„Vždycky jsem se při cestování cítil nejšťastnější, když jsem si povídal s místními. Fascinovaly mě rozdílnosti kultur, jiné osudy a vnímání světa. Dostával jsem se do oblastí, kde se zastavil čas. Zaujalo mě, že paralelně s naší vyvíjející se moderní společností žijí lidé, kterých se vývoj netýká, alespoň zdánlivě. Jejich pohled na svět je tolik inspirující a mnohdy přirozenější,“ říká David Švejnoha, brněnský cestovatel, průvodce a popularizátor hmyzí kuchyně, který s vášní mapuje přírodní národy.
Islám je podle statistik druhým nejrozšířenějším náboženstvím v současné Africe: hlásí se k němu přibližně 42 % celé populace kontinentu, přičemž v saharské a sahelské oblasti je to v mnoha zemích až 99 % obyvatel, v subsaharské Africe přibližně třetina populace.
Dlouhé pláže, divoké vlny, romantické západy slunce a cizí kultury, jež nám nabízejí nejrůznější poučení, na ostrovech Indického oceánu je život jiný a rozhodně zajímavý.
Kodrcáme se po prašné cestě a každý menší výmol mě probudí z příjemného klimbání. V terénním autě, které většinou brázdí národní parky, už jsme urazili přes 400 kilometrů ze severu Tanzanie do jejího středu. Teď nás čeká něco výjimečného.
Tropické souostroví ležící v Indickém oceánu asi 40 km od pobřeží Tanzánie, čítá více než 50 ostrovů, z nichž největší jsou Pemba a světově proslulý Zanzibar neboli Unguja.
Na Kilimandžáro, i když není výstup technicky obtížný, dnes nemůže vyrazit každý jak se mu zachce, jako třeba svého času Hanzelka se Zikmundem. Podobně jako na slovenském Gerlachu se i z Kilimandžára stal dobře fungující byznys, kde mají všichni povinnost najmout si horského vůdce s tanzanskou licencí. Všichni. Já, Hanzelka i se Zikmundem nebo třeba Radek Jaroš.
Člověk může mít pocit, že v dnešní korona virem zamořené době je cestování do jakékoliv země, naprostým nesmyslem. Je to samozřejmé, když na nás ze všech stran útočí média, s tím že se svět řítí do záhuby. Já jsem se i přesto zhruba před čtvrt rokem, kdy pandemie ztrácela u nás na síle, rozhodla vycestovat do mé oblíbené Afriky.
Afrika, černý kontinent, nepracující černoši, chudoba, nepokoje, nemoci. Kdo si jako první představí krásné původní lesy, divou zvěř a úsměv na tváři místních lidí? Já ano, ne kvůli tomu, že bych byla velký optimista, ale kvůli tomu co jsem v Africe zažila. A vím, že nejsem jediná.