Je to jedno z těch měst, které nemají zvláště zajímavou architekturu, čisté ulice a čtvrtě ani nevytváří pocit bezpečí, ale je to místo, které má svojí duši a žije svým osobitým živelným způsobem, které mu propůjčila kombinace teplého podnebí a rytmů salsy.
Kolumbijské město Santiago de Cali, ale všemi nazývané zkráceně pouze Cali, je třetím největším městem v zemi. Nachází se na jihozápadě Kolumbie v departamentu Valle de Cauca, usazené v údolí, jak již naznačuje i samotný španělský název, mezi dvěma andskými Kordillerami v nadmořské výšce okolo 1000 m.n.m.
Kolumbie je tropickou zemí s velkým množstvím mikroekosystémů, které jsou definovány právě nadmořskou výškou, tudíž se v Cali průměrné roční teploty pohybují okolo 24 stupňů celsia a v reálných dnech se může pohybovat kolem 30°, což je mnohem pravděpodobnější jev. Podnebí je tedy velice příjemné, ale v některých dnech se člověk pěkně zapaří.
Co navštívit
Chtěla bych zmínit tři místa, která rozhodně stojí za návštěvu. První dvě se nacházejí v historickém centru města – jedním je čtvrť neboli Barrio San Antonio, které je nejmalebnějším místem města, pořádají se zde veškeré pouliční akce, koncerty nebo i řečnická představení v malém amfiteátru a celá oblast je lemována malebnými barevnými domečky vinoucími se do kopce, kde stojí kostelík obklopený stoletými stromy s obrovskými vzrůstajícími a vzdušnými kořeny.
Dalším městským místem, které byste neměli opomenout je Malecón – nábřeží řeky Cali lemované kočičími plastikami od místních umělců. A tím třetím místem je rezervace El Ponce, vzdálená asi 15 minut od města, kam se vydáte podél kaskádovité stejnojmenné a křišťálově čisté, i když ukrutně studené bystřiny do maličké malebné vesničky, která se již nachází ve vyšší nadmořské výšce v oparu mlžného lesa a s hukotem města již nemá nic společného.
Nejširší nabídku průvodců a map Kolumbie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Kokain a nebezpečná cesta
Cali je v Kolumbii proslavené hned z několika důvodů. Jeden z nich je Cali kartel – byli to drogoví pašeráci, kteří se v 80. letech trhli od Pabla Escobara a vytvořili svou vlastní odnož narkomafie, která podle některých zdrojů, na vrcholu své vlády ovládala až 90% světového a především pak toho evropského kokainového trhu.
Ukázka Salsa Caleña – la Vieja Guardia:
Dále se nechvalně proslavilo svým pozemním přístupem z Bogoty, což je v podstatě jediná možná trasa z této oblasti. Vede sem jediná asfaltová cesta, která se stala se svými klikatými a v jistých částech velmi nebezpečnými zatáčkami smrtelným místem pro mnoho cestujících, kteří se na tuto pouť vydali. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Stejnou cestu jsem absolvovala v obou směrech mnohokrát, ale naštěstí se nikdy nic nepřihodilo, akorát sem tam nějaký řidič spěchající domů, nám někdy dost znepříjemňoval cestu a mně pak ostatní cestující a jejich dávivé zvuky, tlumené v plastových sáčcích. tato trasa se ale každým rokem zlepšuje, staví se plno mostů, které přemosťují hadovité serpentýny a usnadňují tak příjemnějším způsobem přejezd.
Salsa
Na světoznámém měřítku se proslavilo svou milovanou salsou a stalo se tak hlavním městem světa salsy. V Cali se tancuje již od 30. let 20. století a je to neuvěřitelná směsice rytmů, která vznikla sinkretismem antillských rytmů – mexických, kubánských a především těch z Puerta Rica. Dále pojmula rytmy z Cumbie, jazzu, rocku a afroamerických rytmů, zakořenila v 70. letech a dala vznik velice osobitému druhu – takzvané – Salsa caleña.
V Cali se do salsy združuje několik samostatných žánrů, které pro ostatní jsou stále pouze jen salsou, jsou to například: pachanga, charanga nebo bugalu. Je to trošičku složitější, než jste asi očekávali a proto to jednoduše budeme nazývat salsa jako většina, která není v tomto oboru experty. Hlavní viditelnější rozdíl této salsy se pozoruje v tanci, kdy se nohami vyťukává každý takt a rytmus je tak mnohem rychlejší, dynamičtější, zdá se mnohem komplikovanější a tanec v páru živelnější.
Jedna z teorií tvrdí, že ke vzniku této rychlejší salsy se zapříčinil jeden diskžokej, který náhodou zrychlil rychlost vinilových desek z 33 otáček za minutu na 45 otáček. Všem přítomným se to natolik líbilo, že se rychle proslavila a brzy nato se i v dalších barech začala pouštět salsa už jen zrychleně. Dříve byla doménou především těch nižších a chudších společenských skupin, ale velice brzy dosáhla zájmu i v těch společensky vyšších třídách, někdy pejorativně nazývaných Gomelos.
Dnes se tančí dva hlavní druhy, tzv. – umělecká salsa tarima, která se tančí na soutěžích a vyznačuje se profesionální sekvencí kroků s akrobatickými prvky a pak ta druhá, která se tancuje v barech a tančírnách.
Ukázka umělecké salsy Tarima:
I tak mi bylo jasné, že ani po roce chození na hodiny salsy k velice dobrému učiteli v Bogotě, mám pořád hodně daleko do té z Cali, a ne proto, že bych byla zvláštním nemotorným případem. Když půjdete i bez doprovodu do staré čtvrti Alameda, kde se nacházejí klasické a nejznámějsí tančírny jako jsou el Rincón de Don Erbert, la Topa Tolondra nebo Tin Tin Deo či Chango (Juanchito), vůbec to nevadí. I jen malým náznakem, že si chcete zatancovat, k vám vstřícní caleňos přiběhnou a pozvou vás na parket, v lepším případě vás i něco nového naučí, pokud nejste úplně gumoví. Ve chvílích únavy se pak můžete kochat sledováním místních.
Chtěli byste slyšet o jaké hudbě se to vlastně bavíme? Pro představu si vyhledejte skupinu La Vieja Guardia, která je v podstatě zakladatelem taneční caleňské salsy; dále z hudebních interpretů stojí za zmínku grupo niche, orquesta guayacán z 80. let, které fungují stále ještě dodnes a z nových interpretů pak Clandeskina Orquesta a Orquesta Calibre.
Píseň od skupiny Clandeskina Orquesta:
