HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Divoká srdce v ústecké zoo

Divoká srdce v ústecké zoo

Fotografická kniha Divoká srdce Petra Slavíka zblízka představuje zvířata, která se narodila v zajetí, ale jejich srdce stále divoce tlučou. Seznamte se se zvířaty z ústecké zoo. O knihu budeme na Hedvábné stezce v sobotu soutěžit.



Tato kniha vznikala téměř čtyři roky a není jen výrazem úcty ke zvířatům, ale také vůči lidem, kteří jim svou každodenní péčí kompenzují život na svobodě. Díky jejich práci často přežívají druhy, které by v přírodě vyhynuly, a někdy se je i podaří zasadit zpět do přírody.

Každé zvíře stejně jako člověk má svůj jedinečný příběh. Osudy zvířat ze zoo jsou někdy dost dramatické. V knize najdete několik unikátních historek, které se k některým zvířatům z ústecké zoologické zahrady pojí. Například gepardice Jane už zase běhá díky umělému kyčelnímu kloubu a může se jím chlubit jako jediný gepard na světě! Delhi měla jako první uměle oplodněná slonice v Evropě přivézt na svět potomka. To se bohužel nepovedlo, ale odborníci nevylučují další pokus. A jiný příběh vám poodhalí, proč se medvědu malajskému Imrovi přezdívá Kájínek.

Lemur kata

Úryvek z knihy: Jak jsem potkal Jane

Setkání první

Zahrada má v zimních měsících zvláštní půvab. Máte pocit, že tu někde bydlí ticho. Vítr honí spadané listí po prázdných cestách a těch pár návštěvníků vyžene mlhavý soumrak před čtvrtou hodinou. Byl konec října, šedivý studený den, kdy je nejlépe sedět doma u čaje. Toulal jsem se po zahradě a nasával klid podvečera, který mám tak rád. Došel jsem k malému dvorku, poblíž nového slonince. Naklonil jsem se přes zábradlí, abych lépe viděl do prostoru pod sebou. To byla chvíle, kdy jsem prvně uviděl Jane. Nepřipomínala hrdou královnu afrických plání. Viděl jsem tvora, který se ploužil podél zdi a napadal na zadní nohu. Každý pohyb jí zjevně působil bolest. Těžce ulehla na bok, otočila ke mně hlavu s těma nádhernýma očima a obnažila špičáky. To byla má první fotka Jane.

Setkání druhé

U tohoto setkání Jane vlastně vůbec nebyla, přestože v něm hrála hlavní roli. „Koncert pro nejlepší kočku na světě“ byl oslavou úspěšné operace kyčelního kloubu, která ji zachránila před utracením i poděkováním lidem, kteří se na projektu podíleli. Na závěr programu se dražilo šest Janiných portrétů. Díky skvělému výkonu moderátora Petra Novotného a dobrým srdcím dražitelů se na stavbu nového gepardince podařilo získat úžasných čtyřicetsedm tisíc korun. Jane byla královnou večera.

Setkání třetí

„Nechceš se podívat k Jane do výběhu?“ zeptal se mě Roman Nešetřil a šklebil se jak pavián, protože věděl, jak moc to pro mě znamená. „Tak já se zeptám Věrky, co si o tom myslí. Jane nemá chlapy moc v lásce.“ nečekal na mou odpověď. Znal ji. Můj přiblble nadšený výraz nešel přehlédnout.

 

Pár dní po našem rozhovoru jsem vstupoval do výběhu. Kráska s černými tečkami stála pár metrů ode mne. „To není bubák, to je hodnej strejda!“ zaznělo na mou adresu a Jane se šla přesvědčit. Přičichla k objektivu. Moc ji nezajímal. Vrhla se k Romanovi a nadšeně mu lízala vousy. Opřel jsem se o kmen, který tvořil součást výběhu a tiše záviděl. Jane vyskočila na ležící kmen topolu. Pomalu zamířila ke mně a tehdy jsem udělal svou největší chybu v kontaktu s velkou kočkou. Nechal jsem si odkrytá záda. Prošla těsně za mnou. Její tělo se o mě otřelo…

Setkání čtvrté

V bývalém domku pro mravenečníky ležela Jane s vyholenou srstí. Reoperace kyčle jí do života vnesla další bolest. Zvedla hlavu, pomalu, unaveně. Viděla Romana a začala příst. Nikdy nepřestala lidem věřit.

Setkání páté

Potkával jsem se s Jane během práce na této knize častokrát. Smál jsem se jejím kočičím naschválům, když jsem ji chtěl vyfotit a ona se schovávala nebo utíkala. Naposledy jsem ji viděl na jejích pátých narozeninách. Dostala balóny na hraní. Stejná Jane, která před pár lety připomínala stín, se v prostorném travnatém výběhu radostně rozběhla za jedním z míčů…

Odpočinek

Petr Slavík

Fotografuje zvířata v divočině. Cestuje po celém světě, jen aby zachytil nespoutanou krásu divoké přírody, které na Zemi rapidně ubývá. „Fotograf divočiny je lovec. Místo zbraní nosí fotoaparát a vyčkává. Bohužel ani to nezaručuje dobrý snímek. K tomu všemu je zapotřebí pořádný kus štěstí,“ říká Petr Slavík.

Výzvou je pro něj ale i focení v zoologické zahradě, které mu umožňuje být se zvířaty v přímém kontaktu, což v divočině samozřejmě nelze.

Petr Slavík organizuje mnoho akcí a výstav, které často mají charitativní náplň. A výtěžek obvykle putuje k obyvatelům ústecké zoo, k nimž má Petr Slavík vřelý vztah. A jak sám říká: „Člověk, který dostává, musí umět vracet.“

Kniha Divoká srdce

Kniha je k dostání v knihkupectvích za 499,-Kč.

 

Petr Slavík bude přednášet o národních parcích Indie na Cestovatelském festivalu v Praze, který se koná ve dnech 10. - 11. listopadu 2007 v KD Ládví. Program festivalu najdete na www.setkanicestovatelu.cz.


21.10.2007, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Kdo nepřežil jízdu tuktukem, nikdy nežil!