Sesypalo se na mě, že prý co to vynáším za zobecňující soudy a že bych vůbec neměl cestovat, když tomu nerozumím. A cosi i o rasismu, ale to už asi kritik chtěl spíše popíchnout než věcně argumentovat. Tedy abych tu větičku uvedl na pravou míru, rozhodl jsem se napsat tento malý příspěvek.

Před Indy neutečete

Indie je extrém, Indie je země extrémů a Indové jsou ... no hlavně je jich hodně, a když je něčeho hodně, tak i malé procento znamená hodně v absolutním počtu. A v Indii, když je něčeho hodně, tak je toho opravdu hodně, někdy až příliš. Hlavně pro nás, Evropany. Indie se vám dostane pod kůži, zapůsobí naplno a nikam před ní neutečete, v hotelu se před ní neschováte. Někdo to miluje, někdo to nerozdýchá, někdo se stále do Indie vrací, někdo se po pár týdnech vrací domů a je šťasten, že se vrátil ve zdraví.

První setkání s Indy je právě to méně příjemné – s podvodníky, žebráky, chudáky a dalšími podvodníky, s celými zástupy podvodníků. A se zástupy žebráků. A se zástupy dětí, co místo školy žebrají na vlakových nástupištích. A se zástupy dětí, co místo školní aktovky nosí na zádech náklad těžkého kamení na stavbách. A s malými dětmi co se starají o ještě menší děti.

U nás ne, v Indii ano ...

Pak teprve mezi nimi uvidíte i normální lidi. Tedy lépe řečeno normální Indy, protože „normální lidé“ normálně neexistují a co země to jiné zvyky a měřítka „normálnosti“. Je „normální“ vyhodit všechny odpadky na ulici? U nás ne, v Indii ano. Je normální jezdit na červenou, navíc za mohutného troubení? U nás ne, v Indii ano. Je normální jíst rukama, chodit ve špinavém oblečení, spát na ulici? U nás ne, v Indii ano. Je normální necenit si lidského života? U nás ne, v Indii ano.

Jiná měřítka, jiné zvyky

A pak se na něco zeptáte, Ind nějak pohodí hlavou, a můžete přemýšlet, zda to mělo znamenat ano nebo ne. Nebo prostě nerozuměl? Gestikulace je jiná, způsob komunikace je jiný. Jazyková bariéra také často na porozumění nepřidá: Hovoříte Anglicky? – Ano – Vede cesta k chrámu tímto směrem? – Ano – Moc se mi to nezdá, není to spíše tímto směrem? – Ano – Tak kudy to je?? – Ano... Tím se, mimochodem, rychle naučíte nepokládat uzavřené otázky s odpovědí ano nebo ne.

„A kolik vyděláváte?“ ptá se neomaleně další Ind. Kolik je vám let? Jste ženatý? A pokračují další otázky na tělo, ze začátku je to nepříjemné, ale pak si zvyknete. Nebo ne. U nás se třeba na váš plat málokdo přímo zeptá, i to je náš „zvyk“, ale jinde se prostě ptají.

Jak zmínil cestovatel David Kučera – šéf Klubu cestovatelů Karavanseráj: Indie vám vmete do tváře vaši vlastní slabost, vaši neschopnost vidět svět jaký je, převrátí vám vaši představu o tom, jak by co „správně“ mělo být. Indové nejsou neomalení, nejsou otravní, nejsou nevychovaní, nejsou nespolehliví. Tedy jsou, ale jen z našeho pohledu, podle našich měřítek. V Indii jsou jací jsou a pro ně je to v pořádku. Tedy až na výjimky, ale to je všude.

Nejenom zvyky, ale i chování je jiné

Jsou jiná gesta, jsou i jiné symboly a jejich významy. Zkuste doma na zeď nakreslit hákový kříž a obžaloba z šíření nacismu na sebe nenechá dlouho čekat. Ale v Indii? Každý si maluje tzv. svastiku pro štěstí na dům, na auto, na stánek s občerstvením. A k tomu mnoho dalších symbolů, které, ať už v nás vyvolávají jakékoliv reakce či nás nechají chladnými, jistojistě nám neřeknou to samé jako Indovi, který je zná odmalička a má je asociovány s celým svým kulturním prostředím.

I čas plyne v Indii jinak, vše se řídí „indickým natahovacím časem“ a rozčilovat se, že něco není v dohodnutý čas? Tomu naopak nerozumí Indové. Srovnat se s tím vším je cena za to vidět Indii takovou, jaká skutečně je. Nebo alespoň částečně, vždy je to nakonec především pouze potvrzování nebo vyvracení našich zarytých představ o Indii, do hloubky ji nepoznáte nikdy.

Snažím se nikde ani slůvkem netvrdit, že bych se s úvodní větou ztotožňoval. Ale moc dobře ji rozumím a dobře rozumím těm, kteří ji říkají a důvodům proč ji říkají. Lidé se mě ptají, jaká byla Indie. Úžasná. Ale je třeba to říci se vším všudy.

Pryč s ideály

Ale abych to neidealizoval, k turistům se Indové často chovají, jak by si sami mezi sebou nikdy nedovolili. Vidina astronomického zisku z bohatého turisty často zboří i velké zábrany a lidé se chovají nepatřičně i na svoje měřítka. Problém je, že je to učí sama indická vláda, když jim ukazuje, že z turisty je nutno vytřískat co se dá a vládou dané ceny, například za vstupy do muzeí a památek, jsou dvacetkrát i třicetkrát (!!) vyšší než pro místní.

A i s těmi odpadky na ulici to není tak jednoznačné. Když jsem se ptal učitele ze základní školy, zda učí děti nevyhazovat odpadky na ulici, tak mi skoro nerozuměl, na co se ptám. Ale okolo jeho domu mu prý odpadky vadí. A vyhodil bezmyšlenkovitě láhev od dopité limonády z okénka autobusu.

A jsou věci, ze kterých skutečně zamrazí – některá historie je asi příliš daleko a Indie se nedotkla tak výrazně jako Evropy, jinak si totiž nelze vysvětlit, že Adolf Hitler je někdy v indických školách uváděn studentům jako vzor cílevědomého člověka. I když proč ne, možná byl, pouze cíl měl špatný ...