Bangladéšská Fair trade oáza na konci světa

Bangladéšská Fair trade oáza na konci světa

Bangladéšská Thanapara je skutečně místem na konci světa. V této vesnici schované v zákrutu řeky Gangy tvořící hranici s Indií a obklopené mangovými hájky by zřejmě nikdo nečekal světoznámou organizaci s téměř třemi stovkami zaměstnanců, která spolupracuje s desítkou zahraničních partnerů.

Thanapara Swallows Development Society je oděvní dílnou pracující podle pravidel fair trade. V jednotlivých odděleních výroby umístěných v nenápadné jednopatrové budově na konci vesnice se z pohledu Evropana dějí téměř zázraky.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Organizace Thanapara Swallows produkuje bavlněné výrobky pro prestižní značky People Tree z Velké Británie, Fair Trade Company z Japonska, ale i pro český fair trade obchůdek TukTuki. Celý proces výroby přitom probíhá ručně a používané stroje často připomínají exponáty skanzenu. Dřevěné stavy, oheň doutnající pod kotly s barvou a šlapací šicí stroje nic nemění na preciznosti a kvalitě výrobků vznikajících v neuvěřitelném výrobním kolotoči.

Dění v dílně chvílemi připomíná spíše tržnici v nejbližším městě Sardah. Desítky pracovnic v barevných sárí přenášejí nitě, tkaniny i hotové výrobky z místa na místo, roztahují látky po střeše, aby lépe schly, nosí dřevo k topení. Mezi nimi jejich kolegyně pospávají v polední pauze, kojí děti nebo svačí. Naprostou většinu personálu dílny tvoří ženy z vesnice Thanapara a okolí.

Organizace je bezkonkurenčně největším zaměstnavatelem v okolí a prakticky jedinou pracovní příležitostí pro ženy. Těch pracuje v oděvní dílně více než 200, další téměř stovku lidí zaměstnávají rozvojové a sociální projekty, které organizace ze zisků z prodeje financuje. Mezi ně patří i školka a škola pro děti žen, které organizace zaměstnává. I díky tomu si mohou zaměstnankyně v polední pauze odběhnout nakojit své potomky, ti starší pak po skončení vyučování poposedávají kolem strojů a čekají na rodiče.

Na začátku bylo klubíčko…

Na začátku všeho stojí klubíčko nití. Bavlněné nitě jsou téměř jediným polotovarem, který organizace kupuje. Zbytek výroby probíhá tady. Nitě se nejprve barví a suší. Požadovaná barva se míchá ve velkých kotlech systémem pokus-omyl. Pohled na manažera dílny přikládajícího obarvené nitě k monitoru s obrázkem objednávky, aby tak srovnal výslednou barvu s předlohou, je úsměvný. Méně už pohled na pracovnice přikládající do ohně a obratně máčející nitě ve vroucí barvě s pomocí bambusových tyčí. Obarvené nitě se následně suší a navíjejí na cívky. Z nich se pak s pomocí obřího kola a několika šikovných rukou tvoří osnovy pro tkalcovské stavy.

Tkaní je údajně nejnáročnější a zároveň nejprestižnější práce v dílně. Šlapat, utahovat, převazovat nitě, počítat řady osnovy, to vše v dech beroucí rychlosti, zvládnou jen ty nejšikovnější pracovnice. Několik nejlepších pracuje se speciálně upravenými stavy, které díky mechanismu připomínajícímu kolečko v hrací skříňce, vytváří látky s vytkávanými vzory. V největší místnosti pak probíhá šití a vyšívání. Šlapací šicí stroje se sice čas od času zaseknou, když ale vypadne elektřina (a že to není ojedinělá situace), šlapou vesele dál. Na závěr toho všeho muž s poetickým titulem Iron Man každý kousek vyžehlí a nejstarší pracovnice dílny zkontroluje kvalitu.

Šance na kvalitní život

Každý z výrobků, který putuje z organizace Thanapara Swallows do světa, tedy prošel desítkami párů rukou. Je neuvěřitelné, s jak minimálními náklady je organizace přesto schopna výrobky produkovat. Hlavní příčinou je především úroveň mezd, která je v Bangladéši nastavena. V této zemi řadící se podle Indexu lidského rozvoje na 142. příčku, je minimální měsíční mzda stanovena státem v přepočtu na 1300 Kč. Pracovnice dílny Thanapara Swallows jsou placeny od kusu výrobku, ty nejšikovnější si však dokážou vydělat během měsíce až dvojnásobek minimální mzdy. Tyto peníze na bangladéšském venkově stačí pro uživení sebe i rodiny, zaplacení školních pomůcek i tvorbu malých úspor.¨

Organizace také spravuje fond přispívající zaměstnancům v době nemoci a vyplácející důchody těm, kteří již pracovat nemohou. Právě komunitní ráz organizace je to, co dělá z textilní výrobny fair trade družstvo. Každý ze zaměstnanců Thanapara Swallows má v organizaci právo rozhodovat, ale i těžit z výdělků družstva a nabízených služeb. I přesto, že pracovní podmínky jsou s našimi standardy nesrovnatelné, výrazy jako Rovnost mužů a žen nebo Spravedlivá mzda mají v kontextu Bangladéše nesrovnatelně jiný význam než u nás, situace ve výrobě se neustále zlepšuje i díky dialogu výrobců s vedením a pravidelným nezávislým kontrolám ze strany World Fair Trade Organization.

Díky návštěvě Thanapary jsem si uvědomila, že žádná země není tak daleko, aby se odtud nedal poslat balík do Česka, a zároveň že fair trade může být skutečně cestou ke změně životů konkrétních lidí v rozvojových zemích. Když jsem se pak z tříměsíční návštěvy této organizace vracela, vyměnila jsem téměř všechny osobní věci za několik šátků a tašek vyrobených na místě. Ty se pak staly základem e-shopu TukTuki nabízející fair trade módu a doplňky, který během roku vznikl a nedávno začal dobývat český internet.

Nejširší nabídku průvodců a map Bangladéše (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Zkušenosti čtenářů

Sissi

A v cem je to teda fair traide? Myslela jsem, ze fairtraidem je mineno, ze si lide vydelaji slusnou mzdu, za slusnou praci ale tady ctu, ze si vydelaji jen neco pres Bangladesskou minimalni a pracuji na ‚stredovekych‘ nastrojich….

Luboš

Fair je to třeba v tom, že mají podíl z každého výrobku, že mohou rozhodovat, mají podporu v nezaměstnanosti a nejsou vykořisťováni nějakou velkou společností.

Sissi

Takze fair traide = mala firma s fungujicimi odbory, kde zamestnance plati od kusu?

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí