Start rakety může být zajímavé zpestření cesty do zahraničí. Na světě není moc míst, kde je tuhle podívanou možné spatřit. My jsme měli to štěstí jedno z nich navštívit zrovna v době, kdy byl vynášen satelit Eutelsat raketou Ariane.
Po skončení naší cesty v Surinamu jsme se vraceli do Francouzské Guayany. Tam jsme měli strávit jen jeden den z toho velká část byla ukrojena přejezdem. Jaké bylo naše nadšení, když jsme ještě v Paramaribu zjistili, že následující noc bude startovat raketa v kosmickém centru Kourou, zrovna v době, kdy budeme projíždět kolem.
Okamžitě po obdržení této informace jsme šli na internet zjišťovat podrobnosti. Zjistili jsme, že startovací okno bude 28. 10. 2010 mezi 09.51 – 11.01 večerního času. Měli jsme jeden den na přesun z Paramariba do Kourou.
Nic nám nezabrání vidět start!
Ráno jsme udělali poslední nákupy v Paramaribu a pak vyrazili domluveným taxíkem k hranici s Francouzskou Guayanou. Rozloučení s taxikáři nebylo příjemné a málem skončilo bitkou. Naštěstí nás bylo víc, tak jsme vše ustáli ve zdraví. Za hranicemi byl pro změnu problém sehnat dopravní prostředek, který by nás za rozumnou cenu dovezl do Kourou. Nakonec se to podařilo a my jsme někdy kolem desáté dorazili na nedalekou pláž, odkud měl být dobrý výhled. Na pláži bylo docela dost lidí, kteří se také přišli podívat. I když jsme přijeli trochu později, start jsme nepropásli.
Asi za dvacet minut to nastalo. Obzor se najednou celý rozzářil a bylo světlo jak ve dne. Přirovnal bych to k blesku, který nepřestal svítit. Siluety palem na obzoru působily exoticky. Světlo oslňovalo naše oči, které již byly přivyklé na tmu. Během pár sekund se začala záře zvedat a teprve pak k nám dorazilo ohlušující hřmění motorů. Zhruba půl minuty trvalo, než raketa zmizela za oblaky. Ještě další dvě nebo tři minuty byla obloha rozzářená a dozníval hluk raketových motorů. Za několik minut bylo po všem.
Podrobnosti se dovídáme v muzeu
Další den ráno jsme navštívili muzeum, které je hned vedle areálu kosmického centra. Výstava je podle mého názoru velice ubohá a nedoporučil by ji ani svému nepříteli. Myslel jsem, že se zde dozvím nějaká fakta, ale místo toho nás přivítaly modely, které vypadaly jako hračky a filmy určené spíše pro děti. Normálně se dá dostat i do prostoru kosmického centra – což poddle mě může být zajímavé. Tyhle prohlídky ale nejsou povoleny dva dny před a dva dny po startu.
export_hs_gallery
Fakta: Na světě je zhruba jen 25 míst odkud startují rakety. Většinou se nacházejí blízko rovníku, protože je zde díky největší odstředivé síle země potřeba nejmenší energie potřebná k tomu, aby se družice dostala na oběžnou dráhu. V kosmickém centru Kourou startují rakety zhruba 6x do roka. Většinou se jedná o rakety Ariane 5 s nosností přes 5 tisíc kg. |
Když jsme se vrátili domů, dostal jsem od kamaráda, který byl s námi, zprávu: „Tak tak rachejtle byla stejně k ničemu“. Raketa Ariane vynášela na oběžnou dráhu satelit Eutelsat W3B, který po čase přestal komunikovat. Eutelsat měl satelit ale plně pojištěný, takže se podle zprávy na internetu akcionáři nemuseli bát o svoje investované finance.
Mít možnost a ještě vidět na vlastní start raketoplánu jsem měl na východní pobřeží Floridy. Z Kennedyho vesmírného střediska v roce 1996 startoval raketoplán se třemi kosmonauty. Bylo to ráno krátce po šesté. Všude bylo plno lidí. A najednou to „přišlo“, nepředstavitelný hluk a hřmění, ze kterého běhá mráz po zádech. A pokud jste od startu zhruba tři kilometry, připadáte si jak v Jiříkově vidění.Raketoplál stoupal a zanechával kouřovou stopu. Všichni jsme se obímali radostí a kosmonautům přáli šťastný návrat na zemi. Mít možnost vidět celý kosmodrom i s maketou Explorer a dalšími raketami, které byly ve vesmíru přeji každému vidět. Mám řadu fotografií z tohoto místa, včetně zmiňovaného startu.