Akbar nemohl mít dlouhou dobu děti. Rozhodl se proto navštívit vyhlášeného sufijského světce Salima Chistieho a ten mu předpověděl, že bude mít tři syny. To se stalo v roce 1568 a do roka se skutečně šáhovi syn narodil. Pojmenoval ho Salim (jedná se o budoucího šáha Jehangira) a na počest mnicha založil také nové město poblíž jeho obydlí. Město pojmenoval Fatehpur Sikri, což znamená "město vítězství" a v roce 1571 se sem i s celým královským dvorem přestěhoval.

Nakonec ale žil šáh Akbar ve Fatehpur Sikri pouhých 14 let. V roce 1585 se musel přemístit do Lahore, aby zklidnil nepokoje v Punjabu a sem se už nikdy nevrátil, protože zjistil, že ze strategických důvodů může vládnout své mohutné říši pouze z Agry. Dalším důvodem bylo to, že tady nebyl pro tak velké město dostatek pitné vody.

Fatehpur Sikri zůstalo od té doby prázdné, vysloužilo si dokonce pojmenování "město duchů". Pro nás to ovšem v současné době má tu výhodu, že zůstalo zakonzervováno v té podobě, v jaké je šáh koncem 16. století opustil.

Fatehpur Sikri

Město je chráněno ze tří stran 13 metrů vysokými hradbami, ze čtvrté je umělé jezero. Většina budov je postavena z červeného pískovce. V blízké vesnici Sikri dosud žije na 2000 kameníků, potomků těch, co město stavěli.

Otevřená audienční hala Diwan-i-Am byla určena k veřejným slyšením, při nichž šáh soudil spory svých poddaných. Protože někdy při nich docházelo k vynesení rozsudku smrti, byl u kruhu vždy přivázán slon, aby mohl být tento ihned vykonán. Odsouzený byl slonem rozšlapán.

Rozlehlé hlavní nádvoří je pojmenováno podle hry, která se zde hrávala - pachies. Pachies znamená v překladu "25" a hrávalo se kostkami. Každý hráč měl čtyři živé dámy a podle výsledku hodu jimi tahal po šachovnici, na níž dámy zaujímaly taneční nebo jiné pózy.

Diwan-i-Khas sloužil jako hala soukromých audiencí. Uprostřed místnosti seděl na pilíři šáh a kolem něj na ochozech jeho ministři. Zde se také šáh Akbar snažil prosadit nové náboženství, které by spojovalo prvky islámu, hinduismu, džinismu, buddhismu i křesťanství. U svých kněží, kteří patřili do vyšších kast, však nemohl nalézt pochopení. Královská pokladnice má nádherné kruhové stropní ozdoby a vedle ní stojí přístřešek pro astrologa, podpíraný oblouky torana.

Palác Panch Mahal

Nejvýraznějším palácem ve městě je Panch Mahal, což znamená "palác o pěti podlažích". Palác má celkem 176 sloupů, směrem nahoru se zužuje a byl určen pro královské ženy. Před ním stojí dvoupodlažní škola.

Pro nejdůležitější manželky nechal šáh vybudovat vlastní paláce. Pavilón muslimské ženy (Hujna-i-Anup) má nádherně zdobený strop i stěny, v nikách bývala původně zrcadla. Šáh Aurangzeb jako horlivý zastánce islámu nechal ovšem později odstranit hlavy všem tvorům.V Akbarově pavilónu se nacházela velká knihovna. Bazén před ním má rozměry 29 x 29 metrů a na terase uprostřed vždy seděl významný hudebník.

Život samotného šáha ale nebyl nijak jednoduchý. Jelikož se ani na chvíli nemohl cítit v bezpečí, dokonce ani před intrikami vlastních synů, spal ve své ložnici na vyvýšené posteli, aby ho nikdo nemohl napadnout. Žebřík byl na noc odstraněn a na podlahu byla napuštěna voda, aby byl slyšet každý pohyb.

V Pavilónu hinduistické manželky (Maryam-uz-Zamani) se nachází nejlépe zachované malby - bojové scény se slony, Akbar zabíjí leoparda, Akbar se svými ministry, Krišna,... Značnou část paláce zabírá harém. Hvězda nad jeho vchodem je symbolem tantrismu a má zadržet démony vně budovy. Harém se skládá z letní a zimní části - letní má mřížová okna, zimní je bez oken.

Mimo areál královského paláce stojí Páteční mešita. Hned za Akbarovou bránou (Shahi Darwaza), kterou jsme vstoupili, leží hřbitov sufijských kněží. Nejvýznamnější stavbou na nádvoří je hrobka Salima Chistieho z bílého mramoru, která se v průběhu let stala významným poutním místem. Celé mešitě pak dominuje 56 metrů vysoká Brána vítězství (Bulland Darwaza).

Taj Mahal

Taj Mahal, ležící na okraji Agry, bývá také nazýván nejvelkolepějším památníkem lásky na světě. Jedná se totiž ve skutečnosti o hrobku, kterou nechal vystavět Shah Jahan pro svou zesnulou manželku Mumtaz Mahal.

Mumtaz Mahal, vlastním jménem Ardjumand Banu Begam, se narodila v roce 1593 jako dcera ministra na královském dvoře. Shah Jahan se do ní zahleděl a v roce 1612 si ji vzal za manželku. Tento panovník měl celkem tři ženy - jednu mu vybrali rodiče, jednu si vzal z politických důvodů, ale tu prostřední si bral z lásky a udělil jí právě titul Mumtaz Mahal, což znamená Perla paláce. Měli se dokonce tak rádi, že Mumtaz Mahal s ním jezdila na válečná tažení. A právě během tažení na jih Indie v roce 1631 při porodu čtrnáctého dítěte Mumtaz Mahal zemřela.

Shah Jahan se hrozně rmoutil, po smrti své ženy se na šest měsíců zavřel v paláci a poté, co vyšel, byl úplně bílý. Pak začal stavět velkolepé mauzoleum na břehu řeky Yamuna, pojmenované Taj Mahal (Koruna paláce). Stavba byla dokončena v roce 1653 a podílelo se na ní celkem 22 000 dělníků. Hlavní vstupní brána má čtyři věže a 22 kopulí ve dvou řadách, což symbolizuje, že trvala 22 let.

Vstupní brána je postavena z červeného pískovce, zdobeného bílým mramorem. Kaligrafické ozdoby představují verše z koránu. Při jejich malování byla použita "prostorová" finta - mezery mezi znaky se směrem nahoru zvětšují, takže při pohledu zezdola vypadá text rovnoměrně.

Vlastní mauzoleum je postaveno z bílého mramoru, po jeho stranách stojí dvě mešity z červeného pískovce. Mramor se dovážel z města Makrana v dnešním Pákistánu, vzdáleného asi 400 kilometrů, červený pískovec pocházel z Fatehpur Sikri. Způsob dopravy byl tradiční - trakaře a buvoli.

Budova je vysoká 75 metrů a představuje kombinaci islámské a hinduistické architektury. Dvojitá kopule je zakončena obráceným lotosem. Stejně jako na vstupní bráně i tady je použito několika "prostorových klamů". Minarety jsou odkloněny směrem ven, aby při případné přírodní pohromě nezasypaly hrobku. Do mramoru jsou speciální technikou, zvanou pietra-dura, zasazeny polodrahokamy, z nichž jsou sestaveny jednotlivé motivy.

Nešťastný Shah Jahan

Posledních 27 let svého života prožil Shah Jahan ve smutku. Archeologové objevili na protějším břehu Yamuny základy hrobky, kterou začal budovat pro sebe. Ta měla být z černého mramoru, nebyla však nikdy dokončena. Nákladné stavby, které Shah Jahan prováděl, totiž zcela zruinovaly státní pokladnu, což vedlo ke spiknutí jeho čtyř synů, z něhož vzešel jako vítěz následující panovník Aurangzeb. Ten pak Shah Jahana zavřel ve dva kilometry vzdálené Červené pevnosti, z jejíchž oken se mohl až do konce života kochat pohledem na své vrcholné dílo.

Nakonec ale přece jen Shah Jahan po boku své ženy ulehl. Po smrti v roce 1658 byl díky přímluvám své dcery umístěn vedle milované Mumtaz Mahal. Uvnitř mauzolea proto vidíme dnes dva kenotafy, stojící přímo nad kryptou s jejich sarkofágy. Šáhův kenotaf je také to jediné, co narušuje zdejší dokonalou symetrii.

Technika inkrustace tvrdými kameny, tzv. pietra-dura, pochází z Itálie, ale právě při stavbě Taj Mahalu byla dovedena k dokonalosti. Od té doby se zde dědí z otce na syna a máme možnost se s ní v blízkých dílničkách také seznámit. Synové tvarují polodrahokamy a vyškrabávají do mramorových desek 2,5 milimetrů hluboké drážky, do nichž pak otec vkládá kameny. Květ růže sestává asi ze 20 kousků, květinky na hrobce v Taj Mahalu jsou však tvořeny až ze 64 částí. Tajemství výroby speciálního lepidla zná jen hlava rodiny. Nejdražší předměty jsou vykládány modrými kameny lapis lazuli, dovezenými z Chile.

Agra

Agra byla prvním hlavním městem Mughalské říše. Červenou pevnost, která bývala sídlem panovníků, začal stavět šáh Akbar v roce 1565 a dokončil ji v roce 1573. Jeho následovníci ji však několikrát přestavovali, takže na místě původních paláců vznikaly nové. Dnes se pevnost skládá ze dvou částí - části veřejné a části vojenské. Vojenská část je mnohem větší, zabírá asi 75 % a je pro nás bohužel nepřístupná.

Hradby Červené pevnosti jsou dlouhé 2,5 kilometru a vysoké od 18 do 33 metrů. Původně byla obehnána dvoustupňovým příkopem - první část byla zaplněna vodou, druhá byla suchá a běhali v ní lvi, tygři a krokodýli. Dobýt tuto pevnost se podařilo vlastně až Angličanům, předtím to bylo vždy jen díky zradě.

Pevnost měla původně čtyři brány. Dvě z nich dal ale z bezpečnostních důvodů zavřít už Aurangzeb a dnes lze dovnitř vstoupit pouze mohutnou Lví bránou (Amar Singh). Po ní následuje Vodní brána a Akbarova brána (Darshani gate). Vodní bránu postavil teprve o 100 let později Aurangzeb, který zároveň zdvojil opevnění. Akbarova brána byla zdobena barevnými dlaždičkami, z nichž se část zachovala dodnes.

Rezidenční část vznikla za šáha Akbara, dokončil ji však až jeho syn Jehangir. Obrovský džbán stojící před budovou je vytvořen z jednoho kusu kamene a sloužil pro vonnou esenci připravenou z růží. Jehangirův palác (Jehangir Mahal) sice postavil šáh Jehangir, obývala jej však především královna Nur Jahan, která de facto převzala vládu v zemi. Výklenky ve stěnách jsou určeny pro knihy.

Palác Khas Mahal

Tuto stavbu dal také vybudovat Shah Jahan pro svou manželku Mumtaz Mahal. Jeho zahrady jsou vytvořeny v perském stylu. Uprostřed stojí mramorový pavilón Sheesh Mahal, jehož název by se dal přeložit jako "zlatý" nebo "zrcadlový" a původně byl skutečně celý obložen zlatem a zrcadly, které však ukradli Britové. Po stranách stojí dva menší pavilóny Bangla-i-Jahanara a Bangla-i-Darshan. Svoje pojmenování bangla dostaly díky tomu, že jejich střechy připomínají tvar doškových střech bengálských chatrčí. Tady navštěvovala princezna Jahanara svého otce Shah Jahana během osamělých let jeho uvěznění.

Jasmínová věž (Mussaman Burj) patří k nejkrásnějším částem pevnosti. Její výzdoba je tvořena bílým mramorem, vykládaným kameny lapis lazuli. Právě zde prožil osm posledních let svého života Shah Jahan, kterého sem uvěznil jeho syn Aurangzeb za to, že zruinoval státní pokladnu, a odtud se mohl dívat na hrobku své milované ženy - Taj Mahal.

Před halou soukromých audiencí Diwan-i-Khas stával proslavený Paví trůn. Tento trůn byl vytvořen v roce 1602 a byl celý vykládán diamanty včetně toho nejslavnějšího - Koh-i-Nooru. Trůn však odvezl perský šáh Nadir a diamant daroval Britům.

V prvním patře přilehlé budovy (Machhi Bhavan) se nacházely kanceláře úředníků, kteří vedli záznamy o daních. Z terasy je možno také vstoupit do malé mešitky určené pro dvorní dámy, pocházející z roku 1635.

Poslední otevřenou částí paláce je hala veřejných slyšení (Diwan-i-Am). Na stolečku před královskou lóží sedával hlavní ministr a rozsudky byly vykonávány ihned, např. sekání rukou za krádež. Lustry a zlaté ozdoby opět odvezli Britové.Na nádvoří před halou stojí náhrobek guvernéra Johna Russela Coldvina, který zemřel v Indii na choleru, a v pozadí vidíme kopule Perlové mešity (Moti Masjid), která ovšem není pro veřejnost přístupná.

Hrobka Itimad-ud-Daula

Agra je skutečně "bohatým" městem. Dvě zdejší památky již jsou zapsány v seznamu světového dědictví UNESCO (Taj Mahal a Červená pevnost) a třetí na tento zápis momentálně kandiduje - Itimad-ud-Daula.

Tuto hrobku dala postavit královna Nur Jahan pro svého otce Mirzu Bega. Ten sem přivedl svou rodinu z Persie a stal se dokonce ministrem financí ve vládě šáha Akbara. Princ Jehanghir si ji pak v roce 1611 vzal za ženu a protože byla velice schopná, vládla prakticky místo něj. Jelikož spolu neměli děti, snažila se po jeho smrti v bratrovražedném boji o následnictví trůnu prosadit jednoho z jeho synů, s nímž byla v příbuzenském poměru, což se jí také nakonec podařilo - jednalo se o budoucího panovníka Shah Jahana.

Otec Nur Jahan Mirza Beg zemřel v roce 1622, pouhé tři měsíce po smrti své manželky. Nur Jahan se rozhodla postavit mu hrobku, která byla pojmenována podle přízviska, jež si vysloužil jakožto ministr financí - Itimad-ud-Daula, což znamená "jistota a pilíř státu".

Hrobka byla dokončena v roce 1628 a byla zde poprvé v Indii použita technika vsazování kamenů do mramoru, čímž se stala vlastně předchůdcem Taj Mahalu. Mezi ornamenty najdeme tentokrát také láhve a džbány na víno, což svědčí o tom, že v době Jehangirovy vlády se muslimské zákony dodržovaly mnohem volněji.

Taj Mahal po západu

Krátce před západem slunce se jedeme ještě jednou podívat na Taj Mahal. Bílý mramor, přesněji řečeno čistý krystalický vápenec, ze kterého je postaven, totiž způsobuje, že budova mění barvy podle slunečního světla a vypadá proto v každou denní dobu jinak.

Atmosféra je také zcela jiná - dalo by se říci, že přes den patří Taj Mahal turistům a navečer Indům. Davy lidí včetně škol čekají v dlouhé frontě, aby mohly spatřit kenotafy Shah Jahana a Mumtaz Mahal.

Dnešní Agra má 1,5 miliónu obyvatel a má velké problémy se zamořením ovzduší, které ničí zdejší památky. Protože si je místní vláda vědoma toho, kolik vydělává na cizineckém ruchu, byly odsud již přesunuty železárny a elektrárna a došlo k elektrifikaci železnice. Ani to však ještě nestačí a bude nutno v tomto boji pokračovat, aby mohly být zachráněny všechny skvosty, kterými se Agra může pyšnit.

Převzato z www.kasp.cz