HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Endurance - Neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice

Endurance - Neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice

Strhující drama ztroskotanců, kteří se odmítli vzdát a neúspěšnou expedici proměnili po sedmnácti měsících utrpení v triumf vůle a hrdinství. A to vše v neúprosném ledovém království Antarktidy a s vybavením z počátku dvacátého století.



Britská výzkumná loď Endurance zamrzla v lednu 1915 v ledových polích antarktického Weddellova moře, po deseti měsících ji ledové kry rozdrtily. Ernest Shackleton a jeho posádka 27 mužů zůstali 850 mil od nejbližší základny. Nastal čas tvrdých zkoušek a utrpení...

Brilantně napsaná kniha novináře Alfreda Lansinga je uznávaná jako naprosto úplný popis osudné plavby Endurance. Toto ohromující vyprávění o přežití Shackletona a všech jeho mužů více než rok na ledem pokrytých antarktických mořích, označil časopis Time za „definici hrdinství“.

Příběh v r. 2000 zfilmoval George Butler pod názvem „The Endurance: Shackleton's Legendary Antarctic Expedition“ a tento dokument byl s velkým úspěchem uveden v americké síti IMAX.

Český překlad vychází v nakladatelství DharmaGaia u příležitosti Mezinárodního polárního roku a je věnován všem mizejícím ledovcům.

Endurance zamrzlá v krách

Část I - Kapitola 1

Příkaz opustit loď byl vydán v 17 hodin. Většina mužů však žádný příkaz nepotřebovala, neboť v tu chvíli již každý věděl, že s lodí je konec a že přišel okamžik vzdát se snahy o její záchranu. Nikdo neprojevoval strach či obavy. Muži nepřetržitě bojovali po tři dny a boj prohráli. Přijali svou porážku téměř s lhostejností. Byli prostě příliš unavení, než aby se zajímali.

Frank Wild, zástupce velitele, postupoval přes pokroucenou palubu do kajut posádky. Tam na dolních palandách leželi dva námořníci Walter How a William Bakewell. Oba byli na pokraji svých sil z téměř třídenní práce u pump; přesto však nebyli schopni usnout. Rušil je zvuk, který loď vyluzovala.

Byla drcena. Ne celá najednou, ale pomalu, kousek po kousku. Uvízla mezi ledem, a nyní ji drtil tlak desítek milionů tun ledu, který se pohyboval proti sobě. A jak umírala, naříkala v agonii. Její konstrukce a podlahy, obrovské trámy, ze kterých byla postavena – některé měly na šířku skoro stopu - skřípěly, jak se smrtící tlak zvětšoval. A když už nemohly to napětí vydržet, praskly se zvukem, jaký vydá vybuchující mina.

Mnoho břeven z kajut námořníku bylo zničeno již dříve během dne a paluba se zvedala, pohybovala se pomalu nahoru a dolů, jak tlak přicházel a ustával.

Wild nahlédl do kajuty. Tiše promluvil. „Odchází, chlapci. Myslím, že je čas dostat se pryč.“ How a Bakewell se zvedli ze svých paland, popadli dva povlaky na polštáře, kam si uložili nějaké osobní věci, a následovali Wilda zpět nahoru na palubu.

Poté šel Wild dolů, do malé lodní strojovny. Kerr, druhý inženýr, stál u žebříku a čekal. S ním byl Rickerson, hlavní inženýr. Strávili tady v podpalubí skoro celých dvaasedmdesát hodin a udržovali páru v kotlích, která poháněla pumpy v jednotlivých místnostech. I když neviděli led v pohybu, oba si během těchto hodin uvědomovali, co s lodí dělá. Její boky - ačkoliv na většině míst byly až 2 stopy silné - se pod tímto obrovským tlakem opakovaně prohýbaly dovnitř o 6 palců. Současně s tím byly ocelové pláty podlahy stlačovány k sobě a v místech, kde se dotýkaly jejich hrany, vydávaly skřípavý zvuk. Pak se zkroutily nahoru a znenadání se jeden dostal nad druhý, což bylo doprovázeno ostrým kovovým zvukem.

Wild se nezdržel dlouho. „Uhaste ohně,“ řekl. „Odchází.“ Kerr vypadal klidně.

Wild se vydal na záď k šachtě s lodním šroubem. McNeish, starý lodní tesař, a námořník McLeod, zde usilovně vycpávali natrhanými kusy prostěradel vodotěsnou kajutu, kterou den předtím postavil McNeish. Stloukl ji, aby zastavila proud vody přicházející do lodi trhlinou v zadním vazu a u kormidla, kterou zde prorazil led. Voda teď však dosahovala skoro až k plátům podlahy a přibývala rychleji, než byla vodotěsná komora schopna udržet, a rychleji, než ji pumpy stačily odčerpat z lodi. Kdykoliv tlak na chvíli ustal, bylo slyšet zvuk valící se vody, která postupně naplňovala nákladní prostor.

...............

Rozdrcená Endurance

Část IV - Kapitola 1

Prvních několik minut bylo nejdůležitějších - a byly nesnesitelné. Veslaři se snažili zabírat vždy zároveň, ale byli těžkopádní a dávno již vyšli z praxe. Brzdil je také jejich vlastní strach. Kolem plující led bránil veslům v pohybu a vyhnout se srážkám s ním bylo nemožné. Muži v každém člunu se mačkali na přídi a snažili se odstrkovat větší kusy ledu, většina z nich však byla těžší než čluny.    

Zvýšené boky Jamese Cairda a Dudley Dockera byly další překážkou. Kvůli nim byla sedátka příliš nízko pro správné veslování, a i když pod sebou čtyři veslaři měli krabice se zásobami, bylo to stále nepříjemné.

Sáně připoutané k zádi Dudley Dockera neustále narážely a zasekávaly se o kusy ledu a po několika minutách je Worsley vztekle odříznul.

Přestože se je žárlivé ruce ledu snažily zadržet, postupovali ke svému velkému překvapení vpřed. S každou další délkou člunu, kterou uplavali, se zdálo, že led ustupuje. Bylo obtížné říci, jestli se otevíral nebo jestli unikali před ledem, který obklopoval „Tábor trpělivosti“. V každém případě bylo štěstí v tu chvíli na jejich straně.

Zatažená obloha se hemžila kroužícími ptáky. Bylo zde na tisíce holubů kapských, rybáků obecných, stříbřitě šedých buřňáků a buřňáků sněžných. Ptáci vytvářeli tak hustá hejna, že jejich trus doslova bombardoval čluny a donutil muže u vesel mít skloněné hlavy. Velryby byly také všude. Plavaly na všech stranách, někdy až hrozivě blízko - zvláště kosatky.

U kormidla Jamese Cairda byl Shackleton. Nastavil kurs nejvíce na severovýchod, jak to jen led dovolil. Následoval jej Worsley s Dudley Dockerem, pak Hudson ve Stancomb Willsovi. Zvuk jejich hlasů pokřikujících „zabrat... zabrat... zabrat...“ se mísil s křikem ptáků nad jejich hlavami a se zvedáním ledu. S každým záběrem se veslaři dostávali více do rytmu.

Během 15 minut se „Tábor trpělivosti“ za zádí ztratil ve změti ledu. Ale teď už na něm nezáleželo. Ta od sazí umouněná kra, která byla téměř čtyři měsíce jejich vězením - a na které znali tak dobře každé místo, tak jako znají vězňové každou škvíru své cely; kra, kterou začali opovrhovat, ale za jejíž záchranu se tak často modlili - patřila nyní minulosti. Byli ve člunech... skutečně ve člunech a pouze na tom záleželo. Nemysleli ani na „Tábor trpělivosti“ a ani na čas. Existovala pouze přítomnost, a to znamenalo veslovat... dostat se pryč... uniknout.

Během 30 minut se dostali do míst, kde byl led velmi otevřený, a ve 14:30 byli od „Tábora trpělivosti“ míli daleko. Už by jej znovu nenašli, i kdyby chtěli. Jejich kurs je unášel k vysokému ledovci s plochým vrcholkem, který hrozivě narážel na vodu pod vlivem severozápadního vzdouvání. Vlny se tříštily o jeho ledově modré stěny a voda vystřikovala do výšky 60 stop.

Když pluli kolem jedné z jeho stěn, zaregistrovali hluboký chraptivý zvuk, který rychle sílil. Když se ohlédli na pravobok, uviděli lávovitý proud rozvířeného ledu, nejméně 2 stopy vysokého a širokého jako malá řeka, jak se na ně valí z východojihovýchodu. Nacházeli se v místě, kde se setkávaly protijdoucí proudy přílivu a odlivu. Výsledný proud vyvěrající ze dna oceánu zachytil masu ledu a hnal ji vpřed rychlostí asi 3 uzly.

Chvíli na to zírali a nemohli uvěřit. Pak Shackleton stočil příď Jamese Cairda na levobok a zakřičel na posádku dalších dvou člunů, aby ho následovali. Veslaři se zapřeli o nohy a zabrali celou silou od valícího se ledu. Led je však neustále doháněl. Veslaři se obrátili směrem k zádi a dívali se na led, který se vypínal do výšky jejich očí. Ti, kteří neveslovali, popoháněli veslaře tak, že jim počítali do rytmu a přitom dupali nohama. Dudley Docker byl nejtěžší a nejhůře se v něm veslovalo a led jej dvakrát téměř dostihl, ale člunu se pokaždé podařilo o vlásek uniknout.

Po 15 minutách, když začaly muže u vesel opouštět síly, vypadalo to, že se rozbouřený proud vyrovná. O pět minut později se zdálo, že ztrácí svou intenzitu a zanedlouho zmizel tak záhadně, jako se objevil.

.............

Knihu Endurance - Neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice vydalo nakladatelství DharmaGaia.

Obálka knihy


02.09.2007, Redakce


Diskuse


kitty
kitty
Kniha je opravdu vynikající. Do té doby mě nijak arktické oblasti a výpravy nezajímaly, ale po přečtení jsem byl celý nadšený.
02. 09. 2007, 12:23:03
Taky jsem četl - jedním slovem - perfektní. Chystám se "teprve" na druhé čtení. Škoda jen, že není pevná vazba, kniha si ji jistě zaslouží!
22. 10. 2007, 15:24:22
Honza
Honza
tak to je sila, ja se na ty kry snad budu muset jednou podivat. A knihu si koupim.
04. 09. 2007, 13:54:57
Seremed
Seremed
cetl jsem 3*, prectu i poctvrte...uchvatne
21. 10. 2007, 11:16:00
Nejúžasnější příběh, který znám. Četla jsem už 4x a rozodně ne naposledy. když mám pocit, že jsem na dně a nemůžu dál, vzpomenu si na nezlomnou vůli Sira Sheckeltona a najednou jsou mé problémy úplně nanicovaté. Poklad mojí " dobrodružné " knihovničky. Proč knihu nikdo znovu nevydá?
14. 06. 2015, 15:35:32
Hanka
Hanka

Můžete mi někdo poradit, jak si mohu knihu přečíst ??? Na netu ji nemohu najit, ani vytistenou ani jinak :( DIky

14. 03. 2016, 16:10:07
Tom
Tom

Půjčit v knihovně. Např. Mahenova v Brně.

02. 10. 2017, 12:30:29

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Úsmevu rozumejú na celom svete.