HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Kubánská náruč otevřená turistům

Kubánská náruč otevřená turistům


Přátelé Zdeněk Hrabica a Ladislav Stránský jsou autory knihy Kuba neznámá a objevovaná (Co Kolumbus netušil?), která v roce 2004 vyšla v nakladatelství Akcent. Nejde o pouhý cestopis. Autoři nabízejí historický kontext a zajímavě vykreslují obraz moderní Kuby.



 

Dobrý den Kubo! Buenos dias Cuba!

Oslavovaná země, země proklínaná, země vytoužená, milovaná i nenáviděná, vyzdvihovaná i pomlouvaná, nazývaná Ostrovem svobody i Žalářem strachu. Země kolonizovaná a osvobozovaná. Považovaná za nešťastnou zemi se spokojenými lidmi. Většina Kubánců se s Kubou zcela identifikuje.

Na kritiku Fidela Castra, na jakou je našinec zvyklý z propagandy a ideologie, mohou Kubánci reagovat velmi citlivě. Kubánci stejně jako obyvatelé i jiných zemí Latinské Ameriky jsou velmi hrdí a sebevědomí lidé a jakoukoliv pohanu své země většinou berou značně osobně. Přímočarost často vnímají jako urážku a je lepší se na Kubě ve styku s lidmi chovat diplomaticky. Není to konečně pravidlo, kterým bychom se měli řídit jenom při návštěvě Kuby. (…)

Turisté se opět vrátili na Kubu

Nyní na prahu třetího tisíciletí je tato perla, největší ostrov Velkých Antil se subtropickým podnebím, objevována ročně více než 2 miliony zahraničních turistů (v roce 2002), kteří na ostrov přijíždějí především na dovolenou a za odpočinkem. Tento nástup rozmachu turistiky v zemi se neobešel z počátku bez obtíží, chyběly větší zkušenosti ze smíšené ekonomiky, bankovnictví i dostatečného počtu jazykově znalých odborníků.

Dříve byl tento ostrov doménou turistů z USA, a to hlavně z nejbohatších vrs­tev, kteří sem jezdili nejenom za odpočinkem, ale i za léčením. Prý na Kubě byli nejlepší stomatologové a také skvělí lékaři gynekologové. Hodně z toho zůstalo dodneška a vznikly i některé další obory, mající světovou úroveň. O tom jsme se měli možnost mnohokrát přesvědčit. K nim patří léčení kostních infekcí pomocí přípravku vyrobeného z propolisu, medu a aromatických květních extraktů. Dnes je tento lék běžně používán i ve Francii, Belgii, Itálii a v dalších evropských ze­mích. Kuba exportuje léky a zdravotní zařízení, lékařské přístroje, očkovací látky do mnoha zemí tzv. třetího světa.

Stále více turistů dnes přijíždí na ostrov za oblíbenými vodními sporty, od rybaření až po windsurfing.

Ostrov má téměř tisíc kilometrů pobřeží Atlantského oceánu. Sami na sobě jsme několikrát poznali, že během jednoho slunečného dne se lze na Kubě vykou­pat ve třech mořských vodách – v Atlantickém oceánu, v Karibském moři či v Mexickém zálivu. Přitažlivé je však i vnitrozemí, kubánské hory a přírodní par­ky. Třeba takové pohoří Sierra Maestra, poznávání téměř 8 tisíců druhů rostlin, jednoho tisíce druhů zvířat a ryb, vodopádů a orchideária je nezapomenutelným prožitkem. Typickým představitelem rostlinné říše na Kubě je palma královská, v určitých obměnách se vyskytuje ve 22 druzích. Dnes je chráněnou rostlinou. Je součástí státního emblému. Typickým krásným a košatým stromem je ceiba, vzác­nou dřevinou je eben.

V posledních letech vznikly na Kubě nové jachetní přístavy, z nichž vyplouvají motorové čluny na rybářské a výletní plavby. Národní parky poskytují síť pěších turistických cest. Při zhlédnutí přírodních krás v orchideáriu Soroa člověk pocho­pí, proč právě sem rádi jezdí na svatební cestu například novomanželské páry z Holandska. Vždyť toto prostředí připomíná opravdový ráj. Čeká na moderní Evy a Adamy.

(…)

Lov mečouna

Nemohli jsme si nechat ujít příležitost lovu mečouna. Poprvé to bylo v roce 1991 a poštěstilo se nám to i v dalších letech, pokaždé na počátku května poblíž havanského nábřeží Malecon. Právě v tuto dobu se tu objevují velké ryby. Mezi nimi vyniká především rychlý a obratný mečoun. Je dravý a mrštný.

Usedli jsme společně s kubánskými rybáři Pedrem a Reném do speciálně upraveného člunu se silným motorem, který s námi projížděl křížem krážem hlubokou zátoku s naho­zenými návnadami a hledal a hledal. Náhle záběr, na háku opatřeném silným ocelo­vým návazcem bylo zřetelně vidět zaseknutí mohutné ryby. Došlo k urputnému boji. Mečoun se střídavě objevoval na hladině a znovu se potápěl. Bojoval o svůj život. Tato dravá ryba je dodneška symbolem soutěže v jejím lovu, nazvané na počest Ernesta Hemingwaye, jenž soutěž vyhlásil. Sám velký spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu, lovec, rybář a světák, zde ulovil skutečně kapitální kus už v roce 1961.

Kdo četl román – esej „Stařec a moře“, za který Hemingway dostal Nobelovu cenu za literaturu, ten ví, že inspirací ke knize mu byly právě rybářské zážitky z Cojímaru u Havany. Skutečný stařec se jmenoval Anselmo. Hemingway každoročně na tuto soutěž v lovu ryb zval i tehdejšího kubánského premiéra Fidela Castra. Ten v roce 1960 chytil pět ryb o celkové váze 286 liber, zatímco spisovatel měl špatný den a nedostal 15. května 1960 ani jednu.

I námi sledovaný boj kubánských rybářů s mečounem skončil po neustálém křižování lodi vytažením úlovku na palubu a triumfálním návratem do přístavu ve východní části Havany. Stejně tak ale mohou rybáři zapřáhnout na nahozenou návnadu i velikého modravého a velmi nebezpečného žraloka nebo také rejnoka, který má rozpětí i několik metrů, nebo dravou či hltavou barracudu a jiné mořské potvory. (…)

Je libo langustu?

Po Austrálii je Kuba druhým největším vývozcem langust na světě. Dávno jsme toužili vyplout s rybářskou lodí na lov tuňáků, krevet a langust. Bylo to v přístavu Caibarién, kam rybáři přivážejí tuny úlovků. Po úzkostlivém istění jdou roztříděné langusty na export. Nejprve se ochlazují na – 15 stupňů C, potom se tři hodiny zamrazují na – 50 stupňů C nakonec se hermeticky balí do polyetylénu při teplotě – 25 stupňů C. Přibližně 90 % kubánských langust se konzumuje ve Francii.

Poznali jsme nejenom zajímavosti lovu langust, ale dozvěděli jsme se, jak se upravují na rožni například s čerstvým ananasem. Opravdovou pochoutkou je langusta v chilli omáčce. Z poměrně velkého mořského živočicha se konzumuje pouze ocas, vážící několik dekagramů. Ale co tak si dát langustu s pravou kubánskou kávou?

Jedna z nabídek: nakrájíme 300 g masa z langusty na malé kostky. Okořeníme je černým kořením, posolíme, přidáme citrónovou šťávu ze zeleného citronu. K tomu přidáme 100 g žampionů, které pokrájíme na plátky. Všechno prudce opražíme. Pak odstavíme z ohně. Potom smícháme maso se 150 g bešamelové omáčky, do níž vmícháme malé mocca velmi silné kávy. Směsí naplníme prázdné lastury. Káva dodává jídlu delikátní aromatickou chuť. Přiznáme se, že na lodi jsme ochutnali i patřičně okořeněné syrové langusty a zapili je rumem.

Země, která nás sblížila

Před více než třemi desetiletími jsme se my dva, tenkrát muži spíše mladí než středního věku, v této zemi poznali. Leccos jsme v ní mohli tenkrát a potom mnohokrát později až dodneška na vlastní oči spatřit, na vlastní uši uslyšet a vlast­ním dechem pocítit. Byli jsme okouzleni bělostnými plážemi, vysokými palmami a vlnami. Oblíbili jsme si barevné, muzikální a poetické přátele. Mohli jsme po­znat milé kubánské děti a místní krasavice.

Jeden z nás tenkrát nechal v této kouzelné zemi své mladé srdce a spojil pak nadlouho svůj život s kubánskou dívkou Secundinou Anabelou Suárez Rodriguez v celoživotním manželství. Dali život dceři a synovi. To všechno bolestně přeruši-la až Secundina nedávná smrt. Tento vztah jednoho z nás natrvalo připoutal k jazyku, národu, kultuře, umění, sportu, ke všem rozmanitostem a zvláštnostem daleké a divukrásné země.

Druhému Kuba poskytla a poskytuje po četném putování světem s novinářským blokem a fotoaparátem srovnání s jinými etnickými skupinami, existujícími na zeměkouli. Dodneška trvá přátelství s pozdějším černošským diplomatem Regi­naldem a havanským karikaturistou Pedrem, brilantně kreslícím rodeo s býkem.

Nikdy nás oba dva, autory těchto řádků, nic nerozdělilo v lásce a v sympatiích k tomuto zcela výjimečnému ostrovu a jeho lidu, obyvatel tak rozdílných a neopa­kovatelných kořenů. Ke Kubě a k jejímu barevnému lidu necítíme žádnou zášť, jako to konečně činí každý, kdo se řadí k pokrokové části světa a nezastává křivé stanovisko umělého ovlivňování historie a jejich pochodů.

Nikdy jsme nebyli, nejsme a ani nepatříme ke stoupencům nekritického pohle­du na poměry v zemi, která se proklamuje jako rozvojová „tropická“ socialistic­ká země s mnoha specifickými zvláštnostmi vývoje, překonávající a potýkající se s blokádou a nejrůznějšími projevy izolace, jimž musela přizpůsobovat veškerý život. Vládnoucí kubánští představitelé ji označují za zemi, jež se chce vyvarovat chyb, kterých se dopustily jiné státy tohoto typu. Do štítu svého konání si dávají boj za svobodu, nezávislost a suverenitu.

Toto je úryvek z knihy „Kuba neznámá a objevovaná“ od Zdeňka Hrabicy a Ladislava Stránského, kterou vydalo nakladatelství Akcent (www.vydavatelstviakcent.cz ).


17.06.2007, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Tak přesně tenhle hotel už je zavřený. Ale ukážu vám jiný!