HEDVABNASTEZKA.CZ POHORA.CZ EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

POSLEDNÍ DISKUSE

HEDVABNASTEZKA.CZ


Jak na marocké autobusy

El Gafla

Cestování s dětmi je trendem dnešní doby. Můžete si to vyzkoušet třeba autobusem po Maroku. Děti budou tuto barevnou zemi milovat - ze všeho nejvíce potom jemný písek pouštních dun.

Jak zvládnout cestu s dětmi? Vlakem!

Cesty vlakem s dětmi***

Dlouhé cesty vlakem to musí být nuda. Anebo ne? Podniknete-li je s dětmi, je o zábavu postaráno. A pokud nevíte jak na to, v článku naleznete spoustu praktických rad i rozhovor s malými cestovateli.

Solné komory - vyprávění 12leté cestovatelky

Čím dříve začne člověk poznávat různé kouty země, tím lépe. Aničce Šťastné je 12 let a zpracovala pro Hedvábnou stezku svůj cestopis ze Solných komor. Znáte i vy dítě, které už rádo cestuje a navíc rádo píše či fotí? Vybídněte ho, ať se stane naším spolupracovníkem jako Anička!

Batolecí rendezvous v Libanonu

Libanon

Beirut je město, které láká svou orientální exotikou. Jeho ruch, vůně a zvuky budete vnímat opravdu velmi silně. Tím spíše, pokud se tam vydáte s batoletem v kočárku.

S dětmi do Turecka

Turci mají rádi děti. Nejpravděpodobněji budou mít rádi i to vaše. Můžete se tak setkat s různými reakcemi od výkřiků "mashallah" (dávají tak najevo radost) až po hlazení nebo štípání tváří.

S dětmi za humna do německého Inzellu

S detmi za humna do nemeckeho Inzellu
V nedalekém německém městečku Inzellu, uprostřed bavorských Alp v jižním Chiemgau, si budete připadat jako v ráji. Čerstvý vzduch vám ozdraví tělo a zábavné programy vyčistí mysl.

Jak miminko cestovalo Persií

Jak miminko cestovalo Persii
Írán jsem navštívila mnohokrát, a tak jsem se rozhodla vzít s sebou i svého třinácti a půl měsíčního Karímka. Írán je totiž moderní země, ve které je k dostání vše pro miminka stejně jako u nás.

Cestování s dětmi? Ano!

Nositka na zada se hodi i na treku v tropickem pralese

Cestovali jsme s našimi dětmi od jejich útlého věku. Za nejméně problematický považuji kojenecký věk, kdy je dítko závislé jen na mateřském mléku, které je vždy po ruce.

S plenkou thajským pralesem

S plenkou pralesem

Toto je krátké povídání o výpravách do thajského pralesa. Překrásné, divoké, uchvacující džungle. Návykové natolik, že jsme se ji rozhodli obdivovat i s dvěma dcerami ve věku dvou měsíců a necelých čtyř let.

Motýlí kočovníci v Mexiku

MONARCHOVÉ STĚHOVAVÍ zvládnou cestu z Mexika do Kanady a zase zpátky během pěti generací a jednoho roku zároveň.

Jak miminko cestovalo Persií - 1. část

Bylo nebylo. Narodilo se jedno miminko. Takový modrooký blonďatý drobeček, který dokázal mámě zpřeházet život od základu. Bylo mu jedno, že máma miluje cestování a půlku srdce zapomněla kdesi v dalekém Íránu a ještě vzdálenější Indii.

Jak miminko cestovalo Persií - 2. část

Jazd

Kam se vypravíme dál? V Teheránu je v listopadu zima, tak se jede do pouští. Alespoň podle naší představy by tam i v listopadu mělo být teplo. Tedy do města Jazdu. Jede tam vlak a noční přejezd vlakem by neměl být problémem ani s miminkem. Íránské vlaky jsou čisté, každý po výjezdu vlaku dostane čisté povlečení, každý  vagón má svého stevarda, který prodává velmi levný čaj a sušenky či donese večeři.

Jak miminko cestovalo Persií - 3. část

Esfahán

Je chladné ráno. Taxík se řítí po Čahár Bágh Abbásí, několik kilometrů dlouhé ulici, kterou projektoval prý sám šáh Abbás Veliký v 16. století. Rozespalé miminko mi opět odložilo hlavičku na rameno a usíná. Noční přejezd autobusem zmohl malé i velké. Zařekla jsem se, že už žádný další noční přejezd autobusem s miminkem nepodniknu. Sestra má také dosud v živé paměti, jak na ni žuchlo v noci ze sedačky padající mimino.

Jak miminko cestovalo Persií – 4. část

Qom, Teherán, Ahmádábád

Qom. Pomalu se začínalo stmívat, když jsme vystoupili v Qomu před hrobkou Fáteme, sestry emáma Rezy, který je pohřben v Mašhadu. Zaplatili jsme taxíkáři a zůstali jsme stát na ulici s batohy na zádech. Já tedy i s uvázaným Karímkem na břiše.

Jak miminko cestovalo Persií – 5. část

Gonbade Kávus, Gálíkaš

Po výletu ke Kaspickému moři do Bandare Torkomán, jsme opustili Gorgán a vypravili jsme se do Gonbade Kávus. Gonbad, Gonbad, Gonbad, (rozumí se Gonbade Kávus) vyřvával náhončí na minibusovém nádraží. Jakmile se minibus naplní, už je přistaven další.

Jak miminko cestovalo Persií – 6. část

Mašhad, karavanseráj Rubát Šaraf

Vykoukla jsem z okna hotelu. Nechtěla jsem věřit, že to není jenom zlý sen. Padal sníh. Ven se nám moc nechtělo, ale Karímek byl jiného názoru. Začal se nudit, a tak jsme se šli podívat do hrobky emáma Rezá.

San Juan Chamula v Mexiku

Guatemala - vylet do horske vesnice
V samém srdci mexického státu Chiapas najdete unikátní vesničku San Juan Chamula, zasazenou v údolí pohoří Sierra los Altos de Chiapas. Každou neděli se do Chamuly sjíždí zástupy černovlasých domorodců, oblečených do pestrého tradičního oblečení.

Fotoreportáž: Všední den v Egyptě

Holcicky v mesite
Egypt se většinou spájí s pyramidami, Nilem, faraóny a prostě starou egyptskou historií. Egypt dnešní doby je ale pramálo podobný tomu, jenž byl kdysi dávno považován za starověkou velmoc.

10 nejlepších měst na světě

Nejorientálnější, nejexotičtější, nejčistší či nejošklivější … je to věc názoru. Přinášíme vám tipy redakce HedvabneStezky.cz na 10 měst světa, která byste měli zažít. Přidáte další?

Drogy ve Venezuele: pašování pro nezaměstnané

Varování: v posledních několika letech bylo na letištích několik Čechů zadrženo při pašování kokainu z Venezuely do Evropy. Časem se ukázalo, že nejde o náhodné případy, ale systém, který využívá nezaměstnanosti a naivity.

Systém funguje takto: nezaměstnaní Češi, často z ekonomicky chudých částí severních Čech nebo Moravy, dostanou letenku do Caracasu zadarmo a pár set Eur k tomu jako odměnu. Ve Venezuele si pobudou tři dny a zpět se vrací s balíčkem drogy. Víme o několika případech zatčených a odsouzených hlupáků, kteří se do něčeho takového nechali zatáhnout.

Přežít mexický Bagdád

Ciudad Juárez, Mexiko

"Chlapíci v přilbách a se samopaly v rukou vrazí do baru. Nejedná se o přepadení, jsme obětí namátkové kontroly pořádkových sil..." Velmi napjatou situaci na hranici severního Mexika sledoval projekt podpořený Expedičním Fondem.

Mexiko očima Milana Kulhánka: Želví pláže v Akumalu

Karety.jpg

Ve čtvrtém díle mexického seriálu nás Milan Kulhánek zavede na pláže Karibské riviéry. Dozvíme se, proč se Akumalu říká Želví pláž a jaká zajímavá zvířata je tu možné spatřit.

Putování po Bajkalském moři

Bajkal

Pro nezasvěcené geografické teoretiky je Bajkal pouhým velkým jezerem. Ale každý, kdo u Bajkalu někdy byl, vám potvrdí, že Bajkal je moře - to jediné sladké moře na světě. Právě sem se vydala přírodovědecká výprava Něrpa podpořená Expedičním fondem.

Nejhorší sjezd světa

Nejnebezpečnější silnice světa - El Camino de la Muerte"! Uznejte, že taková nálepka přitahuje snad každou alespoň trošku dobrodružnou povahu. Podle našeho tištěného průvodce přepadne ročně přes její okraj kolem 26 vozidel!

Na bicyklu Kalifornií

Golden Gate

Stovky kilometrů kalifornskými ovocnými sady ubíhají pod koly. Cyklocestovatelská výprava manželů Stillerových se blíží k cíli - mostu Golden Gate v San Franciscu. Ušlapali 7.000 kilometrů a čeká je zasloužené a nevšední přivítání.

Amerikou na kole: Krásy Utahu

USA

Cykloputování manželů Stillerových americkým západem pokračuje. Podíváme se do Moabu, legendárního bikerského ráje, projedeme si úchvatné skalní oblouky v národním parku Arches a budeme lámat rekordy.

Amerikou na kole: USA - Monument Valley

USA

Kamenné vlny, Antilopí soutěska, monumentální skalní útvary - byly dalším cílem cykloputování Martina a Renaty Stillerových. Poušť amerického středozápadau však ukrývá i mnoha nebezpečí.

Amerikou na kole: USA - Grand Canyon

V této reportáži pošlapeme téměř 1000 km dlouhý úsek z horského Flagstaffu přes legendární Grand Canyon, odtud se přesuneme do atraktivní oblasti jezera Lake Powell, kde navštívíme unikátní místo The Wave nebo třeba vyhlášený Antelope Canyon. Poté zamíříme do kolébky amerických westernů - Monument Valley, kde zažijeme trošku dobrodružství s nečekanými problémy. Pak projedeme také Údolí Bohů a skončíme v půlce expedice v městečku Bluff.

Amerikou na kole: Z Texasu do Arizony

USA

V této reportáži projedeme na kolech 1500 km dlouhý úsek počínající v texaském El Paso, dále pošlapeme Novým Mexikem po nekonečných prériích a pouštích jako třeba White Sands, následně se před hory dostaneme do Arizony, kde navštívíme národní zajímavosti Chiricahua Mountains, Saguaro NP nebo třeba úžasný region Sedony a Oak Creek Canyon.

Kolmo do Údolí smrti a Yosemite

USA

Expedice "Amerikou na kole" je u konce. V předposlední reportáži se podíváme do Údolí smrti a nejnižšího místa USA, Badwater, abychom po té vyšlapali do třítisícového sedla Tioga Pass.

Patagonskou pampou na kole

Patagonie

Nikde nikdo. Pocit samoty i svobody. Stovky kilometrů rovné a vyschlé pampy střídají výlety do světa ledovců a skal národního parku Los Glaciares a Torres del Paine. Je těžké Patagonii popsat slovy, ten kraj se musí prožít.

Pinnacles aneb zajížďka 616 kilometrů

Náš úplně původní záměr jet z Perthu hned dolů na jih jsme nahradili novým plánem a to zajet se podívat ještě severně nad Perth na velkou australskou zajímavost - geologické útvary Pinnacles. Ani jsme mapu nijak důkladně nestudovali, neboť plán byl jasný - chceme tuto raritu vidět. Naši hostitelé nám jen tak mezi řečí řekli, že je to od nich nějakých 150 km. A tak jsme tedy počítali celkem s 300 km a 3-4 dny jízdy. Realita byla ovšem jiná.

Na kolech po Turecku a Sýrii

Na jaře, 25. dubna 2009,  vypukla jedna velká cesta na kolech dvou cyklistů. Cesta začala dobrým nápadem Radka vyjet na kole do Turecka a podívat se po Sýrii. Pokračovala pak koupí letenky na ostrov Kypr a dál přípravou kol a potřebných věcí. A tak jsme jmenovaného dne vyrazili směr letiště Vídeň. Přistáli jsme v Larnace, kde je i lodní přístav. Na Kypru v tomto čase už bylo pěkně teplo. A tak jsme se vydali hledat vhodný trajekt směr Sýrie nebo Libanon, kam jsme se chtěli dopravit nejdříve.

Jak jsme na kole nedojeli pod Damavánd

Je srpen 2006. Složili jsme stará kola do kartónových krabic, odjeli busem do Kyjeva a letadlem do Tbilisi. Chtěli bychom vyrazit přes Arménii směr Írán. Až nás budou bolet nohy, necháme někde kola a dostopujem do Istanbulu.

Amerikou na kole: Z komunismu do kapitalismu (1.dil)

Kuba

1.díl - Cykloutoulky Kubou - severozápadní část

Chilská cykloodysea aneb s Meridou přes Andy

Na kole Ugandou

Na kolech máme najeto asi 300km a dnes máme namířeno z městečka Kassese do národního parku Queen Elizabeth.

 

PoslednĂ­ fotka

Lesk i prokletí stříbra z Potosí

Máte stříbrný prstýnek nebo náušnice? Možná, že právě tenhle kousek kovu pochází z kdysi nejvýdělečnějších stříbrných dolů na světě.  Bohaté žíly drahocenných kovů přinesly Potosí rozvoj a mnoha dělníkům zkázu. Odvěké podzemní pachtění je možné spatřit na vlastní oči dodnes.

Divoké bolívijské Diablado

Pestrobarevné masky, vodní bitky, spousta zábavy i alkoholu a naprosto nepopsatelná atmosféra. To vše a ještě mnohem více je možné zažít při divokém bolívijském karnevalu.

Pět báječných neděl mezi Tzutujily

Rodinná idyla v kuchyni

Autorovi článku se na cestě střední Amerikou, kam si jel v roce 2006 vylepšit španělštinu, podařilo studovat u těch nejpovolanějších - přímo u potomků majské civilizace, v rodině kmene Tzutujilů.

Beninské království

Beninske kralovstvi se rozprostiralo na uzemi dnesni Nigerie, v dobe sveho nejvetsiho rozkvetu sahalo od dnesniho Lagosu na zapade, podel pobrezi az k rece Nigeru na vychode. Zabiralo asi tak petinu rozlohy dnesni Nigerie.

Mexičtí mariachi: Venku sláva, doma úpadek

Lidé přestávají naši hudbu poslouchat, spokojí se s popem z přehrávače, stěžují si TRADIČNÍ MEXIČTÍ HUDEBNÍCI. Naštěstí je tu ještě den matek a serenády pod oknem.

Tradice Beninského království

Dostala se mi do ruky nova kniha popisujici kulturu a tradice Beninskeho kralovstvi. Jmenuje se Benin from Birth to Death (od narozeni do smrti). Zvyky predavane z generaci na generaci po cela staleti sepsal otec Tatkova kolegy Chief Igbe, Iyase of Benin (to je titul udeleny samotnym Obou of Benin, prelozeno jako Prime Minister).

Kolektivní kremace v Indonésii

Indonésie

Zatímco kremace blízkých přichází za zvuku tichých tónů, "smuteční veselí" je - stejně jako všechen život na Bali - plný živoucí hudby a barevného tance. Zdánlivě odlišná témata indonéské kultury mají k sobě překvapivě blízko.

Etiopský trojúhelník kultury

Poustevnik

Afrika není jen světem kmenové hierarchie a divokých zvířat. V Etiopii, která nebyla nikdy kolonizována, poznáte, že i černý kontinent má svou bohatou historii a sofistikovanou kulturu.

O polynéském tanci

Polynéské tance

Polynéská kultura je pro mnohé z nás neznámým nebo jen neurčitým pojmem. Pojďte alespoň trochu nahlédnout do tohoto jedinečného světa Pacifiku, a to prostřednictvím jednoho z nejvýraznějších kulturních projevů - tance.

Velikonoční pozdrav z Filipín

Ukrizovani v San Fernandu
Velikonoce jsou časem náboženských rituálů, procesí a oslav. V každém koutě světa se odehrávají jinak, podle místního kontextu. Přinášíme snímky Heleny Grycové z letošních oslav na Filipínách.

Etiopie - Cesta ke kmeni Nyangatomů

Etiopie - Cesta ke kmeni Nyangatomu
„Jsou nazí, jen těla a vlasy si zdobí okrovou hlinkou. Ženy a dokonce prý i muži, mívají ve rtech podobné talířky jako Mursiové, Surmové a Bodyové.“ Tak označuje Petr Jahoda kmen Nyangatomů ve své nové knize Velké africké dobrodružství.

Cestování s hendikepem – Karibské moře

Titulní fotografie

Cestování může být smyslem života pro kohokoliv. Svým příkladem se to snaží ukázat Márovi se synem Jirkou, který je trvale upoután na invalidní vozík. Jejich společnou cestu za poznáním do exotické země podpořil také Expediční fond.

Cestování s hendikepem – Amazonská džungle

Titulní fotografie

I v  dalším díle cestopisu Márovi dokazují, že i s velkým hendikepem, jakým je invalidní vozík, lze navšívit tak náročnou a drsnou část Země , jako je amazonská džugle. Pojďme se tedy s nimi opět přenést na jižní pokouli naší planety.

Cestování s hendikepem – Ekvádor

Titulní fotografie

Studovat cizí jazyk přímo v zemi, kde se s ním mluví je nejúčinnější. Lze to však uskutečnit i s hendikepem? Márovi jsou důkazem, že ano. Jejich odvahu podpořil také Expediční fond.

CESTA SVĚTEM

Děti to mají s cestováním a poznáváním světa těžké. Musí chodit do školy a když už konečně začnou prázdniny, rodiče je beztak nikam nepustí. A když už pustí, tak jim na cestu přibalí tolik "nezbytností", že by to ani šerpové neunesli.

Přitom poznávat pestrost světa je tak neuvěřitelné zajímavé. Připravili jsme proto pro děti - od těch menších až po skorodospělé - cestu kolem světa. V každém díle najdete kromě různých zajímavostí a fotek také několik úkolů pro šikovné a zvídavé děti.

Správné odpovědi

Správné odpovědi

Správné odpovědi

Správné odpovědi

Mexiko Milana Kulhánka: největší ostrov Cozumel

Tentokrát se podíváme na největší ostrov Mexika Cozumel. V džungli se skrývají poslední stopy mayské civilizace, zatímco na pobřeží se táhnou krásné otevřené pláže. Cortéz dobře věděl, proč se kdysi usadil právě tady.

Správné odpovědi

Správné odpovědi

Svatby v zahraničí


*** PRACOVNÍ

Pohled na cestu skrz hledáček digitálu

Kdo by si nechtěl přinést z cest co nejkrásnější fotografie? Dobrá fotka znamená hezkou vzpomínku na cestu pomalu mizející v močálu historie a zároveň je trvalou autorovou chloubou. Ne pokaždé  ideální podmínky, počasí a občas do skladby snímku zasáhne i nevhodné načasováním výletu. Přesto se leccos dá připravit a promyslet dopředu.

CESTOVNÍ LÉKÁRNIČKA

Léky a přípravky k ošetření:

  • přizpůsobte délce, místu a charakteru pobytu a počtu osob ( množství,váha, možnost uložení) pozorně přečtěte příbalovou informaci léků, zkontrolujte exspiraci léků
  • zvažte předpokládanou dostupnost lékařské péče v místě pobytu.
  • při cestě s dětmi zkontrolujte věkové omezení u jednotlivých léků
  • chraňte léky proti slunci, vlhku, mrazu
  • užívání antimalarik, antibiotik apod. konzultujte předem s lékařem

Vážné nemoci a očkování

Před cestou se poraďte v prvé řadě se svým praktickým lékařem, očkovacím centrem (např. www.ockovacicentrum.cz) nebo centrem cestovní medicíny. Tento text nemůže a nechce nahradit odbornou konzultaci.

Doporučujeme kontaktovat raději alespoň dva zdroje, protože z vlastní zkušenosti víme, že někteří praktičtí lékaři mají informace staré mnoho let, případně vycházejí z nespolehlivých zpráv masových médií, a jejich rady se zásadně liší. Při zjišťování informací o očkování také mějte na paměti, že různí lékaři zastávají různé postoje vůči očkování obecně. Obracejte se proto raději na specialisty na cestovní medicínu.

Zdravotní rady na cesty

Nemocnice, Srí Lanka

Cílem cestovní medicíny není cestovatele vystrašit, jak si někteří myslí. Naopak. Když zná cestovatel hrozící zdravotní rizika a možnosti jak jim předcházet, může si svůj pobyt bez zdravotních problémů užít mnohem víc. Máte dotazy? Ptejte se v diskusi.

Cestujte bezpečně: virová hepatitida A

HedvabnaStezka.cz pro vás připravila seriál o zákeřných nakažlivých nemocech, které vás mohou na cestách (i jinde) potkat. Buďte opatrní a nebezpečí nepodceňujte.

Malárie - největší zabiják cestovatelů

prevence Malárie

Ze všech exotických nemocí je nejvíce nebezpečnou malárie. Protože dosavadní snahy o vývoj vakcíny zatím neměly valný úspěch, jedinou skutečně spolehlivou možností ochrany před smrtelnými následky nemoci jsou preventivně užívané tablety.

Čištění vody v terénu

V zásadě je možné jakoukoliv vodu přeměnit v čistou pitnou vodu.  Cestovatelé by nicméně měli vědět, že nelze jednoduše nabrat vodu ze stoky.V závisloti na povaze a intenzitě znečištění a na lokálních podmínkách leze použít různé metody úpravy vody.

Pitná voda na cestách

Pitná voda

Při pobytu v přírodě nebo při cestování bychom nikdy neměli pít surovou neupravenou vodu z horských potoků, pramenů nebo obecních studen. Alternativou ke kupované balené vodě je filtrace nebo chemické čištění. V exotických zemích je doporučeníhodné tímto způsobem upravovat i vodu z veřejného vodovodu

Zážitek k nezaplacení: napijte se přímo z Gangy, Mekongu či Amazonky. Jde to. Víte, jak?

Stres z cestování

Ať už cestujeme z povinnosti, nebo dobrovolně, samotné cestování představuje pro lidský organismus větší, nebo menší stres. Odloučení od rodiny nebo domovského prostředí, kulturní a jazyková odlišnost a nutnost čelit neznámým rizikům představuje vysokou hladinu psychického stresu, který může vyústit ve fyzické, sociální a psychické potíže.

Drobné cestovatelské nemoci

Cestovatelský průjem

Řídký případ s hustým běháním je „radost“, kterou si na cestách musí odbýt téměř každý cestovatel. Dokonce se říká, že pokud po příjezdu na jiný kontinent nedostanete do týdne průjem, něco s vámi není v pořádku.

Prevence poštípání hmyzem na cestách

Hmyz, sající krev (např. komáři, klíšťata, blechy aj.) je nejen nepříjemným a obtěžujícím faktorem na cestách a při pobytu v přírodě, ale také často hraje významnou roli při přenosu někdy i velmi závažných infekčních onemocnění.

Pásmová nemoc a dopravní nebezpečí

Při přepravě lodí, v letadle či autě jsou časté kinetózy (pocit na zvracení, pocení, bušení srdce, nevolnost), užít např. Travel-gum, necestovat hladov či přejeden těžkým pokrmem, uvolnit se v pohodlném sedu, nečíst, zavřít oči a pomalu zhluboka dýchat, sedět v autě vpředu a v lodi a letadle uprostřed

Parazitární nákazy

MALÁRIE

  • Původce: Prvoci Plasmodium falciparum (tropika), Pl. vivax a ovale ( terciána), Pl. malarie ( kvartána).
  • Zdroj: člověk je hostitel parazita a rezervoár jeho vývojových stádií.
  • Přenos: Komáří samička rodu Anopheles.
  • Výskyt: Subsaharská Afrika, JV Asie, indický subkontinent, Jižní a Střední Amerika, Tichomoří.
  • Inkubace: Terciána - 1 až 3 týdny, tropika - 1 až 2 týdny, kvartána - 14 dní až 1,5 měsíce, někdy až rok.

Klima, sluneční záření

Klimatické podmínky

  • teplota, vlhkost a pohyb vzduchu mají výrazný vliv na aklimatizaci cestovatele
  • při přehřátí v horku a vlhku je nejčastější úpal (v nevětraných místnostech) a úžeh (pobyt na slunci)
  • vyčerpání z horka a křeče se objevují při ztrátách tekutin, nadměrné námaze

Riziko při zdravotnickém ošetření

Kvalita zdravotní péče v různých zemích je rozdílná. Ale i v luxusních klinikách může hrozit zdravotní riziko. Jedná se o tzv. nosokomiální infekce (z lat. nosokomium, útulek pro nemocné - nemocnice). Nemusí to být nutně jen onemocnění při hospitalizaci (např. kvůli úrazu), ale také při nekvalitním ambulantním výkonu apod.

Pozor na bakšišné a další skryté poplatky

Pohled do nových katalogů cestovních kanceláří ukazuje, že "konečná cena zájezdu" někdy není konečná. Na co si máte dát pozor?
V článku také nastupující trendy v zájezdech.

Polární expediční plavby s CK Soleada

Pro všechny zájemce o plavby do destinací jako je Antarktida, Arktida, Norsko, Grónsko nebo Špicberky, připravila CK Soleada portál www.polarni-plavby.cz.

Proč už necestuju

Konec cestování

Často se zamýšlíme nad tím, proč cestujeme, co nám to přináší i bere, proč se poznávání světa stalo naší hlavní zálibou. Zatím jsme se však neptali, proč někteří z nás cestovat přestávají ...

Hluchý On the Road

Orccha, Indie

Když Jack Kerouack psal své On the Road, napasoval příběh na reálie amerického středozápadu. Jenže základní myšlenka umět naslouchat a být vnímavý je univerzálně přenosná. Ne každý, kdo je nazýván cestovatelem, opravdu má cestovatelské „uši".

Ozvěny vašich úvah: Proč cestujeme?

Znovu a znovu se musíme ptát: Proč nás cestování tolik uchvátilo? Pro všechny čtenáře přinášíme několik úvah fanoušků facebooku Hedvábné Stezky.

Proč cestovat?

v indickém Himaláji

Jezdíme do stále exotičtějších zemí, sbíráme zážitky a krásné fotky. Stále častěji pociťujeme nezbytnost cestování, možná i závislost na něm. Kdo z nás si však najde čas se zamyslet nad zdánlivě jednoduchou otázkou, PROČ to dělá?

Kam vyrazit na první cestu?

Chavín, Peru

Vžijme se do pocitu cestovatele začátečníka. Ten si může přečíst spousty dobrých rad zkušenějších světoběžníků, ale stále stojí před problémem. Kam se nejdříve podívat? Kde začít s cestováním? Pojďme poradit v následujícím diskusním článku.

Hoteloví hrdinové

Víno na horách

Mnohý z článků, jež čtete z pera českých žurnalistů o cizích zemích, je psán z pohodlí pokoje několikahvězdičkového hotelu. V široké plejádě časopisů není snad žádný novinář, který by nevyužil nabídky zdarma si vyrazit na cestu. Víte, kdo pro vás píše?

Jak zachránit svět?

Vzdáme se WC papíru? Zhubneme? Budeme více hnojit? Několik nečekaných způsobů, jak může každý z nás přispět k záchraně světa před ekologickou katastrofou.

Půjčte, stačí málo. Rozjedu byznys

Díky malým půjčkám v řádů tisíců korun se život řady lidí v rozvojových zemích změnil k lepšímu. Rychlý nástup mikrofinancí však v sobě skrývá hrozbu - příliv zájemců o půjčku znamená vyšší konkurenci. Nakonec se všichni nemusí uživit.

Mám doma sedm tygrů. Zbyli mi po mafiánech, kteří sedí v base

Tygr Pepe. To není jméno šelmy, ale krotitele. Člověka, k němuž dávají policisté k dožití tygry a jaguáry zabavené zatčeným mafiánům. Pro narkobarony jsou znakem moci a síly. Pro Tygra Pepeho spíše domácími mazlíčky. Ochránci práv však jeho přístup kritizují.

Megaproblémy jednoho megaměsta

S čím se musejí potýkat v každodenním životě obyvatelé největšího města světa Ciudad de México.

Střípky z Mexika

Jedí Mexičané opravdu fazole a tortilly? Jak vzniknul proslavený nápoj - tequila? Mexiko je velká země, která skrývá nejen krásné památky, ale i mnoho zajímavostí.

Nadvláda lvů v Zimbabwe

Kdo skutečně vládne Zimbabwe? Diktátor Mugabe, velká stáda slonů nebo „Král zvířat" lev? To se možná dozvíte v cestopisu Miloše Kalerty.

Znásilněná země

Kongo

Smutné hnědé oči hledí vstříc naprosto beznadějné situaci. Znásilněné ženy jsou svými rodinami donuceny k vyhnanství, děti, které znají jen válku, končí v sirotčincích. Příběh jedné z největších společenských tragédií zkoumá v Kongu Lenka Klicperová.

Ženy z Bunyakiri v Kongu

žena, Kongo

Válka trvá na východě Demokratické republiky Kongo už přes deset let. Za tu dobu zde bylo znásilněno na 200 000 žen a dětí. Už několikátá generace nezná nic jiného než násilí. Ve vesnici Miowe přišlo své příběhy vyprávět na 40 žen.

Drogy v Etiopii: chat, pivo a marihuana

Marihuana

V Etiopii koupíte marihuanu prakticky všude. V Addis Abebě, Gondaru, Bahir Daru ... Její užívání je oficiálně zakázáno, ale tolerováno. Nikdo vám však trávu nebude nabízet, museli byste se na ni vyptat.

Jen v Lalibelle, svatém městě, vás nejspíše budou informovat, že nic takového se zde nevede.

Zato jižně od Addis Abeby je městečko Shashemene, kde žijí přistěhovalci z Jamajky. Zde vás budou aktivně oslovovat a nabízet vám údajně nejlepší marihuanu v Africe. Přinejmenším je její kvalita o 100% vyšší než ta ze severnějších etiopských měst.

Drogy v Indii: Hašišová vesnice v novém století

Vesnice Malána, známá výrobou velmi kvalitního hašiše v horách indického Himáčalpradéše, je natolik izolovaná, že si její obyvatelstvo zachovalo vlastní způsob samosprávy a velice specifické zvyklosti. Pro cizince je obtížné získat povolení ke vstupu... Alespoň tak zněl popis v průvodci, který mě lákal k návštěvě prapodivné vesničky v nadmořské výšce zhruba 2625 metrů. Skutečnost však byla trochu jiná.

Drogy v Peru: kokain, kokain, kokain

Peru je jedna z drogových velmocí v Latinské Americe. Aktuálně je tato země spojkou mezi ostatními státy, kam se drogy, konkrétně kokain, ilegálně vyváží.

Drogy v Paraguayi: rekordmani v marihuaně

Paraguay, tato malá a zapomenutá jihoamerická země, je zajímavá tím, že je po Mexiku největším producentem marihuany na světě. A vzhledem k probíhající válce proti narkomafii v Mexiku, bude možná Paraguay brzy na čele.

Vypěstuje se zde ročně přes 6 000 tun marihuany, což je asi kilogram na osobu, včetně mimin a důchodců. Téměř vše jde samozřejmě na "export", hlavním důvodem pěstování je to, že výnos z pole marihuany je až 5x vyšší než jiné zemědělské využití políček.

Drogy v Indii: tráva, hašiš všude kam se podíváš

Marihuana je v Indii rozšířená a zejména na severu ji cizincům místní aktivně nabízejí, hlavně v baťůžkářských "ghettech" jako je Rishikesh nebo Varanasi (čtěte varování na konci této kapitoly).

Nejlepší hašiš na světě je prý v severoindickém Manali.

Na jih se většinou marihuana i hašiš dovážejí, proto jsou dražší a ne tak kvalitní. Často uvidíte indické sadhu ("svaté muže"), jak provádějí "duchovní experimenty" a pokuřují hašiš.

Pláže Goa přitahují docela jinou skladbu cestovatelů než zbytek Indie. Jako i jinde na světě, plážové party a diskotéky jsou dobrým odbytištěm pro "pilulkové drogy" typu Extáze.

Varování: Varanasi je nejsvatější indické město. Rishikesh je zase známý po celém světě jako "hlavní město jógy a meditace".

Věděli jste ale, že ve Varanasi v průměru každý měsíc zmizí dva cizinci? S největší pravděpodobností jsou přepadeni a poté vhozeni do Gangy.

V Rishikeshi je zase častým jevem znásilnění, jehož pachateli jsou nezřídka sadhuové, indičtí svatí muži. Když jsme tam byli naposledy, za 14 dnů jsme v novinách četli o dvou případech a nebyly to výjimky.

Drogy v těchto případech často hrají úlohu.

Drogy v Maroku

Maroko je jedním z hlavních producentů marihuany a hašiše pro jižní a západní Evropu. Pěstuje se na desítkách tisíc hektarů hlavně v severomarockém pohoří Ríf. Ekonomika tohoto regionu je na marihuaně závislá a například legalizace marihuany v Evropě by znamenala pro zdejší zemědělce katastrofu. Místo pašování by si totiž spotřebitelé v Evropě mohli drogu pěstovat doma, jak se stalo například po dekriminializaci marihuany ve Švýcarsku.

Qat - nezkrotná vášeň a údajná zkáza Jemenu

Rostlina nebo spíše keř qát neodmyslitelně patří ke každodennímu životu Jemenu. Málokde se ale dočtete, jak qát správně žvýkat, jaká úskalí při tom můžete čekat a jaké má účinky. O tom všem se dočtete v našem "průvodci žvýkáním qátu".

Drogy v Laosu: opium od babičky

V některých zemích světa je velmi snadné sehnat drogy, to však neznamená, že je to zákonné a bezpečné. Horské národy kouřící opium byly nuceny vzdát se své drogy a Laosem se nyní točí mnohem nebezpečnější amfetamin.

Drogy v Íránu: suchá země a hašišová sekta

Írán je oficiálně země, která zakazuje a přísně trestá požívání alkoholu a drog. Zatímco na alkohol možná narazíte, drogám se vyhněte obloukem.

Drogy v Thajsku: tráva, pilulky, opium a vězení

Přestože Thajsko zná většina cestovatelů jako mírumilovnou usměvavou zemi, kvete tu obchod s drogami, do kterého se můžete nebezpečně zaplést. Někteří z nás drogy dokonce sami pokouší a vyhledávají. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Drogy v Afghánistánu: opiová velmoc

Afghánistán se obřím dílem podílí na světové produkci heroinu. Lze narazit také na opium a hašiš. (Při naší návštěvě náš řidič bez nich neujel ani sto kilometrů.)

Něco pro horáky: Šlapu, šlapeš, šlapeme

Sborník horáka Pavla Benedikta pro milovníky československých pohoří se zaměřuje hlavně na netradiční turistiku, spaní v salaších, místa k bivakování a neznámé cesty.

Ola Lama! Jižní Amerikou od rovníku k tučňákům

Ola Lama

Knižní novinka nakladatelství Jota Ola lama, Jižní Amerikou od rovníku k tučňákům od autorky Evy Palátové se dočká slavnostního křtu 7.února 2011 v Brně.

Elfka a Island

Kniha začíná detektivní novelou, protože to bylo přesně deset detektivních románů velmi i méně známých islandských spisovatelů, které mne přilákaly na Island za seveřany povahově zařaditelné mezi Iry a Vikingy. Stejně jako u předcházející knihy Tetovaný tulák, salsa a slzy nenabízím  jeden, nýbrž dva literární žánry. Tentokrát zmíněný detektivní příběh vycházející z tradic islandských detektivek a cestopis plný zážitků, pocitů a získaných informací. Pět týdnů jsem pěšky, stopem, na lodi a autobusem, s deníkem, foťákem a také s příjemným emeritním profesorem psychologie University v Reykjavíku Ph.D. Erlendurem Haraldssonem sbíral vše, co mi symbolicky cvrnklo o nos a poskládal to do knihy, která má 184 stran textu a 32 stran obrazové přílohy.

Reinhold Messner - Západní stěna

Vrchol na dosah, propast pod ním. Světoznámý horolezec a bojovník za záchranu životního prostředí Reinhold Messner líčí v nejnovější knize dramatické výstupy, které protkává úvahami o smyslu horolezectví a devastaci přírody.

2012 - Mayové, jejich civilizace a zánik světa

Ve své nejnovější knize popisuje Miloslav Stingl mayské paláce a pyramidy, jejichž tajemství a záhady se snaží rozluštit. Zároveň se ptá, proč Mayové před tisícem let předpověděli, že 21.12.2012 dojde k obrovské katastrofě, která má zničit celý svět.

Cestou osudu a náhody

Právě vychází kniha Romana Vehovského Cestou osudu a náhody. Více

Tip na čtení: Na juhoamerickej vlne

Na juhoamerickej vlne

Tato výjimečná knížka ukazuje Jižní Ameriku perem dobrovolníka i cestovatele. Ukazuje krásy národních parků i život místních lidé zapojených do sítě couchsurfingu.

Afrika v nás: na co se můžete těšit

Afrika v nás

Již brzy vyjde výpravná obrazová publikace trojice českých autorů, kteří se ve své tvorbě specializují na subsaharskou Afriku. Velkoryse pojaté snímky doplňují příběhy lidí i zvířat či popis dramatických okolností, za kterých vznikaly.

Mistrovství práce s DSLR nově

Původní česká publikace Mistrovství práce s DSLR z pera profesionálního fotografa a zkušeného lektora fotografických kurzů IDIFu Romana Pihana vychází v aktualizovaném vydání.

Svět bílého boha

Svět bílého boha

Je rozvojová "pomoc" opravdu prospěšná? Jak se s ní musí vypořádat domorodé kmeny? Odpověd můžete nalézt v knize Tomáše Ryšky Svět bílého boha.

Poselství šamanů

Poselství šamanů

Kdo jsou vlastně šamani? Jaké poselství mohou přinášet lidem dnes? Tajemná kapitola lidské zbožnosti se odhaluje v nové knize Geseka von Lüpkeho, a to prostřednictvím sedmnácti rozhovorů se šamany z celého světa. Nevyhráli jste ji?

200 dní na Tokelau

Tokelau

Tokelau je souostroví v Polynésii, které se zdá být rájem na zemi. Kniha Anke Richterové nabízí nahlédnutí do tradičního života domorodců, jejichž civilizace je díky důsledkům globálního oteplování ve velkém ohrožení.

Švýcarsko - cestopis ve fotografii

Švýcarsko

Cestopis Hany Růžičkové o evropském přírodním ráji nabízí stovky fotografií, osobní příběhy i zajímavá fakta. Přijměte pozvání ke křtu této knihy dne 1.6. v Praze. Objevíte překrásnou švýcarskou přírodu i architekturu a inspirujete se pro cestu touto zemí.

Commandos - bič na Tálibán

Bič na Tálibán

Získali jsme dvě ukázky z chystané knihy Karla Patočky, ve které české vojenské jednotky speciálních sil bojují v hloubi Afghánistánu s Tálibánem, Al-Kaidou a drogovými kartely.

Divoká planeta

perex

Divoká planeta je kniha fascinujících fotografií z divočiny! Fotografové Petr Slavík a Václav Šilha se dívají na naši Zemi hledáčkem svých fotoaparátů opravdu zasvěceně a objevují pro nás pozoruhodný svět zvířat, jak ho neznáme.

Průvodce Santiago de Compostela

perex

Nový turistický průvodce autorek Veroniky a Jitky Škvárových vás jako první na českém trhu provede po Svatojakubské cestě ve Španělsku. Nechte se inspirovat a vydejte se na tuto kultovní pouť s nimi.

Jižní Amerikou přes Patagonii k Orinoku

Mykiska perex

Nová kniha Martina a Barbory Mykiskových je završením několikaletého poznávání Jižní Ameriky. Pojednává o osmi zemích projetých během osmi měsíců převážně stopem a pěšky. Dočtete se v ní mimo jiné o expedici Orinoko podpořené Expedičním fondem.

Hedvábnou stezkou po stopách dávných karavan

Lukáš Synek - Hedvábnou stezkou

Kniha Lukáše Synka "Hedvábnou stezkou po stopách dávných karavan" je nový cestopis o putování po historické trase Hedvábné stezky z Turecka do Číny s množstvím zážitků a informací.

Brány do Ztraceného světa

Brány do ztraceného světa

Kniha Brány do Ztraceného světa je svědectvím unikátních až pohádkových objevů na stolových horách Venezuely. Cestopis Marka Audyho vám vezme dech.

Pouť za černým Kristem

perex II

Kniha Vaška Vašáka Pouť za černým Kristem pěti světadíly vznikala dvanáct let, během nichž autor - jako hráč fotbalového mužstva osobností Amfora nebo jako novinář časopisu Xantypa - projel takřka třicet zemí světa.

Cuba Libre

Jota - obálka Cuba Libre

Cuba Libre není román, přesto v sobě má řadu silných příběhů. Cuba Libre není dokument, ale o životě současné Kuby se v knize dozvíte mnohem víc než ze stohu novin.

Havajské ostrovy - Letní a zimní putování za přírodními divy Tichomoří

Titulní fotografie

Známý cestovatel a dobrodruh Leoš Šimánek ukazuje Havajské ostrovy nejen jako místo s krásnými plážemi a průzračným mořem ideální pro dovolenou, ale také jako přírodní div Tichomoří, oplývající majestátnými vulkány, gigantickými kaňony a nesčetnými vodopády. A také jako ideální místo pro cestování s celou rodinou.

Když "doma" bylo v Austrálii

Když doma bylo v Austrálii

Podle autorky Blanky Svobodové je Austrálie ideálním místem pro ty, kteří hledají prostor. Přečtěte si o zemi, která se jí stala domovem a nabízí moře s korálovými útesy a fantastickými plážemi, hory, deštné pralesy, i pouště se solnými jezery!

Lonely Planet?

Lonely Planet?

Je Lonely Planet pořád kultovním průvodcem pro každého opravdového cestovatele? Nebo prokletí a jistá cesta, jak zničit a zkazit dříve krásná místa na celém světě?

Kniha Konga jako knižní hit roku 2008

obálka - Kniha Konga

Kniha Konga je tak výjimečnou publikací, že o ní nestačí číst jen jednou. Pokud ještě knížku nemáte, nechte se inspirovat poutavou recenzí, tentokrát od autora Topího Piguly.

Objevitelé nových světů

Objevitelé - obálka*

Nepřehlédněte výjimečnou knihu nejen o Hedvábné stezce! Objevitelé nových světů od autora Beau Rifenburgha je výjimečná publikace s vloženými historickými exponáty pro milovníky cest i  jejich děti.

Tajemství pouště - netušené krásy amerického jihozápadu

Autorskou dvojici MOTANI už asi není třeba představovat. Jejich fotografie lákají i nás ostatní cestovatele do překrásných koutů světa. Právě teď můžete spolu s nimi objevit Tajemství pouště.

Jižní Amerikou přes stolové hory do Bolívie

Titulka

Jižní Amerika je neodolatelná. Znovu a znovu láká a přitahuje. Lze tu žít dobrodružné a bezprostřední zážitky ze setkání se zlatokopy, hledači diamantů, brazilskými kovboji, andskými indiány, českými krajany či s dědici tajemného jezuitského státu na území bolivijské Amazonie.

Obyčejný muž

V roce 1994 Rwandu zachvátila vlna neslýchaného násilí. Jen málokdo mu dokázal uniknout a pouze zcela výjimeční jedinci se mu byli schopní postavit. Jedním z nich byl Paul Rusesabagina.

Kniha Konga - Výpravy k srdci temnot

Na počátku této knihy bylo, jak Vladimír Plešinger přiznává, okouzlení střední Afrikou. Slůvka Ubangi-Šari zněla autorovi podmanivě už v dětství... aby o mnoho let později na tajemné Ubangi okusil pořádně a z první ruky slasti i mizérie středoafrických tropů.

Divoká srdce v ústecké zoo

Tlapy

Fotografická kniha Divoká srdce Petra Slavíka zblízka představuje zvířata, která se narodila v zajetí, ale jejich srdce stále divoce tlučou. Seznamte se se zvířaty z ústecké zoo. O knihu budeme na Hedvábné stezce v sobotu soutěžit.

Krásy tajemných hlubin

Titulní fotka

Co všechno musí zvládnou malí lvounci ve zvířecí mateřské školce? Richard Jaroněk vypráví nejen o jejich dovádění a hrách, ale také o neúprosnosti přírody a o smutku v očích umírajícího mláděte.

Sahara

Titulní fotka

Nehostinná pustina přinášející svým objevitelům smrt. A nebo je Sahara místem pohádkových staveb, historických míst a rozmanitých kultur? Michael Palin ji projel napříč a na jejím konci objevil nejen krásu nezměrné pouště, ale také místo, kde byl ukřižován.

Čekání na bílou smrt

Spojení Carcharias - velký bílý a Steve Loveček Lichtag je proslavené na celém světě. Muž který se nebál ani "Bílé smrti". Jak se ale krajan ze Znojma dostal až k natáčení dokumentů v Americe? To nám prozradí on sám...

Lovec krokodýlů

Titulní foto

Raději krokodýly lovíte nebo chráníte? Nebo spíše krokodýli loví vás? Ať už máte ke krokodýlům jakýkoliv vztah, určitě budete znát Steva Irwina - nejslavnějšího lovce i ochránce krokodýlů.

Sex v pěti dílech světa

titulka článku

Kolik poloh znali staří Římané? A jaké taje skrývají předsvatební rituály některých afrických národů? Lidskou sexualitou napříč všemi kontinenty nás provede kniha Miloslava Stingla.

Endurance - Neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice

Titulní foto Endurance

Strhující drama ztroskotanců, kteří se odmítli vzdát a neúspěšnou expedici proměnili po sedmnácti měsících utrpení v triumf vůle a hrdinství. A to vše v neúprosném ledovém království Antarktidy a s vybavením z počátku dvacátého století.

Zapomenuté výpravy

Zapomenuté výpravy_titulní fotka

Jména jako Richard Konkolský, Jiří Vrožina či Jan Daněk možná neznáte, i když patří k našim významným cestovatelům. Zapomenuté výpravy znovu ožívají v poutavém vyprávění československých cestovatelských legend.

Smrtící hlubina

Smrtici_hlubina.jpg

Tato kniha nabízí první možnost seznámit se s příběhem Francisco „Pipína“ Ferrerase. Popisuje v ní svá vzrušující dobrodružství a nelítostnou soutěživost, jež představují živnou půdu freedivingu a Pipínovy závislosti na něm. Pipínova kniha je vskutku jedinečným a spletitým příběhem o lásce a posedlosti, hnaných do extrémních hloubek.

Plavby sebevrahů

Slavnostní spuštění Kantuty na moře

Kniha Miroslava Náplavy je poutavou rekapitulací plaveb Thora Heyerdahla, Erika de Bisschopa, Williama Willise a především Eduarda Ingriše, s trochou nadsázky řečeno „skutečně žijícího“ Járy Cimrmana.

Antarktida

Tučňáci v Antarktidě

Na každého návštěvníka Antarktidy připadá tisíc nadšenců, kteří, ač ve svých domovech, jsou kouzlem tohoto neobyčejného prostředí navždy spoutáni. Děje se tak již dvě stě let, od doby, kdy kontinent poprvé spatřili lidé.

Neznámá země

Thor Heyerdahl

Cestovatel Thor Heyerdahl, horolezec R. Messner, spisovatelé E. von Däniken, Arthur C. Clarke, znalec moře Cousteau, první přemožitel Everestu E. Hillary a astronauti z Ruska, USA, ČR i SR se setkávají v knize Petra Horkého.

V rytmu Afriky

V rytmu Afriky

Kniha Lucie Kinkorové a Petra Drbohlava vypráví o sedmiměsíční cestě tří mladých cestovatelů, kteří s batohy na zádech projeli Afriku. Jeli s nízkým rozpočtem tak, jak si po své zemi může dovolit cestovat běžný Afričan.

Vyšel průvodce zeměmi Hedvábné stezky

Cestopisný průvodce Davida Gladiše po Turecku, Íránu, Pákistánu, Afghánistánu a západní Číně je nyní v obchodech. 400 stran, 350 fotografií a přes 40 map.

Tanec modrých andělů

Tanec modrých andělů

Kniha vznikla při natáčení stejnojmenného filmu. Se Stevem Lovečkem Lichtagem se v ní vydáte na výpravu přes Dominikánskou republiku do velrybí lokality Silver Bank. S potápěči budete shánět povolení, loď, hledat keporkaky, točit pod hladinou na jediný nádech.

Idioti na plavbě kolem světa v Martiniku

Idioti na plavbě kolem světa - titul knihy

Parta lidí bez námořních znalostí si postavila repliku Magalhãesovy karaky ze 16. století a obeplula s ní svět. Jaké bylo pětileté putování plachetnice Victoria světovými moři? Přinášíme ukázku z knihy, o kterou budeme soutěžit tuto sobotu.

Kubánská náruč otevřená turistům

Kubanska ulice
Přátelé Zdeněk Hrabica a Ladislav Stránský jsou autory knihy Kuba neznámá a objevovaná (Co Kolumbus netušil?), která v roce 2004 vyšla v nakladatelství Akcent. Nejde o pouhý cestopis. Autoři nabízejí historický kontext a zajímavě vykreslují obraz moderní Kuby.

Pohodové Mexiko

Todos Santos
Svou cestu po Mexiku popsal novinář Luboš Y. Koláček v knize „Mexico tranquilo čili pohodové – a jiné“. Své zážitky líčí s nadšením člověka, který se v této zemi zaniklých velkých civilizací ocitl poprvé.

Kubánský mejdan prvního dne

Cuba Libre
„Havana, amigo?“ Taxikář širokým úsměvem odkrývá mezeru po chybějícím zubu. Turista na letišti, to je vždycky dobré rito — na celém světě, natož na chudém ostrově svobody.

Ďáblovy zuby

Velcí bílí žraloci budí hrůzu i obsesi

Kniha novinářky Susan Caseyové vypráví o její vášni pro velké bílé žraloky, o náročném výzkumu vedeném nadšenci i o pohnutých osudech vzácných bílých dravců.

Made in Camel

 

kopce
Iva Drdová ve své knize CESTY ZA OBZOR vypráví o cestě opuštěným územím ve vnitrozemí Austrálie. Kniha je nejen o velkých vzdálenostech australského kontinentu, ale i o tom, jaké vzdálenosti jsou mezi lidmi a jak vzdáleni jsme mnohdy i sami sobě.

Hinduista od zrození do zrození

_Hinduista od zrozeni do zrozeni
Kniha s výstižným názvem „Hinduista od zrození do zrození“ mě zcela pohltila. Autorkou je česká indoložka PhDr. Hana Preinhaelterová, CSc, která mimo jiné vyučuje bengálštinu na Filizofické fakultě UK v Praze.

Malý průvodce mezi průvodci

Maly pruvodce mezi pruvodci
Tento článek má za cíl pomoci v orientaci mezi dostupnými turistickými průvodci na trhu. Víc než recenze to je zejména můj subjektivní pohled.

Africké putování na půl roku

Do Afriky s Janem Pospisilem
Kniha Jana Pospíšila Africké putování, kterou vydalo nakladatelství Akcent, zaznamenává postřehy z cestování po Africe. Přinášíme vám z ní zajímavé úryvky.

Jede se k etiopským Mursiům

Jede se k etiopskym Mursium
Cestovatelka Saša Ryvolová popisuje své intenzivní setkání s kmenem Mursiů v knize „Tváře v prachu Etiopie“.

Novinky do vaší knihovny

Informace o novinkách pochází z dílny největší prodejny map a průvodců v Praze – KIWI. Tentokrát přichází na trh především knihy a mapy o alpských zemích a České republice (Šumava, Jizerské hory, Boubín).

Nejdivočejší je kmen Turkana

Nejdivocejsi je kmen Turkana

Turkana se stejně jako ostatní severokeňští pastevci živí hlavně mlékem smíchaným s krví a obzvlášť výživné je pro ně mléko velbloudí. Dále jsou v jejich oblibě sušené bobule rozmačkané s dobytčí krví.

Vychází nová publikace Lonely Planet v češtině

Chuť čerstvé krve

nastrelovani krcni tepny, vyrez

Jednou rukou chytne statnému kozlovi zavřenou hubu, dlaní druhé ruky mu tiskne nozdry. Kozel sebou dvakrát škubne a během pár minut je udušený... Přečtěte si ukázku z knihy V rytmu Afriky.

 

Krvavé přivítání v Africe

zapad slunce

Cestopisná kniha Lucie Kinkorové a Petra Drbohlava začíná zostra: "Zase zavírám oči a přeji si, aby gangsteři ten foťák už konečně uřízli a nechali mě být. Už mě ta kravata docela dusí." Přečtěte si první ukázku z knihy V rytmu Afriky.

Češi v Antarktidě

Antarktida

Kniha Hynka Adámka Češi v Antarktidě mapuje působení českých polárníků na nejjižnějším kontinentu. Nabízí zajímavý pohled na život v polárních stanicích, který zůstane běžnému turistovi utajen.

Novinky z Joty: Průvodce po Islandu

Nakladatelství Jota vydalo průvodce Rough Guides po Islandu. V průvodci najdete kromě popisu všech zajímavých míst a přírodních úkazů také řadu barevných fotografií islandských památek a zajímavostí, podrobné seznamy hotelů, restaurací a barů v Reykjavíku i ostatních oblastech, včetně cenových relací a doporučení.

528 dní v Pákistánu

perex

528 dní v Pakistánu je kniha Libora Michvocíka a zároveň  doba, kterou strávil jako odpadový expert v Pákistánu v Kašmíru ve městě Bagh.

Kniha o životě pod mořem: Ráj na dotek

Ráj na dotek

Nová kniha "Ráj na dotek" spisovatelky Inny Václavové je o moři, o cestování, o hledání ztraceného ráje. Navštívíme nejkrásnější místa pro potápění.

Román Léčba koněm vychází v češtině

Léčba koněm je autobiografický román – strhující příběh cesty jedné rodiny za uzdravením syna. Rupert Isaacson, otec chlapce Rowana, který se narodil s autismem, v něm vylíčil pouť téměř na konec světa - do Mongolska.

Novinky Computer Press

Novinky Společnost Computer Press: Velký průvodce Barcelonou a Neapolem!

Afghánistán, prach a růže (Martin Mykiska)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.

Afrika snů a skutečnosti (Hanzelka, Zikmund)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.

Ata Mua (Eva Palátová a Tomáš Paleček)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.

Autostopem kolem světa (Jiří Svoboda)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.

Cesta z Království Českého ... (Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Cuba Libre (Petr Horký a Miroslav Náplava)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Historky z konce světa (Jan Rybář)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Idioti na plavbě kolem světa (Ivan Orel)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Izrael a Palestina, Palestina a Izrael (Pavla Jazairová)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Obrazy z ciziny (Jan Neruda)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Pět měsíců v Himálaji aneb Ladak očima české rodiny (Martin a Barbora Mykiskovi)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Sloni žijí do sta let (Zikmund, Náplava, Horký)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Smrtící hlubina (Pipín Ferreras)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Tamilské listy (Jaroslav Hovorka)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Třicet let na zlatém severu (Jan Welzl)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Tulákem po všech polednících (Bohuslav Šnajdr)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Ve stínu minaretů (Martin Lejsal)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


Zapomenuté výpravy (Hýža, Kačor Švihálek)

Tento článek je součástí ankety o nejzajímavější české cestopisy všech dob pořádané Hedvabnoustezkou.cz a časopisem GEO. V levém sloupci najdete seznam dosud nominovaných knih.

Vybrané knize můžete dát hlas pod každou jednotlivou nominací (box "Ohodnoťte článek"). Z hlasování veřejnosti a následného hodnocení odborné poroty pak vznikne seznam 30 nejzajímavějších českých cestopisů. Autor nominace je uveden pod článkem.


O odhodlání, adopci a chudé Guineji

Guinea

Popularita adopcí stále stoupá, ze smysluplného činu se radujeme nejen pod vánočním stromečkem. Přesto je stále okolo adopce spousty otazníků. Co tato humanitární pomoc přináší, nám odpoví koordinátorka projektu v Guineji.

Horké léto na ghanské základce

Ghana

Inspirován článkem „Ghana - Afrika pro začátečníky" od Viktora Šabackého jsem se rozhodl přesvědčit se na vlastní kůži, co se myslí těmi „začátečníky". Dva měsíce učení na základní škole ve vesnici uprostřed Ghany mi daly pořádnou lekci.

Rok v kanadě - Podzimní nejistota

Jak složité je sehnat práci v Kanadě a jaké jsou radosti a strasti pracujících v Kanadě?

Do Afriky za poznáním

Keňa

Při pobytu v Keni se připravte na to, že vše bude úplně jinak, než jste si plánovali. Jak vypadá běžný den v keňském dětském domově?

Rok v Kanadě - Na třešních

Jak se žije na brigádě třídičům třešní v kanadském městě Kelowna?

Vzděláváme Indiány

perex

Po půl roce dobrovolné práce na unikátním projektu rozvojového vzdělávání nastal den „D", začínají první kurzy angličtiny. Výuka chudého venkovského obyvatelstva v Mexiku přináší zcela nové zkušenosti.

Peripetie amerického života

Peripetie
Díky programu Work and Travel (WAT) podporovanému americkou vládou mají studenti možnost získat vízum a pracovní povolení. Stačí být studentem a zaplatit asi čtyřicet tisíc korun.

Práce na ukrajinském etnofestivalu

Jak probíhá etnofestival v ukrajinském Pidkaminu? Čím se liší od našich festivalů? Co tam dobrovolníka vlastně čeká?

Africká zkušenost během GLEN stáže v Nairobi

Slumy, Keňa

Keňa je stále častějším cílem luxusních turistických zájezdů. Můžete se tam ale také vydat s dobrovolnickým projektem a zjistit, jak se tu žije, pomáhá a třeba i čistí životní prostředí. Pohovořit s Masaji o recyklaci odpadků bude patřit mezi největší zážitky.

Jeden den v životě zdravotníka na Haiti

Haiti

Rozpálené teploměry i hudba Michaela Jacksona ... a spousty dalších rozporných pocitů, které člověk může zažívat, pokud je nablízku naštěstí. O zemětřesení na Haiti vypráví dobrovolník společnosti Člověk v tísni.

Amarante, Portugal!

Portugalsko

Jaká je práce na velkém festivalu divadelních a tanečních vystoupení? Velká show v portugalském Amarante začíná.

Dobrovolníkem v Nepálu

Uvažujete o tom, že na chvíli vypadnete ze stereotypu všedních dní a vydáte se na druhou stranu planety? Rádi byste pomohli jako dobrovolník? Pak by vás možná zajímalo, jaké je žít tak, jak se žije ve třetím světě...

Stážistkou v Lagosu

Tříměsíční stáž v Lagosu, Nigérii, během minulého roku, mne neuvěřitelně naučila. Vzala určité iluze a naopak posunula mé vědomosti a možnosti dál. Jaké je to pracovat v Lagosu? Být stážistkou pro místní neziskovou organizaci? V čem je to stejné a přeci jiné než tady u nás v České republice? Je rozvojová spolupráce efektivní? A jaké jsou její cíle?

Malá škola ve velkých horách

Poznat blíže buddhismus - to byla jedna z mých motivací pro účast na projektu v jihokorejské škole Jakeun Hakgyo.

Neviditelné děti ulice

Omar na skateboardu

Tisíce lidí dnes a denně procházejí ulicemi El Alto v bolívijském La Pazu bez sebemenšího zájmu o dění kolem. Skupinky dětí žijících na ulici jsou přehlíženy a téměř nikdo se neptá, co se v jejich životě vlastně přihodilo. Ještě méně je těch, kteří pomohou. 

Dojmy dobrovolníka v Keni

Děti, Keňa

Keňa může nabídnout nádhernou přírodu i neskutečnou chudobu. Slumy, prach a špínu i takového dětské úsměvy. Dobrovolnictví přináší poznání obojího. A ještě můžete pomoci.

Škola pro Nagero

Škola pro Nagero

Národní park Garamba, součást světového dědictví UNESCO, je v ohrožení. Má v dnešním světě šanci na záchranu? Pomůže vzdělávání místních obyvatel? Podívejme se společně na situaci v Demokratické Republice Kongo.

Ghana - Afrika pro začátečníky

Ghana

Afriku často vnímáme jako Evropany poznamenaný kontinent, jehož původní obyvatelé mezi sebou válčí, trpí hladomory, a když náhodou ani jedno, tak před něčím takovým aspoň utíkají. Jak žijí lidé v Ghaně doopravdy nám přiblíží dobrovolník INEX-SDA.

Vietnam jak ho možná neznáte

Vietnam

Cestování trochu jinak? Vietnamské dobrodružství prostřednictvím občanského sdružení INEX-SDA vás vtáhne do světa pracovní každodennosti i výjimečnosti festivalových příprav.

Zemědělská škola nadějí pro farmáře v Indonésii

Indonésie

Obnova míst zničených tsunami v Indonésii probíhá jen velmi pomalu. Charita ČR založila ve vesnici  Arun Patah zemědělské školicí středisko a účinně pomáhá farmářům znovu hospodařit.

Dobrovolníkem v Jemenu

perex

Jemenské Girls World Communication Center leží skryté za velkými kovovými vraty v jedné z postranních uliček nedaleko hlavní třídy Zubeiri street. Dobrovolníci společnosti INEX se zde věnují podpoře žen a dívek v jejich cestě za vzděláním.

Maňana, maňana aneb dobrovolníkem v Mexiku

Mexiko-perex

V mexickém státě Michoacán strávila dobrovolnice společnosti Inex dva měsíce jako vedoucí skupiny. Jejím úkolem bylo zalesňování prostor ve městě a mapování indiánskych komunit. Jak její práce probíhala?

Odvrácená tvář Ulánbátaru

Mongolsko - perex

Přečtěte si výpověď dobrovolnice vyslané občanským sdružením Inex, která strávila tři měsíce prací s dětmi na předměstí Ulánbátaru.

Jak vynést cihlu ze zlatého dolu?

Co se stane, když dostane Čech do ruky zlatou cihlu? Jak vypadá "nekonečné nic"? Koho potkáte, když je váš anděl strážný alkoholik? A kde v Austrálii leží Mordor? Že to spolu nesouvisí? To byste se divili...

Jak se žije v Thajsku

vyhled na Bangkok, vyrez

Zážitky turistů z Thajska jsou vesměs hezké: příjemní a usměvaví lidé, krásné pláže, spousta květin, ovoce a dobrého jídla, plovoucí trhy, krátký trek v pralese s návštěvouhorských kmenů, noční život v Bangkoku. Jak ale tato země působí, když tady člověk, i s celou rodinou, žije a pracuje?

Irak očami prešovských stavbárov

Bývalý veľký stavebný podnik Pozemné stavby v Prešove vo svojom najväčšom rozkvete si získal renomé a v  tomto duchu uspel aj v medzinárodnom tendri spolu s podnikmi Inžinierske stavby Košice a Vodohospodárske stavby Bratislava. Vybrali ich ako konzorcium pre realizáciu stavby v  pre nás exotickej krajine Blízkeho Východu - v Iraku.

Projekt „Cesta domů“

Mongolsko - perex

Cesta domů je projekt Charity České republiky. Umožní malým šestiletým dětem na mongolském venkově zůstat s rodiči a nemuset odcházet na dlouhých 10 let do internátních škol.

Škola dětem na Lomboku - závěrečná zpráva

Občanské sdružení Kintari foundation dokončuje rekonstrukci školy Ngolang na Lomboku. Přinášíme závěrečnou zprávu z projektu, který podpořil Expediční fond.

Světlo pro Ugandu

Ve dnech 23.8.-11.9. 2009 se uskutečnila monitorovací cesta Světlo pro Ugandu 2009 v rámci projektu organizace ACET ČR , která byla podpořena Expedičním fondem. V rámci této cesty byly navštíveny rurální komunity v distriktech Iganga a Kamuli, a slum v Nakulabyi, jedné ze čtvrtí ugandského hlavního města Kampaly.

Kouzelný sud pro Nepál

Kouzelný sud

Jaké jsou naše představy o pomoci třetímu světu doma u televize a jak drsné je setkání s realitou? Jaké překážky museli dobrovolníci podpoření Expedičním fondem překonávat? A co skrýval tajemný kouzelný sud?

Humanistické zdravotní středisko v Guineji

perex

Humanistické lékařské pracoviště je v kankanské čtvrti Farako I. jediným zdravotnickým střediskem pro obyvatele, hlavně pro chudé děti, sirotky a pro ty, kteří jsou v těžké situaci. Díky podpoře Expedičního fondu se mohou pacienti těšit zkvalitnění služeb.

Dětské úsměvy z Nepálu

školáci *

Rozjásaní nepálští školáci jdou poprvé do školy. Z políček plných těžké dřiny i z chudých káthmándských ulic. Smějí se a štěbetají, aniž by si zatím uvědomovali důležitost vzdělání. Projekt Úsměv z Nepálu, pořádaný sdružením Namasté Nepál, podpořil Expediční fond.

Příjezd do džungle a první dojmy dobrovolníka (Mexiko)

Vzdělávání Indiánů

Mou duši naplňuje klid a mír. Jakoby se zde čas zastavil. Žádné mobilní telefony, žádné vymývání mozků sdělovacími prostředky. Jen já, pár Indiánů a džungle. Čistá přírodní energie osady ztracené v pralese. A my tu budeme učit domorodce angličtině.

Angola - země plná kontrastů

Po klasickém maratónu před odjezdem jsem si až v Londýně na letišti začal uvědomovat že letím do Afriky, která pro mě vždy zosobňovala magický,neznámý kontinentem o jehož fungovaní jsem měl pouze mlhavé představy.

V kraji lovců lebek (Filipíny)

V kraji lovcu lebek, Filipinske centralni Kordillery

... aneb snaha o rozšíření husitství až k vlnám Filipínského moře.

Rekonstrukce školy na Lomboku pokračuje

Občanského sdružení Kintari foundation, podpořené Expedičním fondem, rekonstruuje školu Ngolang na Lomboku. Přinášíme čerstvé zprávy o průběhu rekonstrukce.

Sdružení Tenggara otevřelo Školku pod horou Merapi

Končíme hru, začala téct voda

Děti z dětského domova, Ak Suu, Kyrgyzstán

Střední Asie netrpí snad přímo hlady, přesto potřebuje velkou pomoc, aby se vydala na cestu za vlastními lepšími zítřky. Pozůstatky sovětské éry lze pomalu odstraňovat podporou vzdělání a vlastní národní identity. Jaké to je působit v dětském domově?

Vyrážím na první cestu

Svatí muži, Indie

Na cestování není nikdy příliš brzy ani pozdě. Pokud ve vás fotografie neznámých míst z různých koutů světa nebo cestopisné dokumenty v televizi vyvolávají příjemné šimrání, je čas, abyste sami taky někam vyrazili.

Cestování - zdroj poznání ve skautské výchově

Jak jet na expedici

Ostrovní říše

Co vás čeká v Íránu

Co mě čeká v Malajsii

Co vás čeká v Kazachstánu

Co vás čeká v Laosu

Jak cestovat do Thajska

Co vás čeká v Pákistánu

Pákistán je země mnoha protikladných tváří, proto stojí ne za jednu, ale hned několik návštěv.

RUMUNSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK 

ČESKO-KHMERSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-POLSKÝ SLOVNÍČEK

RUSKÝ SLOVNÍČEK PRO TRANSLITERACI

ČESKO-LAOSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-INDONÉSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-MALTSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-SYRSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-VIETNAMSKÝ SLOVNÍČEK

SLOVNÍČEK BOSNA A HERCEGOVINA

ČESKO-TURECKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-ČÍNSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-CHORVATSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-KURDSKÝ SLOVNÍČEK

ČESKO-PERSKÝ SLOVNÍČEK

DARÍ SLOVNÍČEK

URDSKÝ SLOVNÍČEK

KOHISTÁNSKÝ SLOVNÍČEK

ŠINA SLOVNÍČEK

UJGURSKÝ SLOVNÍČEK

TIBETSKÝ SLOVNÍČEK

BANÁTSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK 

Kde sehnat méně běžné přísady 

Vůně etiopské kávy

Káva je nejdůležitější vývozní artikl Etiopie. Kávu dostanete v Etiopii všude - z automatu buď s vodou nazýváno „buna" nebo po vzoru Italů s mlékem jako „macchiato". Já vám chci ale popsat tradiční způsob přípravy kávy v Etiopii a ten už v restauracích nenajdete.

Kabuli Pulau (Afghánistán)

Creamy Pumpkin Soup (Austrálie)

Creamed Carots (Austrálie)

Smažený lilek na víně (Austrálie)

Corn Fritters (Austrálie)

Bhuna Khičuri (Bangladéš)

Khír (Bangladéš a Indie)

Jarní závitky (Čína)

Čapáty (Indie a Pákistán)

Nasi Goreng / Smažená rýže (Indonésie)

Bílá rýže (Jemen)

Jehněčí maso (Jemen)

Hummus (Jemen)

Fetha (Jemen)

Kuskusový salát (Jemen)

Šafůd (Jemen)

Zahawak (Jemen)

Chubs (Jemen)

Faláfel (Jordánsko, Sýrie a Libanon)

Za tokajským vínem

perex

Tokajské víno - sousloví, které někdy v životě slyšel už asi každý z nás. A to nemusí být žádný vinař, neřkuli sommeliér! Cílem našeho putování bylo tentokrát navštívit kraj, kde je tento lahodný nápoj doma a podívat se blíže pod pokličku jeho výrobě.

Nasi Kembuli (Malajsie)

Stolování a příprava jídla v Melanésii

Udělejte si doma dál bhat (Nepál)

Pikantní Čaná Dál (Pákistán)

Ceviche (Peru)

Keripik Tempeh (Singapur)

Makeau Yao Pad Ped Gkrapao (Thajsko)

Gkaeng Liang Fak Tong (Thajsko)

8 míst, kde si odpočinout mezi Istanbulem a Pekingem

Titulní foto 8 míst

Po mnoha dnech či týdnech náročné cesty je občas dobré si odpočinout a načerpat síly. Zde jsou naše tipy na ta nejlepší místa k relaxaci mezi Istanbulem a Pekingem.

Možné trasy­ napříč Asií

Istanbul–Peking neprošlapanými cestami 

Doporučená trasa Istanbul–Peking

Severní trasa Moskva–Peking

Jižní trasa Moskva–Peking

Sprint napříč kontinentem

Napojení na sousední regiony

Možné trasy­ jihovýchodní Asií

Doporučená trasa Bangkok–Bali

Alternativní trasy a odbočky

Napojení na sousední regiony

Možné trasy Čínou a Tibetem

Peking-Hong Kong

Peking-Lhasa

Napojení na sousední regiony

Možné trasy západní Afrikou

Doporučená trasa Dakar–Lagos

Alternativní trasy a odbočky

Napojení na sousední regiony

Možné trasy­ východní Afrikou

Doporučený okruh  východní Afrikou

Alternativní trasy a odbočky

Napojení na sousední regiony 

Možné trasy­ jihem Afriky

Z Harare do Kapského města

Z Harare do Kapského města - severní varianta

Okruh Zimbabwe-Mozambik-Malawi-Zambie

Napojení na sousední regiony

Doporučená trasa Mexiko - Panama

Konfuciánství

Sikhismus

Zoroastriánství

Manicheismus

Festival duchů v Singapuru

Panorama Singapuru

Náš spolupracovník Petr Muller žijící v Singapuru informuje o přicházejícím „Měsíci duchů“, který oslavují hlavně lidé čínské národnosti.

Ježíš

Texty

Základní myšlenky

Římskokatolická církev

Svátky

Základy islámu

Pět pilířů islámu

Mešity

Některé další pokyny a zajímavosti

Sunnité a šíité

Muslimské svátky a kalendář

Cestovatelé - osobní stránky

Vernisáž výstavy Příběh cestovatele

Ve čtvrtek 23. září 2010 se za účasti novinářů z cestovatelských médií, autorů fotografií a veřejnosti uskutečnilo v Náprstkově muzeu v Praze slavnostní otevření výstavy, kterou připravil portál HedvabnaStezka.cz.

Nejlepší český průvodce CK je Hynek Adámek!

První ročník čtenářské ankety o nejlepšího průvodce cestovních kanceláří bude slavnostně ukončeno na večírku Hedvábné Stezky 15.12. Přivítáme i vítěze, Hynka Adámka.

PF 2009 – aneb ze života velbloudů v redakci :-)

Bojko, máme Tě pořád rádi!

BojkaCUT

Svět je nespravedlivý! Zatímco někteří mohou šířit zlo a nenávist po dlouhá léta, těm nejčistším a nejskvělejším lidem někdy není dopřán ani život ...

Nezbytné moto doklady 

Výběr správného stroje na delší cesty a expedice

Transalp

Již jste se rozhodli – jdete na to, vybrali jste si cíl cesty, a zbývá se jen rozhodnout na jakém typu motocyklu budete vaši expedici realizovat.

Výhody  (+)  a nevýhody (-)  moto cestování

Sunset

Jak se připravit na dobrodružné moto cestování (The Johnsons, Kanada)

Budeme se zabývat problematikou přípravy na motocestu, ať už půjde o výlet na několik set kilometrů, a nebo třeba expedici kolem světa.

Blízký východ 2004

Motoexpedice Central Asia Raid 2006

mapa Central Asia Raid 2006

Když Lukes psal někdy v říjnu, že by se chtěl podívat na Aralské jezero dříve, než vyschne, zřejmě vůbec netušil, že se z jeho snu vygeneruje taková monstrózní cesta na východ a že se pojede až do Mongolska. [cut]
Po několika vtipných příspěvcích na fóru se začalo v dálce rozsvěcet světýlko naděje, to když se vyhlášený cestovatel van Berrock vytasil se svým plánem, který zahrnoval mimo jiné i Lukesův vysněný Aral. Během měsíce se k stejnému snu přiznali další členové. Berrockův starý známý z cest Milan alias Zob, se kterým už Berrock podnikl několik cest včetně návštěvy Jordánska a Sýrie, Paťas známý jako papírový Brezovar, který měl na pažbě, mimo několika evropských zemí, také Nordkapp. Cyril jenž najede na motorce 40 tisíc kilometrů ročně, ale na východ od slovenských hranic ještě nikdy nebyl, neboť žil s utkvělou představou, že ho minimálně v Mukačevě někdo sežere a Pavel, stejně jako Lukes do té doby nijaký velký cestovatel, pouze snílek.

 

    První schůzku zorganizoval Berrock u sebe doma, abychom naplánovali trasu celého zájezdu. Během chvíle bylo všem jasné, kdo je tady hlavní vedoucí… Berrock měl v malíčku státy bývalého Sovětského svazu a za pomocí Paťase určil směr a hlavní body naší cesty. Základní itinerář ale vypadal hrůzostrašně. Start z České Republiky přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, do Bulharska, protrpět Turecko, přes Arménii do Ázerbájdžánu, trajektem přes Kaspické moře do Turkmenistánu, pak Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán kolem Aralského jezera směr Rusko, Ukrajina, Slovensko a domů.

 

    Za takovou expedici by se nemuseli stydět ani Zikmund s Hanzelkou. Na mapách všechno vypadalo kousek, ale bylo jasné že bude potřeba minimálně 45 dnů volna a všichni účastníci uvažovali jak to co nejšetrněji sdělí v práci, ať už svým nadřízeným či spolumajitelům. Ještě jeden aspekt naše cestovatele děsil. A to kvalita cest v asijských zemích, která byla ze shlédnutých cestopisů otřesná. Nicméně nás všechny uklidnil van Berrock svým prohlášením: „Já se s tím svým operovaným hřbetem do žádného off-roadu pouštět nebudu!“ Bylo rozhodnuto, chystáme se na opravděnskou dovolenou na východ. Ještě v prosinci spouští Berrock s Milošem Pinkavou fórum, přístupné pouze účastníkům akce, kde jsme si mohli vyřizovat vzkazy a podávat různé informace k cestě. Datum startu bylo stanoveno na pátek 9.6.2006.

 

    V mezičase první schůzky a startem se uskutečnilo několik setkání u piva, kde se probírali většinou nepodstatné věci, až na jednu a tou je vhodnost BMW 1200 GS pro tuhle cestu. Jediným člověkem, odhodlaným jet na tomto nejnovějším modelu BMW, byl Lukes a dlouho odolával tlaku. Nakonec se nechal přesvědčit, když slyšel zasvěcené řeči Cyrila a Paťase, kteří 1150 znají do posledního šroubku, a také argument o použití jednotných náhradních dílů ho nakonec udolal a pořídil si taktéž 1150 GS.

 

    Koncem března přišla nepříjemná informace o cenách za víza do zemí, které jsme hodlali navštívit. Cena se vyšplhala na čtyřnásobek odhadované částky. Během jediného sezení jsme se rozhodli změnit trasu na finančně méně náročnější směr a to přes Slovensko, Ukrajinu, Rusko, do Kazachstánu, Kyrgyzstánu, pak přes Kazachstán a Rusko projet Mongolsko.  Zpáteční cestu přes Rusko kolem Bajkalu dostat se do Irkutska a transsibiřskou magistrálou do Moskvy a nejkratší cestou domů. Pořád to ale bylo jen cestování prstem po mapách, co naplat, když ještě v březnu panovaly teploty kolem -20 stupňů Celsia. Jen co slezl sníh a začalo se jezdit nastal problém, resp. porucha na Pavlově géesu. Při jízdě zpět mu vystřelila zátka na dolévání oleje, než to zjistil totálně zadřel motor a motorka byla vyřazena. Zde se ukázala jeho odhodlanost k uskutečnění této cesty. Sáhl do měšce a do týdne si pořídil 1150 Adventure, kterou ještě vyšperkoval již dříve zakoupenou 40 litrovou nádrží. Všichni byli už připraveni, takže se čekalo pouze na víza. Na poslední schůzce si ověřili zda všichni zajistili vše co měli na starost. Od Berrocka dostali OKO, což je hmota do bezdušových gum, která v případě defektu díru zacelí. A na konci všechny nás Cyril uklidnil prohlášením, že s sebou nabalil míč, což je lék na trudomyslnost a na tu jak známo, už minimálně 17 výprav dojelo….

 

    Půlrok příprav strašně rychle utekl, je 8.6.2006 předvečer startu CAR 2006. Lukes se přesunul ze Služovic k Berrockovi, kde čekají na zprávu od Pavla z Brna, který zařídil převoz víz z Prahy. Kolem osmé večer volá. Strnulý Berrockův obličej nenapovídá nic dobrého. Jo, je to přesně tak…. průser…. Víza jsou kompletně zmrvená. Pavel má ve svém ruském vízu jinou RZ i barvu motorky než ve skutečnosti, Berrocka byl přejmenován z Marka na Martina, M jako M. Největším problémem ale bylo doba trvání dvouvstupového víza do Kazachstánu. To jsme dostali pouze na 7 dní.

 

    Za tak krátkou dobu není šance projet Kazachstánem do Kyrgystánu, a znovu projet Kazachstánem do Ruska. Vynechat bezvízový Kyrgyzstán opravdu nikdo nechtěl… Narychlo se schází Cyril, Berrock, Paťas a Lukes, snaží se řešit nastalou situaci. Padají návrhy odložit odjezd do doby než se víza uvedou do požadovaného stavu, ale většina je pro operativní řešení problému. Proto se Berrock s Lukesem ještě ten večer vydávali za Pavlem do Brna, odkud spolu zamířili směr Praha, kde se chtějí pokusit ovlivnit osud. Cyril s Paťasem zůstali doma, aby druhý den vysvětlili situaci kamarádům, kteří by se přijeli rozloučit.

 

    Brzy ráno ihned po probuzení se jde na ruské velvyslanectví. Paní Sízová, která vyřizovala víza, okamžitě řeší problém Pavlova a Berrockova ruského víza, chyba je odstraněna během hodiny, což je na Ruskou byrokratickou mašinu úctyhodný výkon. Problém nastává u Kazachů, ale i ten paní Sízová řeší. Dostali jsme ještě jedno, tentokrát tranzitní vízum přes Kazachstán. Teď je jasné, že se nebude muset opět měnit směr, a že všemi očekávané hory Kyrgyzstánu BUDOU! Bude to sice natěsnané, ale při troše štěstí se to dá zvládnout.

 

    Slavnostní odjezd se posunul o 24 hodin, tedy na sobotu 10.6.2006. Ten den nezačínal nijak příznivě, mírně pršelo. Ale než se všichni slezli na dohodnuté pumpě, bylo nebe bez mráčku. Na benzínce v Olomouci proběhlo focení a rozlučka.

 

 

Odjezd

 

    Vedoucí zájezdu Berrock určil time odjezdu na –1 cigaretu, nervozita v týmu byla vysoká asi tak, jako když vytáčíš sportovní vůz do červeného. Odjezd byl opravdu efektní, 6 nabalených bavorů a několik dalších doprovázejících kamarádů na dálnici budilo respekt. Po ujetí prvních třiceti kilometrů od Olomouce naše kolona na sebe upozornila tak, jak si to nikdo nepřál… Ve 120 kilometrové rychlosti přehlídl Berrock brzdění vedoucího Zoba a v plné rychlosti do něj zezadu narazil… Kotrmelce dvou členů výpravy mezi bezmála půl tunovými mastodonty a projíždějícími auty nejvíc odnesl Zob. Hrůzostrašně vypadající havárie znamenala konec. Takže Zob s Berrockem  odjeli sanitkou do hranické nemocnice. Zbytek výpravy naložil rozbité motorky na odtahovku, která se náhodou připletla k havárii. Ochotný řidič bezplatně odváží motorky za našeho doprovodu do Olomouce k Lužným. Nálada u všech byla fakt mizerná a blbá.

 

   Zadumanou a stísněnou atmosféru přerušila až Zuzka, která přinesla kávičku. Ta nám hned vlila sílu do žil a začalo se řešit co dál. První zpráva od Berrocka byla, že Zob má zlomené „jen“ 3 žebra a že máme počkat, že se určitě zvencne a pojedeme dál všichni… to jsme přikládali zažitému šoku, vždyť vůbec neviděl jak vypadá Zobova motorka… Takže bylo nutné rozhodnout v jakém složení se pojede dál. Přivolaný klubový servisní mechanik Petr Vavroch se nabídl, že Berrockovu dokáže dát do kupy přes noc. Ovšem problém byl s náhradními díly, jediná možnost napadla Pavla. Nabídl k dispozici díly ze svého  nepojízdného GS a tím byl určen taky další postup. Zbytek výpravy, tedy Cyril, Lukes, Paťas a Pavel pojedou dál, Petr oživí Berrockovu motorku a ve chvíli, kdy bude jisté, že Berrock a jeho BMW jsou schopní pokračovat, tak zavolá a zbytek na něj počká na cestě.

 

     S takovým plánem jsme začaly probírat věci obou kolegů, protože podle počáteční domluvy, že každý poveze a zařídí něco, náhradní díly, lepení na defekty, velká lékárnička, bylo nutné rozdělit Zobovy even. Berrockovy věci. Během hodiny bylo vše připraveno a chystáme se vyrazit potřetí. Petr Lužný se nabídl, že vyzvedne Berrocka z nemocnice a odveze jej domů. Jedeme tedy společně do nemocnice zjistit aktuální stav. Zob má zlomených 6 žeber, pochromanou ruku a modřiny na celém těle. Berrock vyvázl absolutně bez jakéhokoli zranění. Nakonec měníme plán ještě jednou, Lukes zůstane s Berrokem a pomůže zorganizovat opravu motorky a pak společně dojedou ostatní - ve dvou se to lépe táhne. Takže jsme se opravdu rozdělili.

 

    Další den kolem třetí hodiny ráno přišla sms od Petra, že motorka je připravena k cestě. Hned ráno vyráží Berrock s Lukesem do nemocnice přivést Zobovi nějaké čtení a oznámili mu, že se pokračujeme bez něj za předpokladu že nemá námitek. Pochroumaný Zob ležel opět na nemocniční posteli tak, že mu čouhaly z postele ven nohy, ale už měl dobrou náladu. Na otázku Berrocka, zda mu nebude vadit že pojede dál, když už mu tak zkurvil dovolenou, odpověděl: „Jen jeď strejdo, tady mi stejně nepomůžeš a v motorce mám zašité nějaké dolary, tak si je vezměte s sebou! Pro strýčka příhodu!“ Tím začala stíhací jízda zbytku výpravy, který přespal pod Tatrami a po překročení ukrajinské hranice zůstal stát kousek za Mukačevem v penzionu U gazdy. Kolem poledne dorazili Berrock s Lukesem konečně na česko-slovenské hranicích. Nálada je dobrá, žel jen do chvíle, než Berrock hlásí Lukesovi do vysílačky: „Teď strejdo uslyšíš nejlegračnější větu jakou jsi kdy slyšel…. Nemám pas!“ Osud znovu zasáhl… Po kompletní rozborce kufrů motocyklu a několika telefonátech domů Berrock rezignovaně konstatoval: „Nedá se nic dělat Lukesi, jedeš dál sám“.

 

    Ještě ten den Lukes dojel zbytek výpravy a padl do postele totálně vyčerpán prožitými zvraty ve výpravě.  Nikdo z nás opravdu nečekal takový pitomý začátek. A to jsme vůbec netušili, že to ještě není konec!

 

 

....byli jsme čtyři

  

    Po projetí nádherného Zakarpatí začalo nudná ukrajinská pláň, kdy je vidět kolem sebe na vzdálenost 50km, pole, louky, tráva, rovina bez stromů, prostě obilnice Savjetskovo sajuza. Jediným zpestřením jinak nudné cesty bylo časté postávání a tlachání s místními četníky o nejrůznějších dopravních přestupcích. Procvičovali jsme si ruštině několika málo slov, štraf, skoľko, u nas nět, prostě slov, které používáš normálně při smlouvání. Dokonce ani naše družba s autobusáky v motelu, těm strážcům zákona neunikla, jsou to profíci, z dechu Lukese poznali pivo se šampaňským, jaká náhoda že zrovna projížděli.....

 

    Prostě příjemní lidé, škoda jen, že jsme je večer nepozvali ke stolu. Mohla být větší sranda, pro jistotu, aby jim to nebylo tak líto, tak je obdarovali několika hřivnami na pivo. Ještě fotka na rozloučenou a jede se dál. Cestování po jižní Ukrajině dokáže trochu zevšednit také déšť, ukrajinští řidiči zásadně jezdí bez světel…

 

    I když ještě před krátkou dobou toto nebylo samozřejmé ani u nás, je svícení i ve dne jednou z mála dobrých věcí v novelizovaném zákonu o silniční dopravě. Takový uchcaný den čekal i na naše dobrodruhy a ten den byl uchcaný celý, od rána do večera proudy vody. Tak hurá do Ruska. Na hranicích ještě naši nejlepší kamarádi-policajti (máme velký štěstí, natrefili jsme na opravdu dobrou směnu na což nás upozorňuje i kšeftař se strachovkama což je pojištění vozidla v Rusku), testují zda bychom jim nedali 100 USD, za to že nám nebudou kontrolovat kufry a projedeme hranicí bez zastavení, s omluvou jejich šlechetnou nabídku odmítáme, s vysvětlením že my nikam nespěcháme a darujeme jim pouze nějakých 10 USD za přehlédnutí nějaké chyby v pasu Cyrila.

 

    Ukrajinci si řekli, že když tady ty jezdící peněženky mají času dost, tak nám to trochu zpříjemní a dovolí jim setrvat v jejich společnosti nějakou tu hodinku. Ruská celnice už odsýpala o poznání lépe, alespoň jsme mohli vyplňovat spoustu bumážek a mohli jsme se seznámit se všema pracujícíma na této celnici, kdy jsme postupně obcházeli okýnka pasové kontroly, kontroly zavazadel, kontroly počtu čistého a špinavého spodního prádla, kontroly vůně a smradu, celní deklarace, vždy to jsou dvě okýnka, kdy v jednom vypíšeš bumážku a dají ti štempl a v druhém to přepíšou do počítače. Nakonec ještě je kontrola kontroly, ta má za úkol zkontrolovat, zda ti dali štempl, po ní už můžeš zcela svobodně vstoupit do země krále Vladimíra a jen tak si  zpívat. Celkově to trvalo něco málo pod 4 hodiny.

 

    Nádherné rovné Rusko jedeš, jedeš, jedeš, po 500km zahneš a projedeš obchvatem Volgograd, a opět se opakuje až dorazíš do Astrachaně. Co všechny v Rusku překvapilo, je ohromné množství malinkatých mušek, kterým tady říkají „mašky“. Jakmile si sundáš přilbu, vrhnou se na tebe, nekoušou, neštípou, jen lezou do všech tělesných otvorů. Cyril se rozhodl že prostě v Rusku na velkou nepůjde. Je to pro něj trest, neboť už ke konci Ukrajiny mu ti hajzli komunističtí vždy vytrhli mísu ze země a on do díry srát nebude. V Astracháni je posun oproti našemu času +2 hodiny, takže nám trochu dělalo problém ráno vstát a užívali jsme si  nádherného tepla a vlhka.

 

    Do  této doby jsme tankovali pouze 93 a více oktanový benzín, při příjezdu na kazašskou hranice jsme zkusili 92 oktanů a Lukes poprvé použil tzv. kodierštekr, který měli přeprogramovat naše vstřiky na použití méně oktanového benzínu. Jenže Hrošík s touto vychytávkou bohužel nechce jet, takže to byl současně i pokus poslední. Později jsme tankovali i 80-ti oktanový benzín a jezdili v bezmála 4000 m.n.m a problém nebyl. V Astrachani jsme si pořídili na bleším trhu apartní kloboučky s moskytiérou, na kazašských hranicích se hodila, protože čím víc jsme se přibližovali Volze, tím bylo i mušek víc. Domorodci nám vysvětlili, že jsme zrovna trefili období jejich kulminace. Mušky se v okolí Volhy vyskytují jen 25 dní v roce, a jejich rozmnožení je zapříčiněno klesnutou hladinou Volhy a tím odkrytými zabahněnými břehy, kde se líhnou.

 

    Do Kazachstánu se vstupuje trajektem a příjezd k trajektu je po šotolině. Po týdnu úmorného cestování po ukrajinsko-ruských rovinách alespoň malý advenčr…., kdybychom tušili co bude dál… Po celý čas co jsme byli v Rusku a Ukrajině měli místní sem tam pár otázek, co nás však čekalo na týdenním pobytu v Kazachstánu, jsme měli možnost v malém poznat už na hranicích…. Miliony otázek: „Kolik ta motorka stojí? Odkud jste? Jaký to žere benzín? Kolik to žere? Kam chodíte čurat? Kam na velkou? Jak to děláte? Co jíte? Kolik to má koní? Kolik to má cylindrů? Kolik to váží? Kam jedete? Proč tam jedete? Jste normální? Jste ženatí? Jaké je vaše zaměstnání? Jak spíte? Kolik máte dětí? Dáte mi dárek?...“ přitom probíhalo zkoušení klaksonu, přilby, zapalovače Zippo, rukavic, brýlí….. takové zastavení na cigárko či na nákup potravin znamenalo obrnit se trpělivostí, nebo, což jsme pochopili později, prostě rozumět jen když potřebujete, nebo když si náhodou chcete pokecat. Takže nakonec se naše odpovědi skládaly z jediného slova: „Mnogo“… s patřičně dramatický výrazem ve tváři…


 

    Po bumážkové proceduře, která byla stejná jak na Ruské tamožni tak na Kazašské, vjíždíme do Kazachstánu. Čučíme jako malé děti… Kolem cest velbloudi, cesty rovné a s asfaltem.Bylo nám jasné, že všechny dokumenty cestovatelů, kteří tam byli před námi, jsou sestříhané jen z těch adventure záběrů… není přece možné, že komunikace v mapě označené červeně, jako main road, můžou být ve stavu jak to podávali ostatní. První den jsme měli nájezd bezmála 400 km, sem tam po stepi, ale jen proto, že silničáři opravovali main road a museli jsme objížďkou ve stepi. Celí natěšení jsme to projížděli ve stupačkách, a po opětovném najetí na cestu jsme se smáli a byli rádi za takovéto vložky. Na Ukrajině i v Rusku jsme spali pořád v motelech či v penzionech a nyní jsme měli možnost zalehnout ve stepi do stanu, jůůůů jak dobrodružné… Zcela bezelstně jsme poodjeli z hlavní cesty, asi hodinu jsme hledali nějakou terénní nerovnost, abychom se alespoň schovali, kdyby náhodou nějakého kamazistu napadlo udělat si zkratku.  

 

    Byli jsme šťastni, že máme dvě džípíesky, jsme jim vděčni že nám vždy poradily. Jednou za informaci, že za 30 minut zapadá slunce, i když bylo tuto chvíli pěkně vysoko nad obzorem (asi neumí přepočítávat aktuální časové pásma), nebo že cca 100km vzdušnou čarou od nás spal loni Petr a jeho parta.

 

    Další udivující zprávu dala džípíeska v době kdy nám sluníčko v šest odpoledne pralo do zátylku a Cyril volal do vysílaček, že podle jeho Garmina jedeme stoprocentně na západ. Takže první noc ve stanu se všichni vyspali skvěle až na Paťase. Tomu při poctivém studování trasy v mapě ruplo v zádech…. Pavlovy masáže a Fastum gel zabral do 10 min a mohli jsme ráno vyrazit dál po cestě, která v průběhu minulého dne přestávala být cestou a byly dvě varianty přesunu.

 

     Buď ve stepi ve vyjetých kolejích nebo po zbytcích asfaltu, kdy bylo nutné se vyhýbat dírám velkým tak, že se do nich dá schovat Kamaz, jak už někdo jednou vtipně napsal. Teď už nám to nepřipadalo vtipné… bylo to tak. A nebyly to jenom nějaké krátké úseky, taková cesta je od Atyrau po Aralsk skoro 1500 km, z toho asfaltová cesta jak ji známe z Evropy, jen nějakých 300km. Před Aktjube potkáváme 2 páry, Čechy na Bigu a GS. Sice jsme se nějak nestihli přestavit, ale zato jsme dostali spoustu cestovatelských rad, které jsme stejně víceméně ignorovali.

 

    Při tankování v Aktöbe padl Paťas jako medvěd střelený na komoru  - ruplo mu v zádech. Rupnutí v zádech díl druhý. Daleko dramatičtější…. Paťas ležel na benzínce minimálně 4 hodiny, neschopný jakéhokoliv pohybu. Rozhodli jsme se, že dojedeme za město do prvního kafe, kde se najíme a odpočinem. Snad se to Paťasovi rozleží….


 

    Lukesovi se podařilo domluvit s místním bossem, že nám prodlouží v Aktöbe víza o dva dny, které nám kvůli tomuto problému chyběly. Maličkost za 200 USD…. Nejdražší razítko v životě, všech…. Alespoň, že ho máme… Čekání na Paťasův verdikt, zda pojede dál nebo se vrátí, a s ním ještě někdo ze zbylých cestovatelů, nám zkrátil místní boss, který koupil berana na rozloučenou se svými pracovníky, kteří tam pod jeho vedením stavěli kirpičnyj závod. Velká megamonstrózní družba, která se protáhla až do rána, znamenala pro Lukese ztrátu mobilu a čelovky…

 

    Po masáží místní zaříkávačky se to Paťasovi rozleželo…. bohužel jen v hlavě…. Rozhodl se vrátit domů…. Obětavý Cyril nabízí svoje tělo (mozek však zůstává na cestě vpřed) jako doprovod Paťasovi, ten se slzou v oku tuto kamarádskou nabídku přijímá…. Takže je jasno. Cyril s Paťasem domů, do Podolí, do lékárny a Pavel s Lukesem jako dva pitbulové co se zakousli do kořisti, budou pokračovat dál.

 

    Takže další kontrola a přebalování důležitých věcí, vesměs náhradních dílů. Cyril s Paťasem ještě slibují, že jako servisáci výpravy prohlídnou alespoň zběžně klukům motorky, na to už ale nebyl čas. Cyril pokud se rozhodl že pojede domů, tak to musí být hned. Po dlouhém objímání ti dva vyrážejí směr západ. Lukes s Pavlem zůstávají sami…  Poprvé na cestách. O technice motocyklu naštěstí něco vědí… znají místo, kde se dolévá olej a benzín. Lukes je tak zmožen předešlou družbou, že přesvědčí Pavla o nutnosti zůstat ještě jednu noc ve společnosti bosse Ertereka. Nyní už bez jakéhokoliv alkoholu, prostě takový detox 4000 km od domova ve stepi. Ráno po focení s Erterekem a jeho dělníky, vyrážíme směr Aralsk.

 

 

Už jen dva

 

    Cesta zase jako každá jiná v Kazachstánu, buď myšky mezi dírami nebo písčité koleje ve stepi. Ve 40-ti stupňovém horku to bylo velice úmorné. Náladu nám zvedlo až setkání s prvním opravdovým cestovatelem na naší cestě. 150km před Aralem jsme potkali Edwarda, cyklistu z Londýna. Během hodinového rozhovoru zjišťujeme, že jede z Číny, už je 2 roky na cestě a nyní jede domů. Příjemný, vysmátý člověk, který z nás shodil veškerou nechuť po prožitých problémech. Jak my si můžeme stěžovat…. Od Edwarda jsme dostali zásadní informaci, že po 250km začne normální asfalt. Jupíííí, už aby to bylo…

 

    Byla středa 21.6.06 celkem najeto 4758. Poprvé a naposled jsme bivakovali u místního kafe, v rámci bezpečnosti, vždyť je to nějakých 150km od města banditů Šalkar. Jenže místní byli opět dotěrní, nejsme nijak komunikativní typy a navíc chceme klid, je to jasné, toto je poprvé a naposled. Ať už je banditů s kalašnikovama kolik chce, od teď raději step a klid. V noci navíc přišla bouřka a prudký déšť, ráno vypadá že je opět sucho. Jo, ale jenom 50km, pak bláto, bláto a bláto.

   Jak praví staré slovenské pořekadlo: Keď to poznáš, tak je to brnkačka, keď nie pak jebačka. My to neznali tak jsme v blátě padali jako přezrálé hrušky. Pavel tam rozmlátil kufr a přitom co se ho Lukes pokouší opravit, zastavují u nás samí zajímaví cestovatelé.

 

    Nejdříve to byl Nicolas. Frantík, který jede sám malým Renoltkem 4 do Číny, nemá víza, vůbec netuší, že jej tam s vlastním autem nepustí, pokud si neopatří jejich espézetku a neudělá si čínský techničák a řidičák. Prostě je mu to fuk. Ono to nějak dopadne.. Uvidíme..
Toto je nejlepší vlastnost pro člověka, který se chce podívat do Asie- být prostě flegmatik, sednout na jakékoliv přibližovalo a jet, neřešit nepohodlí, zkurvené cesty, hic…. 
   

    Šroubujeme kufry a přitom kecáme a pokuřujeme s Nicolasem, když vidíme v dálce nabaleného teréňáka, to by taky mohl být někdo na cestách. Ano, a už si to šine k nám. Jasně je vidět česká značka. Krajani! Představují se nám jako Martin a Drahoš.

 

    Oprava nám šla od ruky a tak pouze prohodili pár slov, odkud kam, vyměnili kontakty a loučíme se. Celý servis trval něco kolem 4 hodin, mezitím bláto vyschlo a my mohli zase uhánět svých průměrných 150 km/hod po polňačce. Po necelé hodině přijíždíme k Lukesovu vysněnému Aralu, respektive k městu Aralsk. Po natankování Pavel pokládá otázku: „Ty Lukes, a fakt chceš vidět to moře?“ Na odpověď nečeká dlouho. “Ne, mrknem na něj příští rok z Uzbekistánu, letos na to serem, ať je na co se těšit.” Bivakujeme jak jinak než ve stepi.

 

    Pořád jsme se snažili zajet co nejdál od cesty ať nás není vidět, dneškem se to ale mění, prostě jen poodjedem a jde se na kutě. Před Šimkentem potkáváme dalšího cyklistu, Alana, opět Francouze. Jede z Vietnamu, cestou se stavil v Číně, kde si našel nevěstu a jakmile se dostane domů, tak má v úmyslu ji poslat zvací dopis a udělat pořádnou svatbu pod širým nebem. Celkem normální turista… až na to, že mu je 65 let.

 

    Přespali jsme v Šimkentu v luxusním hotelu a sprcha po 10 dnech, a pár pivek na baru jistí náš klidný spánek. Druhý den po dopolední prohlídce města jsme se zase ujistili, že cestování vidíme oba stejně – pryč z města!!

 

    Na kazašsko-kyrgyzských hranicích, kam jsme přijeli kolem 4 hodiny odpoledne, zjišťujeme, že razítko, které nám zařídil Erterek, bylo na hovno. Náčelník nás posílá na ambasádu do Alma-Aty. Chvíli se dohadujeme, pak nám navrhuje obchod. On pomůže nám a my pomůžeme jemu. Jakože všimné. Není z levného kraje, za to aby nás pustil ven z Kazachstánu požaduje 250 USD…. Hajzl jeden! Jelikož chceme vidět pohoří Tian Shan, nezbývá nám nic jiného než cálovat. Ale vjezd do Kyrgyzstánu nahrazuje veškeré peníze. Hned po pár kilometrech projíždíme kolem obrovské přehrady zasazené ve skalách, které vévodí zhruba 7 metrová hlava pana Uljanova.

 

    Protože je Kyrgyzstán doslova přecpán horami, v nížině, která je mimochodem něco kolem 2000 m.n.m., je to zase přecpáno vesnicemi. A ke všemu nás kazašský celník a lidi v Kazachstánu a v Rusku pěkně vystrašili, že Kyrgyzstán je nestabilní země s nebezpečnými lidmi, začali jsme hledat místo na stanování krapet mimo civilizaci. Vzhledem k množství vesnic v okolí Talasu je to nemožné. Zkusili jsme teda zastavit u Kafé a poptat se jestli můžeme u nich na zahradě postavit stan. Okamžitě se nás ujali, brambory nám dali pod zámek do kurníku a nakonec jsme spali v jejich ložnici, i když jen na prkenné posteli, ale pro nás to bylo překvapující, po skazkách Rusů, normální přívětiví lidé.

 

    Po výborné beranině, kumysu a pár stakanech vodky nám ještě ukázali na mapě pár zajímavých věcí, které stojí za shlédnutí v okolí Talasu. Za tmy jsme se ještě šli podívat na Kubovy překážkové koně – jeho chloubu. Padla dokonce nabídka na vyjížďku v jiném sedle než motocyklu. Museli jsme s lítostí odmítnout, neboť nás opět omezovaly špatně vyřízená víza do Kazachstánu. Jedním z tipů bývalého vojáka z povolání a nyní majitele kafe Byketa byl průsmyk Besh-Tash.

 

     Po příjezdu k chráněné rezervaci jsme zjistili od strážného, že vstup je pouze na povolení, které je možné získat pouze u gubernátora Talasského kraje. A ten je bohužel v Talasu…. Rozhodně jsme nechtěli strávit den běháním po úřadech, kdy nebylo vůbec jasné zda to povolení získáme. Jak praví jedno staré přísloví: Když nechce Mohamed k hoře, tak musí hora k Mohamedovi. Zrovna, když jsme se otáčeli, že jedeme pryč, dorazil v džípu nějaký velmi důležitý člověk. To jsme pochopili ze strnutého postoje vrátného. Ano, byl to ten ctihodný pan gubernátor, jel do průsmyku na piknik se svým pohůnkem a syny. I zželelo se hory Mohameda, a pokynul vrátnému pravicí, že když už ti kluci vážili tak dlouhou cestu, tak je tam pusť bez povolení, pouze na jeho slovo. A to je víc než bumážka!!

 

     Pomalu jsme stoupali kozími stezkami, sem tam to bylo skoro jako na stupačky, kameny velké jako balíky slámy, akorát ty brambory nevážily 60 kilo. Ale pomalu nám začínalo být jasné, že máme strašně málo času užít si veškerou tu krásu Kyrgyzstánu. Jde tam jezdit nádherné ofíky minimálně měsíc, v nadmořské výšce kolem 4 000m.n.m. a to ještě neuvidíte všechno.

 

      Nádherné cestičky točící se do kopců, kolem řek s vodou průzračnou jako křišťál, hustě zalesněné hvozdy přecházející do strmých skalních stěn sahajících do nebes. Kolem pouze pár pohostinných pastevců, žijících v jurtách v těsné blízkosti svého stáda. Přesně to, co oba dva pokládali za nejkrásnější scenérii co jde na motorce vidět. Už tady nám bylo naprosto jasné, že se sem ještě vrátíme a že už to nebude jen na několik dnů. Škoda jen, že cesta přes Kazachstán je tak jednotvárná, samá step, step, step a step. Nic jiného….

 

    Po výjezdu k prvnímu z jezer ve výšce 3600 jsme se nemohli nabažit té krásy… zatracené ambasády, úřady, povolení a víza. Kdoví jak by dnes pan Willy Fog cestoval kolem světa za 80 dní. Nic naplat musíme pokračovat, gubernátor nás taky posílá do některých míst které stojí za to vidět, dává nám ještě přímý telefon do jeho kanceláře, s tím že pokud přijedeme znovu do Kyrgyzstánu, tak určitě máme zavolat, že nás provede jeho nádherným krajem. Doporučuje nám výjezd do míst, kde těží Kanaďané zlato, a cestu kolem jezera Issyk- Kul z jižní strany. Sice je tam údajně o pět stupňů chladnější voda, ale za to je to pořád v těsné blízkosti hor, a co nás nejvíc přesvědčuje, bez turistů. Večer jsme vyjeli do průsmyku Otmok. 3330m.n.m. V této výšce je západ slunce naprosto famózní tak jsme se rozhodli tady zabivakovat. Hned vedle sněžné návěje… Ráno jsme ve stanu naměřili 3oC a tak nás pěkná zima vytáhla brzo ze spacáků a pádíme dolů do tepla. Odbočili jsme podél řeky Koko Meren do překrásného údolí Suusamyr.

 

     Po jeho projetí jsme se konečně dostali k jezeru Issyk Kul a hledáme místo na spaní. Náhodou jsme našli jurtový kemp Jaychy v nádherné soutěsce Kok-Sai.

 

    Místní si strašně chtěli s námi povídat, bohužel neovládají z ruštiny ani to minimum co my. Proto nám přivedli sousedku, která nám pomalu tlumočí spoustu informací, například, proč zde na jižní straně nemluví nikdo rusky pouze jejich národním jazykem.

     Údajně školství v Kyrgyzstánu funguje tak, že od dob kdy patřili pod SSSR (všechno zapříčinila kolonizace strýčka Stalina, kdy rozděloval země hranicemi, jak se mu zrovna hodilo) tak na severní straně obyvatele hromadně porušťovali, kdežto zde na jižní straně děti učí a lidé hovoří pouze Kyrgyzsky, a proto si vlastně v jedné zemi, jedni občané, skoro nerozumí. Po vydatné snídani vyrážíme zase směr Issyk Kul. kde jsme se krátce zastavili a vykoupali. Voda měla 20 stupňů Celsia a byla průzračně čistá.

 

    Po krátkém oddechu jsme narazili místní turisticko-informační centrum „Kadjisay, kde nám Alan, který se shodou okolností narodil ve stejný den jako Lukes, doporučil mrknout na „Skažky“.  Jsou to vlastně kopce tvořené nádherně zbarvenou hlínou, rozrušené povětrnostními vlivy do nádherných pohádkových tvarů. Tam jedeme korytem občasného potoka, který teče z těchto kopců zřejmě jen při deštích či při tání, jeho dno je jako pískoviště z červenožlutozeleného písku. Už to není úmorné jako v Kazachstánu, je to nádherný ofík mezi horami.

 

    Alan nás upozorňuje stejně jako předtím gubernátor na místo v horách, kde těží Kanaďané zlato. Po nádherné cestě kolem jezera hledáme tu správnou odbočku. Pomohl nám až místní zemědělec, který nám ukazuje správný směr. Tuto cestu znají všichni místní, jakby ne, vždyť je to skoro čtyřproudovka ze šotoliny do výšky 4000 m.n.m. Stoupáme po serpentinách do 3600 a před námi se otevřela náhorní plošina obklopená zasněženými vrcholky hor. Lukes plný nadšení pořád táhne dopředu, i když Pavel upozorňuje na prudce se měnící počasí, ale ještě chceme co nejblíže k čínské hranici. Podle mapy jsme později zjistili, že od Číny jsme byli vzdáleni tak maximálně 30 km. Po asi hodinové jízdě přijíždíme k místům, kde už je vidět, jak novodobí zlatokopové s moderní technikou ukusují části z obrovské hory a totálně mění ráz krajiny. Asi bych se obešel bez zlatých pozlátek, které jsou získávány za cenu totální devastace přírody. Původně chtěli projet celý průsmyk, nicméně ve výšce 3880 nás zastavuje závora s ozbrojenou stráží.

 

    Dál nás nepustí. Lukes doplnil palivo z kanystrů a letíme zpět, abychom ujeli dešti. Pršet opravdu začalo, ale to už jsme byli dole na silnici. V prudkém dešti tak jedeme 80km do města Karakol, kde nalézáme horolezecký hotel Alpin-lager. Motocykly parkujeme v garáži. Ráno vyrážíme na zpět do Kazachstánu a není nám nijak veselo z toho, že opouštíme Kyrgyzstán. Po cestě si sami otevíráme závory v pohraničním pásmu… pohraničník spí… pohodová země… Na kyrgyzské celnici naprostá pohoda. Příjemný nevtíravý celník dostává nějaký ten doutník a pouští nás do Kazachstánu. Tam na celnici opět papírování, kontrola zavazadel. Navíc vůbec netuší, jestli nám můžou otevřít druhé tranzitní vízum nebo ne. Po několika minutách otázek jim přímo přikazujeme, na kterou stránku nám mají to razítko dát. Nakonec vyrážíme do vnitrozemí, sjíždíme ze zhruba 2000 do 150 m.n.m.

 

     Začátek Kazachstánu byl velmi nečekaný, projeli jsme krásnými kaňony národního parku Altyn Emel. Pak začal klasický Kazachstán, horko, step, step, step, step, miliony otázek. Ve městě Balrug Bí nám policajti poradili zkratku přes Lepsi, že je tam údajně nový asfalt a cestu do Agtoghay si zkrátíme o víc než 200km. Zase jsme naletěli, už to vícekrát neuděláme… byla zkratka, která byla kratší, zato však časově a fyzicky náročnější… Po 20km skončil asfalt a začala cesta v kamení a písku.

 

    Projeli jsme pouští Karakum, kde taky stanujeme, jsme 30km před Agtoghayi. Ráno vyrážíme do míst, které nám předešlý večer popisoval místní pasák dobytka slovy: „Tam kluci nejezděte, raději se vraťte zpět. Po včerejším dešti je tam místo cesty jen rozbředlé oraniště. Budete pořád padat, auta mají problémy projet, včera jsem viděl kamaz, jak ho tahali stalincem. A to už je co říct, když kamaz neujede.“ Měli jsme na výběr. Ale jednou jsme si řekli, že zpátky ni krok, po vzoru soudruhů komsomolců, jedeme dál. Problém nedá na sebe dlouho čekat.

 

      Po 20km je místo kamenité cesty opravdu oraniště, s hlínou lepící se jako plastelína. Nepomáhají ani off-roadové blatníky, prostě blátíčko jedna báseň. Není jiné cesty než jet po rozorané cestě, protože mimo cestu je písek na povrchu pokryt tím samým materiálem a po chvíli tlačíte přední kolo před sebou jako lyži v písku. Dalších 20km v tomto terénu nám trvá víc jak 4 hodiny. Ke vší smůle jsme věřili že je to opravdu zkratka, tak jsme se ani nějak extrémně nezásobovali. Lukes veze svůj Camel bag se dvěma litry vody a Pavel jednu 1,5 litrovou petku. Jenže při častém padání je žízeň daleko větší, a vody začíná být úzkostně málo. Ještě ke všemu se Lukesovi při pádu vylil celý Camel-bag do kapsy a zničil foťák. V 40 stupňovém vedru jsme byli rádi že jsme dojeli k asfaltové cestě. Průser z vodou se nám už nikdy na cestě neopakoval. Voda a cigarety byly vždy v množství větším než velkém. Po úmorném ofíku v plastelíně přijíždíme k pumpě natankovat a Lukes zjišťuje že má defekt na zadním kole. Oko zvládlo zalepit menší díry, ale tuto lochnu už nezvládlo. Nasazujeme duši, v tom horku nám to trvá neskutečné 3 hodiny, bodejť by ne, když se většinu času jen tak povalujeme a zevlujeme…. Ve 40 stupňovém hicu na asfaltu….

 

     Ten den ještě zvládneme ujet 150 km a bivakujeme zase ve stepi. Ráno vstáváme neobvykle brzy a vyrážíme směr Semipalatinsk, kde se ubytováváme v kamioňáckém depu. Konečně zase koupel a praní věcí, smrdíme už jako skunkové…  po šašliku a pár pivech, které zajídáme darovaným melounem (střeva už máme vycvičené) jdeme spát. Ze Semeje (Semipalatinsk kazašsky) pádíme na hranici s Ruskem, kde už nás čeká naprostá rutina…. Bumážky, kontroly kontrol atd. Jedeme ukrutnou bouřkou do Barnaulu, voda padá vodorovně a nárazový vítr nás strhává z cesty, auta zůstávají stát, jen dva bavoráci jedou dál. V Barnaulu máme naplánovaný servisní den. Přezutí gum, posvařování všeho co je třeba, už nenecháváme nic náhodě a na mongolsko se připravujeme důkladně, např. třetinkami Plzeňského. Zůstáváme navíc jeden den.

 

    Po nutném servisu vyrážíme směr mongolské hranice, po cestě která je až před svazovou republiku Gornyj Altaj, zase nudně rovná. Zpestřujeme si ji předjížděním policejních kolon, které bezmocně jen zapínají majáky a něco na nás řvou z ampliónů… později se od místních dovídáme že zakázané to není, ale nikdy by ji nepředjížděli.... No co už, stalo se.... Republika Gornyj Altaj je turistické centrum se vším všudy, jízdou na raftu, paraglidingem nebo jen pouhým focení u obrovského mamuta. Přesto je to nádherná krajina plná lesů dravých řek a úžasných hor.

 

    Naposledy tankujeme 93 oktanový benzín a krátíme si čas diskuzí s kamioňáky. Jeden z nich si pamatuje na dva Čechy na KTM a Hondě. Tímto je pozdravuje. Strašně se nám diví co nás vede do Mongolska, vždyť tam nejsou cesty, lidé jsou hloupí, špinaví a vlci tam jsou velcí jako kolo z Kamazu. Konečně přijíždíme k závoře, obvyklé kolečko byrokracie na ruské hranici a přesně po 20km, jak nám řekli kamioňáci, končí asfalt a začíná šotolinka. To už ale stojíme před plotem do Mongolska. Tam probíhá všechno velmi rychle, platíme 50 Rub za vstup a 10 Rub za motorky a můžeme v klidu vjet. Místní vekslák nám ještě radí že do Olgii máme jet doprava, ne rovně, že údajně zkratka…. Jelikož jsme poučení z Kazachstánu, tak na zkratky sereme, jedeme po hlavní a čekáme na ukazatel směr Olgii.

 

     Až k večeru zjišťujeme že jedeme úplně jiným směrem. Proto rozbíjíme tábor kousek od jurty pastevců. A ráno budeme pokračovat dál, poté co se poptáme jestli se dostaneme do Olgii i touto cestou necestou. Jelikož se držíme hesla: půjdeme kamkoli, jen když to bude dopředu, pokračujeme ráno po radě dvou pastevců dál. Ukazuje se další pravda kamioňáků… V Mongolsku nejsou žádné ukazatele na křižovatkách, vlastně tam nejsou ani ty křižovatky. Prostě jedeme směrem, kde tušíme, že by mohlo být město. Nacházíme vysušené hlavy jaků, později zjišťujeme že místní mají ve zvyku odnést hlavy zabitých zvířat mimo své sídliště, nevíme proč, že by nějaká pověra? Po celém dni ve stepi potkáváme prvního auto – Kamaz s vlnou, který nám potvrzuje, že jedeme správným směrem.

 

    V Olgii jsme banku nenašli, tak měníme peníze s místním občanem 150 USD, při Mongolském ročním platu 300-500, celkem dost peněz. Je dost nervózní a peníze shání víc jak půl hodiny. Ještě má připomínku, že všechny dvacetidolarovky mají rok výroby 2004, až na dvě, ty jsou moc staré, z roku 1996, pro jistotu mu je vyměňujeme za bankovky se stejným datem. Podání ruky stvrdilo náš obchod, a my se pokoušíme vymotat ze sevření 50 lidí, kteří se sešli mezitím kolem nás. Nejsou tak dotěrní jako v Kazachstánu. Celkem příjemně na nás beze slov čučí…. Rychle odjíždíme z města neboť se žene déšť. Z bedekru jsme načetli, že Mongolsko je země z nejmenšími srážkami, déšť nás pronásleduje další dva dny. Že bychom se trefili zrovna do období dešťů?
 

    Naše putování vypadalo následovně. Lukes vždy po 15km, pokud jej ztratil z dohledu v zrcátkách, čekal na Pavla tak, že si zapálil cigaretu a Pavel jej vždy v té době dojel. Tentokrát si Lukes zapálil i druhou… Po vykouření druhé cigarety značně znervózněl a za prosení: “Ať se mu nic nestalo“ Obrací motorku a jede Pavlovi naproti… Ujíždí 10km a Pavel je min. 2km od motorky…. Teď už fungují i vysílačky, které mají maximální dosah 3km na otevřeném prostranství. Na otázku Lukese: „Co tam hledáš, negře?“, mu Pavel odpovídá: „Koukni na zadní kolo, někde jsem vytratil dva šrouby….“ Lukes odpovídá: „Vrať se tady v tom kamení je stejně nenajdeš.“  Je to jasné, průser jako prase na dvou šroubech v tomto terénu pokračovat nejde. Pavel navrhuje, že počkáme na nějaký náklaďák a vrátíme se zpět do Olgii a tam se to pokusíme nějak spravit. Lukese napadá spásná myšlenka: „Hele kámo ty máš dva šrouby, já ti dám jeden a pojedeme, každý na třech“ Přece zpátky ni krok…. Jak řekli tak také udělali… Ještě jeden malý problémek, zjistili jsme, že jeden šroub se ztratil ale druhý ulomil…. Třetí je seklý přes závit, proto jej Pavel násilím dorval, a jedeme dál…. Jupííííí      Nezáleží na jaké motorce jedeš, ale jak si dokážeš v případě problému poradit. Cestou do Hovdu jedeme přes sedlo ve výšce asi 3000 m.n.m potkáváme dva Francouze v džípu, všude je plno bláta po dešti a potoky jsou taky pěkně rozvodněné… Samozřejmě bez mostů, takže zejména Lukes si užívá nádherné brody.

 

    Přespáváme pár kilometrů od města, ráno jen natankujeme, nakoupíme vodu, cigarety, něco k jídlu a jdeme hledat výjezd z města. Jelikož Mongolové mají tak velkou zemi, vůbec jim nevadí, že několik měst má stejný název, proto domluvit se s nimi na tom správném směru je celkem obtížné. Ale většinou jsou ochotní a nasměrují nás správně, i když jsme byli ze začátku nedůvěřiví, vždyť main road, jak jí popisují v mapě vypadá jinak. Stav main road je o 126% horší než v Kazachstánu.  Toto už se nedá nazvat cestou, myšlenou v evropském měřítku….  20km za Hovdem potkáváme opět ty dva frantíky v džípu, vracejí se zpět kvůli poruše na motoru… Vytekl jim olej, tisknou Lukesovi do ruky email, ať napíše z Ulan-baataru jejich dceři domů, že jsou v pořádku.

 

    Potkáváme ve stepi Rakušáka, který má mongolskou manželku a jezdí sem vždy na dva měsíce na dovolenou. Dává nám pár užitečných rad a hlavně pořádnou mapu. Sice nejde poznat jestli projíždíme tou správnou osadou nebo ne, ale už můžeme mongolům ukázat do kterého to Hovdu či jiného města stejného názvu máte namířeno.  Po 200 kilometrech nás Francouzi dohonili. Prý se jim jen vyšrouboval olejový filtr, a oni to nepoznali….. Konečně pochopili, že nejsme Kazachstánci, ale Češi. Usuzovali, podle jediné naši espézetky, že jsme motky někomu ukradli. Už je nám to jasné proč celou dobu nevystoupili z auta. Měli strach…. Bodejť by ne, když jsme se od Barnaulu ještě nekoupali…

 

    Cestou ještě potkáváme členy expedice z Vladivostoku, kteří nás taky obdarovali mapou a několika drobnostmi z logem jejich expedice. Zaznívá ještě pozvání do Vladivostoku, jenže máme ještě v živé paměti vyprávění Huskyho…. No uvidíme příště….


 

    Po cestě necestě do města Altayi se opakuje situace kdy Lukes kouří jednu za druhou při čekání na Pavla. Když to obrátí potkává po 10km zdeptaného Pavla. Ten opět spadl, ale tentokrát tak nešťastně že ohnul řídítka a kompletně rozbil oba kufry. Jenže Pavel chasník se po cigaretě otřepe a jede se dál. Do Altaje jsme dorazili až něco kolem 6 večer, veškeré dvě  banky byly zavřené a my pomalu bez peněz, tak jsme jen natankovali, koupili vodu a jedeme se utábořit do stepi za město. Po postavení stanu děláme kontrolu Pavlových věcí a vyčleňujeme příliš těžké a pro nás nedůležité věci, abychom alespoň trochu odlehčili Pavlovým pochroumaným kufrům. Ráno vyrážíme směr Bayahongor, cesta se pomalu mění na písčitou a chce to pořádný kus odvahy jet pořád pod plynem.

 

    Lehce se to řekne, když jezdíš kolem komína, ale nějakých 13.000 od baráku v polopoušti jsi trochu opatrnější, není to o tom že vyhraješ první cenu, ale že dojedeš do cíle. Přijíždíme k řece, kde podle mapy měl být most, jo měl být, stejně jako main road měla být s povrchem. Čeká nás 20 metrový brod celkem hlubokou řekou. Voda je nad kolena, navíc se strhává písečná bouře, okamžitě je úplně šedo a vítr smíchaný s pískem bodá do tváře jako špendlíky. Pavel zkouší hloubku řeky, ale vypadá to všude stejně. Dva místní Mongolové jen dřepí a čekají co se bude dít, jakékoliv naše podněty a otázky kudy se to dá projet, zůstávají bez jakékoliv odezvy.

 

     No nic musí se dál, přes spáleniště přes krvavé řeky….. Lukes sedá na Hrošíka a vrhá se do proudu nezkrotné řeky. Má však smůlu, uprostřed nabírá sáním vodu a Hrošík toto nesnáší a vypíná motor, na vodu nepojede. Vytlačili jsme Hrošíka na břeh, vypustili kompletně plný air box vody. Najednou se ti dva Mongolští pozorovatelé rozpomenou a Pavel už přejíždí o pouhých 30 metrů dál úplně v pohodě…. Jaký pech, nervózní Lukes bere kameny do rukou a vrhá se na ně, Pavel ho musí uklidňovat slovy: „Vyser se na ně Lukes, vždyť sledovat lidi jak si zde počnou je jejich jediná zábava.”

 

      Lukes rozebírá motorku, vyndává kompletně mokrý filtr, svíčky a startérem vypumpovává vodu z válců. Mongolci si nejspíš začínají uvědomovat, že to už není žádná sranda a snaží se všelijak pomoci. Dokonce přinášejí baterku ze svého Iže, to když si Lukes myslí, že tu svoji už úplně vybil. Jenže ani to nepomáhá, Lukes se rozhodl, že demontuje i startér, Pavel mezitím zjišťuje, kde se dá sehnat nějaký gruzavik. Už je to jasné, při oživování došlo k tomu že startér vylámal zuby na věnci. Tohle už spravit nepůjde…. Zkoušíme poslední pokus za pomocí dvou našich sledovatelů se snažíme Hrošíka roztlačit. V řečišti, kde jsou jen valounky a písek, je to však nemožné. Brambora nemá dostatečnou rychlost, aby překonala kompresi válců. Ti dva nás pořád nutili Hrošíka roztáhnout Pavlovou motorkou. Zdálo se nám to nemožné, ale tonoucí se stébla chytá….

 

     Lukes vzal lano, které Pavel označil den předtím jako zbytečně těžké a nedůležité. Rozjíždíme se, lano se napíná a jedem. Po několika metrech jde Lukes i s Hrošíkem k zemi. Tak to je konec naší výpravy…. Jenže jakmile Pavel vypne motor, aby pomohl Lukesovi vylézt zpod motorky, slyší najednou oba ten nádherný zvuk boxeru!!!! ON ŠLAPE!!!! Nedokážete si představit tu radost a veselí co se rozpoutala!!!! Dokonce se zapojili i dva strůjci tohoto problému a všichni skákali kolem Hrošíka jako malé děti. Bylo nám jasné že teď už vypínat motor nebudeme, rychle jsme se sbalili a po rozloučení s těmi hajzlíky (nyní v euforii, už to byli naši kamarádi) jeli dál. S tímto handicapem bylo cestování složitější, ale bylo jasné, že nás to spojilo daleko víc. Teď bylo jasné, že jsme odkázáni jenom sami na sebe. Stanujeme 50km před Bayahongorem, po útrapách u řeky poprvé vaříme večeři…. Slavnostní. Ráno se pokoušíme roztlačit Hrošíka z kopce, ale nakonec jako nejjednodušší a nejlehčí se ukázalo roztahování lanem.

 

    Cestou jsme narazili na mongolský Klondike. Tady se těží zlato ručně, pánve, přesývání písku, žádná mechanizace jak v Kyrgystánu.

 

     V Bayahongoru musíme směnit tygříky (Mng měna Tugrik), hned na hlavní třídě nalézáme banku. Ta je ale totálně nacpaná lidmi, kteří se tlačí jeden na druhého. Neexistuje žádné přepážky ani diskrétní zóny, prostě jeden pult za ním čtyři úřednice, mumraj a dusno. Jelikož jsme nebyli schopní najít jinou směnárnu, musel se Lukes obětovat a vybojovat si místo k vyjednání transakce. To opomíjení diskrétního odstupu mělo i své pozitiva a to Lukes ihned odhadl, když si cestu ke svému útoku k přepážce vybral přes navoněné Mongolky. Po několika denní absenci mýdla a vody na těle si myslel, že svým odérem prorazí rychleji… ne, nezafungovalo, ti lidé jsou zřejmě dostatečně otrlí..

 

    Původně jsme nechtěli vůbec Hrošíka vypínat, ale hodinové čekání v bance by mu v 40 stupňovém horku mohlo ublížit. Naštěstí vypracovaný způsob startování ve stepi se ukázal ve městě jako hračka, Hrošík naskočil po pár metrech. Měli by jste vidět pohledy místních, jak koukali co budeme s tím lanem dělat… V Bayahongoru jsme se setkali také s věcí pro Evropana normální, ale zde to bylo naprosto neočekávané. Při tankování jsme dostali od pumpaře plnou, aniž by jsme ho nějak přemlouvali. V celém Rusku, Kazachstánu i v části Ukrajiny musíte vždy u okýnka nahlásit kolik přesně chcete tankovat a taky hned zaplatit, a to se celkem blbě odhaduje.

 

    Z Bayanhongoru už jsme sem tam potkávali náznaky asfaltu a začali jsme si uvědomovat že se blížíme civilizaci. Výrazně se změnil ráz krajiny ze stepi a pouště se najednou začali objevovat nádherně zelené kopečky se spoustou zvěři a nám se najednou začalo stýskat po adventure. Tak jsme si to nahradili alespoň výjezdy na okolní kopce. Při jednom takovém endurku Pavel padá tak nešťastně že ulomí řadičku, po chvíli však zjišťuje že to jde i bez ní. Projíždíme Arvayheerem a kousek za ním stanujeme i když do soumraku zbývá ještě nějaký ten čas a my bychom mohli kousat kilometry dál, chceme si užít té krásné přírody. Už máme před sebou milník naší Cesty. Ulaanbaatar. 

 

     Máme štěstí v neštěstí v Mongolsku se tyto dny slaví osmisté výročí narození Čingischána a všude kolem je plno lidí, kteří mávají vlaječkami a spoustu turistů, ti mají možnost podniknout adventure zájezdy do vnitrozemí třeba na koních či na zde nejrozšířenějších motocyklech značka IŽ. Trochu se bavíme jízdou v koloně francouzských turistů na Ižích, určitě to je pro ně nevšední zážitek, když jedou v koloně kterou vpředu a vzadu jistí servisní jeepy. V tomhle doprovodu vjíždíme do přecpaného Ulaanu a hledáme nějaké ubytování. Po pár minutách vidíme na baráku nápis „Pilsner Urqel Centre“, je to jasné název českého piva na nás působí jako červená na býka. Po ujištění od personálu že opravdu mají plzeňské, a dohodnutí přiměřené ceny za nocleh se snídaní, se ubytováváme a po důkladné očistě vyrážíme do baru na pivíčko. Jaká pohoda!!

 

     Jelikož nám místní tvrdili, že vzhledem k probíhajícím oslavám jsou zavřené i přechody, zůstáváme i následující den ve městě. Ten věnujeme prohlídce města a Národního muzea. Pro oba jsou procházky po městě plném turistů zdrcující, proto se po druhé noci v Ulmanu raději vydáváme dál na cestu, i když není jisté projedeme hranicemi do Ruska. Civilizace s sebou přináší věci, kvůli kterým někteří radši jezdí mimo turistické centra. Jednou z nich je taky placení mýtného. U nás se připravuje placení za dálnice formou mýtného, v Mongolsku už taky pochopili že se dá takhle vydělávat. Je ovšem trochu k smíchu, když se celková kilometráž asfaltu pohybuje v tří místné hodnotě. Pak vás celkem nasere když po padesáti kilometrech narazíte na dvě stanice kde vybírají. Za použití komunikace vybírají 500 Tygříků, což je asi deset korun. U druhého výběrčího však Lukes zarputile vysvětluje policistovi, že už platil a že po druhé ho už nikdo nedonutí platit. Je to sice deset kaček, ale princip je princip. Po půlhodině to vrátný vzdává a s úsměvem otevírá bránu

NORDKAPP 2006

Skotsko 2006

Motorbike route Slovakia - Caspian Sea 2006

Motorbike route Slovakia - Caspian see 2006
Dobrodružstvo, príroda, poznanie. To sú tie správne oktány do motora cestovateľskej duše motorkára. A práve takáto zmes poháňala motory ôsmich Slovákov počas 9000 km dlhej výpravy zo Slovenska ku Kaspickému moru.

MotoExpedice ATLAS 2003

MotoExpedice Atlas
10 km za Erfoudem potkáváme volně pobíhající velbloudy. Je to krásný pohled. Další podívaná je na fontánu, která vyvěrá ze země a chrlí teplou vodu. Je to super, voda a okolo samý písek. Náhle končí silnice a začíná pista (nezpevněná cesta). Po té jsme dojeli do „Merzougi“.

 

Libye (září 2006)

166

A co takle třeba na jih??? Do země, která hodně láká, není jednoduché sehnat vízum a dostat se přes hranice a hlavně - Sahara tam nabízí ty nejextrémnější pouštní terény! Do Libye... Okouknout pohoří Akakus, poušt Hamada EL Hamra, Ubari Sand Sea a třeba dojet i na Waw en Namus... Ale to podle toho jak nám bude cestovatelský bůh nakloněn, protože kdo jiný by měl vědět jak je jeho nálada vrtkavá..

 

Ukrajina na motocyklu - podzim 2006

Cestování je možnost, jak získat nový pohled na staré věci.


Hory na UkrajinÄ›

Cestovatelský motocykl aneb výběr stroje na cestu kolem světa

Cestovatelka Benka Pulko – 5 let na cestě kolem světa

ERSATZ 2005 - Jeden muž a dva válce aneb  lesy, beton a něco šotolin   1/5

ERSATZ 2005 - Jeden muž a dva válce aneb lesy, beton a něco šotolin 2/5

 

ERSATZ 2005 - Jeden muž a dva válce aneb lesy, beton a něco šotolin   3/5

ERSATZ 2005 - Jeden muž a dva válce aneb  lesy, beton a něco šotolin   4/5

ERSATZ 2005  -  Jeden muž a dva válce aneb  lesy, beton a něco šotolin   5/5

Měsíční krajina  podél hřebene Jbel Hichichina

147

Sotva vstáváme, přicházejí domorodci nadlábnout ten čerpací peklostroj. Slyšet jednoválcový dieselový stabilák je fajn, ale tak maximálně minutu. Tady běží od rána do večera :( Pokračujeme dál mezi políčky po hliněné cestě k Menzel Bou Zalene. Krajina se mění ze zelených políček až po vyprahlá pohoří.


S Afrikou po dvou letech do Tunisu

1

Rok se se dvěma lety sešel a už tu máme další africkou výpravu. Po chvilkovém váhání mezi Tureckem a Tunisem padla volba na Afriku. Pidivýprava zahrnuje Honzu a mě, oba na Afrikách. Odjezd je naplánován na začátek dubna. Půlka měsíce v čudu a my stále vězíme doma. Motorky jsou ještě ve stavu, který naposledy zažily tak v půlce výrobní linky. Příprava dalších věcí je na tom podobně. Trajekt 16.4. tedy padá, odjezd odkládáme zase o další týden.

 

Stará cesta přes skalní masív - Rommel Strasse

Po příjemně proštěkané noci se budíme do dusného rána. Oba jsme chytli alergii z nějaké místní byliny a neustále kýcháme. Ještě že nás neotravují ti včerejší komáři. Zrovna končíme se snídaní, když k nám přijíždějí dva kluci na mopedu. Naznačují, že pozemek patří jim. Nic ale nenamítají, dokonce nám proti naší vůli pomáhají balit. Po chvíli mizí jak pára nad hrncem a s nimi i náš obal od stanu :(

Písečná bouře u stolové hory

Oslavujeme další noc, kdy nikdo nepřišel otravovat :) Než se stačíme rozkoukat, uvařit snídani a sbalit věci, je zase těsně před polednem :( Rozhodujeme se, co dál. Jestli hned vyrazit nebo počkat přes polední žár. Protože máme ještě týden času a do přístavu vzdušnou čarou 200km, rozhodujeme se zůstat. Honza jde fotit ještěrky a já, odtahujíc stan do stínu, léčit spavou nemoc :) Z lesíka vyjíždíme ve tři hodiny.

Cestování podél mořského pobřeží do města Dougga

Probuzení bylo velmi příjemné, zvlášť když člověk dlouho nejí maso. Přišlo se na nás totiž podívat několik stovek kilo hovězího a telecího masa :) Jinak ale pohled na oblohu věštil déšť. Po nezdařeném pokusu o vyprání pískem zaneseného KN-ka v potůčku s písečným dnem, kdy stejný díl písku, který byl proudem umyt, byl vzápětí opět nanesen, jsem navždy proklel vynálezce filtrů. Sotva jsme sklidili stan, lehce se rozpršelo :(

Itálií po SS45 a sumarizace expedice

Loď se mírně pohupuje, takže spíme jako mimina. Jak by ne, konečně spánek bez pozoru před místňáky, kanci, pavouky, medvědy a další havětí. Probouzím se až po desáté, zrovna je z okna vidět Korsika. Rychle do sprchy s teplou vodou, už bylo na čase. Jdeme se optat na tu slibovanou prohlídku strojovny. Chvilku tu vypadá nadějně. Pak ovšem zvoní telefon. Máme smůlu, teroristé prý nikdy nespí! V rozhlase hlásí, že se otvírá Self-service food. Jídla dobrá, ceny (na západní Evropu) normální.

Desetidolarové hotýlky

Palacovy pokoj

Přinášíme vám seriál o levném, ale krásném ubytování ve světě. Cílem bude přiblížit hotýlky, guesthousy, penziony, lodge či resorty vyhlášené a oblíbené cestovateli, které mají něco navíc. Něco, co z nich udělá místo, kde zůstaneme déle než bylo původně v plánu.

Hotelový pokoj

nase rodinka v Lehu nas vystrojila
Když cestujeme, tak máme každý den svůj domov jinde. Jednou třeba na jezeře, jednou ve velkoměstě a jindy mezi Tibeťany ve vysokých Himalájích. Ať je to kdekoliv, je nám dobře. Zde je pár postřehů.

Levné hotýlky v Guatemale

Levne hotylky v Guatemale
V Guatemale, podobně jako v ostatních středoamerických zemích, není velký problém sehnat ubytování. A to jak od nejlevnějšího, tak po celkem luxusní a drahé. My baťůžkáři však volíme ty levnější varianty.

„Můj dům - můj hrad“ aneb vědec v Japonsku

„Muj dum - muj hrad“ aneb vedec v Japonsku.
V následujících dnech uvedeme sérii několika satirických postřehů Františka Štauda, který jako vědecký pracovník strávil několik měsíců v Japonsku. Zde předkládáme první črtu.

Moje postel s réservé

Pohodlny sultansky pokoj je snem mnoha ce

Palác se zámeckým ložem“ zůstává při toulkách světem většinou jen tajným snem. Stejně tak v některých chvílích sníme o domácím útočišti se známými duchnami a postelí, v níž se zdají ty nejkrásnější sny.

Hospitality Club - konec spaní pod mosty

Nemáte v cizí zemi kde bydlet a nechce se vám spát po parcích a plážích? Vaši situaci vyřeší Hospitality Club. Ubytování v suchu a teple u hodných lidí. Je důvod se něčeho obávat?

Indický palác za pět dolarů

Palac jako kdyby jej postavili skritkove - vyrez

Kdyby jste někdy byli v Indii, určitě se vyplatí na chvíli zastavit v Radžasthánu. Pak zamiřte do Bundi, kde na vás čekají nejen úžasné památky a spousta objevování, ale také jeden skvělý pokojíček v Haveli Parihar.

Chajda pod trakaři (Eva Palatová z Nového Zélandu, 7.1.2007)

Otec a Ahmed

Lov na reprezentativní Iránku

Lov na reprezentativni Iranku
Není nad české holky. To si říká spousta českých mužů, když se vrátí z ciziny. Ale ruku na srdce, nelákalo vás nikdy zjistit, co skrývají pravověrné muslimky pod svými čádory a burkami?

Smlouvání pro pokročilé

Egypt trh s korenim

V předchozím článku jsme jsme zveřejnili základní návod Jak smlouvat. Zde jsou doporučení pro pokročilé.

Kolik mě cesta bude stát?

Africké „dobrodružství“

sunset

Domorodé národy dnes vnímají turismus jako nemoc, která přináší malý či žádný užitek (Abyia Yala, 1999). Výklad ekoturismu by nás měl přesvědčit o opaku.

Jak (ne)zničit životní prostředí

Příprava na plantáž

Pečlivě vybírejte turistické partnery

Chystáte-li se na safari, túru po chráněné oblasti, přechod hor, cestu do pouště, pobyt v džungli, cokoliv co nezvládnete sami a budete potřebovat partnera – odbornou organizaci nebo tour operatora, pečlivě vybírejte komu dáte důvěru. Dnes se každý druhý zaštiťuje eko-turismem, často však zůstává pouze u slov. Ptejte se správ národních parků a chráněných oblasti kdo je v tomto směru důvěryhodný. Jste hosty nejen mezi lidmi, ale také v přírodě.

Jak (ne)zničit jinou kulturu?

Proč a jak cestovat mezi domorodá etnika?

Cestování je v dnešní době stejný konzum jako jídlo u McDonald‘s, popcorn v multikině či odpoledne strávené v nákupním centru. Tomáš Ryška se zamýšlí nad dopady cestování a možnostmi udržitelného turismu.

Dopad na navštívené země

Kam jet a kam ne s dětmi

S potápěči na jemenské Sokotře

Ulovený kladivoun

O tom, jak se v Jemenu ztratil kufr na vnitrostátní lince, jak Sokotránci loví žraloky a jak potápěči zůstali bez lodi.

Potopa v íránském Shirazu

Potopa v iranskem Shirazu - Na navsteve u Hammida
Když se řekne Írán, tak si jistě každý představí pouštní nebo polopouštní krajinu, ke které patří i nedostatek srážek a vody vůbec. Vyjímky však potvrzují pravidla.


 

20 000 km po klokanii

Podařilo se mně a mému kámošovi Cirdovi projít hradbou úředníků na australské ambasádě, proto teď sedíme v letadle, pod námi Himaláje a máme namířeno k protinožcům. Australský kontinent nás vítá sluníčkem a postřikem cestujících před přistáním. Na letišti dlouhé čekání na batohy, prohlížecí procedura, pak razítko a jsme tady.

Děti, děti, děti ...

deti

Ve fotoalbu každého cestovatele se jedno téma opakuje se železnou pravidelností. Jsou to děti. Děti jsou nejvděčnějším objektem objektivů, jsou hezké, hravé a usměvavé.

Vtipkovat zakázáno!

Politická satira v totalitním státě je vždy riskantní záležitost. Na pár vtípků na každodenní problémy lze tvrdě doplatit. Dva komedianti ze skupiny Moustache Brothers byli v roce 1996 odsouzeni k sedmi letům nepodmíněně.

Kolik stojí Barma

Nebýt turistou, mohla bych po Barmě cestovat levně. V autobuse bych platila správné ceny a do všech budhistických pagod bych mohla jít zdarma. Ale možná, že nebýt turistou, nemohla bych si dovolit ani návštěvu okresního města.

Ostrov Bunaken

Nečekané uvítání a Tana Toraja

Trh v Rantepau

 

Píše se rok 2003. V tom, že pojedeme na Sulawesi sami dva, jsme se shodli. I termín jsme oba schválili, problém ale jako vždy nastal, když se Tonda otázal: „A kdo z nás dvou bude vedoucí zájezdu?“

Národní park Batuputih

11.4. Útrpná cesta k trajektu

Dopoledne jsme si koupili lístek na autobus do Pagimany a byli jsme ujištěni, že máme štěstí a trajekt do Gorontála pojede dnes večer.

Togianské ostrovy 

5.4. Poso - Ampana

Dneska máme v plánu sehnat někde auto, podívat se na okolní vodopády a dojet do Ampany. Hrozně prší. Ono neprší, ono leje. Losujeme, kdo z nás dvou se obětuje a půjde sehnat auto. V tom přichází Karel se slovy: „Prší co?“

Jezero Poso

Oprava autobusu na ceste

 

3.4. Tana Toraja – jezero Poso

Všechny autobusové společnosti (dvě) chtějí za cestu z Rantepaa do Pendola 50.000Rp/os. Po zralé úvaze se svěřujeme do rukou autobusové společnosti Batatumonga. Ono víc jak deset hodin v autobuse… Problém je teď právě v tom, že autobus má rozdělaný motor a není stále jasné, jestli se ho podaří opravit. Čeká už tady víc lidí, ale na rozdíl od nás je časové zpoždění vůbec nepřekvapuje. Vypadají naprosto spokojeně.

Nejšpinavější město Indonésie

19.7. pondělí


Snídáme brzy. Objevil se Izák v mých botách a flísce. To mu teď půjdou kšefty, když je konečně oblečený jako doopravdický průvodce. Fosílii samozřejmě nemá a že prý na to úplně zapomněl, ale že až přiletíme příště, budeme ji mít připravenou. Tonda mu říká, že letadlo nám letí až za hodinu, tak ať jí kouká sehnat. Jasně jasně a opět zmizel a pak už jsme ho nikdy neviděli.

Trek po vesnicích kolem řeky Baliem

16.7. pátek Katolický vůdce přistává

Dnes mám hezký den. Nic mě nebolí a nic mi není a strašně se těším na náš trip. Zato Tonda skuhrá. Strašně ho bolí palec a vypadá, že se mu vůbec nikam nechce. Prý taky celou noc bolestí nespal. No je fakt, že komáry jsme vykouřili čmoudíky a švábi někam zalezli, ale zato celou noc vyli psi a nad hlavou v dřevěném obložení nám běhaly krysy. Bude to dobré. Snídaně pěkně a kávička a Tonda zapije prášeček a ono to přestane bolet.

Výlety do okolí Wameny

13.7. úterý

Nespala jsem moc dobře ale jsem mile překvapená, že tady není téměř žádný hmyz ani švábi a tak. A taky Tonda, který kvůli prohibici zde, si nemohl dát ani jedno pivo, skoro nechrápal. Jenom trošku. Tak tedy od čtyř hodin nespím a píšu tenhle deník. Výsledek je skoro deset popsaných stran.

Wamena, zcela odlišná část Indonésie

Je 7.7.2004, středa

Já, Tonda, můj bratr Bóža a jeho manželka Dana (jedou s námi na Bali a pak tam zůstanou, zatímco my dva budeme sami pokračovat dál) opouštíme náš barák a vyrážíme směr letiště. Já se těžce loučím s naším domem, zatímco Tonda s představou piva Staropramen, a proto vymyslel rychlý plán, že si ještě cestou v hospodě U starého pivovaru jedno rychlý „škubnem“. Takže jsme si jedno nebo dvě škubli (jak kdo) a naše cesta může začít.

Vždyť vás tam sežerou

Pauanske deti

Každý rok, kamkoliv jedeme, myslím tím sebe a mého manžela Tondu, píšu deník. Na tom by nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát vzniklo hned několik důvodů zachytit naše měsíční putování. Tak za prvé bych chtěla podat alespoň malinkatý obraz o zemi, o které se toho moc neví, protože se tam zas tak moc nejezdí a ti lidé, co tam jezdí, si své informace těžce chrání.

Další dny s Mateem

Do Japonské jeskyně jedeme na vypůjčených motorkách. Mateo jede první a nepřekročí 40 km/hod. Na konci města zastavujeme na pravděpodobně jediném semaforu na ostrově. Stojíme vedle Matea a on se nám s kamennou tváří snaží objasnit princip semaforu. Říká, že na červenou se musí ihned zastavit, počkat na zelenou a pak se rychle rozjet. Panebože, zač nás trestáš v podobě tohohle člověka!

Na ostrově Biak

Naše éro na Biak už má půl hodiny sekeru. Takže z okénka sledujeme, jak právě přistála Trigana z Wameny a z ní vystoupili Jahoda, Colombo a Ostravák spisovatel. Ale to už startujeme. Za necelou hodinu přistáváme na Biaku.

V království čaje a orchidejí   

Postřehy z cestování po Jižní Americe 1

Výlet do Jižní Ameriky jsme plánovali celkem dlouho. Vzhledem k omezenému počtu volných dní (oba již nejsme studenti) jsme byli nuceni pečlivě zvážit a naplánovat každý den. Věděli jsme, že bychom při jedné cestě rádi najednou navštívili Argentinu, Uruguay, Chile i Ohňovou zemi, a proto jsme si na internetu a v průvodci Lonely Planet zjistili veškeré dostupné informace o místech, které stojí za to navštívit (památky, přírodní úkazy atp.) včetně jízdních řádů autobusů a místních leteckých společností.

Postřehy z cestování po Jižní Americe 2

Uruguay je placatá zemička s luxusními přímořskými letovisky a jednoduchými, chudými domečky ve vnitrozemí.

Postřehy z cestování po Jižní Americe 3

Po návratu do Argentiny jsme se vydali ihned nočním přesunem do vinařské oblasti zvané Mendózav západní části země. Volíme strategii ubytovávat se v hostelech blízko nádraží, abychom se nemuseli zbytečně tahat s batohy.

Postřehy z cestování po Jižní Americe 4

Noční přejezd narušený celní kontrolou na argentinsko-chilských hranicích jsme zakončili v malém přístavním městečku Valparaíso. V průvodci se tvrdí, že je to příjemné “rajské městečko” na břehu Tichého oceánu. Ve skutečnosti je to však špinavé, nehezké, všudypřítomnými odpadky silně zapáchající město, které už dávno není to, co bývalo.

Postřehy z cestování po Jižní Americe 5

Trasu s PA (Chile) do Ushuaii (Argentina) v Ohňové zemi jezdí několik autobusových společností (Tecni Austral, Pacheco, Bus Sur aj.). Některé jezdí každý sudý den v týdnu, jiné každý lichý. Cesta trvá 12 - x hodin, většinou se jezdí přes den, to proto, že cesty nejsou udržované, osvětlené a bývá pravidlem, že ve vyjetých kolejích někde zapadnete jezdí několik autobusových společností (Tecni Austral, Pacheco, Bus Sur aj.).

Postřehy z cestování po Jižní Americe

Mým celoživotním zážitkem se stal zpáteční let zřejmě již odepsaným rádoby letadýlkem společnosti LADE (národní aerolinky). Proč byla ceny letenky tak nízká, jsme pochopili vzápětí.

Marocké mediny

V Maroku jsme strávili 17 dní v druhé půli dubna, kdy je Maroko krásné zelené, v horách bílo a je vám spíše zima než vedro. Půjčili jsme si auto na 6 dní, a tak toho viděli i za tak krátkou dobu relativně hodně. Celý výlet nás vyšel asi na 11 tisíc Kč bez letenky.