ROZHOVOR: Jak jsem se odstěhoval z jižních Čech až do Bolívie.

ROZHOVOR: Jak jsem se odstěhoval z jižních Čech až do Bolívie.

Na cestě po Jižní Americe se dá stihnout spousta věcí. Třeba mapovat osudy Čechů, kteří na tomto kontinentu dlouhodobě žijí. Tady je další z nich!

Několik měsíců na cestě Jižní Amerikou se starou Jawou 350 a rozhovory s Čechy, kteří zde žijí pár let. To je přesně náš projekt Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů. Nyní Vám přinášíme rozhovor s Jakubem Zahradníkem, který žije několik let v Bolívii. Jak se mu zde líbí, jak se sem vlastně dostal? To vše a mnohem více, se dočtete v následujícím rozhovoru.

Ahoj Jakube, můžeš se nám prosím na začátek trochu představit?

Jmenuji se Jakub Zahradník a pocházím z města Borovany, což je kousek od Českých Budějovic.

To je docela dálka od Bolívie, co tě sem přivedlo?

Jo, je to pěkný kousek cesty. Přestěhoval jsem se sem kvůli přítelkyni. Ona je Bolívijka, ale má maminku z Česka. Poznali jsme se v Německu, kde studovala. Pak se mnou žila několik let v České Republice, ale vždy se chtěla vrátit domů. Když jsem začal mít problémy ve svojí práci, chytla se příležitosti, protože věděla, že k tomu budu více nakloněný. Navíc jsem chtěl vždycky cestovat a tohle byla skvělá příležitost.

Krásný příběh, ale určitě to tu na začátku nebylo lehké.

To vůbec, protože Španělština nebyla moje silná stránka a s prací to taky nebylo snadné.

Pokud máte rádi motorky a mezi vaše sny také patří nějaká delší cesta na tomto jednostopém vozidle, určitě vás zaujme článek o Mirce a Vojtovi, kteří právě na motorkách objíždějí svět. Začněte třeba na EXPEDICE JedemKolem: Mirka a Vojta na motorkách kolem světa.

Jak sis v Bolívii tedy našel práci?

Úplně na začátku měla moje přítelkyně skvělý nápad, že budeme pěstovat hlívu ústřičnou. Tu kdysi pěstoval její táta, takže věděla jak na to. Díky jejímu následnému prodeji jsme vidělali nějaké peníze a já se naučil mluvit Španělsky. Potom následoval menší pokus s podnikáním. Objevil jsem docela dobré suplementy pro zdravou výživu z Miami a zkusil je dovážet. Jenže místní celnice funguje jak mafie, takže se mi to hodně nevyplatilo.

Například mi několikrát zabavili místo úplatků půlku zásilky. Po této zkušenosti se na mě však usmálo štěstí. Už v České republice jsem rád posiloval ve fitku a tak mi tady nabídli, abych dělal osobního trenéra. Řekl jsem si – proč ne? Cvičení mám rád, takže se můj koníček stal i mojí prací.

Ty jsi krásný příklad toho, že když se chce, tak to jde. Jak dlouho žiješ v Bolívii?

Pět a půl roku. S přítelkyní tedy už nějaký ten čas nejsem, ale jelikož se mi jako osobnímu trenérovi daří, rozhodl jsem se v Tarija zůstat.

A jezdíš někdy do České republiky?

Za celou tu dobu jsem tam nebyl ani jednou, ale snad příští rok.

Je ti smutno, chybí ti zde něco?

Samozřejmě rodina i kamarádi. Na druhou stranu, to je díky moderním technologiím dnes vše jednodušší. Přes telefon i počítač komunikuju s rodinou každý den. Ale co mi zde hodně chybí, je česká kuchyně! Takovou Svíčkovou musím mít minimálně dvakrát do roka.

Můžeš celkově srovnat styl života v Bolívii a v České republice?

Tady je ten život hodně v pohodě. Lidi jsou celkově milejší, nežijí uspěchaný život a na vše je dost času. Jídlo mají dost pikantní a jedí hodně. Vlastně jsem ani nepřemýšlel nikdy o tom, že bych se ještě vrátil do Česka.

To máš pravdu, během naší cesty jsme se o tom několikrát také přesvědčili. Měl by jsi nějakou radu na závěr pro lidi, kteří přemýšlí o stejné změně, jakou jsi udělal ty?

Snad je mít hodně trpělivosti a nebát se.

Díky moc Jakube. Přejeme ti, aby se ti dařilo čím dál lépe, a snad se uvidíme za rok v České republice!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: