Když jsme přijeli do Zambie, byli jsme zvědaví, jak chutná nshima a dali jsme si ji hned k prvnímu obědu, co jsme v Lusace měli. To jsme ji ještě jedli nožem a vidličkou..... Každý, koho potkáme, se nás ptá, jestli nám nshima chutná a když řekneme, že jo, jsou viditelně potěšení. Lidi tady jedí nshimu dvakrát denně. Každý den k obědu a k večeři a někdo dokonce i k snídani. My jsme si to nedovedli představit, nshima nám na poprvé chutnala (je to něco jako polenta), ale že bychom jednu přílohu, byť sebelepší, jedli každý den dvakrát?
Uvařit nshimu je umění. V Zambii se to ale učí děti už od malička. Holčičky si hrají venku na vaření, většinou jen s listím a hlínou, předvádí, že vaří nshimu. Někdy dostanou od maminky kukuřičnou mouku a uvaří si nshimu doopravdy. Děti ve věku čtvrté třídy začínají vařit pro rodiče a dělají to dokud bydlí doma. Snažila jsem se to naučit, ale mistr rozhodně nejsem. Největší fuška je správně míchat.
Zde je recept:
Kukuřičná mouka “mealie meal” vmícháme do horké, ale ještě ne vroucí, vody v poměru 1 díl mouky, 3 díly vody (obr. 1). Na zkoušku je lepší začít s malým objemem. Mícháme dokud směs nepřijde k varu, pak necháme vařit 15 min pod pokličkou. Potom přidáváme za stálého míchání postupně další mouku (obr. 2), dokud kaše nedosáhne požadované hustoty (obr. 3 ). Pak necháme kaši minutu dusit pod pokličkou a další 4 minuty vaříme a mícháme (obr. 4 – 6). Někdo má radši nshimu řidší a lepkavější, někdo hustší. Počítejte každopádně s tím, že než bude nshima hotová, bude vás ruka od míchání pořádně bolet.
Hotová nshima se servíruje tradiční servírovací lžící (7,8). Někde ji nacpou do misek a z misek vyklápí ve formě takových kopečků.
Nshima se jí zásadně rukama. Na talíř si dáte jeden kus, z něho pak ulamujete v ruce vytvarujete kuličku, do kuličky uděláte důlek a do něj seberete zeleninu nebo maso (9,10).
Nshima - anglicky, Nsima – v tonze