Doprava po La Pazu, to je další kapitola sama pro sebe. Existuje zde pět druhů dopravních prostředků, kterými se lze přemisťovat po městě podle pravidla, čím menší, tím dražší. Největší jsou autobusy amerického typu, takové ty žluté školní. Paradoxně se však jmenují „micro“. Z jednoho konce města na druhý můžete jet za pouhý jeden bolivián (necelé 3 Kč). Pak je tu minibus, který stojí od 1.50 do 2.30 Bs podle délky trasy. Uvnitř je řidič a kromě něj kluk nebo holka (někdy velmi malí), kteří hrozným způsobem vyřvávají trasu a cenu a uvnitř kasírují. Minibusy mají čísla, podle kterých se lze orientovat a asi dvacet různých cedulí za čelním sklem. Řidiči minibusu stejného čísla spolu většinou soupeří, protože kdokoli je může kdekoli zastavit mávnutím ruky. To znamená, že když kolegu se stejným číslem předjedou, získají tak náskok a potenciálně více pasažérů.

Dalším typem dopravního prostředků je „truffi“, což je v podstatě taxík jezdící po fixní trase.Trasy se kromě cedule za čelním sklem rozlišují ještě různobarevnými vlaječkami. Za truffi zaplatíte podle délky trasy od 1.50 do 3 Bs. Pak jsou klasické taxi a radiotaxi. Klasické taxi jsou většinou bílé s nápisem taxi za čelním sklem. Nejsou však bezpečné ani pro místní, tím méně pro turisty. Taxiště v La Pazu používají následující fígl. Uvidí turistu, turista nasedne do taxíku, k němu si jako náhodou přisedne další turista, to je ale už komplic. Auto pak jako běžnou kontrolu zastaví policista, ten je ale falešný, a turista je ztracen. V lepším případě ho okradou, v horším zabijí, jak se bohužel stalo letos v únoru mladému rakouskému páru a jednomu Španělovi. Běžně okrádají ale i Bolívijce. Mnohem bezpečnější je radiotaxi, které mají na střeše ceduli se jménem společnosti a s číslem. Každou zónu města pokrývá několik společností a většinou do sousední zóny nezajíždí, a když, tak za vyšší cenu. Obecně je cena taxi i radiotaxi velmi nízká. Pro srovnání, za cestu, za byste u nás zaplatili přes tři sta korun, tady zaplatím ani ne čtyřicet.

Na nějaká pravidla silničního provozu se tady moc nehledí, přednost má zpravidla ten silnější a rychlejší. Vjezd do křižovatky se označuje troubením - dopravní značky s předností v jízdě tu nejsou, vlastně tu nejsou téměř žádné dopravní značky. Přednost zprava tady neexistuje – zrovna včera jsem se vracela „trufikem“, a ten v pohodě vjel do křižovatky, kde byla zprava dvě docela dost rozjetá auta. Vyhráli jsme my, protože ta dvě auta naštěstí zastavila.

O přednosti chodců na přechodu ani nemluvě. To se moc „nenosí“ ani u nás, i když na to máme zákon (možná se to za ten rok, co tu žiju a s novým bodovým zákonem změnilo). Nejen, že tu nedávají přednost chodcům při odbočování vpravo, oni ani nedávají blinkr! V lepším případě vystrčí ruku z okýnka a trochu s ní zatřepou. Vždycky se proto dlouho dívám na řidiče, když chci přejít ulici a mohl by tam někdo potenciálně odbočit, jestli a jak moc kroutí volantem.

Semafory jsou umístěny vždycky až za křižovatkou. Na každé křižovatce se semafory stojí kromě nich i policista bez reflexní vesty, který je zapíná a vypíná v pravidelných intervalech a u toho silně píská na píšťalku. Obecně má příslušník přednost před semafory.

Auta jsou většinou starší patnácti let, novější modely tady jezdí pouze cizinci a politici. Většinou to jsou 4x4. Škodovka tu své zastoupení (jako třeba v Ekvádoru) nemá, za celou dobu jsem viděla pouze dva favority.

Devíti z deseti motorových vozidel nefunguje tachometr, jak si bedlivě všímám, když v taxi nebo minibusu sedím vedle řidiče.

Do každého taxi či truffi se vejde pět pasažérů. Tři sedí vzadu a dva vpředu, plus samozřejmě řidič. Všechna auta mají mezi sedadlem řidiče a spolujezdce zabudovanou speciální malou sedačku. Problém nastane, když je řidič robustní a do dopředu si sednou další dva robustní chlapíci. V takovém případě kouká řidiči hlava z auta a řadí pod kalhotami svého pasažéra. Bezpečnostmi pásy, pokud jsou, se nikdo nepoutá.

Paradoxně se tu stává jen velmi málo vážných dopravních nehod. Většinou jsou to neškodné malé srážky či nehody způsobené stářím vozidla, kterému na cestě tu a tam upadne nějaká část.