Velkolepost mayské civilizace je představena na pozadí vyprávění o vlastních návštěvách indiánských měst. Kniha 2012 však nehledí jen do katastrofické budoucnosti, kterou mayští indiáni předpověděli, ale vede čtenáře i do daleké minulosti, do časů, kde v pozdější zemi Mayů žili jedni z nejzáhadnějších amerických indiánů - Olmékové, uctívači jaguárů, kterým proto autor říká „jaguáří indiáni".
Ukázka z knihy: U STUDNĚ SMRTI
K obětní cenote Chichén Itzá přicházeli poutníci ještě dlouho potom, co bylo město Opeřeného hada svými obyvateli opuštěno. Studně smrti totiž teprve učinila z Chichén Itzá to, čím toto město skutečně bylo. Největší, nejslavnější a nejsvětější poutní středisko indiánské Ameriky.
Pyramida Opeřeného hada v Chichén Itzá
Proto jsem si posvátnou studni stanovil jako poslední, nejpozoruhodnější bod svého zdejšího programu. Střed Chichén Itzá, na němž se zdvíhá pyramida Opeřeného hada, spojovala s obětní cenote Svatá cesta, dvě stě sedmdesát čtyři metry dlouhý a deset metrů široký bulvár, podobný sacbe, mayské bílé cestě, po níž jsem před nedávnem šlapal z Nohcacabu ke Kabážskému oblouku. Cesta z Nohcacabu do Kabáhu byla především spojnicí dvou mayských měst. Svatá cesta naproti tomu spojuje dvě nejsvětější místa v Chichén Itzá - Kukulcanovu pyramidu a obětní cenote. Dnes tu kráčím po kamenech bílé cesty sám, jediný osamělý poutník. Před několika staletími však po ní procházely tisícihlavé zástupy, aby se poklonily Yum Kaxovi, bohu polí a lesů; jejich život, tak jako život každého Indiána, závisel na vodě, vodě, která se na vápencovém Yucatánu udrží jen v takovýchto cenotés; proto prý Yum Kax sídlí přímo tady - na dně studně smrti. Poutníci prosili božského obyvatele obětní cenote o životodárnou vláhu. A aby zaplatili za vodu a za déšť, přinášeli darem nejkrásnější panny a drahé šperky.
Svatá cesta je už očištěna. Dotěrná křoviska ustoupila až za okraj dávné sacbe. Před sto třiceti lety, kdy do Chichén Itzá přišel Stephens se svými přáteli, museli se těžce prosekávat selvou. Nevěsty a zlaté šperky, které si nashromáždil, chránil bůh deště ještě ve Stephensových časech pevným pásem selvy. A tak mohla americko-britská trojice studni smrti jen spatřit, nic víc.
Ten, kdo ji chtěl prozkoumat a poznat, co je pravdy na všech pověstech o zlatých pokladech skrytých ve studni, přišel do poutního města až šedesát let po Stephensově výpravě. Přesto to byl jeden z prvních badatelů, kteří v Chichén Itzá vůbec mohli pracovat. Několik desítek let totiž Chichén Itzá a celý Yucatán ovládali vzbouření Mayové, kteří na území své znovu získané vlasti nevpouštěli žádné bělochy. Indiánští revolucionáři tehdy pobili také rodinu onoho kreolského velkostatkáře, který kdysi Stephense s Cabotem a Catherwoodem na své haciendě tak královsky hostil.
A teď, když se svobodní Mayové stáhli hlouběji do selvy, přichází na mrtvou haciendu nedaleko stejně mrtvého indiánského města muž, kterému všichni prorokují stejný osud: že se z Chichén Itzá, které vzbouřenci teprve nedávno opustili, nikdy nevrátí.
A opravdu - Edward Herbert Th ompson, jak se tento odvážlivec jmenoval, už nikdy Chichén Itzá neopustil.
Thompsona známe už z Labná. Z prohlídky labnaského chultunu, vyschlé vodní nádrže, v níž americký badatel zápasil s hadem - s chřestýšem. Do města opeřeného hada, do Kukulcanovy Chichén Itzá, přišel Thompson více než půl století po Stephensovi. A přece měli ti dva mnoho společného: Stephens nebyl archeolog. Thompson také ne. Stephense přivedly k Mayům zprávy knih a autorů, kterým nikdo nevěřil, a Thompsona přivedlo do nejskvělejšího mayského města jen několik krátkých vět z Landovy zprávy, kterou
tehdy rovněž nikdo nebral v potaz. Aby se Stephens mohl do mayských měst vypravit, přijal nejprve úřad konzula Spojených států u vlády tehdejší Středoamerické republiky. Stejně tak Thompson, aby mohl poznat tajemství studně smrti, nastoupil úřad amerického konzula na Yucatánu. Stephens se zapsal do dějin americké archeologie mimo jiné tím, že koupil celé indiánské město. Když totiž s Catherwoodem navštívil ve středoamerickém pralese první z mayských středisek, město Copán, přihlásil se mu v nedaleké vesničce majitel těchto trosek a předložil mu dokumenty, které dosvědčovaly, že je vlastníkem této části pralesa, a tedy i města, které se v něm rozkládá. Stephensovi nezbylo než celé indiánské město od jeho vlastníka za padesát dolarů odkoupit. Na oslavu uzavření kupní smlouvy musela tehdy Jeho
Excelence zplnomocněný ministr Spojených států amerických uspořádat pro všechny obyvatele pralesní vesničky pořádný banket; teprve potom mohl nový „majitel" Copánu v troskách svého města pracovat. Totéž musel o šedesát let později učnit Thompson. Aby mohl ověřit pravdivost Landovy zprávy o pokladech ukrytých na dně studně smrti, musel nejprve zakoupit od potomků původního majitele haciendu, na jejíchž pozemcích leží jak obětní cenote, tak všechny budovy Chichén Itzá.
Křest 2012 v Klubu cestovatelů
Dort ve tvaru indiánské knihy, vystoupení orientální tanečnice a povedený křest vlastní knížky, to byly dárky, které cestovatel, etnograf a spisovatel Miloslav Stingl dostal ke svým nadcházejícícm osmdesátým narozeninám. Knížku křtil Jirka Kolbaba za účasti majitele nakladatelství Jota, které knihu vydalo jako svou 1001. publikaci.
U sklenky šampaňského si Miloslav Stingl s Jirkou Kolbabou a novináři cestovatelských časopisů povídali o snaze současných indiánských kmenů neztratit veškerou kulturní tradici, o mayském písmu a kalendáři - a také o jeho poselství, které očekává "zásadní změnu" 21.12.2012 - bude to konec světa a nebo jeho obroda? Pokud obroda, je na čase s ní začít. Abychom to stihli.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond - i vy můžete přihlásit svůj projekt.
