Ať už v Evropě na kole nebo na treku po horách, nebo v nějaké exotické zemi za mořem, nikdy nevím, kdy se zase naskytne příležitost se normálně osprchovat (o teplé vodě se ani nebudu zmiňovat) nebo si dojít na záchod někde, kde je to jakžtakž čisté.
Má to ale i svoje výhody. V Praze skoro denně přemýšlím, co si vezmu na sebe, abych vypadala k světu, nakupuju šampóny a kondicionéry, aby měly moje vlasy „ještě větší objem“, a krémy, abych neměla suchou pleť. Na cestách tohle všechno odpadá. Všechny ty hadry a serepetičky by se mi do baťohu nevešly.
Právě jsem se vrátila po pěti měsících z Afriky. Tři měsíce jsem učila na střední škole Masuku na zambijském venkově a další dva cestovala po Zambii, Tanzánii a Keni. V Masuku nebyla tekoucí voda, museli jsme ji nosit 200 až 500 metrů v kanystrech ze studny (podle toho, která pumpa byla zrovna v provozu), na „koupel“, jak tam tomu vznešeně říkají, musel člověku stačit jeden menší lavór. Záchod byl suchý a turecký a v noci se tam muselo s baterkou. I když to byl ve srovnání s domovem velký rozdíl, vůbec mi to nevadilo. Zvykla jsem si hrozně rychle. V Zambii nemají skoro nikde zrcadla (ve většině domácností na něj ani v koupelně nenarazíte), takže po nějakých „krásných a lesklých vlasech“ nebo něčem podobném jsem ani nevzdechla.
Před cestou jsem se trochu bála, jak to bude s pitnou vodou. Jako mzungu (bílý, Evropan) nejsem připravená na africké bakterie a prvoky a z vody bych mohla snadno chytnout něco, proti čemu jsou místní imunní. V Africe (nebo alespoň v zemích, kde jsem cestovala já) je ale všude k dostání chlór na desinfekci vody na pití. Pokud jste tedy na nějakém místě delší dobu, je nejsnazší koupit si plastový kýbl a v něm vodu chlorovat. Není to skoro cítit. Na cestách jsem potom pila pouze vodu balenou.
Jsou jen dvě věci osobní hygieny, které jsem si do Afriky musela dovézt a bez kterých bych se neobešla. První je zubní nit. Ta se v Africe shání těžko. Používala jsem ji téměř pokaždé, když jsem jedla maso a v období manga byla naprosto nepostradatelná, protože toto ovoce má spoustu vláken, která se vám vždy dostanou mezi zuby.
Dobrou pomůckou je menstruační kalíšek
Tou druhou je menstruační kalíšek. Tak před třemi lety, když jsem ještě tuhle věcičku neznala, bych si s sebou do Afriky vezla balík svých oblíbených vložek a tampónů (značka, která mi vyhovovala, by se v Africe rozhodně nedala sehnat) a předem bych se děsila, jak se v tom horku budu během „svých dnů“ pařit ve vložkách, nebo přemýšlet, jak si na latrýně co nejhygieničtěji zastrčit tampón. Muži to mají v tomhle ohledu při cestování mnohem jednodušší…… Tentokrát jsem ani já nemusela nic řešit. Do baťohu jsem strčila malý silikonový kalíšek a bylo. Ptáte se co to je? Podívejte se na www.kalisek.cz a pořiďte si ho taky. Je to totiž věc, která vám usnadní ty dny nejen při cestování. A navíc, z každého prodaného kalíšku jde 10 korun na školné pro Nody, jednu z mých studentek v Masuku.