HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Ďáblovy zuby

Ďáblovy zuby

Kniha novinářky Susan Caseyové vypráví o její vášni pro velké bílé žraloky, o náročném výzkumu vedeném nadšenci i o pohnutých osudech vzácných bílých dravců.



Susan Caseyová, žurnalistka, editorka Time Inc. a kreativní ředitelka časopisu Outside, navštívila Farallonské ostrovy v Tichém oceánu, u nichž se každé září shromažďuje velká skupina velkých bílých žraloků, nejosamělejších mořských predátorů. Špatně přístupné ostrovy s mimořádně drsným klimatem jsou velmi přísně spravovanou přírodní rezervací, kde nejsou žádní hosté vítáni. Caseyové se však podařilo na „Ďáblovy zuby“, jak jsou Farallonské ostrovy také nazývány, proniknout.

Seznámila se s jedinými dlouhodobějšími obyvateli ostrovů, přírodovědci Scotem Andersonem a Peterem Pylem, kteří studují život bílých žraloků víc než patnáct let. První setkání se žraloky tváří v tvář Caseyovou uhranulo natolik, že se rozhodla na Farallony za každou cenu vrátit a prožít ve společnosti vědců a především bílých monster co možná nejdelší dobu. Vznikla tak kniha s příběhem plným nebezpečí, vědeckými informacemi o ostrově, vědcích a především velkých bílých žralocích.

Ukázka

Jak jsme zahnuli za Sugarloaf, uviděli jsme ze všeho nejdřív množství racků a pak i samotné tělo v karmínově rudé skvrně, která byla nejvýraznější barvou na míle daleko. Všechny ostatní barvy tlumila mlha a ocelově šedé světlo z oblohy. Peter zajel se člunem až skoro vedle toho bezhlavého tuleně, zařadil neutrál a sáhl po kameře na tyči. Já jsem zápasila s druhou kamerou, moc mi to nešlo, a chvíli jsem omylem natáčela podšívku své bundy. Jednou rukou jsem křečovitě svírala zábradlí člunu a druhá se mi tak třásla, že byla téměř nepoužitelná. Neměla jsem Maintop Bay ráda. Vířil jako nějaká zlomyslná pračka a skaliska byla nepříjemně blízko.

Okamžitě se vedle nás vynořil žralok. Byl to ten největší, jakého jsem kdy viděla, na délku měl aspoň šestnáct stop a široký byl jako maringotka. Každý detail té scény mi drásal nervy: hrozivé moře, velikost toho žraloka, rudá krev i pořádně agresivní tlupa racků, kteří nám řvali nad hlavou. Poprvé mi došlo, jak snadno by se člověk mohl při žraločím útoku dostat ze člunu do moře. Peter střídavě filmoval a odskakoval ke konzole, aby odplul dál od skalisek, kam nás vlny mezitím zaháněly. Žralok vytrhl z tulení mrtvoly pořádný flák masa a ponořil se, takže jsme měli pár vteřin na to, abychom se dali trochu dohromady, ale v příští vteřině se vynořil znovu a zdálo se, že ho náš člun pěkně rozčiluje. Tloukl do jeho boku ocasem a celé nás zmáčel. Tuleň byl teď roztrhaný na tři části a každá z nich začínala odplouvat jiným směrem.

„Hlídej, jestli se někde neobjeví další žraloci,“ řekl Peter. Stál na okraji člunu a hleděl do hlubiny. Já se také ohnula přes okraj a pokoušela se v temné vodě rozeznat nějaké obrysy nebo stíny. „Tamhle!“ vykřikl Peter a ukázal směrem ke mně. Kolem nás se přehnalo nějaké mohutné tělo a já zaměřovala kameru. Žralok vystřelil k hladině, chňapl čelistmi po jednom kusu tuleně a pak připlul blíž ke člunu. Byl to nejostřejší, nejdetailnější pohled do tváře velkého bílého žraloka, jaký se mi kdy naskytl. Viděla jsem zblízka jeho hlavu jak z jiného světa a bílý spodek jeho nadmutého krku. V tu chvíli jsem měla pocit, že se čas zastavil. Už jsem bílých žraloků viděla nejmíň tucet, ale pořád ještě cítím naprostý úžas, kdykoli se pod námi některý z nich vynoří. Tento úžas je pokaždé stejně velký, jako když to bylo poprvé, nezmenšil se ani o kousek. Spíš rostl.

 

Knihu Susan Caseyové můžete vyhrát v pravidelné týdenní soutěži Hedvábné stezky. Vydalo ji nakladatelství Jota.


08.07.2007, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Miluji letiště. Rád se koukám skrz okna na odlétající letadla. Rád bych prožil takové dobrodružství jako Tom Hanks ve filmu Terminál