HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Jede se k etiopským Mursiům

Jede se k etiopským Mursiům


Cestovatelka Saša Ryvolová popisuje své intenzivní setkání s kmenem Mursiů v knize „Tváře v prachu Etiopie“.



 

 

Oblast kýžených kmenů je asi devadesát kilometrů odtud, což ve zdejším terénu obnáší cca tři hodiny cesty. Kolem jedenácté skutečně vjíždíme do kraje Mursi - Bodi. První příslušníky klanu potkáváme už na odbočce ze silnice a pořizujeme první snímky. Po poledni vjíždíme do Mursi Hana. Je to středisková obec a náš řidič se docela urazil, když jsem pravila, jaká že je to pěkná vesnice!

 

Obyvatelstvo je smíšené. Ne snad rasově, ale co do vývojového stádia. Tady trička s emblémy fotbalových klubů, šortky a pár slůvek anglicky - o kus dál na návsi pod stromem už "praváci" - slušivé sukénky z kozí kůže, kalabaše, hliněné džbány. Bodiové jsou hodně fotogeničtí a i když nás taky občas trochu oštipují, je to v podstatě příjemné. Vybereš si objekt, nafotíš, zaplatíš. Obzvlášť mladé maminy s miminky u prsu jsou vděčný materiál. Usmívají se - nejen, že jsou rády, že si vydělají nějakou tu birrku, ale jsou i hrdé, že jsme si vybrali zrovna jejich dítě - když je přece jasně ze všech nejpěknější!!!

 

Na závěr tahá Dan z klobouku překvápko - je tu hospoda! Tedy tradiční - pravá etiopská! Lavice v kulaté tmavé chýši, indžara, špagety. A pivo! Studené!

 

Den se tentokrát vyvíjí dost utěšeně. Po obědě pokračujeme do oblasti Murle (Murule) za kočovnými Mursáky - tihle byli přece jenom dost ochočení... Jediní ze všech jsou stále ještě kočovníci – stěhují se se stády tak, jak se nabízí pastva pro dobytek.

 

Jejich ženy si v mládí prořezávají spodní ret a vkládají si do něj čím dál tím větší keramické talířky - mohou mít až 17 centimetrů v průměru a skoro půl centimetru tloušťky! Kupodivu jsou překvapivě lehké.Tedy ty talířky! Ty největší krasavice si kvůli tomu musí vyrazit spodní přední zuby, aby talířek dobře "sedl". Je takříkajíc vyndavací a zas tam dací, a když se vyjme, protažený spodní ret visí dolů jako prasklá galuska od závodního bicyklu. Luzný to pohled! Už jsme je viděli na snímcích předchozích cestovatelů a rozhodně se na setkání s nimi dost těšíme, i když se říká, že právě tenhle kmen pohostinností a laskavostí zrovna neoplývá.

Nejvyssi UV filtr

 

V obležení Mursiů

Jedeme asi hodinu, když Dan zdánlivě bezdůvodně odbočí vpravo od cesty pod velký strom. Zatroubí - a už se sbíhají! Protože jsou Mursi v podstatě nomádi, svoje vesnice staví dost hala-bala. Vždyť je to stejně jenom na chvíli. Až dobytek spase trávu, postěhují se zase dál. Proto jejich chýše z dálky (ale vlastně i zblízka) vypadají jako náhodně navrstvené kupy roští.

 

Abych pravdu řekla, zrovna v Haile Woha jsem vlastně žádnou vesnici neviděla. Než jsme stačili vystoupit z auta, byl pod stromem kolem nás takový dav, že jsme se nemohli pohnout prakticky ani na krok. V okamžiku to tu vypadá jako v mraveništi. Mursiů je kolem osmdesáti - ženy s talířky, muži s puškami, děti. Všichni křičí, tísní se kolem nás, sahají na nás. Ale ne tak, jako v Mursi Hana. Pojem "útěková vzdálenost" tady prostě nic neznamená. Tady člověka sevře úzká opičí ruka jako do kleští a vleče ho s sebou. V některých případech musí zasáhnout scout. Nejenže má pušku, ale i uniformu a tím pádem respekt.

Na druhou stranu, když už se člověk rozhodne a vybere si, ostatní respektují tvoje právo a nechají mu prostor. Je to hodně silný zážitek. Holky s talířky a jizvami, kluci s puškami. Lastury ve vlasech, korálky, řev a nahá těla v přímém kontaktu.

 

Vašek leze na střechu auta, aby udělal celkový záběr. To by bylo samozřejmě skvělé, ale na druhou stranu je to velký risk. Davová scéna se nedá zaplatit - a to oni moc dobře vědí! Zdvihá se taková vlna odporu, že i kurážný velitel expedice opouští pozice. Je nutno uklidnit rozvášněný dav, který žádá za celkový pohled tisíc birrů. Scout i řidič jsou poněkud nervózní. Dan Vaška dost autoritativně peskuje. Přece nám říkal, co nemáme dělat! Mursáci prý pro ránu (nejlíp z kanónu či z pušky) nejdou daleko.

 

Chvíli to vypadá dost nahnutě - nakonec Vašek vymanévruje ze situace tím, že dva největší křiklouny staví po mém boku, honem nás fotí a honem oba honoruje. Ulamuju hrot napětí pokusem o vtip - natahuju ruku a po jejich způsobu žádám : "Two birr, two birr!". Smích je nejlepší lékař. Nicméně exotiky bylo už dost, naše zásoba jednobirrových bankovek se značně ztenčila a návrat do kempu se jeví jako dobrý nápad.

Vyjmuty talirek

Snad to není bilharzie …

V podvečer se věnujeme doplňování deníků, praní a koupeli v řece. Že je kalná, by tolik nevadilo, ale tím pádem nevíme, co že za potvory nám to okusuje nohy, což je poněkud zneklidňující. No vážně. Když jsem se plaše zmínila Vaškovi, že mne něco "oťukává", nijak zvlášť ho to nezaujalo - pouze podotkl, že dotyčný měl začít podstatně dřív. To ovšem ještě stál na břehu! Ať to bylo, co to bylo, něžně nám to žužlalo prsty u nohou, nárty a paty - a byl to docela zvláštní pocit. Přitom domorodky se tady chvíli před námi koupaly dost dlouho a rozhodně v pohodě. Na krokodýla to bylo malé, na bilharzii velké – tak snad jenom nějaká ta rybička?

Vaříme opět těstoviny z Dobrého hrnce Mr. Magi, tentokrát se šunkou, a zbytek večera trávíme razantní diskusí na téma jak upravit itinerář s ohledem na průjezdnost silnic. Co se týče Dana, ten má zjevně jediný zájem - aby to bylo co nejsnazší a nemusel spát v autě.


Když se ukládáme ke spánku, náš scout uléhá rovněž. Má sice parádní safari uniformu a kulovnici jako na mamuta, jinak je ale místní – pěkně se položí na bok, pod hlavu si podstrčí tradiční dřevěnou stoličku kere – a už nás hlídá..!

Poučení

Každý z kmenů v okolí řeky Omo má své specifické zvyky a především způsoby zdobení. Korálky takové a onaké, bederní roušky nebo úplná nahota, rákosové sukničky nebo hřebík v bradě. Nesporně nejatraktivnější jsou ale „talířky“. Žádné talířky to vlastně ve skutečnosti nejsou – jen plochá hliněná kolečka, většinou glazovaná, občas s otvorem uprostřed nebo ve tvaru podkovy, vždycky ale velká, převeliká.

Původně prý tento zvyk vznikl jako obrana před lovci otroků – mursijské a surmské ženy bývaly na trhu velice žádané pro svou skromnost a sílu – takhle zohyzděné je už pak nikdo nechtěl! Teprve později se staly odznakem krásy. Čím větší talířek, tím větší krasavice. Dívky si prořezávají spodní ret někdy kolem 12-14 let a vytahují si ho, co nejvíc je možné. Naopak když se žena stane vdovou, ret si na znamení smutku uřízne, aby se už nikdy nemohla parádit. Dlužno říci, že ten druhý extrém jsme nikdy neviděli – že by tady muži neumírali?

Knihu můžete objednat u autorky na http://www.hicsuntleones.info


18.12.2006, Saša Ryvolová


Diskuse


fujj !! ale chudáci :( :'(
28. 08. 2012, 19:08:13

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Žádná hora není dost vysoká, žádné údolí není dost hluboké...