Vyrážíme společně s našimi spolubydlícími - Polkou a jejím americkým přítelem. Na to, že už jsou to věkově důchodci mají po ránu celkem dost energie. Rázujeme společně pěšky přes Leh k hlavní silnici. Kdyby naši společníci nenosili pitomé žabky, asi by nám i tempem stačili. Nechápu, jak v této „obuvi" může někdo dobrovolně chodit. Já bych si v žabkách už po půl kilometru ukopla palec. Tady jsou tím ale postižení skoro všichni baťůžkáři. Vidí v tom chodit Indy v nížině (ti ovšem do jiné obuvi nechtějí vrážet tu trochu peněz, co mají) a vyráží v žabkách nejen do města, ale i na cesty autobusem a někdy i na pěší pochody. Při tak široké nabídce kvalitních trekových sandálů, které větrají stejně, ale mají tvarovanou výstelku a nohy se v nich nezhuntují si myslím, že jde prostě o další módní ústřel. Indové jsou schopní v žabkách vyrazit i do sněhu. Ale tibetské babky nosí tenisky, polobotky nebo do sněhu pohorky. Taky rozdíl v kultuře...

Kroje a kytice.....a spousta čoudu

Nevíme přesně, kde by se to přivítání mělo konat. Prý někde u hlavní silnice. Včera jsme vsadili na to, že ráno k místu bude směřovat dav lidí z města a my se jen necháme nést proudem. Jenže město je podivně klidné. Jako by se ani nic konat nemělo. Prozradí se až slavnostně nastrojenými babkami u jednoho z buddhistických chrámů. Mají na sobě kompletní ladacký kroj a v rukou květiny. Tak přece snad...

U hlavní silnice se ale celá akce už začíná rýsovat. Pár lidiček tu už je a stále přibývají další. nenápadně se trousí z Lehu nebo přijíždí přeplněnými džípy a autobusy. Vypadá to, že se prostě vytvoří lidský had podél celé cesty z letiště ke komplexu Choglamsar. Vybíráme si strategické místo poblíž hlavní křižovatky pod Lehem. Tudy snad opravdu projet musí.

Místní obyvatelé přichází nastrojení do tibetských nebo ladackých krojů. Všude je vidět slavnostní oblečení i slavnostní nálada. Vše doplňuje spousta živých i umělých květin a čoud z tisíce vonných tyčinek. Jestli ty kytky budou házet Jeho Svatosti na auto, tak mu možná vysklí okna. :-) Mnohé kytice jsou dost objemné a někdy doplněné i o vázu.

Tomáš se snaží fotit, ale sluníčko a situace mu moc nepřeje. Proud lidí přichází k našemu stanovišti od východu, se sluncem v zádech a čmoudem tyčinek před sebou.

Stanoviště s vyhlídkou

Velký počet lidí řídí policajti, kteří udržují nejdříve průjezdnou silnici a později ji naopak pro jakékoliv auta uzavírají. jak dav narůstá, vyskakujeme s Tomem na zídku za chodníkem a děláme si tu vyvýšené pozorovací stanoviště. Dole pod námi se to pěkně zahušťuje a Radka má kliku, že stojí vedle mladého lokála, který hlídá předbíhající babky a usměrňuje je. Jinak je tady jako obvykle zvykem, že ti co přijdou později si klidně stoupnou před ty, co už čekají na kraji chodníku. Nebo se strkají a cpou mezi. Tenhle si to ale nenechá líbit a babky slušně odesílá vedle. Takže před ním i před Radkou je volný prostor a mají tak dobrý výhled.

Vyčkáváme a dav hučí jako jedna velká lidská řeka. Nad hlavami nám postupně přistávají tři letadla. V jednom z nich je doufám i Dalajláma. Lidé se snaží na poslední chvíli najít nějaké příhodné místo a policisté udržují volnou silnici. Po celé trase projíždí tam i zpět auto s megafonem a chlápci v mnišských rouchách z něj něco vážně hlásají. Jestli vybízí dav k jásotu, tak to moc účinek nemá. Všichni je mají dost na háku. Dav žije vlastním životem. neklidně se přelévá, hučí a lidé zvědavě vykukují. Kdy už?

Dalajláma není 1. Máj

Najednou celým davem lavinovitě proběhne vlna energie a vzrušení. Celý zástup se ještě těsněji smáčkne co nejblíže k silnici. Svrchu vidíme, jak to proběhne jak nenápadná vlna celým shromážděním. Jeho svatost se blíží. Čekáme strkanici a propuknutí jásotu.

Přijíždí první auta kolony. Ambasador s Dalajlámou je asi páté vozidlo. Pomalu projíždí a Jeho svatost lehce mává a usmívá se. Vypadá ohromně sympaticky a trošku křehce v celém tom průvodu.

Čekám kdy propukne jásot a šílenství, ale dostávám pořádnou lekci. Nic tak laciného jako prvomájové oslavy se nekoná. Celý zástup natěšených lidí ztichne v modlitbě a když auto s Dalajlámou projede, vydá zástup jen takový tichý vzdech. Je to atmosféra skutečné nábožné úcty a obrovské lásky k duchovnímu vůdci. Stojím tiše na zídce a vnímám neopakovatelnou atmosféru, která z celého zástupu vyzařuje. Tohle by nikdo nedokázal nařídit, tohle vychází přímo ze srdcí všech těch lidiček.

Příležitost k setkání

Celá kolona asi dvaceti aut pomalu projíždí. Uzavírají ji jakési alegorické vozy, na kterých sedí našňoření chlapíci s hudebními nástroji. Možná jsou to nějaké hudební výjevy z historie nebo ukázka tradiční hudby. Nevím, ale je to pěkné.

Zadržený dech a nábožná atmosféra pomaličku mizí. Dav začíná štěbetat a nekontrolovaně se rozpadat. Postupně se mění v pomalou řeku lidí, kteří směřují zpět k městu. Všichni se usmívají, štěbetají a hlasitě se vzájemně zdraví. Dnes dopoledne zůstanou obchody zavřené, úřady bez úředníků a školy bez dětí. Tohle je totiž příležitost k setkání s rodinami, přáteli a známými a nikdo zpět do práce nespěchá. Však také Dalajláma nepřijíždí do Lehu každý týden. :-)