Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

POSLEDNÍ DISKUSE

Jižní Amerikou přes stolové hory do Bolívie

Jižní Amerikou přes stolové hory do Bolívie

Jižní Amerika je neodolatelná. Znovu a znovu láká a přitahuje. Lze tu žít dobrodružné a bezprostřední zážitky ze setkání se zlatokopy, hledači diamantů, brazilskými kovboji, andskými indiány, českými krajany či s dědici tajemného jezuitského státu na území bolivijské Amazonie.



Cestopis Martina Mykisky vychází z osmiměsíčního putování, které čtenáře zavede do strhující divoké přírody venezuelských stolových hor, brazilské Amazonie, bolivijských pralesů či velehor a mezi temperamentní obyvatele Venezuely, Brazílie a Bolívie. Dobrodružné a bezprostřední zážitky ze setkání se zlatokopy, hledači diamantů, brazilskými kovboji, andskými indiány, českými krajany či s dědici tajemného jezuitského státu na území bolivijské Amazonie doplňuje ženský pohled Barbory, která se mu stala věrnou a odvážnou partnerkou na jeho nejdelší cestě po Jižní Americe.

Kniha má 172 stran textu a 80 stran barevných fotografií. V textu je vloženo na 120 černobílých fotografií a 25 kresbiček.

Ukázka z knihy - Stopem napříč Amazonií

(z 1500 km dlouhého průjezdu amazonskými pralesy)

(MARTIN) Dosud projel naším směrem jediný kamion se třemi lidmi v kabině, prošli kolem dva lidi a projeli dva muži na jednom kole. Ale jsme rádi, že jsme tady, dost bylo Rurópolisu. A to přesto, že nás obtěžují ty tiplice.

Odešel jsem do nedaleké samoty požádat o vodu. Poměrně přívětivý kluk v hamace na verandě nás ihned pozval, ať si jdeme sednout k němu do stínu a ptal se, proč tam trčíme na slunci. Když jsem mu vysvětlil, že bychom neradi, aby nám něco ujelo, jen mávl rukou, abychom se nestrachovali. Prý cokoliv pojede, uslyšíme zdaleka. A pak stačí od stavení na řidiče mávnout a on už prý zastaví. Tak jsme pozvání přijali. Tiplic bylo pod střechou o řád méně a lavička příjemnější než škvára.

Dozvěděli jsme se, že mládenec dřív bydlel v Itajtubá, ale tam je moc rušno a hodně se tam krade. Teď je tady u strýce. Co tu dělá, nevysvětlil. Když jsme si vyměnili základní informace, zmlkli jsme. Nejevil nejmenší známky aktivity, kromě občasného škrábání štípanců od tiplic a pohupování v hamace.

Otevřenými dveřmi je vidět do pokoje, kde má pečlivě vyrovnané hromady desek. Hoch nás ujišťuje, že má i gramofon, a opět se oddává své siestě. Tak jsme tam tak klidně seděli a „meditovali". Já třeba o tom, jak tady poslouchá ty desky? Vždyť přes den nejde elektřina. Desky si může pustit leda večer, když zapne agregát. To ale zase pro řev motoru nemůže poslouchat ty desky!

Nevyřešil jsem to. Objevil se náklaďák, dokonce jel naším směrem. Vyrazili jsme k silnici - a doufám, že jsme rychlým pohybem nezpůsobili nikomu žaludeční vředy či jinou újmu na zdraví takovým spěchem, jistě největším za několik posledních dní či týdnů. Spěch byl samozřejmě zbytečný, bylo to přesně tak, jak řekl kluk. Řidič bez vzrušení přibrzdil a my si s ním rychle dohodli přesun o dalších 30 km. Hm, tak nám to ubývá - do cíle na druhé straně pralesů zbývá nějakých 2000 km...

Vůz byl „dobytčák", uhnízdili jsme se na trámech nad prostorem pro dobytek a užívali si špičkové vyhlídkové jízdy. Až do okamžiku, kdy náklaďák sjel z cesty a nějací muži se sombrery na hlavách, kovbojové jak vystřižení z westernu, nahnali z koralů na korbu pod nás pět bujných býčků. Rohy divokých krav se míhají necelých čtyřicet centimetrů od našich zadnic.

Po obědě vjíždíme do opravdu divokého úseku. Nefalšované amazonské pralesy lemují cestu z obou stran anebo je od „magistrály" dělí jen úzký pruh paseky, za níž prales začíná. Cesta se kroutí mezi nekonečnými vršky, přejíždíme několik hodně provizorních mostíků přes potoky. Na jednom - tvoří ho jen dvě obří, nahoře trochu sražené klády - auto dokonce přidržujeme, aby po šikmém, vlhkém a bahnem pokrytém povrchu nesklouzlo dolů. Tudy asi mnoho velkých vozů, jež by nás vytáhly, neprojíždí... Kolikrát jsme během odpoledne zapadli do bláta, ani nepočítám, nejméně třikrát nebo čtyřikrát musejí všichni pasažéři dolů a zatlačit, předtím ale auto pořádně vyhrabat a vyprostit, případně podkládanými kameny a klacky podložit kolo nebo zprůjezdnit nejhorší úseky.

Kilometry a kilometry pralesů. Auto je jediným ostrůvkem člověčího společenství na obrovské neosídlené ploše. Asi i tohle stmeluje posádku tří brazilských tuláků, pěti kovbojů a dvou návštěvníků z Evropy, natřásajících se společně na korbě.

Kovbojové se rozhodli naučit nás portugalsky. Ukazují na různé předměty a říkají nám jejich názvy ve svém jazyce a chtějí po nás název v češtině. Některým slovům se pak dlouho smějí. Zejména, když ze mě vytáhli několik nadávek a ty pak vesele vykřikovali do pustiny pralesa. Cesta v uvolněné atmosféře ubíhá velmi příjemně.

Už za tmy stavíme před ospalým zájezdním hostincem, dokonale ztraceným v divočině. Kovbojové se zcela automaticky nahrnuli k barovému pultu a po chvíli se vesele vracejí s lahví kořalky v ruce.

K jejich údivu vytahujeme vařič a vaříme pro všechny kafe. Upozorňujeme ale, že nemáme cukr. Kovbojové hned odněkud donášejí celé dvoukilové balení, které nám s veselými plamínky v očích předávají. Prý si ho máme vzít s sebou na další cestu (dvě kila cukru pro dvě osoby). Vzápětí ale označují naše kafe za horkou vodu a vaří se druhá várka. Výsledkem je mok silný a sladký, že se až nedá pít, ale kovbojové jsou spokojeni.

(BARČA) Kluci popíjejí nějakou kořalku a pokuřují, ale Chagas - jejich předák v oranžové vestě a jednoznačně nejpřemýšlivější z nich - má chuť na hlubší konverzaci, a tak si pokoušíme verbálně i neverbálně sdělit co nejvíc o našich odlišných světech. Pak znenadání vytáhne Chagas ze svého pytle sbírku básní. Prý nás na nich chce naučit další várku portugalštiny. Za jeho pomoci překládáme pár slok. Až se divím, jak to jde.

U některých slok jsou napsaná dívčí jména.

„To mám pro jistotu, abych se nespletl a nenapsal stejné holce něco dvakrát," sděluje důvěrně Chagas s tím, že když balí holku, opíše ji z notně ošoupané knížečky nějakou básničku...

Pak dodává, že měl v Itajtubá holku, ale že ho nechala. V Brazílii je prý těžké nějakou hezkou slušnou holku najít, a tak chce jet s námi do Bolívie.

Ukázka z knihy - Hudebníci ze Santa Anny (2006)

Do Santa Anny se dostávám chvíli před soumrakem. Kouzelná atmosféra vesnice člověka okamžitě pohltí. Z bývalých misií se zachovaným jezuitským kostelem je v Bolívii tou nejzapadlejší. Prostorné náměstí je zarostlé vysokou trávou a porůznu roztroušenými letitými stromy. Křížem krážem vedou vyšlapané stezičky. Když se blížím ke kostelu, rychle se smráká a jasná obloha se zbarvuje dožluta. Z budovy kostela na mne cosi dýchlo - rozložitá symetrická střecha skrývá skromný, ale roztomilý svatostánek s jednoduchou, prostou výzdobou.

**

Od krásného jasného rána přicházejí  ke kostelu svátečně odění indiáni. Zejména indiánské babičky v bílých závojích přes hlavu a ramena působí tak jemně, panensky. Z kostela se ozývá hra na buben a jednoduchá, lehce falešná melodie na housle, která bude doprovázet většinu slavnosti. Tá-ta-ta-tá, tá-ta-ta-ta-ta-ta-ta-tá. Pochodový rytmus, pochycený kdovíkde. Z protější strany náměstí přichází zástup uniformovaných školáků. Před kostelem lidí stále přibývá.

Socha Panny Marie v blankytně modrém přehozu zatím stojí kousek od oltáře. Příchozí se u Madony křižují. Babičky v závojích stojí v lavicích se zapálenými svícemi. Mladý kněz slouží mši vroucně a uvolněně. Hudební doprovod nyní nevytváří čtyři postarší muži s bubny a houslemi, ale dobře sehraná skupina mladých, čistě oblečených a ve tvářích velmi šťastně se tvářících „dorostenců". Mezi nástroji nechybí housle, viola, z kúru se ozvaly i varhany.

Asi po hodině jsem se vrátil ke kostelíku... Ze zadní části fary ozývá hra na housle a já tam objevuji skupinu mládeže, jak pod vedením místního učitele nacvičuje barokní skladbu. Venku praží slunce, nad hlavou blankytně modrá obloha, kolem sytě zeleným trávníkem porostlé prostranství misie. A v prosté místnosti s nezasklenými okny, pod tabulí s nadepsanou stupnicí a nápisem „Mil veces" (tisíckrát), mladí muzikanti usilovně přehrávají pasáže staré houslové skladby. A z vedlejší místnosti se ozývá doslova „božský" zpěv. Nakoukl jsem i tam a výjev mi vyrazil dech.

Hrubě a už velmi dávno bílená místnost, holé stěny, oprýskaná školní tabule, v rohu opřené stařičké kolo. Na třech tvrdých dřevěných židlích sedí tři krásné mladé indiánské dívky v kraťasech a tričkách na ramínka. Před nimi na podobné sedačce jejich učitel. Děvčata drží partitury v rukou, učitel má stojánek na noty. V rukou má housle, kterými udává tóninu, a dívky opakují několik nádherných pasáží staré barokní skladby. Tato děvčata by mohla ihned směle vystoupit v Evropě na nějakém koncertu.

„Kriste, kri-i-i-i-i-i-ste," rozléhá se jasnými a jiskřivými hlasy místností. Pasáž, kterou procvičovali, byla samozřejmě delší, ale oni ji procvičovali k dokonalosti. Z učitele, kterého byste na ulici nerozeznali od obyčejného prostého strýce, jímž také nejspíš je, čiší jistota, že je ve svém oboru mistr. Kde se, proboha, tady uprostřed pralesa východní Bolívie berou učitelé hudby a takoví kvalitní interpreti?

Santa Anna mě dostala. Je čas pokračovat, ale mně se vůbec nechce opustit toto Bohem zapomenuté místo. Anebo Bohem vyvolené?

Knihu si můžete objednat přímo na stránkách autora.


11.11.2007, Katka Roudnická


Diskuse


bahnak
bahnak
jo jo, uz ji mam a tesim si jak si ji uziju jako kazdou Martinovu (ted i Bary) minulou knihu-jen tak dal,drzim palce a tesim se na druhy dil!
15. 11. 2007, 23:27:09
Ivo
Ivo
Prodávám jedny z posledních vytištěných exemplářů této knihy od Martina a Barbory Mykiskových. Přečetl jsem je obě za dvě noci, je to opravdu skvěle napsáno, nicméně do Jižní Ameriky se z rodinných důvodů nechystám, takže jsou oba zcela nové díly k prodeji ( v tištěné podobě jako knihy se už nedají sehnat): 1/Jižní Amerikou - přes Patagonii k Orinoku - 290 Kč 2/Jižní Amerikou - přes Stolové hory do Bolívie - 290 Kč s poštovným + 100 Kč vyjdu oba díly na 680Kč. Ale ty informace stojí za to. Nerad bych prodával jen jeden díl, proto pište, kdo máte zájem o oba najednou. Kontakt: Ivo - email: sahaj (zavináč) seznam.cz Tato informace je aktuální k 16.05.2013 a aktuální je až do dalšího záznamu zde. Pokud ty 2 knihy prodám, napíšu to sem do diskuze. S pozdravem - cestovatel Ivo, Ostrava :-)
17. 05. 2013, 01:20:48

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Žiji dnes, zítra být nemusí.