HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

POSLEDNÍ DISKUSE

Austrálie křížem krážem

Austrálie křížem krážem

Nová kniha Leoše Šimánka nás provede po Austrálii. Za tři měsíce se mu podařilo celý kontinent objet i s cestou do tak zvaného „rudého centra."



O cestě do Austrálie

Vidět všechny přírodní krásy a unikáty Austrálie, které jsme si naplánovali navštívit, bylo víc než náročné. Na naší tříměsíční cestě se nám podařilo objet celý kontinent i s cestou do tak zvaného Rudého středu.

Úmyslně jsme se k protinožcům vydali v jejich zimním období, kdy na jihu nepanují nesnesitelná vedra a na severu není období dešťů. Na začátku naší cesty jsme sice museli oželet koupání v moři, ale zato jsme si perfektně zalyžovali.

Před tím, než jsme vyrazili do Snowy Mountains - Sněžných hor, jsme se vydali za kamarádem z dob našeho putování po koňské stezce na západě Spojených států.

Dcera Veronika na ní tenkrát slavila své třetí narozeniny, v Austrálii to byly její šestnácté. Náš přítel Luke žije již celou řadu let v horách Barrington Tops severně od Sydney.

Jeho známý vlastní ranč a živí se chovem hovězího dobytka. S ním jsme se, obklopeni překrásnou horskou krajinou, vydali na koních napříč pastvinami kontrolovat stáda.

Odtud jsme pak putovali dál kolem kontinentu, po směru hodinových ručiček.

Ve Sněžných horách zuřila těsně před naším příjezdem sněhová bouře. Na jejich vrcholcích napadlo spousta sněhu, takže bez sněžnic vylézt na nejvyšší horu Austrálie -Mount Kosciuszko 2 228 m by bylo nemyslitelné. Fronta tlakové níže se přehnala a za krásného počasí jsme měli z vrcholku úžasný výhled do okolní krajiny.

 

Autor u jednoho z pískovcových sloupů Pinnacles  v národním parku Nambung, AustrálieAutor u jednoho z pískovcových sloupů Pinnacles v národním parku Nambung, Austrálie

Z hor jsme se vrátili zpět k pobřeží, pokračovali až na nejjižnější cíp země a pak jeli jen západním směrem k Indickému oceánu, kde nás čekala celá řada úžasných přírodních kuriozit. Mezi jinými nás fascinovaly pískovcové formace zvané Pinnacles - roztodivné sloupy a kužely dosahující výšky i čtyř metrů, které byly při západu slunce velmi fotogenické.

Naše putování vedlo dál k roklím a vodopádům v národním parku Karijini. Následovala pak nekonečně nudná štreka podél pobřeží Indického oceánu Velkou písečnou pouští, za kterou jsme byli odměněni krásnými plážemi u městečka Broome. Zde se nám naposledy ztrácelo zapadající slunce v moři.

Cesta na východ napříč náhorní plošinou Kimberley byla korunována zážitky v pohoří Bungle Bungle, kde se nacházejí úzké rokle ve vápencových horách a ohromné skalní homole, připomínající žíhané včelí úly.

Městům jsme se na naší cestě snažili vyhnout, jednu výjimku tvořil Darwin se svými zlatavými písečnými plážemi a vyhlášenou botanickou zahradou.

Z tropického severu jsme po silnici Stuart Highway vyrazili jižním směrem do středu kontinentu k nejznámější a nejproslulejší australské přírodní atrakci, pozoruhodnému skalnímu monolitu Ayers Rock. V poslední době se opět užívá jeho původní domorodý název - Uluru. Monolit vyčnívá 350 metrů nad písečnou rovinou. Při východu a západu slunce je pohled na tuto rudou skálu, připomínající gigantickou zaoblenou cihlu, nezapomenutelným zážitkem.

Velká zajížďka do Rudého středu stála určitě za to! Ayers Rock nebyl totiž jedinou zajímavostí tohoto místa. Fascinováni jsme byli také skalními útvary Devils Marbles - Ďáblovými kuličkami. Ze středu země následovala dlouhá jízda ke kýženému východnímu pobřeží.

Pokud jde o potápění, Velký bariérový útes předčil všechna naše očekávání. Stejně i vyhlášená písečná pláž v Mission Beach lemovaná kokosovými palmami s výhledem na zalesněné ostrůvky podél pobřeží.

Vyvrcholením naší cesty k protinožcům byla plavba na plachetnici mezi ostrovy Whitsunday a let dvouplošníkem nad Whitehaven Beach - nejkrásnější pláží Austrálie.

Torzo oblouku skalního útvaru London Bridge,  jehož část se v roce 1990 zřítila do moře, AustrálieTorzo oblouku skalního útvaru London Bridge, jehož část se v roce 1990 zřítila do moře, Austrálie


O autorovi:

Leoš Šimánek se narodil v roce 1946 v Chocni ve východních Čechách. Víc než polovinu svého života strávil cestováním a na expedicích. Dlouhá léta žil v Německu a Kanadě, kde je státním příslušníkem. Nyní bydlí opět ve své vlasti na severovýchodě Čech, odkud vyráží s manželkou, synem a dcerou za přírodními krásami naší planety.

Původním povoláním stavební inženýr se od roku 1975 věnuje cestopisné literatuře jako autor i fotograf. Je známý v mnoha zemích svými fotoreportážemi a cestopisnými publikacemi s bohatým obrazovým doprovodem.

V televizi, rozhlase a ve svých Action-Vision-Diashows se dělí s veřejností o neobyčejné zážitky i dobrodružství z cest.


Ukázka z knihy:

U DVANÁCTI APOŠTOLŮ

 

Pohled na západní část seskupení vysokých pískovcových pilířů  Twelve Apostles, AustráliePohled na západní část seskupení vysokých pískovcových pilířů Twelve Apostles, Austrálie

Jako vojáci v řadě! Dvanáct gigantických pískovcových pilířů v nestejnoměrných rozestupech stojí v moři, podél strmého skalního útesu. Pomaličku, rok od roku, „odstupují" od erodujícího pobřeží, bičovaného častými bouřemi. Skýtají velmi neobvyklý pohled a vysloužili si jméno Twelve Apostles - Dvanáct apoštolů.

Je podvečer a sloupy různých tvarů - jak se zaoblenými, tak i extrémně špičatými vrcholky - vrhají dlouhé stíny na pozvolna se přibližující vlny. Za ranního sluníčka pak doslova zlatožlutě září a kontrastují se smaragdově zelenou vodou Indického oceánu na jižním pobřeží Austrálie.

„Tak to bysme pro dnešek měli," řeknu hned po našem příchodu na vyhlídku, odkud jsou apoštolové nejlépe vidět. Fotoaparáty zůstávají v brašnách a pokračuji: „Nedošlo mi, že se večer v protisvětle nedá fotit! Musíme se sem vrátit zítra brzo ráno."

„Stejně chvíli zůstaneme, chci si to tu pořádně prohlédnout," rozhodne Lenka.

„Jak je libo," prohodím a dodám: „Projdu si to kolem útesu a podívám se, jestli se někde dá slézt dolů na pláž. Rád bych si sloupy vyfotil přímo od vody."
Jakub se ke mně přidává a ženská část naší party zůstává na vyhlídce.
Po zhruba kilometru chůze na hraně skal nacházíme místo, kudy se přece jen dá dostat na pláž.
Díváme se na ni dolů a já rozhodnu: „Dnes už je pozdě, a tak to necháme na zítřek. Chtěl bych tady být už za východu slunce, to tam budou určitě nádherný barvičky."
Místo k utáboření najdeme dalších pár kilometrů východním směrem. Zde končí skalní útesy a přecházejí v členité pobřeží.
Za rozbřesku nakukují do stanu Jakubovi spícímu uvnitř dva zvědaví klokani. Vzbudím Lenku a Veroniku, aby se na to podívaly.
Auto necháváme odstavené u silnice blízko místa sestupu k moři. Skály jsou mokré od rosy a zatraceně kloužou.

„Podívej, tenhle apoštol vypadá jako pozlacený," ukazuje Veronika na jednu z ozářených skal, stojící nedaleko od břehu.
„Přesně takhle jsem si to včera představoval." Jsem nadšený a dělám celou řadu záběrů.

Jakub pozoruje, jak se slunce rychle stáčí na sever a řekne: „ Půjdeme už raději zpátky na místo, co jsme byli včera večer, abychom zase nepropásli to správné světlo."

Při výstupu zpět na hranu útesu se mi podaří uklouznout a sjedu po skále dolů. Naštěstí to odnesou jen odřená kolena, fotoaparáty zůstávají bez šrámu.

Trochu nás to zdrží. Na vyhlídku ale dojdeme právě včas. Odtud můžeme pozorovat perfektně osvíceného největšího apoštola, který je přes šedesát metrů vysoký. Za ním se řadí další, podstatně menší.

Mám nafoceno a tak navrhuji: „Rád bych pokračoval o kousek dál. Čeká tam na nás celá řada roklí. Jsou tam prý ty nejfantastičtější skalní útvary, jaké si člověk dovede představit. Místo, kde se rokle zařezávají do útesu, se nazývá Lorch Ard Gorge podle lodi, která zde koncem devatenáctého století ztroskotala a celá její posádka, kromě jednoho mladíka a jeho přítelkyně, utonula." Odkašlu si a pokračuji: „Příboj je vehnal do jedné dlouhé rokle s úzkým vstupem. Ona byla potlučená a zůstala dole, na konci rokle v jeskyni. Jemu se nějak podařilo vyšplhat nahoru a přivolal pomoc. Nikdo doposud nepochopil, jak se mu povedlo dostat se z rokle ven," ukončuji příhodu, kterou jsem nedávno četl.

 

 

Veronika a Lenka s klokany na pláži, AustrálieVeronika a Lenka s klokany na pláži, Austrálie

Netrvá dlouho a jsme na místě, kde se katastrofa odehrála. Obcházíme celou řadu roklí, nahlížíme do nich a pozorujeme příboj, který se v hloubce pod námi tříští o skaliska.


Po návratu k autu přichází Jakub s nápadem: „Dnešní zajímavý den bychom mohli ukončit výletem ke skalnímu mostu London Bridge. Tam vám pro změnu zase budu něco vypravovat já."

Asi po dvaceti kilometrech jízdy podél pobřeží jsme na místě. Před námi se objevuje torzo mostu sahajícího daleko do moře. Druhý oblouk se před necelým čtvrtstoletím zřítil. V jedné staré fotografické knize jsem měl možnost vidět skalní most ještě celý.

„Už jsme tady, tak vyprávěj! Co máš za story ty?" doráží Veronika na svého staršího bratra.

„Je to trochu tragikomické," napíná nás junior. „Jak vidíte, kus mostu schází. Oblouk se zřítil do moře těsně poté, co přes něj přešel jeden milenecký pár. Na jedné straně měli úžasné štěstí, že pád mostu přežili, ale na druhé se oba dostali do pasti, ze které nebylo úniku. Někdo je ze břehu uviděl, přivolal helikoptéru a dorazila i celá řada reportérů. Záběry ze záchranné akce ukazovali v televizi a byly jí plné noviny. Zprávy však měly na ty dva neblahý dopad. Jednalo se totiž o ženáče, co si tajně vyrazil s milenkou. Reportáže dokonaly dílo zkázy - „šťastlivec" z toho měl rozvod!"

Ten den táboříme v Bay of Islands - Zálivu ostrovů přímo u moře. Večer sedíme na pláži u táboráku a každý musí dát k dobru nějakou příhodu ze života.

 

Skalní monolit Ayers Rock, AustrálieSkalní monolit Ayers Rock, Austrálie


O své cestě do Austrálie bude Leoš Šimánek vyprávět na své diashow Austrálie křížem krážem: Zimní putování po červeném kontinentu. Termíny diashow a další informace najdete na stránkách autora www.leossimanek.cz


18.09.2010, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Není čas ztrácet čas.