*** Přinášíme první díl seriálu o levných, ale krásných hotýlcích. ***
Zastavte se v Bundi na pár dní
Bundi je poměrně malé městečko v Radžasthánu, rozložené na úpatí skalnatého kopce k němuž je přistavěn městský palác. Na vrcholu kopce se nachází Taragarh, neboli hvězdná pevnost, odkud jsou nádherné výhledy na město, palác i okolní nádrže. Rudyard Kipling, který v Bundi žil a napsal knihu Kim, o paláci prohlásil, že vypadá „jako kdyby jej postavili místo lidí skřítkové“.
Na rozdíl od některých dalších měst v Radžasthánu, Bundi stále ještě nezasáhl kopanec turistického ruchu a město si doposud uchovává výjimečnou, původní atmosféru. Dokonce i najíst se mimo několik málo hotelů, sloužícím hrstce turistů, kteří si sem najdou cestu, je problém. Ne však s tím, co se zde dá dělat a vidět. Krom už zmiňované pevnosti, která je skvělou prolézačkou plnou nádvoří, pokojů a balkónků je tu i mnoho dalších pozůstatků opevnění po okolních kopcích. Navíc po hradbách obklopujících pevnost si můžete udělat skvělý výlet. Městský palác v sobě skrývá úžasné nástěnné malby a pokud podplatíte čaukídára (hlídače), můžete se ztratit v polozbořených zadních částech paláce, vysedávat na visutých pískovcových balkóncích a snít o životě rádžpuských panovníků.
Dole ve městě obklopeném dalšími hradbami je několik stupňovitých studní zvaných Baori se zajímavou sochařskou výzdobou. Musíte jen trochu hledat, ne všechny jsou uvedeny v turistických průvodcích. Na hrázi nedaleké nádrže Jait Sagar je malý palác Sukh Mahal, kde právě Kipling napsal své dílo. A okolo další pavilóny, chrámy a dokonce i malý vodopád. Zastavit se v Bundi na pár dní není žádný problém.
Haveli Parihar není hotel, ale palác
Haveli Parihar nemá s pravým významem slova havéli moc co do činění. Spíš, jak sami majitelé uvádějí na vizitce, je to takový „Paying Guest House“. V okolí se nachází několik skutečných havéli, specializujících se na dvojice turistů, kteří organizováni dillijskými cestovními agenturami brouzdají Radžastánem v pronajatých autech Ambasador a dnes spíš už Tata Indica. A ty, přestože ještě před pár lety pronajímaly své pokoje za rozumné ceny, se díky zvýšenému zájmu movitých turistů posunuly do jiné, než desetidolarové cenové kategorie.Haveli Parihar najdete kousek od nádrže Nawal Sagar v oblasti, kde se nachází většina turistického ubytování. Těsně za městskými hradbami a přímo pod palácem. Většina pokojů jsou tradiční indické kutlošky s malým oknem do dvora a dvoukřídlými dřevěnými dveřmi s řetízkem na uzamčení. Ale ten největší, v patře nad vchodem, stojí za to vystát na nádraží frontu na jízdenku a cestovat sem přes půlku Indie.
Vybavení pokoje
Do patra k pokoji se vystupuje po poměrně strmých schodech přímo z recepce. Příjemný pan Parihar, dny trávící pospáváním, vám nezapomene připomenout, že si máte na schodech rozsvítit. Za plechovými dveřmi, jež nenavozují nic mimořádného, se skrývá příjemný, světlý pokoj, s povalovacím výklenkem dokola obklopeným zelenými skly, jemnícími ostré slunce.Široká, dlouhá postel. Čistě prostřená a s neušmudlanými polštářky. Fungující větrák. Ještě jedny dveře. Tentokrát tradiční, dvoukřídlé, dřevěné, vedoucí na terasu v patře domu. Ta je obklopena dalšími pokoji, kuchyní a vlastně i tudy můžete sejít k recepci. Pokud nechcete využít své soukromé schodišti, na kterém po vás pan Parihar nezapomněl zhasnout.
V koupelně je pak evropský záchod, u kterého funguje splachování a malé umyvadlo s mizerně tekoucí vodou. A ovšem, fungující sprcha. Sice jen se studenou vodou, ale ta je i v listopadu příjemně osvěžující a rozhodně nestudí. Velkým plusem koupelny je okno, pouštějící dovnitř podvečerní sluneční paprsky. O vodu se domácí starají vzorně a teče neustále.
Musím se zastavit u výklenku s velkou matrací. Stejně jako v tradičním indickém domově, je předurčen být obývací zónou pokoje. Stěny jsou kamenné a zdobené řezbami, okna se zelenými skly v kovových rámech. Škoda jen mříží za skly, které hyzdí výhled ven na ulici. Zase ale nevlezou do pokoje opice. Z ulice, která vede přímo pod vámi a na kterou máte báječný výhled budete s pravidelností slyšet vyvolávání palak, gobí, brindžál, alú jak bude pod Vámi projíždět místní zelinář, lákající hospodyně ke svému vozíku. Občas se prožene skůtr, což muže být uprostřed noci trochu nepříjemné, ale jinak uslyšíte jen nevýrazné zatroubení rikši a cinkot zvonku cyklistů. Žádná další doprava, což v Indii znamená velmi klidnou lokalitu. Povalováním ve výklenku a pozorováním života na ulici se dají strávit dlouhé hodiny.
Noční světelná show
Když se ale přiblíží podvečer, stíny se prodlouží a horkost přestane být tak přísnou, nastává čas vydat se vzhůru, po dalších schodech vedoucích z pokoje a na konci otevřít dveře. Ocitnete se na své vlastní terase nahoře nad celým domem a ještě výš, nad vámi, se tyčí zprvu hradby a potom vysoká stěna městského paláce korunovaná balkóny a pavilóny. Můžete usednout se skříženými nohami na vyplétané lůžko a zrakem hledat, kudy jste to odpoledne při prohlídce chodili. A pokud vydržíte do úplné tmy, v chladivém večerním větříku to není žádný problém, palác nad vámi se rozsvítí v záři reflektorů jako při nějaké light show.
V listopadu 2005 jsem za tento pokoj platil 200 rupií, což tehdy bylo asi 4 a půl dolaru. Překvapivě byl při mém příjezdu prázdný, přestože většina dalších, ovšem v ceně okolo 100 Rs, byla obsazená. Naštěstí většina hostů byla šetřivá izraelská mládež.
U jídelního stolu
Vaření má na starosti dcera pana Parihara. Nevyniká kuchařským uměním, spíše volnomyšlenkářstvím a starý pán si stěžoval, že bude moc a moc obtížné ji provdat. Ale krom několika dalších ubytování se v okolí stejně jinde jíst nedá a menu je tradiční baťůžkářský mix v radžasthánském klonu. Mě nakonec nejvíc chutnala mix vegetables s čapáti. Pozor na kafe, to je nechutné i na indické poměry. Jídla i nápoje jsou trochu dražší, než by jste čekali, thali je za 80 rupek.Rodinka majitelů je jinak ale velice příjemná. Když opustíte svou soukromou oblast pokoje či terasy, mladý Parihar, který dnes hotel se svou sestrou vede, vám bude sáhodlouze vyprávět a vyprávět. A když mu řeknete, zajistí vám půjčení kol (3 Rs za hodinu) a nebo motorek (200 Rs za den).
Kdyby jste někdy projížděli okolo Indie, určitě se vyplatí tam na chvíli zastavit. A pokud už tam jste a máte po krk turisty prosáklých míst jako Jaisalmer nebo Udajpur, zamiřte do Bundi. Čekají tam na vás nejen úžasné památky a spousta objevování, ale také jeden skvělý pokojíček v Haveli Parihar.
Jak se tam dostat
Jediný rychlík, který v Bundi staví je 9020A Dehradun Expres, který vyjíždí ze stanice New Delhi v 22:05 a v Bundi je druhý den ráno v 9:33 a pokračuje dál do Chittaurgarhu. Osobákem číslo 282 Haldighati Pass můžete vyrazit na lehátku v 19:00 z Agry Fort a v Bundi budete odpočetí v půl osmé ráno. Z Koty a dalších míst okolo je lepší jet autobusem. Za rikšu od autobusu neplaťte víc než 30 rupií a i to je moc. Já jsem jel na vlakové nádraží, které leží 8 km za městem, za 50 rupek, ale za cestu do města si řidiči rikš nestydí říct i o stovku.
Jak se pohybovat po okolí
Na kole se trochu našlapete, protože městečko na úpatí kopce v sobě skrývá několik kopečků. Motorky jsou super na delší výlet. K pevnosti vystoupíte jenom pěšky a k paláci je to kousíček.
Ceny
Výše popisovaný pokoj stál v listopadu 2005, tedy sezóně, 200 Rs, asi tak 4,5 USD. Jídla okolo 50 Rs, thali měli několik variant, 80 – 150 Rs
Kontakt
Haveli Parihar, Opp. Gopal temple, Balchand Para, Bundi, 323 001 Rajasthan, India (Tel. 9829774218)
East Side Gallery: Malý zbytek Berlínské zdi je dnes největší venkovní galerií na světě.
Berlín, Brémy, Mnichov, Lübeck či Norimberk patří mezi nejkrásnější německá města.
Na prázdniny se vydejte jedině do Německa!