Expedice Ruwenzori–Ituri 2007, Kongo

Expedice Ruwenzori–Ituri 2007, Kongo

Expediční tým Daněk-Žákovská se chystá na náročnou cestu do měsíčních hor Ruwenzori, které leží na hranici Konga s Ugandou. Jejich cílem je navázání kontaktu s trpasličím národem Pygmejů.

V diskusních příspěvcích na webu HedvabnaStezka.cz se objevily dotazy, zda někdo nebyl v Kongu. Opravdu se chcete vydat do jedné z nejnebezpečnějších zemí Afriky?

Nebezpečí není rozhodně kritériem k výběru míst, kam jedeme. Ke Kongu nás přivedly zájmy etnografické, přesněji zájem o život geograficky izolovaných etnik. Jezdíme již několik let po stopách rakouského spisovatele, horolezce a badatele Heinricha Harrera. Jeho cesty vedly vždy na ty nejpozoruhodnější místa celé planety. Konžský prales v povodí řeky Ituri, jeho obyvatelé Pygmejové Bambuti a pohoří Ruwenzori mezi takové mimořádně zajímavé oblasti rozhodně patří.

Myslíš, že je Kongo jednou z nejnebezpečnějších zemí Afriky, a nebo je to pouhý mýtus, který se ještě nepodařilo nikomu vyvrátit?

Tuhle otázku by asi bylo vhodnější zodpovědět až po návratu. Obecně jsem ale přesvědčen, že nebezpečí je do velké míry odrazem rizikovosti chování. My se těm předvídatelným rizikům samozřejmě budeme snažit vyhnout. Kongo je velká země a místa, kam míříme, opravdu patří k těm hodně nebezpečným. Podél východní hranice Konga probíhá tektonický zlom, který vytvořil velká jezera a pohoří Ruwenzori. Uvádí se, že tento zlom současně tvoří „poslední velkou hranici Afriky“. Je to oblast velkých sociálních střetů a v posledních desetiletích i linie krutého etnického násilí. Zdejší občanská válka byla označena za nejhorší humanitární katastrofu od doby 2. světové války. Zahynulo tři milióny lidí. V roce 2002 povstalecké síly zahájily děsivou ofenzívu právě do pralesa Ituri. Zprávy o kanibalismu páchaném na Pygmejích jsou hrozné. Ozbrojenci je prý pojídali, aby si přisvojili jejich mimořádné vlastnosti pro pobyt v lese – dobrý zrak, stopařské dovednosti. Před nebezpečím se Pygmejové uchýlili zpět hluboko do pralesa. Naše představa je pobývat ve městech a užívaných komunikacích jen nezbytně nutnou dobu. Až budeme v pralese, budeme se také cítit bezpečně.

Zkus prosím v krátkosti představit vaše sdružení, počet účastníků expedice, a pak cíl a zaměření této cesty.

Sdružení HORIZONT je neziskovou organizací a expedice jsou zřejmě naší nejvýraznější činností. Ale výčet aktivit určitě u nich nekončí. Škála našich aktivit začíná někde u extrémních sportů přes kulturu, pořádání festivalů, výstav a končí projekty v sociální oblasti typu víkendových akcí a tábora pro děti vyžadující zvýšenou pozornost v rámci programu prevence kriminality.

Počet účastníků této expedice je 2. Spolu s Alenou Žákovskoutvoříme základní sestavu všech dosavadních expedic. Obvykle s námi jezdí další lidé podle specifika míst, kam míříme. V minulosti byli v týmu profesionální odborníci typu etnoložka, kameraman nebo třeba horolezci. Není to však poprvé, co jedeme jen ve dvojici a z určitého hlediska je to výhoda. Putující dvojice, muž a žena s batohy na zádech, nebudí obavy a vytváří dobrý předpoklad k navázání komunikace s domorodci. Navázat kontakt s Pygmeji, žijícími dosud jako nomádi – sběrači a lovci, je jedním z velkých cílů naší cesty. Chtěli bychom získat informace vedoucí ke srovnání života ve třicátých létech minulého století a současnosti. Tehdy s nimi žil antropolog českého původu Pavel Šebesta, který se stal největším světovým odborníkem na trpasličí národy a získal jméno Bawa wa Bambuti – Otec Pygmejů. V té sportovnější cestovatelské části je to trek po třetímnejvyšším pohoří Afriky – Ruwenzori. Harrer zde působil opakovaně, ale tentokrát nebyl první na nejvyšším vrcholu, jak u něho bylo zvykem.

Nejširší nabídku průvodců a map Konga (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Máte nějaké zprávy třeba od zahraničních cestovatelů, kteří se vrátili z podobné expedice? Pokud ano, tak jaké?

Do těchto míst, vzhledem k neklidu v oblasti, turisté nemíří. Cílené expedice za poznáním současnosti života Pygmejů také nejsou obvyklé. V roce 2005 publikoval výsledky svévýpravyčasopis National Geographic. Paul Salopek popisuje a fotograf Randy Olson dokumentuje, že Bambuti (dnes se více užívá zkráceně pojmenování Mbuti) nadále žijí polokočovným způsobem lovců a sběračů v souladu s přírodou a přirozeným řádem světa. Silnice do pralesa, vybudované za  doby belgické vlády, jsou pozvolna pohlcoványdžunglí. Možná zrovna i ta, po které před šedesáti léty projížděla naše legendární dvojice Hanzelka- Zikmund. Tam, kam by tehdy bez problému dojela jejich Tatra,nyní projede pouze tlačený a zbožím obtěžkaný bicykl. Ituri je i přes oficiální příměří stále považováno za válečnou zónu a je pod kontrolou mírové mise OSN. Velice cenné aktuální informace a rady jsme získali od českého příslušníka těchto mírových sil. V jednom z dopisůnaší mailové korespondence píše:

V Kongu, počínaje Ituri a Orientale na severu přes North & South Kivu k hranicím Rwandy včetně Rwenzori Mountains jsou místa, kde vám nikdo nezaručí bezpečnost, ale ani rychlou pomoc, notabene v místech, kam plánujete cestovat. Pygmejové (ti praví) totiž stále žijí odděleně od ostatní „civilizace“. Uvozovky jsou na místě a není v tom kouska despektu. Ctím etnika a jejich life style a v žádném případě neporovnávám. To totiž nelze. To je jejich svět a měl by jejich světem zůstat tak, jako ten náš by měl zůstat naším…). Sem tam nějakého civilizovaného Mbutu potkáte třeba i v Kinshase. Myslím, že zrovna Francouzi vloni natočili celovečerní film o jednom takovém, snad se jmenuje „Já Pygmej“ či podobně. Opravdové však najdete jen v džungli, když se tam dostanete. Pozemní komunikace zvláště zde na východě jsou v žalostném stavu. Silnice, lze-li to tak nazvat, budou místy rozbahněné, nikdo vám dopředu nezaručí sjízdnost. S Pygmeji jsem se setkal, respektive viděl je v r. 2004, když jsem pracoval na letišti v Kisangani. Zásobovali jsme naše mezinárodní jednotky rozmístěné v oblasti. Severovýchodně od Kisangani leží na řece větší vesnice Bafwasende, kam jsme 1x týdně létali helikoptérou. Jednou v červnu 2004 jsme je na airstripu, který je v džungli, cca 4 km od vesnice, viděli, stáli na kraji porostu, k vrtulníku se neodvážili. Od našich Military Observers v Bawfasende jsme se dozvěděli, ze je občas vídávají při patrolách v okolí.“

Z projektu EXPEDIČNÍHO FONDU, který byl vyhlášen na webu HedvabnaStezka.cz, jste obdrželi finanční podporu Vaší expedice. Na co budou finance vynaloženy? A jaké máte plány s výsledky naložit po návratu?

Za každý příspěvek do rozpočtu jsme vděčni. Ten z expedičního fondu využijeme určitě k následné prezentaci toho, co uvidíme a zažijeme. Za hlavní vždy pokládáme film a věříme, že si dostatek zajímavého filmového materiálu dovezeme. Navíc plánujeme, že bude i nějaká výstava fotek. Budeme se snažit o všem pravdivě a nezkresleně informovat. První článeček se objeví určitě zde na Hedvábné Stezce, důležitým mediálním partnerem expedice je časopis Lidé a Země. Pokud vše dobře dopadne, tak se o zážitky podělíme i na besedách s projekcí.

Vozíte s sebou nějaký talisman? Pomohl vám třeba v průběhu posledních expedic?

No, žádný tradiční talisman nemáme a tudíž ani historku jak nás zachránil od proklátí šípem divokého domorodce. Pokaždé však dostaneme od svých blízkých nějaké dárečky na cestu (můjtakový nejoblíbenější talisman je láhev slivovice). Žákajda si určitě vezme s sebou fotky našeho syna Štěpána.

Jelikož odlétáte 29. května 2007, tak vám oběma přeji mnoho štěstí na cestě. Děkuji za rozhovor.

Měsíční hory, Deštné hory, Kolébka mraků… To vše jsou výstižné názvy pro toto pozoruhodné pohoří. Ruwenzori leží na hranici Konga s Ugandou. Horský masív se táhne mezi dvěma jezery v příkopové proláklině a vzniklo vyzdvižením krystalického podloží v délce zhruba 120 km a šířce necelých 50 km. Je považováno za třetí nejvyšší pohoří Afriky (hned několik vrcholů převyšuje 5.000 m)a současně tvoří klimatický předěl mezi západním čistě rovníkovým a východním vlhkým klimatem. To je důvod, proč v celé oblasti velmi často prší a proč zde, jen kousek od rovníku, leží na vrcholcích hor stálý sníh a údolí vyplňují velké ledovce. Vlivem globálního oteplování a tím spojeným změnám klimatu dochází k úbytku ledové masy. Podle některých odborníků jsou změny dramatické i z důvodu, že oblast je důležitou zásobárnou vody v regionu. Ta napájí především řeku Nil. Právě odtud teče ohromná spousta vody, která dále po proudu umožňuje život v pouštních a polopouštních oblastech Súdánu a Egypta.

Oblast je výjimečná rozmanitostí i druhovou cizorodostí rostlinstva. Typickou zvláštností jsou obří starčeky, lobelky a stromovité vřesovce. Jejich příbuznost s podobnými rostlinami jihoamerických And evokuje otázky jejich vzniku a vývoje. 5.000 milimetrů průměrné hodnoty naměřených srážek za rok – to znamená každý den vydatný liják, navíc každý den „léto“, každá noc „zima“. Rozsáhlé bažiny sahají do vysokých poloh…

Národní park pohoří Ruwenzori byl roku 1994zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO jako přírodní památka.

Domovem Pygmejů Bambuti je po tisíciletí deštný prales Ituri.

Zpráva, že přichází „Baba wa Bambuti – Otec pygmejů“ se nesla pralesem a předcházela jeho příchod do táborů pygmejských kočovníků. Pavel Šebesta ( 1887- 1967) rozdával dary, soudil pře a na oplátku fotografoval, měřil jejich tělesnou stavbu, sepisoval gramatiku nářečí. Pomáhal jim radou i skutkem, často je chránil před bezprávím. Získal jejich přátelství a důvěru natolik, že trpělivě snášeli jeho výzkumy a seznámili ho se svými zvyky, obřady, starými bájemi a písněmi.

Zkušenosti čtenářů

Redakce

Má-li někdo z čtenářů Hedvábné Stezky zájem se Milana Daňka na něco zeptat ještě před odjezdem do Afriky, může tak učinit zde v diskusi pod článkem.

Milka
Redakce:

Jéje, asi mírný offtopic, ale celé to na mne působí nějak moc děsně vážně.

Dr. Holub
Redakce:

Chtěl bych apelovat na p. Daňka a p. Žákovskou, aby se s domorodci už nefotili jak je jejich zvykem, když vidím jejich "fotovzpomínku z cesty" s domorodcem navlečeným v reklamním tričku před jeho příbytkem, je mi z nich zle. Není počátek 20. století a Pygmejové jsou národ o jehož existenci již víme, doufám že nás nebudete zahlcovat záběry jak se poměřujete s jejich vzrůstem a porovnáváte s jejich, pro některé evropany exotickým, zevnějškem. Respekt a úctu! Vaší cestě zdar.

Dany
Redakce:

Vazeny Dr. Holube, diky za Vas apel. Minimalizovat negativni vlivy se snazime na všech cestach. Rozdavat tricka ani jine veci není nasim zvykem a uz vubec ne reklamni. Dvakrat jsme sve vlastní tricko darovali na pamatku jako formu diku a v obou pripadech lidem, se kterych si hodne vazime a spolecne jsme několik dnu prozili. Jiny darek nas nenapadl vzhledem ke skutecnosti, ze na ceste s batohem na zadech mame vesmes veci, které nezbytne potrebujeme. Lituji, ze Vam z této fotky, kterou jsme na rozloucenou poridili, je zle.
Také se nemusite obavat, ze Vas budeme zahlcovat zabery pomerovani atd.. Nasim cilem není objevovat nove narody – ohledne Pygmeju je zamer pripomenout verejnosti osobu Pavla Sebesty (antropologa svetoveho vyznamu, jeho terenni vyzkumy daly zaklad k dalsimu poznani všech „trpaslicich narodu“) a pokusit se zjistit jaky je soucasny osud „jeho“ Bambutu. Bohuzel o jejich osudu není mnoho zprav a ty, ktere se objevuji, nejsou nijak priznive. Milan Danek

Dr. Holub
Redakce:

Pane Daňku, máte-li na mysli stejnou fotku jako já (Vy a pí Žákovská pózující s novoguinejcem oblečeném v tričku sdružení Horizont před jeho chatrčí, např. v Lidé a Země, č. 04/2006, na str. 131), budu ji považovat za onen jeden ze zmiňovaných dárků a ne za propagační fotku. 😉
Pokud pominu vše ostatní, Vaše pěší "pochoďáky" skrz pralesy skutečně obdivuji. BH

Dany
Redakce:

Vazeny Dr.Holube, pusobite dojmem, ze mate docela prehled. Ja uz tak detailne nevim, jaky je otisteny text clanku. Ani zda-li jste ho cetl nebo se jen pohorsujete nad obrazky. Ale mohlo se třeba i stat, ze bylo redakcne kraceno. Dobře však vim, co jsem psal (a prozil)i to, o kterou fotku se jedna. Mozna v clanku nevyzniva obsah jasne. Pokud tomu tak je (a pro Vasi uplnejsi informovanost) mohu komentar k fotce pripomenout. Nemusim pritom nijak lovit v pameti, neboť na oba dva muze, ktere jsme trickem podarovali, jen tak nezapomenu. Tohle se prihodilo na treku k hore Trikore. Byli jsme s Zakajdou docela naivni, ze si při ceste neobydlenym pralesem poradime bez cizi pomoci. Pote, co nas prales pohltil, byl tenhle muz jediny, ktereho jsme v pustine nahodne potkali. Stal se nam pruvodcem na nasledujicich sedm dni. Jedl s nami z nasich zasob, stejnou lzickou, ze stejneho esusu, rozdelaval nam ohen v neustalem desti a ukazoval cestu. Byl zcela nahy (jen s kotekou na penisu) a my jsme sli cim dal vys. Ve vysce 3000 m je i na rovniku přes noc uz pekna zima, takze onemocnel rymou a dostal horecku. Tricko jsme mu darovali nejen na pamatku, ale hlavne proto, aby se ve sve nemoci zahral. Ta fotka není před jeho chatrci, jak uvadite, ale v horach před pristreskem pro putujici domorodce. Je to fotka na rozloucenou, porizena tesne před jeho odchodem dolu do vesnice (pote co nas ještě obetave navedl na bezpecnou cestu). Vsimnete si, ze Alena uz tricko naseho sdruzeni na sobe nema a je ve spodnim termopradle. Mimochodem tu fotku jsme mu zpetne poslali na Guineju, dokonce vime , ze mu nikdy nebyla dorucena – ale to uz je jina historie stejne jako to druhé darovane tricko, které dostal nacelnik Aritan.
PS.Nevim co mate na mysli poznamkou "pokud pominu vse ostatni", takze mi nezbyva, nez ji povazovat za Vasi osobni zalezitost.

Dr. Holub
Redakce:

Pane Daňku, vším ostatním jsem měl na mysli cokoliv čímž zasáhnete materiálně do života domorodců a s jakou úctou se k nim chováte. Díky za popis okolností za kterých byla zmíněná fotografie pořízena (ilustrační foto k článku o Žákajdě, jen s kratičkým komentářem – nelze si nevšimnout co má a nemá Alena na sobě :-), leccos to vysvětluje. Sám vím jak chladno je ve 3000m v tropickém pásu a jak obtížný je pochod pralesem, o orientaci nemluvě. Chápu že jste měli potřebu obdarovat člověka který vám pomohl a zřejmě zachránil i život, a který vlastně onemocněl díky vám…
Svým přiznáním k naivním představám jste mě celkem překvapil, doufám, že tentokrát už víte do čeho jdete a jaký terén vás čeká. Snad se vám podaří dosáhnout cíle a splnit účel cesty. Držím palce
P.S. Ta naše chlapská ješitnost, že? 😉

Koko
Redakce:

Panu Holubovi je špatně z fotky? Tohle filozofické pojmutí a předsudky je opravdu otřesné. Vůbec neví za jakých okolností foto vzniklo, ale je mu špatně… Raději ať sedí doma, protože každým krokem, který uděláte ovlivňujete i ostatní.

tr
Redakce:

zdravim, po dlouhe dobe jsem opet otevrel stranky hs.
ahoj dr. holube, castecne ti rozumim, nicmene, kez by bylo vice turistu jako dany…

dany, materialu o soucasne situaci domorodych narodu v kongu zase az takova nouze neni. samozrejme je nutne odprostit se od publikaci turistu ci pro turisty. 😉

zajimala by me metodologie vaseho vyzkumu. muzes se o ni se mnou podelit?

problematice pygmeju se nevenuji, ale mam pocit, ze toto oznaceni ma peorativni charakter. spravne se pry oznacuji podle oblasti, kde ziji – babongo, batswa, gyeli, baaka, bangombe, bambengangnele, makaya, luma, mbendjele nebo babemdjele.

pokud mohu doporucit, kontaktuj Lucy Mulvagh. email: [email protected]

preji vam stastnou cestu.

z unpfii z new yorku zdravi

tomas ryska

Dany
tr:

Tomasi dik za mail a k Tvym poznamkam:
Informace o soucasne situaci Pygmeju nejake samozrejme mame, vetsinou souvisejici s etnickym konfliktem. Nase cesta neni vyzkumneho ani humanitarniho charakteru. Takovym „obecnym cilem“ je pripomenout Sebesty v roce jeho vyroci a hledat odpoved na otazku: jaky je zivot „jeho Bambutu“. Pujde tedy o pokus srovnani jejich zivota v tricatych letech a soucasnosti. Na vsech cestach tocime a radi bychom, aby tentokrat vznikl film, ktery by zmeny alespon castene zachytil. Idealni by bylo zachytit jejich osudy ve meste, pak nejakou vesnici usedlych (postup prechodu k zemedelstvi a miseni s vesnickymi cernochy je jedna z podstatnych zmen) a za nejtezsi povazuji pokus najit polonomady v pralese zijici tradicnim zivotem lovcu a sberacu.
K oznaceni ci nazvu Pygmeju. Taky slozita zalezitost a nejednotna i u odborniku. Sebesta v tom hraje nemalou roli, jako ostatne ve vsem tykajicim se lidi maleho vrustu. Pokusim se to take zjednodusene napsat. Nazev Pygmej vznikl nekdy ve staroveku nejprve pro africke obyvatele zijici za jizni hranici poznaneho sveta a pozdeji se pouzival i pro male obyvatele napr. v JV Asii. Az do dob Sebestovych vyzkumu prevladal nazor, ze Pygmejove jsou jedna rasa (stejna v Africe i v Asii) , navic casto oznacovana za prapuvodni lidskou skupinu. Tohle se puvodne domnival i Sebesta, ale jeho dlouholete vyzkumy toto nepotvrdily, ale vyvratily. V soucasne dobe se setkavame s oznacenim Pygmej (pripadne Negrill) pro Afriku a Negrit pro Asii. Znovu podotykam , ze vse zjednodusuji, nebot Sebesta dale deli Africany maleho vzrustu na Pygmeje a pygmejoformni. Za „nejcistejsi“ Pygmeje si vybral obyvatele pralesa Ituri v Kongu a oznacil je pojmenovanim BAMBUTI – v soucasne dobe se casteji uziva zkracene MBUTI. Sebesta byl take lingvista a z tohoto pohledu deli sve Bambuti na 1. Aka-Bambuti, 2.Basua-Bambuti, 3.Efe. Ty pygmejoformni deli na Batwa a Bacwa. Dany

tr
Dany:

dany, zrejme doslo k nedorozumeni. v jedne vete pises, ze zadny vyzkum neplanujete a zaroven uvadis, ze chcete zjistit soucasny vyvoj pygmeju. navíc mate zajem pokusit se porovnovat jejich současnou situaci s tou, ktera byla popsana v tricatych letech.

takze se zeptam jinak. jak konkretne budete pri tomto "zjistovani" (jiz tedy ne "zkoumani") postupovat?

take me zajima, co ocekavate, ze by vase cesta mezi pygmeje mela prinest noveho? (soucasna situace je jiz popsana nejednim autorem, ktery se problematice dlouhodobe venuje a uskutecnil dele trvajici vyzkum nebo v oblasti pobyva)
nyni obracene, co muze prinest samotnym pygmejum?

dany, nemyslim to spatne, jen me zajimaji vase pohnutky, metodologie (vzdy se rad necham obohatit o nove, netradicni pristupy) a ocekavani.

verim, ze osloveni a jeho pejorativni nadech by nemeli posuzovat odbornici, ale ti, ktere oslovujeme. napr. akha jsou oslovovani jako napr. kaw nebo ekaw (existuji i dalsi terminy, kterymi jsou oznacovani) a akha samotni tato oznaceni vnimaji spise jako pejorativni. presto jsou pouzivany odborniky. co se tyce pygmeju, znovu opakuji, ze o nich vim velmi malo. nicmene napr. nejeden antropolog z nasi materske organizace friends of people close to nature, kteri se jejich vyzkumu venuji jiz mnoho let, nerikaji pygmej, ale napr. baka (pygmej).

informace, kterou jsem uvedl, tedy ze termin pygmej nese pejorativni charakter, vychazi z prave vydane knihy the indigenous world 2007, ktera je pripravovana respektovanymi antropology a dalsimi vedeckymi pracovniky a renomovanymi experty. nic proti panu sebestovi, naopak vsechna cest (presto, ze o nem moc nevim), ale uz je to nejaky ten rok nazpet, co tento pan tvoril sve nazory. od te doby se ve vede mnoho zmenilo.

IP
Redakce:

jen technicka poznamka..:-) Pygmej mi zni porad lepe nez trpaslik jak je take nazyval pan Sebesta..

Dany
IP:

Ono je to trochu otazka, zda-li je tak profesor Sebesta opravdu nazyval nebo je tak nazyvala spisovatelka Sina Lvova – spoluautorka knihy „Mezi nejmensimi lidmi sveta“ urcene pro sirokou ctenarskou verejnost. Ted jsem v rychlosti nahlidl do dila „Anthropologie stredoafrickych Pygmeju v Belgickem Kongu“ vydaneho v Praze roku 1933 a tam ten pojem nikde nevidim jen jako pridavne jmeno „trpaslici“ kmeny. Obecne je tam uzivano slovo Pygmej. Naopak Sebesta v jinem dile uziva slova „trpaslik“ pri vytvoreni obecneho fyziologickeho rozdeleni cloveka podle vysky na: trpaslik, maly vzrust, stredni vzrust, velky vzrust, obri vzrust. Za trpasliky by zde mely byt povazovany takove skupiny, jejiz stredni vyska u muzu neprevysuje 140 cm a u zen 137 cm.

Dany
IP:

Tomasi, my jsme turiste a budeme tam jen „chvilicku“, takze nase poznatky budou samozrejme jen velmi povrchni a pokud si klademe nejake cile, tak se tykaji zejmena filmove dokumentace. Nase cesta se sklada ze dvou casti, ta první je zamerena na prirodu v horach Ruwenzori a o tehle casti mame docela jasne predstavy. Pote, co se pokusime prejit z Ugandy pozemni cestou do Konga DR, vsak uz jasno (co nas ceka) vubec nemame. Co se tyka planu navstevy vesnice (zduraznuji vesnice, takze se jedna o usedle Mbuti), tak ji vytipovanou mame. Co se tyka cesty do pralesa, budeme domlouvat az na miste. Co se tyka uzivani slova Pygmej, tak se obecne bude lisit podle toho s kym mluvime (kam piseme) atd.. Nejake pojmenovani vzdycky uzit musime a jde o to , aby bylo vystizne a pochopitelne. Tady na tomhle foru je (myslim srozumitelne uziti pojmu Pygmej a cernoch (slovo domorodec je u teto problematiky nedostacujici, jmena kmenu a jazykovych skupin zase pro neodbornou verejnost nicnerikajici). Pokud budeme s nekym komunikovat na miste slovo cernoch a Pygmej by asi nestacilo. Pejorativnim oslovenim se samozrejme budeme snazit vyhnout.

Kitty
Dany:

A bylo by něco špatného na použití slova "trpaslík"? Co je špatného na trpaslíkovi?

Martin Pluhař
Kitty:

Kitty, trpaslíky si dávají lidi na zahrady, Pygmejové jsou národ menšího vzrůstu (ale ne trpaslíci). Rád bych, aby ani AŽ a MD neužívali označení z počátku minulého století a slovníku pana Šebesty.
Koukám, že Dany už se tady snažil vysvětlit dost věcí, přimlouval bych se k označování národů pravými jmény, slovo "černoch" není moc konkrétní, v podstatě jsou to všichni původní obyvatelé Afriky, v Evropě bychom také nevěděli koho přesně myslíte "bělochem" atp.

tr
Redakce:

dany, z tve reakce jsem se nedozvedel nic noveho. i pres svuj nesouhlas s vasi jednostrannou zabavou vam preji mnoho stesti a zdravi. k porovnani soucasne situace pygmeju s jejich zivotem ve tricatych letech by nebylo treba za nimi jet. informace existuji a jsou pravdepodobne hodnotnejsi nez ty, ktere muzete privest. planujete poridit filmovy material lidi, kterych jste se ani nezeptali, zda si preji byt toceni. navic jim nebudete schopni vysvetlit duvod a mozny dopad porizeni filmoveho materialu. tak snad jen dejte pozor, at vas film nenalaka dalsi danye k podobne zabave… hlavne se ve zdravi vratte. s uctou tomas ryska

turista
Redakce:

v pripade konga asi nebude problem s turisty nebo dobrodruhy, tech tam prijede minimum, pokud vubec nekdo, ty hlavni skody tam asi spacha nekdo jiny, podobne jako i v dalsich zemich, abych pripomnel polemiku, ktera se tady preleva ruznymi diskusemi, taky preju stastny navrat

tr
Redakce:

hlavni skody, nehlavni skody… zlomena noha vas nezabije, ale spatne se pak chodi…

mozna dalsi info k tematu:
http://www.minorityrights.org/trouble_in_parad ise/

turista
tr:

ano, ale schody se umyvaji odsvrchu

tr
turista:

– na turistickem situ?
– mnohdy se tezko pozna kde je nahore a kde dole. casto to splyva nebo se vzajemne podporuje.
– je lepsi nechat schody spinave?
– znamena to, ze pokud jini kradou auta, ja muzu ukrast kolo? vetsinou do te chvile nez ho nekdo ukradne mne.
– "tisicimilova cesta zacina jedinym krokem." aboridzinske prislovi

turista
tr:

tak v tomhle meritku je to asi spis, ze ostatni kradou letadla, spuise cele letiste, a ja jsem si vzal housku, to mi nepripada jako prvni krok, je ten problem ve vladach, nebo turistech

tr
turista:

((-:
…ze takto obvykle reaguji ti, co nedelaji nic. 😉

na turistickem situ resim turisty. nekdy. na "schodech ve vyssim patre" resim "letiste". a to s velkym nasazenim – zvlaste u "letist".

co delate vy?

"je ten problem ve vladach, nebo turistech" to mela byt zrejme otazka. nezridka turisti (mimo rady jinych negativ – ted nehovorim o positivech)ony vlady podporuji – synergie. na toto tema jsem jiz na tomto situ neco malo psal.

turista
tr:

tak jako vy, skodim svetu, veskerou svoji existenci, produkuji odpad, litam letadlem a delam diry do nebi, ja s vami sice v mnohem nesouhlasim,a le neshoduji se v meritku, ktery je v pripade konga, tusim, dva miliony mrtvych v obcanske valce a na druhe strane vyprava k pygmejum, to je mravenec a parni valce, nebude tim malym krokem, kdyz ta expedice vzbudi trosku zajmu o oblast, o ktery se moc nevi a malokoho zajima

turista
turista:

pardon, ja s vami v mnohem souhlasim, ale …

tr
turista:

s tim, ze v jistem smeru skodim svetu, s tim mi nezbyva nez souhlasit. s cim vsak souhlasit nemuzu je deleni porusovani lidskych prav. ti min, ti vic. ti co min, to nevadi… kde je potom ta hranice? pokud se zacnete problematikou turismu ve vztahu k domorodym (indigenous) narodum zabyvat hloubeji, zjistite, ze veci zbytecne zjednodusujete. at jiz by to byla vase "houska" nebo moje "kolo", podstata je stejna – v nasem prikladu kradez. to, ze se vam to zna nicotne jeste neznamena, ze to tak vidi i sami domorodci. a to je prave ten pristup, ktery by se uz mohl od dob kolonialismu zmenit.

pokud by cilem cesty byla oblast a ne domorodi lide, kteri v ni ziji, tuto diskusi bych nevedl. dokonce bych ji nevedl, pokud by byla cesta uskutecnena (za domorodymi lidmi) za podminek jinych nez ji predstavil dany. jak si muze kazdy z ctenaru hs zjistit, materialy o soucasnem zivote "pygmeju" existuji. existuji navic prubezne od dob sebestu.

musim vsak take zminit, ze me dany pred nekolika mesici kontaktoval a ptal se, co by mohli pro tamni domorodce udelat. ja jsem, z duvodu jak casovych, tak z nedostatku informaci, nebyl schopen poradit. sice jsem mu poslal nejaky material, ale radu jsem mu neposkytl. presto vsak muzu byt k teto ceste kriticky.

turista
tr:

mne se to nezda nicotna, ale nevidim to jako ten prvni krok, ale musim rict, ze kongo vubec neznam a nikdy jsem tam nebyl, jenom si myslim, ze v zemi, kde umiraji miliony lidi, neni tim nejzasadnejsim jestli se tam prijedou podivat dva lidi, jejich prinos muze byt v tom, ze se o tuhle zemi bude zajimat vice lidi a ja se o ni treba taky vic dizvim, sebestovo hodnoceni dnesnima ocima, neni to ahistorismus?

turista
tr:

mne se to nezda nicotna, ale nevidim to jako ten prvni krok, ale musim rict, ze kongo vubec neznam a nikdy jsem tam nebyl, jenom si myslim, ze v zemi, kde umiraji miliony lidi, neni tim nejzasadnejsim jestli se tam prijedou podivat dva lidi, jejich prinos muze byt v tom, ze se o tuhle zemi bude zajimat vice lidi a ja se o ni treba taky vic dizvim, sebestovo hodnoceni dnesnima ocima, neni to ahistorismus?

tr
turista:

ktery krok je potom tim prvnim (pri ochrane indigenous) na webu turistickem? v mych ocich ten, ktery s turismem souvisi. zkuste zminit jiny. treba me to obohati a rozsirim svuj zaber.

to je presne to, co se snazim celou dobu zduraznit. informace, ktere priveze dany, nebudou (pravdepodobne) hodnotnejsi nez ty dnes jiz dostupne. pokud ma tedy kdokoli zajem dozvedet se neco o zemi ci jejich lidech, muze tak ucinit bez ohledu na danyho cestu. verim, ze bude mit mnoho zajimavych historek. ty vsak, vice nez o zemi ci jejich lidech, vypovi o danym.

jeste je treba zminit, ze tvurci tohoto webu by meli jit prikladem vsem dalsim, mozna mene zkusenym, turistum. mezi ne dany, myslim, patri.

turista
tr:

tak kdybych mel pouzit kongo jako priklad, tak v horke nadsazce rozvratit zemi obcanskou valkou, postarat se o dostatecne vysokou kriminalitu, zapracovat na povesti lidi, kteri radi pracuji s benzinem atd., jestli se nepletu, tak do konga nejezdi zadna ceska cestovka, takze danyho hned tak nekdo nasledovat nebude a urcite ne nejake davy, takze pokud se jim tam podari zdokumentovat nejaky utisk Pygmeju, tak vby to mj. mohlo zajimat i ceskou vladu, kdyz je Kongo jednim z projektu EU

tr
turista:

my si tady nerozumeli. ja se neptal na problemy zeme (o tom pisete, nemylim-li se). zajimal me vas nazor na reseni problematiky (a to v obecne rovine) dodrzovani lidskych prav domorodcu. proto jsem psal – na turist. situ resim turisty, resp. jejich podil na porusovani lidskych prav domorodcu.

znovu musim zopakovat a dany to sam (sebekriticky) zhodnotil – je velmi malo pravdepodobne, ze poridi informace ci material, ktery jiz neni porizen lidmi, kteri v oblasti dlouhodobe pusobi. co se tyce vedecke roviny, na to si snad dany ani aspirace nedela. co se tyce roviny lidsko-pravni, potom vezte, ze je prubezne popisovana nejednim zdrojem.

ze by byl dany jedinym clovekem na svete co do oblasti zavita?

mam pocit, ze uz se tato diskuze "toci" na miste. proto vam dekuji za vase nazory a cas. s uctou zdravi tomas ryska

turista
tr:

diky, tesim se priste

tr
Redakce:

zda se, ze i role sebesty je komplikovanejsi:

Schebesta (1933: 35) made use of the colonial trails on his first trip to the Ituri,
during which he met “thousands” of Pygmies. By the time of his second trip, “the
building of the great motor-tracks which penetrate the Ituri Forest in all directions
has also tended to corrupt the naive simplicity of the pygmies” (Schebesta,
1936a: 28). Already, on the fringes of the forest, there were “hordes of degenerate
pygmies” exhibiting themselves as “stage pygmies” to Europeans in return for
gifts (Schebesta, 1936a). It was getting easier and easier to make contact. All an
“explorer” had to do was “to invite the pygmies to call on him in a negro village”
(Schebesta, 1936a: 29). Schebesta was bolder than this. He wanted “to get to
know pygmy life.” “Roughing it” (Schebesta, 1936a), he set up a series of his own
camps to which he proceeded to invite Pygmies, either through blandishments of
foods and gifts or through the coercion of their “negro chief.” In attracting large
numbers of pygmies to him, Schebesta initiated a pattern in which, through the
auspices of local leaders, the Pygmies presented themselves as spectacles for the
outside world.
It became common practice. In 1930, during the making of their hit film,
Congorilla, Martin and Osa Johnson did the same. Near to Irumu, at the village
of the Bantu chief, Piligbo, the Johnsons gathered some 500 Pygmies around
them to act as the stars of their feature (Johnson, 1932: 59). On his second trip to
the Ituri, Schebesta (1936a) also set up one of his camps with the help of Paligbo
(sic), reinforcing the role of native chief in the Pygmy-Traveller interaction. 500
is a significant number to bring together in one place. If we accept Turnbull’s
(1983: 28) population estimate for Ituri Pygmies as being close to 40,000, then we
are dealing with an event at which the ratio for those who attended in relation to
the total population is 1: 80. Ever increasing numbers of Pygmies were brought
into the radius of tourism space, and the aesthetic space of the mythic Pygmy.
The Johnsons repeated this procedure a few years later when they returned to the
edge of the Ituri, at Gombari. Here, they had an airstrip prepared for themselves,
and, when they landed, they found some 200 Pygmies waiting for them (P.& E.
Imperato, 1992: 177). The situation at Epulu was much the same, with over 250
BaMbuti congregating frequently around the Putnams (Ichikawa, 1978: 182), submitting
themselves to the tourist gaze. Other film-makers, such as Dennis and
Cotlow, used Epulu as the stage for their movies. When filming Savage Splendor,
246 S. FRANKLAND
in 1946, Cotlow also brought together at least 500 Pygmies, repeating the process,
in 1954, to film Zanzabaku (Hickey & Wylie, 1993: 80-81).
By the time Turnbull returned to this space to carry out his fieldwork, in 1957,
the consumption of the myth of the Pygmy was already in full swing. All along the
roads through the forest, Pygmies could be found, willing to dance and pose for
tourists in return for money. The Pygmy industry had become big business and
a tourist infrastructure had developed that incorporated the Ituri into a network
of tour routes from Uganda and Rwanda. The Travellers Guide to Belgian Congo
and Ruanda-Urundi (1956) details the extent of this development. From Nia-Nia
to the east of Epulu, from Bunia to the West and Mutwanga to the South, some 13
hotels, including the Hotel de l’Ituri and the Hotel des Pygmees, were in operation
by 1956. The range of facilities at the various establishments, including tennis
courts, miniature golf, a cinema, curio shops and swimming pools, indicate just
how accessible the remote had already become. Other attractions, such as the okapi
and the Ruwenzori mountains, drew in and held increasing numbers of tourists.
And close to Irumu, at Mount Hoyo, a site to rival Epulu developed as an alternate
Pygmy spectacle.

(Frankland, S.:Pygmic Tours:9-10, African Study Monographs, Suppl.26: 237-256, March 2001)

dany
Redakce:

Tomasi, v jednom z Tvych poslednich prispevku jsi napsal, ze mas pocit, ze se tahle diskuse toci na jednom miste. Je to pravda. Promin, ale ja na Tve profesni zviditelnovani ochrance lidsky prav domorodych obyvatel uz reaguji v tehle diskusi naposledy. Kontakt na mne mas, když budes chtit tak napis nebo zavolej a muzeme to probrat třeba u piva. Snazis se prichazet s nejakou problematikou. Pokud je podnetna, tak samozrejme vitano. Vadi me vsak, ze me za tim ucelem prisuzujes role. Za pouceni o metologii dekuji, taky o ni něco vim. Ze nase cesta nemela vedecke cile jsem jiz v predchozim napsal. Zadne vedecke zavery (vcetne filozofickych) se nesnazim vytvaret. Pokud mne chses skatulkovat do nejake role, tak se osobne povazuji především za dokumentaristy (presneji filmoveho dokumentaristy). Souhlasim, ze kvalita ci hloubka poznani je umerna casu. Presto i za kratkou dobu neco poznas. A pokud se se opetovne zabyvas vyrazem „Pygmej“….. Tak abych zduvodnil, proc jsem během nasi cesty neshledal, ze by bylo hanlive, se vratim ke zminovanemu Antoniovi a jeho vete. „VEDA SKONCILA, TOHLE JE ZIVOT!“ opravdu znamena, ze prestal badat a smysl zivota vidi v prime pomoci Bambutum. Zije v Kongu, stara se 25 vesnic (pomaha, kde muze napr. zrizuje skoly atd..) Nema to vubec lehke. Vyraz „Pygmej“ ma v nazvu sve organizace. Kdyby tam (tzn. v mistech, která jsme navstivili) bylo vnimano hanlive, tak by ho urcite nepouzil.
V Kongu to obycejni lide mají tezky. Je jedno jestli jsou cerni nebo hnedi jako Bambuti. V tomto kontextu diskutovat, zda- li je nekde psano, ze nejake slovo je pejorativni, pro mne vyzniva malicherne. HOWG!

Dany

Tak jsem si znovu procetl tuhle diskusi a musim rici, ze tak trochu s odstupem casu budi usmev. Patri na HS k tem rozsahlejsim. Proto se ji pokusim zakoncit reakci ci odpovedi na otazky, které ted po navratu z Konga mame. Rozdil mezi diskutovanim na netu a skutečnosti je velky. KONGO je něco uplne jineho nez akademicka diskuse o pejorativnim zamereni slov Pygmej ci trpaslik. Mimochodem v oblasti, kterou jsme navstivili slovo „Pygmej“ nikoho neurazi a je to oficialni vyraz ve francouske uredni reci. Mluvi se tam však casteji svahilsky a ta si prevzala za svůj vyraz „Bambuti“ . Jak jsme Bambuti poznali, tak by se urcite nezlobili ani za ty „trpasliky“. Zklamu opet Tomase Rysku, který chtel znat metody naseho „vyzkumu“. Vystizne to řekl nas italsky pritel antropolog Antonio: „VEDA SKONCILA, TOHLE JE ZIVOT“. Pokud se někdo obaval, ze nase cesta negativne zapusobi a ovlivni nedotcene obyvatele pralesa, muze byt klidny. Nikoho jsme nepremerovali, presto jiste srovnani zivota drive a nyní privazime. Myslim, ze ani nas fotoaparat a kamera nikomu z mistnich neuskodil. Nejeli jsme fotit nahace, jak je trendem u znamych organizovanych cestovatelu. Privezli jsme informace, dobre i zle. Setkali jsme s muzem, ktery se jako jediny z rodiny zachranil před kanibalskym zverstvem rebelu. Navstivili jsme několik taboru a vesnic Bambutu a prijeti bylo moc prijemne – nepredvadi nic za peníze, zustavaji sebou. Myslim, ze z nasi navstevy meli nepredstiranou radost. Jsou veseli a nam muze pripadat, ze se chovaji jako deti. Opravdu jsme nejeli nic „objevovat“ ci „navazovat kontakt“. Presto budeme o tom co jsme videli psat a pripravujeme také film. …a hlavne jsme radi, ze jsme doma.
Milan Danek
PS. Pro Dr. Holuba: tricka jsme opet nerozdavali, ale kdybych nejaky navíc sebou mel, zase bych ho rad nekomu venoval.

tr
Dany:

dany, hned na zacatek musim rici, ze vase odvaha a fyzicka kondice si zaslouzi uznani. divim se vsak, ze po svem, jiste narocnem, avsak na hlubsi poznani a tudiz hodnoceni situace prilis kratkem vyletu, vytvaris sve zavery. metodologie, jinymi slovy zpusob sberu dat a nasledne overovani, je komplikovana zalezitost, kterou lide leta studuji a vyzkumnici velmi peclive, nez vyjedou do terenu, pripravuji a promysli. z tvych nazoru prezentovanych na tomto foru je zrejme, ze si s ni hlavu nedelas. skoda. jakou vsak, pominu-li delku tveho pobytu mezi mbuti, mohou mit tebou predkladane informace vypovedni hodnotu? presto, ze si je se zajmem a rad prectu, neni mozne chapat je jinak nez jako zazitek z jiste zajimave a velmi nebezpecne cesty. nazor tveho pritele, antropologa antonia: „VEDA SKONCILA, TOHLE JE ZIVOT“ je vytrzeny z kontextu nebo jsem jej nepochopil. prestal badat a zije v kongu? z tvych nazoru je citit „bily muz“. dokud nestravis delsi dobu mezi domorodymi lidmi, tak dlouho, aby jsi byl schopen odprostit se od „bileho“ mysleni, potom si v jistych ohledech neporozumime. francouzstina, kterou zminujes v souvislosti s oznacenim domorodych obyvatel, neni domorodym jazykem a o pristupu kolonizatoru k puvodnim obyvatelum neni treba psat. pro upresneni informaci proto vybiram pouze par citaci z nepreberneho poctu odbornych praci, ktere se domorodym lidem konga venuji.

jsem rad, ze jste se v poradku vratili.

tomas

„Pygmies are distributed discontinuously across nine different African countries Rwanda, Burundi, Uganda, Zaire, the Central African Republic, Cameroon, Equatorial Guinea, Gabon and the Congo and live in innumerable distinct ethnic groups that are separated by geography, language, customs and technology. The one characteristic that is common to them all, regardless of their location or degree of acculturation, is their disdain for the term „pygmy“. Without exception, they prefer to be called by their appropriate ethnic name, such as Mbuti, Efe, Aka, Asua, and consider the term „pygmy“ as pejorative.“ Dembner, S.A. 1996 ‚Forest peoples in the central African rain forest: focus on the pygmies.‘ Food and Agriculture Organization of the United Nations http://www.fao.org/docrep/w1033e/w1033e03.htm (18. 7. 2007)

„Neither so-called ‚Pygmies‘ nor ‚Bushmen‘ have traditionally referred to themselves as such, invariably using more localized ‚tribal‘ names, such as ‚Mbuti‘, ‚Biaka‘, ‚!Kung‘, etc. Moreover, as is well known, the words ‚Pygmy‘ and ‚Bushmen‘ have pejorative connotations that many find offensive.“ Grauer, V. A. 2007 ‚Another approach to the Echoes of Our Forgotten Ancestors thesis.‘ http://www.mustrad.org.uk/articles/roots.htm (18. 7. 2007)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí