Později proslulo i přítomností Hernanda Cortéze, muže, který tu verboval žoldáky pro své výboje do nedalekého Mexika. Působil tu i kněz Bartolomé de las Casas, apoštol indiánù. Místní obyvatelé tu po staletí pěstovali tabák a prodávali solené maso. Teprve v 19. století nastala zásadní změna, protože se do Trinidadu přistěhovali francouzští zemědělci ze sousedící Haiti. Okamžitě začali s pěstováním cukrové třtiny, což je vidět dosud. Trinidad si uchovává svou atmosféru, možná i díky tomu, že sem zatím nedošel turistický boom. Je plné koloniálních staveb, nenápadně rozesetých v křivolakých uličkách.

První kroky cestovatelů by měly vést určitě do Muzea revolučního hnutí, které překvapivě najdete v budově bývalého františkánského kláštera. Za malý peníz tu můžete vystoupat na vysokou dřevěnou zvonici, odkud je nezapomenutelný pohled na křivolaké a zamotané uličky celého města. Uslyšíte žhavé rytmy latinskoamerické hudby a ucítíte vůně typických specialit, která se line z desítek příjemných barů a restaurací.

Na cukrovarnickou minulost dnes upozorňuje především nedaleké údolí Valle de los Ingenios, právem zapsané do seznamu UNESCO. Jeho centrem je vesnička Manaca Iznaga, ve které stále stojí téměř padesátimetrová věž. Právě odsud střežili nelítostní otrokáři trýzněné otroky, kteří tu sbírali cukrovou třtinu. Dnes, desítky let po zákazu otrokářů, zde jsou stále vidět jednotlivá políčka i chudé chatrče otrokù. V jejich sousedství se nacházejí nejen mlýny na zpracování úrody, ale i bohaté haciendy otrokářů.

V okolí tohoto města na jihu ostrova se nachází několik krásných pláží, za návštěvu stojí keramická dílna, kde se používají tradiční techniky a Historické muzeum.