami. Mnohem významnější a barevnější kresby však vidíme v další místnosti, kterou jen pro nás odemknul místní strážce. Jedná se o deset zobrazení reinkarnací Višnu, které dosud ještě nikdy neprošly restaurací.Vně palácového areálu se nacházejí další chrámy a pavilóny. Některé z nich se rozpadly časem, některé jsou dodnes používány.

Původní královnin palác byl nakonec přeměněn v chrám, pojmenovaný podle sochy prince Rámy (Rama Raja Mandir). Díky jeho tvaru se mu ale říká spíš Dortový chrám.Hned vedle stojí Krišnův chrám. Přesný název je Chatar Bhuj, což znamená "čtyři ruce". Nevíme, jak jindy, ale dnes lze před ním spatřit menší shromáždění posedávajících a polehávajících svatých mužů.

Na čedičovém pahorku nad městem pak stojí chrám Lakšmí Narya, zasvěcený Višnuovi a jeho ženě Lakšmí. Chrám byl postaven v letech 1501 až 1504 a dochovaly se zde vynikající ukázky bundélského malířství, zachycující lovecké a bojové scény, život u dvora i obchod.

Chrámy v Khajurahu

Je-li Taj Mahal skvostem v rámci islámských staveb, pak chrámy v Khajurahu jsou jedničkou mezi hinduistickými památkami v Indii. Khajuraho bývalo centrem rajputských panovníků z dynastie Chandelů od 9. do 13. století. Khaju znamená "datlová palma".

Mezi roky 950 a 1050 postavili Chandelové v Khajurahu celkem 85 chrámů, z nichž se dodnes zachovalo 22. Odlehlost tohoto území přispěla k tomu, že se z velké části vyhnuly ničení Mughalů. Otázkou ale zůstává, proč se zde rozvinula taková aktivita právě v rozmezí oněch 100 let a proč byly chrámy postaveny právě tady, když se veškerý pískovec musel dovážet zdaleka. Chrámy jsou rozděleny do tří skupin - západní, východní a jižní. Jižní chrámy se nejvíce rozpadly vlivem počasí, takže se ani nenavštěvují.

Symbolika hory Kalias

Východní skupině dominují tři džinistické chrámy. Shri Shantinath je relativně nový. Shri Adinath pochází z 11.století, ale byl momentálně pod lešením. Nejkrásnější je chrám Shri Parshwanath, postavený v letech 950 až 970, který je zdobený nádhernými skulpturami. Znázorňují především upsary - nebeské tanečnice, a to nejen při tanci, ale také při cvičení nebo líčení.

Nejvýznamnější je západní skupina chrámů v Khajurahu. Některé z nich se dodnes používají a poznáte je podle praporku, který nad nimi vlaje. Pobožnost začíná troubením na mušli. Chrám Matangeshvara má zlatou špičku, praporek nad ní znamená právě to, že se jedná o "živý chrám".

Všechny chrámy jsou stavěny na platformě tak, aby vzhledem připomínaly posvátnou horu Kailas. Jejich klasickým prvkem je věž, zvaná šikara, což doslova znamená "vrchol hory". Všechny jsou také zdobeny bohatými vyobrazeními. Ta jsou sestavena tak, že nahoře se nachází božské výjevy, následují válečné scény a nejníž jsou obrazy běžného života, mezi nimiž nechybí ani milostné a erotické motivy.

Lakshmana

Chrám Lakshmana byl postaven chandelským vladařem Yasovarmanem v letech 930 až 950 a je vysoký 22 metrů. Chrám byl zasvěcen Višnuovi, jehož socha se nachází v zadní svatyni. Právě díky erotickým skulpturám jsou chrámy v Khajurahu tak populární. Neschází jim však ani humor - milenecký pár je vyrušen opicí, slon uculující se nad nemravnostmi je jediný v celém areálu, který se nedívá dopředu...

Největším a nejvyšším chrámem v Khajurahu je Kandariya Mahadeva, jehož stavba trvala celých 25 let. Postaven byl v rozmezí let 1025 až 1050 králem Dhangou a jeho následovníky, je vysoký 40 metrů a je zasvěcen Šivovi. Pozice, které jsou zde vyobrazeny jsou obzvláště pikantní a obtížné - jedná se víceméně o kombinace sexu a jógy.

Na stejné platformě byl v roce 1086 postaven chrám Jagadambi, zasvěcený Šivově manželce Parvati, a o kousek dál stojí chrám Chitragupta, což je chrám Boha Slunce Surya, pocházející rovněž z 11. století.

Druhý menší chrám, zasvěcený Šivovi, se jmenuje Vishivanatha a dal jej postavit chandelský král Dhanga v roce 1002. Část jeho výzdoby je shodná s chrámem Kandariya. Vedle něj pak stojí altánek, přesněji řečeno malý chrámeček, zasvěcený Šivově průvodci - buvolu Nandi.

Jhansi

Vracíme se do Jhansi, odkud budeme pokračovat dále vlakem do Váránasí. Jelikož na zdejších "silnicích" člověk nikdy nemůže vědět, jak dlouho mu bude cesta trvat a veškeré plánování je tudíž k ničemu, stalo se tentokrát, že nám výjimečně vybyla trocha času i na jeho prohlídku.

Pevnost ve Jhansi dal postavit v roce 1613 rádža Bir Singh Deo. Když ale v roce 1853 zemřel poslední rádža z Orchhy, využili Britové nařízení, podle něhož jim veškerý majetek rodu propadá, a královně Rani Lakšmí Bai ponechali pouze palác ve městě. Ta se s tím ovšem nechtěla smířit a při povstání v roce 1857 místní hrad bránila. Odsud pak uprchla v mužských šatech do blízké pevnosti Gwalior a když definitivně poznala marnost svého odporu, vyjela na koni před bránu a nechala se zastřelit.

Převzato z www.kasp.cz