HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

POSLEDNÍ DISKUSE

Když "doma" bylo v Austrálii

Když

Podle autorky Blanky Svobodové je Austrálie ideálním místem pro ty, kteří hledají prostor. Přečtěte si o zemi, která se jí stala domovem a nabízí moře s korálovými útesy a fantastickými plážemi, hory, deštné pralesy, i pouště se solnými jezery!



„You are such a brave girl!" - „Jseš odvážná holka!", povídá mi pilot v kabině boeingu 777, v té době nejmodernějšího dopravního letadla na světě, když jsme si zrovna „plachtili" směrem na Kuala Lumpur v Malajsii. Svěřila jsem mu totiž, že letím až do Austrálie, sama a poprvé, a kromě školy zatím nemám zajištěné ani ubytování, ani práci. Ale já jsem to takhle nevnímala, prostě jsem si šla - tvrdohlavě - za svým snem.

Nápad napsat tuto knihu se zrodil na místě zvaném Batemans Bay (Batemanský záliv). Toto místo jsem zařadila mezi deset nej... svého cestování. Byl to náš padesátý den „on the road", měli jsme za sebou přes tisíce a tisíce kilometrů. Urazili jsme, dalo by se říci, půlkolečko celým kontinentem.

„Je to obrovská země. Ideální místo pro ty, kteří hledají prostor. Na své si tam ale přijde úplně každý: od moře s korálovými útesy a fantastickými plážemi, přes hory, deštné pralesy, až po pouště se solnými jezery atd. - to vše nabízí nádherná australská příroda."

Stejně pestrá by měla být i tato kniha. Na více než 170 stranách doplněných o 90 barevných fotografií bych se s Vámi autorka podělí o své zkušenosti se studiem, prací i australským životem jako takovým, které získala během patnáctiměsíčního pobytu v zemi „Čaroděje ze země Oz". Nebudou chybět ani „veselé historky z natáčení", vlastně z cestování.

Kniha je určena jak těm z Vás, kteří si chcete splnit svůj dávný sen a chystáte se ke klokanům..., těm, kteří už jste se tam podívali a máte chuť si nostalgicky zavzpomínat, ale zajímavá bude konečně i pro ty, kteří si „jenom" rádi přečtou o cizích zemích v teple svého domova.

Blanka Svobodová

(*1979)

Pochází z Ostravy, v současnosti žije a pracuje v Praze, ale po svých několika zahraničních pobytech - v Belgii, Francii, Tunisku a téměř dvou let strávených v Austrálii - říká sama o sobě, že se cítí jako globální člověk.

Procestovala přes třicítku zemí, nejdále se podívala do Francouzské Polynésie. Každá cesta byla ale podle ní v něčem výjimečná podle hesla „Nejdůležitější je cesta".

Nejlépe se cítí v pohybu, právě někde na cestě. Ráda se seznamuje s novými lidmi, jejich cizím jazykem, jinou kulturou, zvyky... Fotí, věnuje se tvůrčímu psaní, publikuje články v českých médiích, o cestování také přednáší. Kromě toho se cítí jako doma na letišti a kolem letadel, v oblasti letecké dopravy také v současnosti pracuje.

Jejím heslem je - pro Australany tolik typické - „No worries! - „Nedělej si s tím žádné starosti." a také, že život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale počtem okamžiků, které nám vzaly dech...

Ukázky

Přemýšlela jsem, čím to je. Jestli, když u nás se praví, že chlad jde od nohou, tak oni to mají naopak, protože jsou přece ti protinožci?

Každopádně v Austrálii je naopak spousta věcí. Chvilku mi to trvalo, než jsem si zvykla na „levý" svět. Mezitím mě málem přejelo několik aut, nalevo se chodí i po chodníku nebo na eskalátorech v metru a v obou dvou případech vás lidé předbíhají zprava. Nalevo jsou všechny vypínače na stěnách, naopak vodovodní kohoutky s teplou a studenou, voda ve výlevce se potom točí a odtéká taky obráceně, a stejně tak je tomu, když točíte s klíčem v zámku. Dokonce i v restauraci se prostírá nalevo. Ještěže alespoň ten příbor drží stejně jako my. Zkrátka ze začátku vám připadá, že je tam všechno vzhůru nohama.

Ještě dnes, když zavřu oči, se mi okamžitě vybaví jeden úsek cesty z Alice směrem ke čtyři sta kilometrů vzdálené Ayersově skále. Projížděli jsme až kýčovitě hezkou krajinou. Někdy se zpětně probírám kupou obrázků, které jsme tehdy v outbacku nafotili. Troufnu si tvrdit, že všechny jsou moc pěkné. Naopak, zkazit fotku v těchto místech musí být skoro umění. Podívejte se jenom na ty barvy: šedá silnice linoucí se napříč krajinou jako nějaký had, kolem červená půda a zelené nebo zelenohnědé, jakoby chundelaté stromy, které mi svým tvarem z dálky připomínaly kaktusy, a nad celou tou parádou se pne úžasně modré nebe.

„Hele ji, potvůrka jedna," objevila jsem první malou pijavičku na svém břiše a v klidu ji odtrhla. Zůstala po ní stopa - nepatrná krvavá skvrna. Potom ale začalo pršet, pořádný slejvák a pijavic přibývalo. Navíc jsme netušili, jak daleko v té chvíli můžeme být, a tak jsme se pro jistotu rozhodli, že téměř poběžíme. Poslední hodinu a půl do cíle jsme urazili ve slušném tempu. Kameny klouzaly, na cestičce se tvořily kaluže a pijavice se nám dostaly doslova pod kůži. Nepomohly ani dlouhé kalhoty nebo vysoké goretexové boty, které mají údajně vydržet skoro všechno. Až na pijavice. Zastavila jsem se, abych se podívala, jak na tom jsem, a z toho, co jsem spatřila, se mi udělalo lehce nevolno. Po mých botech se šplhaly desítky malých černých hádků, nejvíce se jich zakouslo do nohy v místě, kde končil okraj boty. Nasávaly a stávaly se čím dál většími. Raději jsem si to ale nechala pro sebe, ostatní na tom stejně nebyli o nic líp. Alespoň dokud nedorazíme do „záchranného tábora".

Promočení a fyzicky i psychicky docela vyčerpaní jsme přiběhli zpátky do výchozího bodu našeho výletu. Místní nám sice ihned půjčili dezinfekci, jinak se ale tvářili, na rozdíl od nás, úplně klidně. Zřejmě byli na něco podobného zvyklí. „Žádné strachy, to vám do zítřka přestane krvácet." Do zítřka?!

Když doma bylo v Austrálii

Knížku můžete zakoupit skrze náš nový e-shop.


HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství" a „objeví pro sebe" nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.


01.10.2008, Blanka Svobodová


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Kdo se mnou jede na Kiribati?