HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

V rytmu Afriky

V rytmu Afriky

Kniha Lucie Kinkorové a Petra Drbohlava vypráví o sedmiměsíční cestě tří mladých cestovatelů, kteří s batohy na zádech projeli Afriku. Jeli s nízkým rozpočtem tak, jak si po své zemi může dovolit cestovat běžný Afričan.



Kapitola: Karibuni, wazungu (vítejte, bílí lidé)

To, co tě žere, je v tvých šatech.
(Svahilské přísloví)

Máme takový malý, ale podstatný komunikační problém. Všechny potřebné fráze se nám vybavují v teď již naprosto nepotřebné portugalštině a my bezradně listujeme svahilskou konverzací. Pokud něco přeslabikujeme, nerozumíme odpovědi. Ta recepční si nedělá legraci, ona prostě neumí anglicky. A nejen ona. Prodavači v krámkách i obsluha v restauraci, všichni, které jsme zatím v hraničním městě Mtwara potkali, na nás mluví pouze svahilsky.

"Jak vám mohu pomoci?" znenadání nás anglicky oslovuje starší pojišťovací agent, když vidí, jak se neúspěšně snažíme zjistit, zda a co mají k jídlu v maličké jídelně vedle hotelu. Za jeho asistence a s pomocí svahilské konverzace se nám daří rozšifrovat celý jídelní lístek psaný křídou na černé tabuli. Naším tanzanským hitem se hned stává horké sladké (a super tučné) mléko, indické placky čapátí a mléčný čaj. Zato andázi a všechny podobné druhy smaženého těsta - tanzanská národní pochoutka - nás nechávají chladnými.

"Tanzanie je mnohem bohatší než Mozambik," sdělujeme naše první dojmy příjemnému pojišťovákovi. "Ale tady jste na jihu, tady je konec světa, počkejte až uvidíte, jak se žije na severu!" slibuje nám nad lahví piva Safari.

"Uzungú, uzungúúú - bělošííí, bělošííí," pokřikují na nás děti na ulicích a piští, skotačí a dovádějí, aby na sebe upozornily. Příchod tří uzungu - bělochů dokáže rozvířit poklidnou atmosféru nejedné tanzanské vesnice. Dospělí si nás většinou nevšímají. Občas se na nás někdo usměje a pozdraví: "Karibuni, wazungu - vítejte, bílí lidé." Když s někým prohodíme větu ve svahilštině, melodické a jednoduché řeči, která se mezi milými Tanzanci na venkově "učí úplně sama", všichni se potěšeně a pobaveně rozesmějí. "Slyšeli jste? Voni říkali to a to svahilsky," pokřikují hned na sousedy ti, se kterými jsme se bavili.

A dny v Tanzanii pomalu plynou. Příjemní lidé, levný hotýlek v každé vesnici, hustá síť veřejné dopravy, hezká příroda, zvlášť hory, podmanivá atmosféra pobřeží ovlivněného arabskou a indickou kulturou, žádný stres...

Knihu vydalo nakladatelství Jota.


22.07.2007, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Naučte se neočekávat. Neočekávaní je skělé umění. Jakmile již nežijete zčekávaní, žijete v nové dimenzi. STE VOLNÍ.....