Rajputské kmeny byly vždy velmi bojovné a indičtí panovníci je rádi brali do armády, protože to byli dobří vojáci. Rajputští vládcové, zvaní rádžové a maháradžové, však využili každého jejich slabšího okamžiku k vytvoření vlastních malých knížectví a království. Rádža v jejich jazyce znamená "král" a maháradža "velký král", Rajasthán je tudíž "země králů".

Maharádžové, sloužící mughalským panovníkům, žili v bezpečí v pevnosti Amber. Teprve Jai Singh II. se v polovině 18. století cítil již natolik silný, že se odvážil zbavit vlivu Mughalů, sestoupil dolů a založil město Jaipur.

Pevnost Amber

Stavba leží přibližně osm kilometrů severně od Jaipuru a jedná se o bývalé sídlo maháradžů z Rajasthánu. Cesta k pevnosti vede kolem Krišnova chrámu (Govindji Ka) a Vodního paláce (Jal Mahal), nacházejících se v okrajových částech Jaipuru. Romantický pohled na Vodní palác, jehož siluety se odrážejí na hladině jezera Man Sagar, si musíme ale domyslet, protože jezero nemá už několik let dostatek vody. Samotnou pevnost pak "dobýváme" na slonech.

Pevnost Amber začal stavět rádža Man Singh v roce 1592, kdy byl generálem v armádě mughalského vládce Akbara. Rajputové ovládali tento kraj už po 1000 let, ale nikdy nevytvořili jednotný stát. Sjednoceni byli vlastně až pod nadvládou Mughalů.

Na kopci nad palácem se tyčí ještě jedna pevnost - Jaigarh. Tu dal vybudovat v roce 1726 Jai Singh II. a na rozdíl od Amberu, který byl rezidencí, sloužila tato především vojenským účelům.

Na prvním nádvoří pevnosti Amber stojí otevřená audienční hala Diwan-i-Am, která sloužila pro veřejná slyšení. Její podlaha byla původně pokryta koberci.

Bohatě zdobenou Ganéšovou bránou (Ganesh Pole) vstupujeme do obytné části paláce. Brána byla pojmenovaná po Ganéšovi, oblíbeném a hodném Bohovi se sloní hlavou, který byl synem Šivy a Parvati.

Obytná část paláce je rozdělena na několik křídel, která se používala v různých ročních obdobích. Speciální soustava kanálků s vodou zabezpečovala ochlazování vzduchu v Hale radostí, přimykající se k zahradám.

Nejstarší část paláce se skládá ze 12 samostatných bloků, které byly určeny pro 12 žen. Z každého bloku vedla tajná chodba do maháradžovy ložnice. Letní rezidence obsahuje opět speciální chladící systém. Kopule sloužily jako nádrže na vodu, která z nich stékala na terasy a střechu ve tvaru sloního hřbetu.

Okna paláce Jas Mahal jsou dokonalou ukázkou jemné kamenické práce, většina z nich je vytvořena z jednoho kusu kamene. Štěrbinami oken v nižších patrech je vidět pouze dolů, aby pánové nemohli spatřit ženy, které bydlely nahoře.

Za nejhezčí část zimní rezidence a vůbec celé pevnosti je považován Zrcadlový palác (Sheesh Mahal). Stěny však nejsou osazeny skutečnými zrcadly, výsledného efektu je dosaženo díky soustavě vypouklých skel.

Důmyslně skryté symboly můžeme také najít v ozdobách tohoto paláce. Jelikož islám nepřipouští zobrazování bytostí, snažili se je umělci ukrýt do detailů květin a dalších ozdobných prvků. Při podrobnějším pohledu na jednotlivé reliéfy proto spatříme také ptáky, ještěrky, štíry nebo sloní choboty.

Jaipur

Jaipur bývá často nazýván "růžovým městem" díky červenému pískovci, z něhož je postaven. Staré město je obehnáno sedm kilometrů dlouhými hradbami, v nichž je umístěno celkem sedm bran.

Proslavené jsou zejména jaipurské bazary, nacházející se uvnitř hradeb. Založil je také již zmíněný Jai Singh II. a Jaipur se díky nim stal významných obchodním centrem. Tkaly se zde proslulé koberce a vyráběly vzácné šperky. Pochází odsud také Koh-i-Noor, největší diamant světa, který je dnes součástí koruny britské královny.

Čilý ruch na bazarech pozorujeme ze střechy starého hinduistického chrámu. Chrám byl postaven před 400 lety a je zasvěcen princi Ramovi a jeho ženě Sitě, hrdinům Ramayany. Úryvky z tohoto eposu recitují u vchodu svatí mužové, tzv. sádhuové. Se svatými muži se budeme setkávat během celé naší cesty. Jedná se o muže, kteří se vzdali veškerých pokušení života a veškerého majetku a věnují se pouze meditacím. Někteří jdou dokonce tak daleko, že ve snaze dokázat svou materiální nezávislost odložili i šaty.

Přímo nad městem se tyčí pevnost Nahargarh, zvaná Tygří pevnost, která pochází rovněž z poloviny 18. století.

Dnešní Jaipur má dva milióny obyvatel. Zdejší lidé stejně jako v celé Indii chodí velice rádi do kina, místní ateliéry Bollywood natáčí až 900 filmů ročně. Oblíbené jsou zejména revue a muzikály a i když jim nerozumíte, stojí za to se na ně zajít podívat kvůli reakcím diváků, i když až do konce tříhodinového filmu vydrží málokterý cizinec.

Největší místní kino se nachází poblíž zahrad Ram Niwas, které dal založil maháradža Ram Singh II. v roce 1868. V nich stojí také místní Albert Hall, založená princem Albertem. Dnes je v této budově umístěno Národní muzeum.

Palác větrů

Nás ale zajímají především významné stavby "růžového města". Nejznámějšími z nich jsou Palác větrů a Městský palác.

Palác větrů (Hawa Mahal) postavil v roce 1799 maháradža Partap Singh pro královské dámy, aby mohly sledovat ruch na ulici a nebyly přitom samy vidět. Palác má pět pater a 953 oken, která jsou ozdobena "pískovcovými krajkami".

Maháradža Jai Singh II. byl vášnivým astronomem a astrologem a postavil v Indii pět observatoří Jantar Mantar (jantar znamená "přístroj" a mantar je "výpočet"). Ta poslední se nachází právě v Jaipuru a je ze všech pěti nejzachovalejší. Většina přístrojů je založena na bázi slunečních hodin. Malé sluneční hodiny měří čas s přesností na 20 vteřin a vykazují po 270 letech odchylku pouhých 11 minut.

Další přístroje jsou určeny například pro měření polohy slunce, přesné určení severu nebo znamení zvěrokruhu. Celá observatoř sloužila především studentům pro praktická cvičení. Největší sluneční hodiny na světě jsou vysoké 30 metrů a lze z nich zjistit čas dokonce s přesností na 2 vteřiny. Mají pouze jedinou nevýhodu - musí svítit slunce...

Městský palác

Městský palác (City Palace) začal stavět Jai Singh II. v polovině 18. století. Nad celým areálem se tyčí sedmipodlažní Měsíční palác, v němž dodnes bydlí maháradža.

Až do roku 1959 byl celý Městský palác ve vlastnictví maháradžů. Tehdy jim byl vyvlastněn výnosem Indíry Gándhíové a byla jim ponechána pouze jeho část jako rezidence.

Protože jim byla zároveň odebrána státní renta, přestavěl stávající maháradža všechny své ostatní paláce na luxusní hotely, aby mu z nich plynuly nějaké příjmy a mohl pokračovat ve svém nákladném životě.

Kromě Měsíčního paláce byla většina ostatních budov ale zpřístupněna a nachází se v nich také tři muzea - muzeum zbraní, umělecké muzeum a textilní muzeum.

Pavilón pro hosty (Mubarak Mahal) v sobě kloubí tři architektonické styly - islámský, hinduistický a perský. Dnes je v něm umístěno právě textilní muzeum.

Před vchodem do Královského paláce stojí dvě sochy slůňat, která dostal dnešní maháradža darem k narozeninám. Inventářem paláce je prakticky již po staletí také rodina liliputánských sluhů.

V audienční hale Diwan-i-Khas jsou umístěny dvě stříbrné nádoby, v nichž si maháradža Madho Singh II. vezl na návštěvu ke králi Edwardu VII. vodu z Gangy, aby nemusel pít tu jejich "sprostou". Každá z nádob má 900 litrů a váží 345 kilogramů. Jedná se údajně o největší stříbrné nádoby na světě.

Jedinou částí Měsíčního paláce (Chandra Mahal), která je otevřená pro veřejnost, je nádherný Paví dvůr (Pritam Chowk). Na jeho čtyřech branách jsou zobrazena čtyři roční období.

Abhaneri

Vesnice Abhaneri leží přibližně 128 kilometrů východně od Jaipuru poblíž městečka Bandikui. Přestože o ní nenajdeme zmínku v žádném průvodci, nachází se zde dvě zajímavé stavby - hinduistický chrám Harshad Mata z 8. století a vícestupňová studna Chanda Baoli ze 6. století.

Jelikož se zatím nejedná o žádnou turistickou památku, ale o archeologické naleziště, je zde striktně zakázáno filmovat a fotografovat. Otázkou také zůstává, nakolik se dá věřit časovým údajům, které jsme se dozvěděli od místních strážců.

Převzato z www.kasp.cz