HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

POSLEDNÍ DISKUSE

Commandos - bič na Tálibán

Commandos - bič na Tálibán

Získali jsme dvě ukázky z chystané knihy Karla Patočky, ve které české vojenské jednotky speciálních sil bojují v hloubi Afghánistánu s Tálibánem, Al-Kaidou a drogovými kartely.



Přečtěte si o Afghánistánu z jiného pohledu, než na jaký jste na cestovatelském portálu zvyklí.

Volnou předlohou pro knihu, kterou vydá nakladatelství Naše Vojsko, byla Prostějovská 601.skss a Útvar speciálních operací vojenské policie - SOG.

Ukázky z knihy:

Vojáci, helikoptéry na vás již čekají a my vás nebudeme zdržovat. Všichni své úkoly znáte, proto je splňte a v pořádku se všichni vraťte."
Warrior si prohlédl muže před sebou.
„Souhlas?"
„Souhlas!" odpovědělo mužstvo.
„Tak běžte do strojů!"
Specialisté, jeden po druhém, nastoupili a usadili se na místa. Seržant u jednoho  z postranních kulometů stačil rukou pozdravit přihlížející a nosník podpěrných lyžin se odlepil od země. Také druhý vrtulník se dostal do vzduchu a stroje pak chvilinku letěly společně. Po určité době však první pilot zamířil na východ provincie KONAR.
Jeho kolega pokračoval směrem na severovýchod do provinční oblasti NURESTÁN.
Do přepravního prostoru zavlál čerstvý horský vzduch. Během letu se pak každý z vojáků snažil ponořit do svých myšlenek, které je pro tuto chvíli přenesly nadpozemskou rychlostí k jejich blízkým.
Atmosféru, s nádechem vzdáleného domova, připomínala hudba Daniela Landy, znějící z reproduktorů. Byl večer těsně před jednadvacátou hodinou a okolní krajina se pomalu připravovala na to, až se o svoji nadvládu přihlásí věčný souputník dne, noc.
Přesun mužstva POACHER netrval tak dlouho jako let druhého týmu. Americký seržant u kanónu M60D, ráže 7,62 NATO, upozornil vojáky, že se mají připravit.
„Zbývá minuta do výsadku!" Obsluha kulometu zvedla svůj ukazováček.
Kompletní tým českých specialistů, jejichž úkolem bylo vyzvednout zájmovou osobu, byl nyní připraven na opuštění stroje.
Pilot svého kulometčíka ve sluchátkách upozornil, že vesnice KHAJNI je dole pod nimi.  
Spojař skupiny, nesoucí přenosný lokalizátor signálu GPS, neustále sledoval současnou polohu.
„Máte maximálně pět minut do návratu!" uslyšeli členové posádky.
Velitel skupiny si v rychlosti spustil na svých hodinkách odpočítávání z nastavených pěti minut. Oba seržanti, zajišťující se svými kulomety boční strany přistání, byli připraveni krýt své české kolegy. Ti mezitím nacvičeným způsobem opustili přepravní palubu stroje a v předepsané formaci vyrazili směrem ke zdroji vysílacího signálu. Za použití PNV-přístroje nočního vidění, jim terén zahalený do tmy nedělal těžkosti. Před sebou měli nejbližší z domků, u kterého se zastavili.  
Voják s monitorovacím zařízením se podíval na displej podsvíceného přístroje. 
Pak ukázal na dům před nimi a palcem ostatní upozornil, že svůj cíl mají přímo před sebou. 
Zatímco jeden z nich zaklepal na dveře dohodnuté poznávací znamení, ostatní v rozestavění střežili zbývající prostor.
Několik vteřin trvalo, než se z druhé strany ozvalo stejné zaťukání.
Dveře se otevřely a v nich stál starší muž. Urshak.
Když před sebou spatřil ozbrojeného vojáka, ihned mu pokynul, aby vešel dovnitř.
Dvojice specialistů, zajišťována z venku svými kolegy, bleskově prohlédla prostor uvnitř stavení, ozářený matným světlem hořící svíce.
Nikdo, kdo by je mohl ohrozit, zde nebyl. Jejich pohled padl na mladého muže, stojícího u kamen.
„assalám alajkum. Mír s vámi."
„walajkum assalám. I s vámi mír," odpověděl starší z Afghánců.
„České speciální síly,"oznámil anglicky jeden z vojáků a ukázal na svoji nášivku.
Muž představil sebe.
„daj daj... On je..."nedopověděl Urshak.
„Liban," řekl mladý Afghánec a postavil se vedle svého otce.
„Máme tři minuty!" upozornil voják oba Afghánce a ukázal tři prsty směrem k hodinkám na ruce.
„Co se děje, otče?" zeptal se nechápající Liban.
„Synku, není času nazbyt. Tvůj bratranec Rashid zařídil, že dnes odtud odletíš s našimi českými přáteli. Jsi mé poslední dítě a také učitel. Tvá budoucnost je zatím jinde, ale až nastane vhodná doba a já nevím kdy tomu tak bude, tak se sem vrátíš. Pak budeš mít spoustu času dělat své vznešené povolání."
„Nechci od tebe a nechci ani pryč," nesouhlasil syn.
„Libane, splň to, co jsem ti nyní řekl. Své zemi budeš jednou prospěšnější živý."
Urshak byl neoblomný. Pak zachytil pohled vojáka, který kontroloval utíkající čas.
„V rodné zemi svého bratrance Rashida najdeš jistě plnohodnotný život."
Muži se pevně objali.
„Musíme už jít!" ozval se český spojař a ukázal ke dveřím.
Nyní se podíval na své nastavené odpočítávání pěti minut, jež určovalo dobu návratu ke stroji, také velitel formace.
V očích obou loučících se mužů bylo možné spatřit slzy. Loučil se zde otec se synem, kteří neměli v budoucnosti jistotu, že se kdy ještě shledají.
Ve sluchátkách interkomu, obdobě britského Personal Role Radio se ozvalo:
„Slyboots pro Tonyho. Odcházíme se zájmovou osobou."  
Vojáci, kteří jistili své kolegy venku před stavením, se ohlásili :
„Tony rozumí. Cesta je bezpečná."
„O mě se nestrachuj, synku. A nyní už jdi!"
Muži na sebe pohlédli a za moment již Urshak ve svém domku osaměl. 
České speciální komando zmizelo, tak jak se objevilo, připomínaje družinu duchů. Zůstaly po něm jen otevřené vrzající dveře, kterými dovnitř stavení proudil studený večerní vzduch.
Ten byl nyní jediným dočasným společníkem starého afghánského horala Urshaka Rahniního.
Když se vrtulník nedaleko jeho stavení dostal do vzduchu, zamířil k obzoru, kde se zahaleno do neproniknutelného pláště tmy, tyčilo horské sedlo SHANGUR GOL.
O něco později pilot ohlásil své přistání na připravenou plochu české horské základny The Rock Shape Base.
Vojáky formace POACHER čekal plukovník Modrý a major Kuntoš se svým zástupcem kapitánem Andrusem. Důstojníci specialistům poděkovali za bezchybné provedení operace a poté se přivítali s Libanem Rahniním. Protože měl základní znalosti anglického jazyka, byl seznámen se svým dočasným pobytem.
Poté se dozvěděl, že se přesune do jalalabádské základny, odkud pak odletí s některým z mužstev, které se bude vracet do Čech.
Nejvyšší český velitel pak přistoupil k Libanovi a ukázal na jeho přívěšek.
Když ho pak před afghánským učitelem otevřel, mladý muž záhy pochopil, jaké zařízení nosil u sebe.

Hory nedaleko BARG-E MATAL. Provinční NURESTÁN.

O sto osmdesát kilometrů dále se blížil ke svému bodu setkání také zbývající  UH-60L Black Hawk. Druhý pilot opustil kokpit a zamířil do přepravního prostoru k mužstvu. Podal sluchátka s dlouhým kabelem Mártymu a počkal, až si je český spojař nasadí.
„Boys, za chvíli jsme na pozici. Tak jim tam dole nakopejte prdele!" usmál se povzbudivě americký nadporučík. 
„Jsme připraveni, pane," řekl český pátrač.

Bič na Tálibán

Kábulská metropole

O tři týdny později. V hlavním městě Afghánistánu, rozprostřeného uprostřed pohoří Šir- Davaza a Asamayi, nastal večer. Kábulská vojenská základna se pomalu ukládala ke spánku.
Commander-in-Chief  /CINC/- vrchní velitel vojenského kontingentu mise ISAF pro kábulskou oblast, U.S.generál E. J. Strausser, pomalu končil poradu svých důstojníků.
Zástupci několika amerických sborů, britských, polských a českých speciálních sil, ale i kanadské jednotky, střežící zničenou ruinu bývalého královského paláce Darulaman, opustili jednací místnost.
„Kapitáne Ulme, neutíkejte mi ještě," zavolal si generál zpět českého důstojníka.
„Neutíkám, generále. Chci jen dohlédnout na každodenní přípravu mužstva."
„Vím, že jste velmi pečlivý," generál vytáhl kus papíru do kterého se zahleděl. 
„Mám tady informaci, kterou jsem obdržel před několika hodinami. Vaše mužstvo a naše chlapce z DELTA FORCES to přiblíží k Direct Action /DA/. Přímá akce je již jistá, proto s tím všechny své podřízené seznamte."
„Poslouchám, generále."
„Je zde zpráva velitele britských komand SAS- G.G.Samuela. Píše v ní, že se jim podařilo při jedné operaci zajmout jednoho z místních velitelů Talibanu. Ten na rozdíl od jiných svých souputníků neopustil tento kraj."
Komandant Strausser se na moment odmlčel.
„No a výsledkem byla jeho zajímavá výpověď. Uvedl, že za současnými sebevražednými atentáty nejen v KÁBULU, stojí mezinárodně hledaný Kabir Ben Omar, který je mezi vojáky znám svojí přezdívkou Uncle Fester, " řekl zkušený válečný velitel.
Kapitán Ulm se nepatrně pousmál.
„Jsem rád, že se podařilo najít v tak brzké době nit, která k němu vede. Protože disponuje informacemi o vytvoření chemických a biologických zbraní, jeho přezdívka "strýček hnis" je vskutku výstižná."
„Abych nezapomněl, nabídněte si, kapitáne."
U.S.generál pak rozbalil novou krabičku luxusních kubánských doutníků Havanas a první z nich nabídl právě veliteli českých specialistů.
„Děkuji, pane," uznale pokyvoval Ulm. 
Z vojenského zapalovače s emblémy amerického vojska vyskočil malý plamínek. 
Ten se postupně prokusoval vrstvami složených listů, až se špička doutníku rozžhavila. Hustý aromatický dým začal naplňovat místnost a podivnou atmosféru místa umocňovaly míhající se větrákové vrtule, které každým svým máchnutím
vytvářely točící se bizardní obrazce.
Prvních několik šluků oba muži mlčeli a plně si vychutnávali pověstnou chuť kvalitních doutníků.
Chvilku ticha prolomil generál.
„Poslyšte, Ulme, hned zítra začněte s přípravami tak, aby se "strýček hnis" brzy chytil do pasti. Jeho vyřazením z činnosti, uštědříme těžkou ránu samotné Al - Káidě a tato metropole se alespoň na čas uklidní. Nesmí se stát, že vám z přichystané léčky vyklouzne. Navíc podle prvních náznaků několika umírněných velitelů Talibanu, devastující účinky jeho masakrů dopadající i na afghánské obyvatelstvo oni neschvalují. Je tu šance, že by se ho mohli chtít zbavit.
Naše rozvědka má o něho zájem a když nebude jiná možnost, chceme toho parchanta navždy umlčet. Počítejte s tím, že jeho ochranka bude klást odpor, ale to je pro vás rutinní záležitost."
Generál Strausser vypustil z úst točící se doutníkový kouř.
„Pane, už od zítřka chci mít k dispozici bezpilotní letoun RQ-1A Predátor, který bude celou oblast pravidelně monitorovat. Se svojí výzbrojí lehkých protitankových raket Hellfire-10kg nám případně nemůže uniknout," řekl Ulm.
„To je samozřejmé, příteli," odpověděl Američan.
„Nedávno jste se mohli sami přesvědčit, že je tato malá bojová hlavice vhodná, zvláště když bude třeba s ohledem na civilní obyvatelstvo vyloučit vedlejší škody," dodal vrchní velitel.
Kapitán Ulm si v souvislosti s novým nasazením bezpilotního letounu vzpomněl na nedávný střet s nevypočitatelným nepřítelem. Jeho tým a američtí specialisté před několika týdny úspěšně zasáhli proti "Talibům".
Byla to jedna z nespočetných akcích, kdy na základě přesných informací zdejších spolupracovníků, zasahovali proti větší skupině islámských extrémistů, chystajících se projet horským tunelem Salang.
Ten je vyhlouben v přibližné délce tří kilometrů ve skále. Je spojnicí mezi hlavní afghánskou metropolí položenou o více než 1500 m.n.m. níže a vyprahlým severním městem země MAZAR-E ŠARÍF.
I přes několikahodinové čekání, než člověk přijde na řadu, se cestou uvnitř hory zkrátí cesta skoro o den a půl. Nebylo proto výjimkou, že tuto cestu využívali i fanatičtí džihádisté, v mnohých případech posílení o zahraniční dobrovolníky.
Kroužící "Predátor" tehdy monitoroval výjezd severním směrem.
Ve výšce několika kilometrů čekal, až ze skalních útrob hory vyjede nákladní vozidlo, které místní spolupracovníci ještě v KÁBULU označili na střeše kabiny.
Konečně také zmizely veškeré nahromaděné výfukové zplodiny valící se z tunelu díky nefungující ventilaci. Divoce běžící vlna vody, tlačená koly vozidla zmizela a po ní z tunelu konečně vyjel cílový objekt. Silnice byla navíc v tuto chvíli volná a na několik minut bez dalších cestujících, proto vojenští specialisté udeřili.
Z celkového počtu čtyř desítek přítomných talibanských bojovníků zůstala na živu jen hrstka. Ti se snažili ze smrtelné pasti uniknout ve vozidle, ale svoji úlohu zde splnil bezpilotní letoun. Jedna přesně mířená raketa typu AGM-114 Hellfire, je okamžitě vyřadila z boje.
Kapitánovo krátké zamyšlení přetrhl generál.
„Cokoliv budete potřebovat, ihned mi předejte jako svůj požadavek".
"Jsme neobyčejně rádi, že vás máme po svém boku. To je pro tuto chvíli zatím vše," ukončil generál E.J.Strausser debatu.
O malou chvilku později již český kapitán Ulm dorazil do své pracovny.
Přesně podle svého zvyku potřeboval usměrnit všechny své myšlenky, proto ještě pročítal nejnovější poznatky z kábulského prostředí. Nejdůležitější zprávou však byla ta, o pravděpodobném pohybu jednoho z nejvyšších velitelů Al- Káidy,  Kabira Ben Omara v okolí zdejší rezidentní čtvrti Wazir Akbar Chan. 
Ten byl žolíkem na seznamu nejhledanějších teroristů světa, který vypsala americká vláda. Mnozí jeho spolubojovníci, ale i obchodní partneři z obchodu se zbraněmi a drogami, ho znali pod přezdívkou Hazíz.


HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství" a „objeví pro sebe" nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.


31.05.2007,


Diskuse


kitty
kitty
Co na to říkáte?
31. 05. 2009, 10:26:08
Topí
Topí
Dost mi to připomíná knížky Andyho MC Naba. Upřímně řečeno, kniha působí jako to směska autobiografických zážitků se směskou fantazie a mlžení v zájmu krytí. Nicméně ukázka se čte docela dobře, text plyne, má spád... byť by redaktorsko/editorské pero či klávesnice knize ještě prospěla. Jen rychle jsem zkontroloval něco z udaných technických věcí, zdali nás autor moc nebulíkuje a nenašel jsem chybu. Na druhou stranu jsem nedohledal "jednoho z nejvyšších velitelů, Kabira ben Omara", takže přece jen bych byl vůči předkládaným faktům trochu skeptický. Kdybych věděl PROČ knížka (autor chce mít "vlastní knihu", nahecovali ho známí, líbí se mu vidina honoráře...) spatřila světlo světa, byl bych asi schopný i na základě ukázky napsat více. Ovšem když jsem kouknul na http://www.knihypatocka.cz/clanky/novinky/co-noveho tak už o autobiografii nejsem tak přesvědčený. Spíš bych se klonit k beletrizované "literatuře faktu", která se ale ovšem musí umět napsat.
31. 05. 2009, 14:12:19
Co má tohle společné s cestováním...???Tohle patří na stránky nějakých přiblblých militaristů.Nebo co tím chtěl básník říct...??? howk Monty
31. 05. 2009, 18:57:19
David G
David G
Je to ukázka z beletristické knihy. Jasně, s cestováním to přímo nesouvisí, ale zdálo se mi, že může být zajímavé, z jakého pohledu se dá také na jiné země nahlížet. Právě ten obrovský rozdíl v pohledu - na tomto webu většinou píšeme o zajímavostech, krásách, zajímavých a přátelských lidech, humanitární pomoci atd., zatímco tato kniha je taky o Afghánistánu, ale je plná vojáků, teroristů, střelby, akčních bojů, zbraní a podobně. Je jasné, že mnoho čtenářů této literatury na tento web nechodí. Když nám autor knihy ukázku poslal, připadalo mi to tak TOTÁLNĚ jiné, že jsem to na web dal - třeba pro zamyšlení.
31. 05. 2009, 19:57:32
David G
David G
Nebo myslíte, že ani tak to zajímavé není?
31. 05. 2009, 20:00:04
MartinT.
MartinT.
Proč ne, pokud je to zasazeno do patřičného kontextu? Je to trochu "macho" text a těžko ověřit autenticitu výpovědi, nicméně bude-li se zde stále psát o usměvavých a pohostinných lidech a z médií budou přicházet zprávy o atentátech a zabitých polských inženýrech, zdejší idylka bude stejně trochu nevěrohodná. Rozpor, kterého sis všiml, je tu už déle.
01. 06. 2009, 10:39:21
José
José
Opět glorifikovaní comandos (bojovníci, SOG, 601...) V jedné ruce odstřelovací pušku, ve druhé ptáka.Zde bych to vážně nečekal...
01. 06. 2009, 08:09:14
DG
DG
Opravdu, tady to není v rámci glorifikace. Spíš abychom viděli, že se takové věci dějou
01. 06. 2009, 09:34:10
José
José
Vím. Sám trávím v regionu dost času (víc než bych chtěl). Jen mi to prostě nesedí tady. To je vše.
01. 06. 2009, 09:52:30
dg
dg
Tím "že se takové věci dějou" jsem myslel, abychom věděli, že jsou psány i takové glorifikační knihy
01. 06. 2009, 10:53:19
jeff
jeff
jo, jasně takže Mykiskova knížka je teda potom asi scifi, celkem nechápu proč se někdo pořád snaží vyhovět mediálním bubákům, nejspíš proto aby si mohl odůvodnit bombardování cililistů z bezpilotních letadel. Většina obyvatel jednoznačně nejsou teroristi.
01. 06. 2009, 20:40:01
.... propaganda.
24. 07. 2011, 11:31:59

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Jen blázen by šel, tam kam já jel.