Osídlení ostrovů bylo archeologicky prokázáno již od 3. tisíciletí před Kristem. Prvními obyvateli ostrova Antigua byli Arawakové, kteří vybudovali trvalá sídla na obou ostrovech někdy na samém přelomu prvního tisíciletí. Tito mírumilovní zemědělci však byli vyhnáni kolem roku 1200 n.l. Kariby, kteří zničili původní kulturu Arawaků, sami však ostrovy trvale neosídlili. Kryštof Kolumbus objevil ostrov roku 1498. Postupně byly ostrovy v 17. století kolonizovány Španěly, Angličany a Francouzi. V roce 1667 byly předány Anglii. Nejsilnějším náboženstvím je protestantství.

V 17. století se na Antize začala pěstovat cukrová třtina, kvůli níž byly vymýceny téměř všechny lesy ve vnitrozemí ostrova a bylo dovezeno velké množství otroků z Afriky. Aby bylo možno otroky uživit, pronajali plantážníci od Britské koruny i ostrov Barbuda, aby na něm mohli pěstovat potraviny. Na začátku 19. století ceny cukru poklesly, což znamenalo obrovské problémy pro většinu plantáží na ostrově. Konec klasických plantáží ale přišel teprve se zrušením otroctví v roce 1834.

Během II. světové války začal stavební boom, který pokračoval i v poválečných letech se vzrůstajícím turistickým ruchem, který konečně začal vylepšovat ekonomiku ostrova. Po téměř 300 letech koloniální nadvlády získala Antigua a Barbuda v roce 1967 částečnou nezávislost na Britském impériu. Ostrovy získaly v roce 1981 nezávislost v rámci britského Společenství, federace je konstituční monarchií v čele s anglickou královnou, kterou zastupuje guvernér.

V roce 1995 utrpěly oba ostrovy obrovskou ránu v podobě hurikánu Luis, který téměř zničil celý povrch ostrova, více než 3/4 obyvatel přišly o přístřeší, ztráty byly vyčísleny na 375 milionů USD. Obnova ostrovní ekonomiky je sice pomalá, ale většina budov a infrastruktury již byla rekonstruována, takže hotely mají opět otevřeno.
Pro ekonomiku země má největší význam pěstování cukrové třtiny, rybolov a v posledních letech i turistický ruch.