Bolivie: Rozdíly v komunikaci a pracovní morálce

Stejně je i mé pracovní prostředí. Slovo stres tu neznají, spíš pověstné “maňana,” kterému se Evropan rychle a rád přizpůsobí (aspoň tomu tak bylo v mém případě). Když se něco může udělat zítra, proč by se to mělo udělat dnes? Pracovní doba začíná v devět, do práce všichni vcházejí s úsměvem, hlučně se zdraví a vtipkují. Často na účet ostatních kolegů, čemuž se všichni dohromady smějí.

Kolem jedenácté se všichni, co jsou zrovna v kanceláři, sejdou na kafi či čaji a popovídají si. Opět nechybí vtipy a vzájemné popichování. Šéf nazývá své zaměstnance tlusťochy a lenochy, přičemž si to nikdo nebere osobně. Kdyby u nás, neřkuli v USA, řekl šéf své sekretářce, že je tlustá, přinejmenším by se urazila nebo rozbrečela (to u nás) nebo by ho zažalovala (to v USA). O sexuálních narážkách ani nemluvě. Nikdo to ale neřeší. Všichni se baví.

O půl jedné se zavře kancelář a začíná dvouhodinová siesta. Ze začátku to pro mě bylo pro dost těžké, nicméně zvykla jsem si rychle. Na přesnost návratu nikdo moc nehledí, takže ze dvou hodin jsou klidně i tři. Když je šéf zrovna v kanceláři a vidí opozdilce přicházet, okomentuje to slovy “Jdeš pozdě,” na což se dá hledat výmluva nebo stačí jen říct “Já vím” a je to vyřešeno. V pět se servíruje další káva. Každý zaměstnanec má přidělený den, kdy servíruje ostatním. Opět všichni přestanou pracovat, sejdou se, povídají a vtipkují. Dotyčný zaměstnanec umyje všechny hrníčky a všichni se vrátí do práce.

Tak uběhne den. Je pravda, že člověk tady stráví v práci většinu dne cca od 9 – 19 hodin. A nutno také poznamenat, že ve většině firem se pracuje i v sobotu. Na soukromý život tedy moc času nezbývá. Toto je moje osobní zkušenost s bolívijskou pracovní morálkou. Nechci ale generalizovat, zkušenost jiných lidí může být rozdílná.