Je zcela běžné, když před bankou, kam si zrovna jdete vyměnit peníze, uvidíte postávat několik vojáků s výhružně vypadajícími samopaly. Neznamená to, že by se chystalo loupežné přepadení banky ani že nad obzorem visí politický převrat. V zemi, kde po desítky let panovala tvrdá vojenská diktatura, se prostě ukazování zbraní stalo součástí běžného života. Lidé jsou na zbraně zvyklí a vy si na to po určité době zvyknete taky.

Přestože současný politický režim je jakousi odnoží demokracie (obohacenou komunistickými ideály, jež jsou v Jižní Americe hluboce zakořeněny), není situace v zemi vždy úplně klidná. Pravidelně se zvedají vlny nepokojů a rolníci blokují zásobovací cesty mezi městy, aby si na vládě vynutili ekonomické ústupky. To je nepříjemné, protože v zácpě pak můžete uvíznout i na několik dní.

Vážnější nepokoje proběhly na podzim 2003, kdy při potlačování demonstrací zemřelo asi 60 lidí. V La Pazu létaly granáty a ozývala se střelba z kulometu. Protesty byly namířeny proti tehdejšímu prezidentovi kvůli jeho neschopnosti zlepšit ekonomickou situaci. Po stále sílících demonstracích, kdy situace dospěla až na samou hranici občanské války, byl prezident přinucen rezignovat a vyhlásit nové volby.

V létě 2005 se celostátní stávka a demonstrace vrátily, tentokrát už beze zbraní. Opět byl zvolen nový prezident (Evo Morales), který, jak se zdá, je všeobecně oblíbený – je to první prezident s čistě indiánskou krví. Díky jeho popularitě a otevřenosti k etnickým problémům je v současnosti v zemi bezpečno.