Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

POSLEDNÍ DISKUSE

Kniha Konga jako knižní hit roku 2008

Kniha Konga jako knižní hit roku 2008

Kniha Konga je tak výjimečnou publikací, že o ní nestačí číst jen jednou. Pokud ještě knížku nemáte, nechte se inspirovat poutavou recenzí, tentokrát od autora Topího Piguly.



Dnes už není problém vycestovat do nejexotičtější destinace, přičemž mnohý z „cestovatelů" má potřebu vydat popis své cesty. Mít svou knihu! Podle toho také řeka cestopisných titulů vypadá. Je široká, leč mělká. Kniha Konga naštěstí není klasickým cestopisem, dalším z přítoků do veletoku cestopisné literatury.

 

 

 

Rovných 30 kapitol, včetně bibliografie a rejstříku, je vměstnáno na 355 stran. Slovo „vměstnáno“ navozuje pocit stísněného prostoru, ale v případě Knihy Konga není nepatřičné. Oněch 30 kapitol je neuvěřitelným způsobem naplněno informacemi, které nemají v tak ucelené podobě v Česku obdoby. Autor, který v povodí řeky Kongo strávil část svého pracovního života (ostatně běžné jsou úryvky z jeho deníků), tu odhaluje spletitou historii všech Kong. Ať už se jedná o řeku Kongo a její přítoky, Demokratickou republiku Kongo (bývalý Zair) či republiku Kongo. Geografické i historické pokrytí je obrovské a důkladné, ale díky příjemně lehkému vypravěčskému stylu nepůsobí text mentorsky. Věta „nížinná pánev Konga leží výš než Petřín nebo Hradčany“ řekne víc, než kdyby byla uvedená přesná nadmořská výška. Autora recenze citovaná věta přiměla k tomu, aby si nadmořskou výšku některých částí Prahy zjistil. Velmi příjemná je i grafická stránka knihy. Barevné dvoustránkové či celostránkové fotografie V. Plešingera, R. Švaříčka, J. Šlégla jsou působivé samy o sobě, ale to, co knize dodává image prestižní publikace, jsou historické fotografie ukazující „temnou“ Afriku 19. a 20. století. Publikaci krášlí kresby „malíře tropů“ Jana Dungela spolu s kresbami soch a masek. Ty jsou vyvedeny jako grafický prvek pod textem, ovšem při čtení trochu rozptylují pozornost. Škoda jen, že v případě některých historických fotografií chybí autoři či zdroje. Každá kniha, ve které autor popisuje vlastní zážitky, poodhaluje pisatelovo nitro. „Když jsme projížděli ulicemi od přístavu k hotelu M´Bamou Palace, měl jsem příležitost podivit se nad tolerantností socialistického režimu, který nejenom že ponechal hlavnímu městu jméno po reprezentantu francouzského kolonialismu a nechal jeho sochu neporušenu stát nedaleko prezidentského paláce, ale nezměnil jméno jedné z důležitých hlavních ulic, jenž nese po abbém Augouardovi.“ Nabízí se logické srovnání s Československem a s Českou republikou, kde se přejmenovávání ulic stalo koloritem každé změny režimu. Ať už to byl komunistický puč roku 1948 nebo „poklidná“ revoluce roku 1989.

Přestože se jedná o knihu více než zdařilou, najdou se i tady „chyby“, byť v celkovém vyznění se jedná o maličkosti. Na straně 31 je řeka Kongo označena jako „druhá nejmocnější řeka světa“. Znamená to délku, či průtok? Za nejdelší řeky světa jsou označovány Amazonka a Nil, kterým šlape na paty čínská Žlutá řeka a Mississippi – Missouri. Průtok je údaj polemický, neboť ten v průběhu roku kolísá. To platí zejména u tropických řek, kde se střídá období dešťů s obdobím mírných či dokonce s absencí srážek. S největší pravděpodobností je tu míněno povodí (podle encyklopedie Wikipedia se v případě Konga opravdu jedná o druhé největší světové povodí s odvodňovanou plochou 3 680 000 kilometrů čtverečních). Trochu legračně vyznívá věta, že „žádný jiný veletok neprotíná oběma břehy rovník“. To by znamenalo, že ostatní řeky, ať už jsou označeny za veletoky či nikoli a tečou skrz rovník, jej protínají jen jedním břehem. Guaréza červená je v knize latinsky jmenovaná jako Colobus badius, což je synonymický název, správný je Procolobus badius, podobné je to v případě kočkodana obecného Chlorocebus aethiops, v knize udáván synonymem kočkodan zelený Cercopithecus aethiops. Jestli v knize něco chybí, je to prostý kousek tkalounu, jenž slouží jako záložka. Maličkost, která by leckoho potěšila.

Záběr knihy je ohromující: v části věnované konžským Pygmejům je mnoho etnograficky cenných postřehů, zajímavé jsou souvislosti historické, geologické, hydrografické. Právě fakta jsou největší devizou knihy. Tak ucelenou soustavu dějinných událostí, popisy výprav do „temné Afriky“, dat, jmen a čísel, to vše v příjemně čtivé formě, se na našem trhu v cestopisné literatuře neobjevila už hezkou řádku let. Bibliografie obsahuje 66 titulů a část z citované literatury je v češtině. Úvod recenze zmiňoval veletok v současnosti vydávané cestopisné literatury. Kniha Konga má na rozdíl od většiny titulů hloubku grafickou i obsahovou a vybroušenost jazykovou. Ta upřímně řečeno taky už taky není zcela běžným pravidlem.

Napsat klišé, že by „kniha neměla chybět v knihovničce žádného milovníka afrického kontinentu“ by bylo zbytečné, protože kdo zná Vladimíra Plešingera z jeho časopisecké či odborné publikační činnosti, ví, že jde za kvalitou. Ostatním nezbývá než doporučit, ať při návštěvě knihovny či knihkupectví pro jednou minou ostatní cestopisy a „cestopisy“ a vezmou do ruky Kongo od Plešingera. Pak ať se rozhodnou sami.

Knihu vydalo Nakladatelství JOTA. Můžete ji vyhrát na Hedvabnestezce.cz ve Velké letní soutěži, která končí 28.8.2008 nebo si zakoupit v našem e-shopu.


HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství" a „objeví pro sebe" nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.


24.08.2008, Topi Pigula


Diskuse


Díky za lichotivou recenzi! Samozřejmě se nedomnívám, že knížka nemá chybu, ale rád bych obhájil jedno své tvrzení, označené jako směšné. Říkám v něm, že Kongo je jediný veletok, protínající rovník oběma břehy, a to dokonce dvakrát. "Veletok" jako hydrologický pojem je velká sběrná řeka, ústící do moře. Některé jazyky (angličtina, španělština) pro tento typ řeky speciální výraz vůbec nemají, ale např. pro Francouze je rozdíl mezi "fleuve" (veletok) a "riviere" (řeka) zcela jednoznačný. Z tohoto hydrologického hlediska existují v rovníkové oblasti jen dva skutečné veletoky, Kongo a Amazonka. Amazonka teče na celé své délce po jižní polokouli a protne rovník až ve svém ústí, a to pouze svým levým (severním) břehem. O některých velkých přítocích Amazonky nebo Konga, protínajících rovník (Rio Negro, Japurá, Ubangi, Sangha)lze napsat, že "mají parametry veletoku", ale hydrologicky to veletoky nejsou. - Ještě o "mocnosti", rovněž zmíněné v recenzi. Tím, že povodí Amazonky i Konga jsou rozložena na obou stranách od rovníku, je ovlivněna nejen značná vodnost, nýbrž i malá kolísavost jejich průtoku (oč méně vody dodávají severní přítoky v sušší půli roku, probíhající na severní polokouli, o to více dodají ve stejné době přítoky z jihu, kde v téže době panuje deštivé období; a naopak). Kolísání průtoku řek s povodím okolo rovníku je podstatně nižší než u řek s povodím na jediné polokouli - severní nebo jižní. Napsat o nich, že jsou "mocné" je trochu vágní, ale jak mně, tak i několika mnou dotázaným lidem to u řeky či veletoku daleko spíš evokuje průtok než délku. Kongo je navíc úžasně "mocné" i svou silou na více než třech stech kilometrů dolního toku, kde má při své veliké vodnosti i takový spád, jaký obvykle mívají řeky jenom na horním toku, kde v nich teče mnohem méně vody. Teď si nevzpomínám, jestli jsem to někde v knížce napsal, ale je spočítáno, že energetický potenciál těchto tří set kilometrů je větší než u všech řek Spojených států dohromady. Závěrem prosím, aby to, co jsem napsal, nebylo chápáno jako replika dotčeného nebo uraženého autora; tak tomu není ani náhodou. Byl bych vděčný Hedvábné stezce i Topi Pigulovi za pozornost, věnovanou mé knížce, i kdyby na mě byli přísnější. Vladimír Plešinger
26. 08. 2008, 11:49:31
Karel WOLF
Karel WOLF
Velmi kvalitní recenze, chválím Topího! No a jak jsem se sem dostal? Hledal jsem přes google český název opice "Chlorocebus aethiops", kterou jsme viděli v Malawi.
29. 10. 2008, 11:22:08

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

This is special price for you. You are my first costumer today.