Po rozdělení britského koloniálního impéria v roce 1947 zaplavila město vlna hinduistických uprchlíků ze sousedního muslimského Východního Pákistánu. Druhá lidská řeka dorazila do města v roce 1971, kdy se po krvavé válce zrodil dnešní nezávislý stát Bangladéš.

Třetí uprchlická vlna trvá dodnes - do Kalkaty dnem i nocí přijíždějí neúrodou ožebračení bezzemci ze sousedních přelidněných indických států Bihár a Oríssa. Přicházejí sem za falešnou vidinou filmových snů, za příslibem bohatství a štěstí městských lidí. Přicházejí, a ze svých snů se probouzejí v chatrčích na břehu stoky.

Nejčernější svědomí Kalkaty

Název Rádža bazaru, nejstrašnějšího z kalkatských slumů, znamená v překladu Králův trh. To poetické jméno klame. Když tu totiž vystoupíte z pronajaté rikši, spatříte místo paláce jen  obrovskou neidentifikovatelnou změť chatrčí a smetišť, rozkládající se na břehu smrduté stoky.

O obyvatelích Králova bazaru si můžete přečíst jímavý román Dominiky Lapiérrové s názvem Město radosti (City of Joy), podle něhož byl před časem natočen americký film s hvězdným Patrikem Schwayzem v hlavní roli. Jeho producentům se prý místní realita nezdála dost drsná. Podle návrhů hollywoodských architektů proto za hlavním kalkatským nádražím Howrah vyrostly rozsáhlé kulisy chudinské kolonie, v nichž se pak celý film natáčel. Teprve po odjezdu filmařů a komparsistů se sem znovu nastěhovali autentičtí chudáci.

Ilegální město

Nezasvěcenému návštěvníkovi může jako filmová kulisa připadat i Rádža bazar. Slum totiž na první pohled vypadá, jakoby tu stál teprve od včerejška. Provizorní přístřešky připomínají nomádské stany, které jejich kočovní obyvatelé už zítra ráno strhnou a vydají se na své pouti zase někam dál. Jenže slum tu stojí už třicet let a jeho obyvatelé nemají kam jinam jít.

Mají tu své sousedy, své zeleninové obchůdky, své čajovny, svého holiče i svou opravnu rikš. Jsou tady doma. I když jsou slumy vlastně ilegálními stavbami, kalkatská radnice toho za poslední léta pro jejich obyvatele mnoho udělala. Do některých chatrčí už dnes proudí elektřina, míří sem pomoc mezinárodních humanitárních organizací, docházejí sem učitelé a lékaři z dobročinné misie Matky Terezy.

Domy kalkatského slumu

Příbytky naprosté většiny kalkatských chudáků tvoří jen jednoduchá konstrukce z klacků, na které jsou navěšeny kusy igelitu. Za monzunového deště připomíná taková bouda potápějící se loď. Chatrče "bohatších" chudáků se pyšní stěnami z odpadového dřeva, které připlavila řeka. Jejich střechy kryje plech z rozvinutých a rozklepaných sudů.

Uvnitř najdete jedinou místnost, kterou obývají celé rozvětvené rodiny. Za východu slunce, když ranní chlad probudí spáče, zaplní celý Rádžův bazar temné hučení benzínových vařičů, na kterých si tahači rikš připravují čaj a mlékem. Většině obyvatel slumů však nahrazují sporák ohníčky z doutnajících odpadků, jejichž štiplavý dým vyplňuje vzduch. Chcete si dát ranní sprchu? Pak budete muset vzít zavděk plechovým sudem s dírou, ze které stříká voda ze stoky. Ve srovnání s údělem bezdomovců z kalkatských nádraží je život ve slumu luxusem.