HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

POSLEDNÍ DISKUSE

Zapomenuté výpravy

Zapomenuté výpravy

Jména jako Richard Konkolský, Jiří Vrožina či Jan Daněk možná neznáte, i když patří k našim významným cestovatelům. Zapomenuté výpravy znovu ožívají v poutavém vyprávění československých cestovatelských legend.



 

Reportáže o výpravách československých občanů do nejrůznějších zemí světa, které byly ve své době výjimečné, ale které už dnes zavál čas. ZAPOMENUTÉ VÝPRAVY jsou unikátní tím, že ještě žije převážná část účastníků expedic a může podat svědectví. Myšlenky a poznání moudrých cestovatelů zaniknou jejich skonem jednou provždy! Proto je snad i naší POVINNOSTÍ zachovat jejich svědectví o lidech své doby v tištěné podobě. Proč vlastně lidé jezdí na expedice? Jací lidé na expedice jezdí? Jaké jsou jejich osudy? Co tam hledají? Co tam prožívají? Co si tím dokazují? Jaké otázky si kladou tady a tam? Jaké jsou odpovědi a jaký je praktický přínos pro ně samotné, jaký pro veřejnost jejich národa či celosvětový? Jaká jsou svědectví o dané zemi, lidech a tamních mravech? Jak se proměňují národy a země v čase? A jak se proměnili oni sami? Jaké byly jejich tužby a přání? Jaká následná životní realita? Kam došla ta, která země od doby expedice po dnešek - Je člověk opravdu „lepší“…? Jak obstává styl života středoevropanů v porovnání s domorodci? Měli by se oni učit od nás, anebo spíše my od nich……a co?

Divoký tanec v peřejích Indu

Divoký tanec v peřejích Indu

(Prvosjezdy himalájských toků)

… Výprava dorazila do Gilgitu, prvního záchytného místa v Pákistánu, kde se mělo rozhodnout o úspěchu či zmaru celé akce. Vodáci věděli o zákazu pohybu jakékoliv expedice, a tak se vydávali za sportovní rybáře.

Nekonečné dny čekali na náhodu, která by je pustila na řeku v „honosném“ hotelu Jubilee a věnovali se rybařině. Pak dostali spásný a pro našince nepochopitelný nápad – nechat se zatknout! Rozhodli se, že si najmou džíp a vyrazí alespoň na malých kajacích na řeku Gilgit, která už sice byla sjeta, ale sportovní výkon to byl stále vysoký. Jaromír Štětina na plavbu ve své knize vzpomíná: „Radovali jsme se z řeky jako malí kluci a po tvářích nám stékaly slzy štěstí – byli jsme dojatí. Plavili jsme se dolů tokem sedm dní a začínali být nervózní, že si nás nikdo nevšímá, až najednou se nám nad hlavami objevila tmavá burácející obluda – helikoptéra jejího veličenstva!“

Po dojetí úseku řeky se členové výpravy vrátili zpátky do Gilgitu a v podvečer za nimi přišel do restaurace chlap v místní beranici a představil se jako Ghulám Muhammad Baig, zástupce šéfa policie lokální vlády prince Alí Ahmada Jána. Okamžitě je „odhalil“ a na rovinu jim řekl, že nejsou žádní rybáři, ale vodáci, a chtěl vědět, jaký je skutečný záměr jejich cesty! To však bylo přesně to, čeho chtěli docílit – aby si jich všimli státní úředníci a nejlépe ti z nejvyšších míst! Hráli vabank! Výsledkem návštěvy policejního úředníka bylo pozvání na večeři přímo k jeho Veličenstvu princi Alí Ahmadu Jánovi!

Štětina na to setkání vzpomíná:

„Dveře vzadu skříply a vešel muž v uniformě. Byl v pracovním – khaki košile s krátkými rukávy a plátěné kalhoty se služebním opaskem. Bylo mu tak třicet až čtyřicet se sklonem ke tloustnutí a vysokým střihem vlasů. „Ača, ača,“ řekl na znamení nejvyšší spokojenosti. „Jak se Vám daří?“ „Díky excelence,“ odvětil Sláma, „velice si vážíme vašeho pozvání.“ Usadil nás do křesel a zeptal se, co si dáme k pití, automaticky přitom sáhnul do skříňky, vytáhnul načatou láhev Johny Walkera a postavil ji před nás na stoleček. Sláma nezaváhal a vytáhnul naši láhev stejné značky, kterou jsme měli pro prince připravenou jako úplatek, a postavil ji vedle té první. Tak si tam „Honzové“ pochodovali vedle sebe a všichni jsme včetně prince jak na povel propadli záchvatu smíchu! Audience začala uspokojivě ….“

Na audienci se výprava konečně dozvěděla, proč se nesmí do údolí řeky Indus. Číňané totiž rozšiřovali v údolí dálnici – známou Karakoram Highway – a vláda v Islámábádu si nepřála, aby byli při práci vyrušováni. Situace byla za těchto podmínek naprosto bezvýchodná a nálada týmu na bodu mrazu. Za dvě stě padesát tisíc se projet do Pákistánu a zpět byla „frajeřina“! Princ Ján si ještě nechal ukázat Štěrbovu forku lodi s naší Matyldou III a chtěl o ní informace. Viditelně ho zaujala. Po audienci je pobočník jeho výsosti odvezl do hotelu a výprava začala balit na cestu zpět. Alespoň to si v první chvíli mysleli.

Ráno se však situace radikálně změnila. Před desátou zaskřípěl stěrk před hotelem a před ním zastavilo policejní auto a odvezlo je všechny na policejní stanici. Tam už seděl v čele stolu princ a Štětina ve své knize popisuje následující řeč:

„Ača, ača, jak jste se vyspali?“, zamumlal dobrácky. „Díval jsem se na předpisy, které upravují pohyb cizinců a skutečně je tam striktní zákaz, aby se pohybovali po silnici v úseku Béšam Kálou a Gilgitem. A to je přitom úsek, který Vás zajímá, že ano pánové? Po Karakoram Highway tedy nesmíte, ale ať se dívám, jak se dívám, v předpisu není ani slovo o tom, že by se do údolí nesmělo na lodi!“

V tu chvíli bylo jasné, že princi dělá ohromnou radost obcházení nařízení vládního departementu! Měli vyhráno! Neuvěřitelné se stalo skutkem a oni se stali prvními cizinci po několika letech, kteří se do té oblasti dostali! Bylo ještě nutné vyčkat, až se vrátí Deputy Commissioner, který jediný mohl vystavit povolení ke vstupu do údolí a pak už bylo možné začít stavět naši Matyldu III.

 

Knihu Zapomenuté výpravy vydalo nakladatelství Jota.

 

obálka knihy Zapomenuté výpravy


26.08.2007, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Když mi nejde o život, není to dovolená!