HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Proč už necestuju

Proč už necestuju

Často se zamýšlíme nad tím, proč cestujeme, co nám to přináší i bere, proč se poznávání světa stalo naší hlavní zálibou. Zatím jsme se však neptali, proč někteří z nás cestovat přestávají ...



Hedvábná stezka mě požádala o článek na téma „proč už necestuju". Před psaním jsem si proto připomněl, co jsem před pár lety uvedl ve svém zdejším cestovatelském profilu. Mimo jiné „... bych chtěl přestat cestovat,...", protože „... budu celistvější, až přestanu mít potřebu exotiky, která ve skutečnosti pouze zaplňuje moje prázdná místa a stejně jen na pár momentů...". Že by tedy... už?

Útěk

Pozvolný vývoj od touhy poznávat svět až k poznávání sebe sama - takto jsem dlouhá léta viděl své motivace k cestování. Být na cestě pro mě znamenalo pocit svobody, jet stále dopředu, navštěvovat vzrušující místa, ochutnávat exotické dobroty, pronikat do cizích obyčejů. Cestování mi rozšiřovalo obzor ve smyslu odkrývání lidské tendence k jednostrannému vnímání věcí, místo které nabízelo možnost setkat se s různými náhledy a uvědomit si relativitu každého z nich.

Domácí realita se proti tomu jevila daleko střízlivěji - každodenní rutina, nespokojenost s rolí kolečka v davu, nedořešené problémy, jež během cestování jakoby zmizely, ale doma se opět vynořily. Cestování se tak stalo drogou, které se těžko odolávalo a lehce podléhalo.

Na cestách se cítím výjimečně spokojeně, tak proč bych stejné pocity nemohl prožívat i doma? Můžu vůbec skloubit euforické pocity z cestování s každodenním životem? - zeptal jsem se jednou sám sebe.

Pátrání po odpovědích mě přivedlo k řetězu dalších, až existenciálních, otázek. Na jeho konci jsem dospěl k závěru, že za všemi těmi rozmanitými důvody k cestování se skrývá jeden společný - útěk: útěk od nefunkční rodiny původu, od každodenní všednosti, od neustálé konfrontace s nevědomostí, od bezmoci nad zmarem společnosti, od frustrace, že skutečnost není taková, jakou bych ji chtěl mít, útěk od skutečnosti. Za zástěrku poznávání se ukryla potřeba přebít životní nepříjemnosti novými zážitky - neustálý přísun intenzivních vjemů byl zárukou, že budu mít „stále na co vzpomínat, nebo se alespoň na co těšit" a nezbude tak téměř žádný prostor zabývat se nepříjemnými a bolestnými záležitostmi.

Zahltit do zapomnění

Z tohoto náhledu začalo vše dávat nečekaně nový smysl. Svoboda? - ano, když už si můžu vybrat, tak prosím raději svobodně myslet na příjemné, a nepříjemné svobodně zapomenout. Stále dopředu? - ano, neohlížet se a nevracet se, to bych třeba mohl spatřit, jaké jsem udělal chyby. Vzrušující místa? - ano, čím více, tím lépe, jen ať vzrušení neutuchá a nemusím se zabývat sám sebou. Exotické dobroty? - ano, u jídla se vždy snadno zapomene. Cizí obyčeje? - ano, čím víc toho budu vědět, tím větší budu mít pocit, že za něco stojím.

Zahltit tak, že nezbude prostor zabývat se strastmi a bolestmi, je koneckonců způsob, jakým naše civilizace v posledních desetiletích funguje, proto jsem na něm neviděl nic zvláštního. Až do doby, kdy mě nastřádané a neřešené strasti a bolesti začaly dohánět, kdy jsem začal dělat věci, kterými jsem mimo jiné zraňoval okolí a později jich litoval, kdy jsem byl nespokojený bez hmatatelného důvodu. Má oblíbená věta „pracuju jedenáct měsíců, abych mohl jeden měsíc žít", odkazující na měsíční dovolenou strávenou na cestách, ukazovala, že nevěřím, že bych mohl žít plně. Rozhodnutí provést změnu mě přivedlo k přehodnocení životních priorit.

Toto se odehrálo před čtyřmi lety, zhruba v době, kdy jsem psal v úvodu zmíněný profil. Nicméně... začít změnu opravdu žít bylo obtížnější než si uvědomit její nutnost.

První rok jsem na cestu ještě utekl, byť jsem své pocity dokázal sledovat už s vědomím útěku. Za rok na to se nám narodil syn, s nímž jsme prakticky ihned odjeli pracovně do Asie. Po několika měsících, jakmile vše nové a exotické zevšednělo, však byly moje stíny zpět. Už ani venku jsem se před nimi neschoval. Není smysluplnější zůstat doma a zapracovat raději sám na sobě, než jen ztrácet čas v příjemné, ale přeci jen iluzi, na dobrodružném, ale přeci jen útěku? - znovu jsem se zeptal.

Třetí reakce

Stezka sebepoznání, po které od té doby kráčím, je fascinující a bolestná zároveň - mysl se změnám všemožně brání, ale návrat ke starým zvyklostem už od určitého okamžiku není možný. Proto se dnes u každé podstatnější činnosti ptám: A proč ji vlastně děláš? Posunuje tě někam, nebo je samoúčelná? Čas od času ještě cítím neupřímnost své odpovědi, avšak po zjištění, že člověk si prostě myslí, co si chce myslet, a ne co je skutečnost, ji vnímám jako fakt, se kterým je nutné počítat.

Právě pokřivené vnímání skutečnosti je základem onoho „chytrého" konceptu útěku. Mé negativní pocity z každodenní všednosti, z role kolečka v davu, z frustrace, že se situace nevyvíjí tak, jak bych chtěl, nemají se skutečností nic společného, ale vycházejí z něčeho, co jsem si pro sebe nazval „třetí" reakce.

Vypozoroval jsem tři základní reakce na skutečnost - buď skutečnost přijmu, nebo se ji pokusím změnit, nebo se jí budu donekonečna zaobírat, aniž bych ji přijal či změnil. Z osobní zkušenosti se mi první dvě reakce jeví jako konstruktivní, třetí jako ne-konstruktivní. Dívám-li se na svůj život, který je „třetích" reakcí plný, celkem jasně se mi odkrývá, kde se bere velká část mého pocitu nespokojenosti. Vyplývá ze záležitostí, které ve mně v důsledku „třetí" reakce zůstávají „viset" - a časem se kupí -, místo aby mnou prošly a uvolnily prostor.

Proč necestuju

Cestování pro mě pomalu přestává být útěkem a stává se jen jedním z mnoha způsobů jak pojmout realitu. I dnes jej považuji za nevyčerpatelný zdroj inspirace, je však otázkou jestli tento typ inspirace potřebuju právě teď, kdy mě více oslovují jiné způsoby jak si skládat obraz světa.

Vedle mého vnitřního stavu se změnily i vnější podmínky. Přišly děti, se kterými je sice možné cestovat jakkoliv, my jsme však během zmíněného pobytu v Asii - a později i zde v Evropě - vypozorovali, že našim malým dětem více vyhovuje delší setrvání na méně místech, než časté přesuny s každou nocí strávenou jinde. Stejně tak pro nás nabylo na důležitosti vytvářet jim inspirativní domov, proto odpovídající část naší energie jde tímto směrem. A v neposlední řadě zjišťujeme, že jako rodiče se máme stále co učit - jak o sobě, tak o přístupu k druhým a k životu vůbec -, proto intenzivně pracujeme i na tomto poli.

Cestování stále je a bude součástí mého života - pokud bude dávat smysl v kontextu právě probíhající životní etapy. Teď by to byl například pracovní pobyt v zahraničí, v budoucnosti cesty s dětmi - provázet je rozmanitostí světa, budou-li toho naturelu. Ale... zítra už to může být zase jinak.

Přeju vám, ať od cestování dostanete alespoň tolik co já; především vám však přeju ať jeho místo ve svém životě rozpoznáte lépe, než se dařilo mně.


David Kučera je cestovatel a autor mnoha článků o významu a dopadech cestování na svět. Více se dozvíte na jeho stránkách pro nezávislé cestovatele nazvaných Ecesty.cz.


HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond - i vy můžete přihlásit svůj projekt.


08.10.2010, David Kučera


Diskuse


Miloš
Miloš
Veľmi chválim autora za tento článok.Jeden z najlepších(ak nie najlepší) na týchto stránkach. Chválim autora za spôsob podania toho,čo cítil a cíti v sebe samom.V prvých odsekoch za seba hovorím,že mal absolútnu pravdu,lebo takto to momentálne cítim aj ja. To ďalšie (zatiaľ) ešte posúdiť neviem,tam som sa (chválabohu) ešte nedostal.
08. 10. 2010, 10:20:29
Bára
Bára
Opravdu skvělý článek! Díky za náměty k přemýšlení, mnohé z toho, co píšete, cítím stejně...
08. 10. 2010, 10:57:02
Jenda
Jenda
Vážení, jsme tu na cestovatelském webu, pořád mluvíme, píšeme o cestování, já bych měl takový dotaz, který tady ještě (zřejmě) nezazněl, poněvadž je přece nad slunce jasné.... Moje otázka je: co to je cestování, co tím rozumíte ? A podotázky - je cestování, když jdu v místě bydliště na pěší, jednodenní výlet ? A když ujdu 20 km a zpátky jedu 5 km autobusem ? Co když jdu na dvoudenní výlet ? Je cestování, když jedu na víkend k rodičům, na chatu, k někomu na chatu ? Co když sedím dva dny na té chatě ? Co když udělám výlet do okolí ? Je cestování, když jedu s CK k moři na jedno místo ? Když jedu na poznávací zájezd ? Je služební cesta (Brno, USA, to je jedno) cestování ?
18. 10. 2010, 09:39:57
Jana
Jana
Občas tu diskuzi sleduji a někdy žasnu, jak lze udělat z jednudeché věci věc složitou. Někoho baví koukat na fotbal, někoho baví sbírat hrnečky známky motýly, někoho baví vyšívat, plést. Já cestuji, protože mě to baví.
03. 01. 2011, 16:32:17
Alf
Alf
nepochopeno - on necestoval, protože ho to bavilo, ale protože utíkal. taky pár takových lidí znám...
04. 01. 2011, 17:24:59
Tom
Tom
David, z clanky idu zimomriavky... vdaka
08. 10. 2010, 11:09:26
Jenda
Jenda
Pěkné, řekl bych, že téma už cestování přesahuje. Je fakt, že člověk se vyvíjí, má jiné zájmy, potřeby... v 25 a jiné ve 40 letech. Pokud se týká hledání spokojenosti, štěstí, záleží na konkretním jedinci. Někdo není spokojen ani na cestě kolem světa a někdo je duševně vyrovnaný, spokojený třeba ve vězení.
08. 10. 2010, 11:53:08
Olina
Olina
Ahoj, moc hezký článek!!! Já si například čím dál tím víc uvědomuji, že není důležité, kde jsem, ale s kým tam jsem :-)
08. 10. 2010, 12:41:27
vita
vita
Jojo...moc pekny clanek a taky to,ze neni dulezite kde clovek je,ale s kym je.Proto si ted asi to Borneo tak neuzivam,jako kdybych tady byl s 'nekym'.Ale je treba objevovat svou dusi a na cestach to jde prece jen trosku lip.
08. 10. 2010, 17:27:14
viki
viki
Dlouhé a nudné
08. 10. 2010, 13:28:30
Martin
Martin
Dobrý článek
08. 10. 2010, 13:45:10
Jana
Jana
Velmi dobry a vystizny clanek, ktery si rada proctu i nekolik krat.
08. 10. 2010, 15:25:10
iva
iva
Davide, diky za uvahu.... :) My odrostlejsi, co uz fungujeme jen jako chodici penezenky pro svoje deti, protoze na nic jineho nas nepotrebuji (pozor, pisu to s nadsazkou a rozhodne tu nechci rozebirat, jestli jsem dite vychovala spatne, nebo dobre, kdyz me ma jenom jako za pokladnicku :)), si to cestovani uzivame, protoze nemam potrebu se tam v tech dalkach hledat, ani uz nemam iluzi, ze tam NECO najdu, a uz vubec si nemyslim, ze tam najdu sebe sama. :)) Proste si jenom ty cesty, to poznavani, uzivam. Uzivam si, ze me to jeste stale bavi, uzivam si, ze me nevadi, kdyz musim stravit 14 hodin v letadle, ze mi je jedno, jestli spim v hostelu na kraji mesta a ne v nejakem Hiltonu s vyhledem na more a nevadi mi, kdyz najdu švába pod posteli. Takze proc jeste stale cestuju? Protoze diky tomu neni ze me stara protivna pohodlna zenska, ktera jenom pocita roky, ktere ji zbyvaji do duchodu.... :o)))
08. 10. 2010, 22:05:52
Tak to jsme dve.Ja to citim jako Iva.
09. 10. 2010, 19:52:31
Jiřina
Jiřina
Oh, blahopřeju Vám, paní Ivo, ke kuráži a též ke kondici, to nemůže dělat každý. Sama jsem přibližně ve Vašem věku i rozpoložení, ale cestovat teprve začínám, o to více si toho vážím. Z nezbytí jsem na to šla opačně než David K. a hle-z dobrého zázemí a jisté ukotvenosti se dá vyjet bez rozporů v sobě, jen s plnou mírou radosti. Šťastné cestování všem,J.
28. 01. 2011, 17:48:33
Jaromir
Jaromir
Zajimavy clanek k zamysleni....aspon si jeden muze porovnat sve vlastni pocity. Cestovani-toulani po svete.. se mi premenilo kvuli praci a skole v cestovani-navstevy po Evrope ci v cestovani-cyklovylety po nasi zemi.Stale ale doufam,ze se do sveta jednou vratim.I kdyby ne,jsem rad,ze to aspon rozsirilo me obzory-hltam zpravy ze sveta,zucastnuji se multikulturnich akci,daleko vstricnejsi pristup k narodnostnim mensinam,neustale se ucim nejaky jazyk. Myslim,ze se David k cestovani vrati az mu odrostou deti a bude tak moc zajimave stravit podzim sveho zivota,ze urcite nebude jen vysedavat pred domem na lavicce a tlachat o tom,co ho kde boli.
08. 10. 2010, 23:35:53
m
m
subjektivny nazor... ak je cestovanie len utekom pred niecim, ako pise autor, preco potom cestuje ? Pri kazdej ceste potrebujem motiv, bezdovodne a duchoprazdno sa tulat nedokazem, vzdy tam musi byt nejaky ciel, tuzba, vasen, a potom je to naozaj droga. Kazda z tych ciest zanecha koncentrat pozitivnej energie, ktora mi vydrzi dlhe mesiace. Zo vsetkeho sa stane rutina ak ju nedokazeme prirodzene obmienat. Suhlasim snad len s poslednym odstavcom, kde pisatel pochopil ze na prvom mieste je jeho potomok a jeho zdravy vyvoj :)
09. 10. 2010, 01:19:36
David K.
David K.
Možná jsem to nenapsal úplně srozumitelně - důvodem cestování byl útěk před skutečnostmi, které popisuju v textu. Samozřejmě jsem měl i vnější motivy - taky je tam obecně popisuju -, ale ty byly podružné. S tou koncentrací pozitivní energie jsem to před tím vnímal stejně. Ale neuspokojovalo mě, že si pozitivní energie neudržím i v běžném životě, bez takových berliček jakým pro mě bylo cestování. Ohledně dětí - s příchodem dětí se život změní, je třeba překopat život, příjmout, že už nejsem sám, a začít dělit svůj čas mezi sebe a je. Ale přijde mi, že na prvním místě by měl mít každý vždy sám sebe. Vyrovnaným rodičem můžu být jen pokud budu sám spokojený. Není na tom nic sobeckého, vnímám to jako přirozený řád věcí.
09. 10. 2010, 10:56:20
Lenka
Lenka
Uz nekolik let se presouvam mezi CR a Francii (pul roku doma, pul roku v jednom meste ve FR...). Ze zacatku to byla ohromna vyzva. Neumela jsem jazyk, anglictina mi byla docela na nic. Ale kdyz jsem to zvladla, byla jsem na sebe hrda a se sebou spokojenejsi a to mi zustalo (snad na porad). Cestovani se pro me taky stalo drogou, ale uz taky vim, ze ta "nova" mista po case taky zevsedni. Navic znam pripady lidi, kteri neustale cestuji (pul roku nekde, pak jinde...) a mozna je to obohacuje vnitrne, nekdy profesne, ale casto nemaji partnery, a jsou z nich samorosti, asi prave proto, ze si delaji jen to, co chteji a nejsou zvykli se "omezovat" ve vztahu s nekym druhym. Treba taky utikaji pred resenim nejakych osobnich problemu. Sama vim, ze jsem si cestovani uzila (i kdyz jsem toho vlastne ani tolik nenavstivila), ale vim, ze nic se nema prehanet a uz se tesim, az se znovu usadim jen doma a budu jezdit na "obycejne" kratsi dovolene s vedomim, ze vim, kde mam ten pravy domov. Proste jsem uz asi dosahla te hranice, kdy vim, ze jsem si cestovani uzila a nebudu na stara kolena fňukat, ze jsem sedela doma na zidli a nic jsem nezazila. Tesim se, ze az budu mit deti, budeme "cestovat" po Sumave, Morave, Krkonosich a bude nas to treba naplnovat vic nez USA nebo Thajsko. A jak uz tu bylo zmineno - nepujde o to, kde clovek je, a s kym!
09. 10. 2010, 10:05:45
honza
honza
Taky pořád pendluju různě po Evropě, už asi 10 let jsem nežil déle než rok na jednom místě. Je to skvělé, obohacující, ale i vyčerpávající. Teď už jsem skoro rok v rodném městě a uvědomil jsem si, že něco takového, jak ty píšeš: "Proste jsem uz asi dosahla te hranice, kdy vim, ze jsem si cestovani uzila... " neexistuje. Je to v povaze. Tu touhu někam odjet něco nového poznávat a zažít nelze potlačit. Možná na rok, na dva - kvůli dětem, rodině, blízkým, práci, apod. - ale nevymizí a když to jen trochu půjde, tak zase budu jezdit dál - celý život. Jinak moc pěkný příspěvek do zajímavé diskuse!
17. 10. 2010, 01:52:00
Lenka
Lenka
Ahoj, diky za reakci. Dulezity faktor je i to, jestli se jedna o cestovatele-muze, nebo o zenu. Zenska musi myslet i na zalozeni rodiny vcas, rekneme kolem 30ti, zatimco u muzu to tak limitovane neni. Takze ten "limit cestovani" je ovlivneny i tim. Aspon u me urcite ;)
02. 11. 2010, 12:21:25
Milka
Milka
Se vším respektem, přesto mi přijde, že se autor bere hrozně vážně a tím pádem začal ty věci brát tak, jak je popisuje. I když k tomu člověk inklinuje, myslím tím k tomu zbavovat se vlastních starostí doma, pozorování okolí atd., nemusí se to přece brát tak vážně až fatálně, tedy podle mě.
09. 10. 2010, 13:09:38
turista
turista
trosku se mi vybavila ta scenka z filmu sedm statecnych chico: vzdycky jsem zavidel chlapum jako vy a nasleduje onen vycet - rodina nemas, pratele nemas, nepratele - jsou mrtvi. ..vzdycky jsem zavidel chlapum jako ty.
09. 10. 2010, 16:26:36
pavel
pavel
Cestování je příliš dokonalé na to, abychom se ho vzdávali.
10. 10. 2010, 15:59:08
David K.
David K.
Mně přijde, že to není možné takto zobecňovat. Cestování samo o sobě je neutrální a význam dostává až ve spojení s jedincem. Pokud pro Tebe funguje, není důvod s ním přestávat. Když pro mě nefunguje, není naopak důvodu, abych se mu věnoval. Jestli pro mě znovu začne fungovat, bude čas na změnu postoje, ale ne dřív.
15. 10. 2010, 09:07:28
jirka
jirka
Zajímavý pohled na svět. Ale co by člověk z toho života měl, kdyby nedělal to, co má rád? Ano je to únik, ať už si otevřu knihu nebo jdu do lesa nebo třeba cestuji...cestování jako takové ale přeci s nevyřešenými problémy nesouvisí (pokud cestovat nebudu, problémy se mi samy nevyřeší)...stejně tak by článek mohl být třeba na téma "Proč už nechodím do kina" nebo "Proč už nepiju alkohol"... Milka, pavel - souhlasím.
10. 10. 2010, 23:44:04
David K.
David K.
Nevidím rozpor v tom, co píšeš Ty a co já. Ba naopak mi přijde, že to vnímáme stejně. Díky za poznámku, že nevyřešené problémy nesouvisí s cestováním. I když to není řečeno přímo, jde o jednu z hlavních myšlenek celého textu, a článek je tak dlouhý mimo jiné i proto, že v něm tuto myšlenku popisuju na svém konkrétním případě.
11. 10. 2010, 17:16:47
Martin Mykiska
Martin Mykiska
Myslím, že cestování v mém případě nebylo nikdy útěkem před něčím, ale bylo naplňováním mé vnitřní touhy poznávat a také zažít nějaká ta dobrodružství, při kterých člověk nejlépe pozná především sám sebe a své hranice. Proto cestuji pořád. Jediné, co mne omezuje od více cest, jsou peníze a čas, což na druhou stranu paradoxně také přispívá k tomu, že cestuji pořád, jelikož díky tomu nejsem cestováním přesycený:-)
11. 10. 2010, 20:10:15
jeff
jeff
Naprostej souhlas s Martinem, dost jsem se naučil o sobě i o druhých a pořát mě něco překvapuje a udivuje at v pozitivním či negativním slova smyslu a to je dobře, přesycený může být pouze ten kdo cestování konzumuje, ale to nikdy nebyl a nebude můj případ.
13. 10. 2010, 18:33:31
Jirka
Jirka
Prosim te, co to jako je "konzumovat cestovani" a jak se pozna, ze ho nekdo konzumuje a jiny ne?
16. 10. 2010, 23:30:18
jeff
jeff
Naše společnost je společností spotřební a konzumní, tos nevěděl... to je kapitalismus, kterej děla z lidí ovce a cvičený opice, základní hodnoty jsou pasé důležitý je trh, nabídka, poptávka...cestování ala koupím si zážitek, abych mohl v práci vykládat kde všude jsem byl a jakej jsem borec, různe rádoby adventure cestovky atd.
29. 10. 2010, 11:55:35
MartinT.
MartinT.
"Konzumovani cestovani" se da definovat akorat negativne: je to zkratka vse ostatni, nez provozuje Jeff. Vsechny ostatni ovce si kupuji zazitky za vetsi ci mensi penize, pouze on kraci po spravne a opravdove stezce poznani. Tahle debata nema vyznam, pochopte, ze my opice podobneho osviceni nikdy nedosahneme, jenom zijeme v iluzi :-)
29. 10. 2010, 20:21:59
jeff
jeff
Jsem zastáncem určitého způsobu a pojetí cestování, akorád jsem vyjádřil svůj názor, ale nikomu to nenutím at si každej dělá co chce i ty ovečko Martine:-)
30. 10. 2010, 10:13:27
jeff
jeff
a co se termínu "konzum" týká, běžne se s ním operuje např v sociologii, takže to není žádná jeffovina:-)
30. 10. 2010, 10:53:25
Příležitostně cestující ovečka
Příležitostně cestující ovečka
A kde vidíš, Jeffe, tu hranici mezi konzumem a skutečně svobodného nekonzumu? Možná si my, hloupá stvoření, bééé, necháme poradit... ironie je pouze jemná, poraď, skutečně.
02. 11. 2010, 14:39:50
Ivan
Ivan
Je to otázka pro Jeffa, ale s dovolením se do toho vložím. Je docela zásadní rozdíl mezi člověkem, který cestuje za pár dollarů denně a mezi člověkem který a) si zajde do "dobrodružné cestovky" a ta mu na klíč připraví zážitek (já s tím nemám osobní zkušenost a neodsuzuju to) a nemusí se o nic starat b) má na den desítky dollarů, v ruce knihu, v té si vybere vhodné ubytovací zařízení, z tepla domova zarezervuje, zrovna tak jízdenky na vlak, z knihy si vybere vhodné stravovací zařízení. Zkrátka když vidím všechny ty (především mladé) "cestovatele" , kteří bez knihy nedají ani ránu, tak mi to teda KONZUM připomíná dost značně...
02. 11. 2010, 18:26:28
jeff
jeff
Hranice mezi nebem a peklem je tlouštka lidského vlasu(lao´c)...když už tady ze mě děláte duchovního mistra, který jedinej kráčí po správné cestě:-). Jinak at žije cestovatelskej hedonismus, protože "je to ve mě jako v koze"(Bohumil Hrabal) a už s tím věčným odůvodnováním vlastní neschopnosti a nedostatku vůle běžte do...
25. 12. 2010, 16:12:25
Vendy
Vendy
Tyhle pocity znám. Přibývají taky s věkem. Vždycky, když se vracím, mám radost že žiju v tak krásné zemi jako je naše. Patřím sem. Těším se co si zase uvařím. A když tady u nás někam jedu, už si vybírám cesty oklikou po malých silničkách a pořád u nás něco objevuji. Vyhlídku, les, strom, kapličku, cokoliv a pořád je na co koukat. A zase se budu těšit na nějakou cestu, protože vím, že se mám kam vrátit.
12. 10. 2010, 20:31:31
Lenka
Lenka
Souhlasím s Vendy-vracet se, je krásné. Kdo z nás cestovatelů se nikdy netěšil na návrat? Na to, až si bude moct žaludek "vyléčit" osvědčenými a u nás běžně dostupnými prostředky? Vidět se s kamarády a rodinou? Vyšlápnout si na svůj oblíbený kopec? Na mě osobně přicházejí cestovatelské "choutky" ve vlnách a přijde mi to přirozené, takže doufám, že nikdy nenapíšu, že "už necestuju", protože dřív nebo později ta vlna přijde...
12. 10. 2010, 22:31:41
Monika
Monika
Myslim, ze to chapu. Cestovani je krasna soucast zivota, ale pokud mu obetujeme vsechno jenom aby jsme vycestovali neni to dobre. Znam plno lidi, kteri cely rok, 11 mesicu setri jen na to, aby mohli stravit treba mesic v Indii. A pritom v CR je po celych tech 11 mesicu tolik prilezitosti jak mit hezky a kvalitni zivot, ale oni vidi a ziji pro ten jediny mesic v roce. Kdyz jsem vyjela poprve do Nemecka za praci byl to taky svym zpusobem utek od toho, co se me v CR nelibilo. Po roce v Nemecku jsem zila 3 roky ve Spanelsku, hltala jsem vsechno co bylo multikulturni. Seznamila jsem se s manzelem a odstehovali jsme se do Libanonu, pote pracovali rok v Emiratech v Dubaji a nyni zijeme v Nigerii v Africe. Cestovani se stalo moji soucasti, hodne me dalo, ale take hodne vzalo. Nic neni jenom pozitivni a jenom negativni. Navic jsem zjistila, ze za mesic straveny v urcite zemi, clovek nema sanci proniknout do osudu lidi, do jejich kultury, politiky, ekonomickeho a socialniho zivota. Je to jen mesic, ktery jsme tou zemi projizdeli a treba cestovatel, ktery jede 5 minut po nas to vidi uplne jinak. Takze cestovani nam sice otevre pohled na svet, nauci nas respektovat ostatni kultury a lidi, ale my musime chtit. Bohuzel je porad spousta lidi, kteri cestuji jen aby ukazali svym znamym, kde byli a tak se to pro ne stava jen dalsim zapichem v mape. Myslim si Davide, ze jsi tim cestovanim dospel do faze, kdy jsi pochopil, ze zivot je vsude, ale uplne vsude stejny a tim padem kvalitni zivot se da vest i v CR. A ze by jsme si meli plnohodnotne uzit kazdodenniho zivota a cestovani brat jen jako zpestreni, jako kdyz si prectes krasnou zajimavou knihu, protoze my se nemuzeme najit venku, ale jen sami v sobe. Ale jeste bych dodala, ze k temhle pocitum dospejes az kdyz toho hodne poznas a pochopis, bez cestovani bys tenhle pocit nemel. Je to jako prestat zit pro budoucnost a prestat zit z minulosti a zacit zit ted, tam kde jsem a s tim s kym jsem a radovat se z kazdickeho dne ;)
16. 10. 2010, 21:03:05
David K.
David K.
Hezky řečeno :). K Tvému postřehu, že bez cestování bych popisované pocity neměl: cestování k nim určitě přispělo, ale o dost míň, než jsem si ještě před časem myslel. Jako jeho hlavní vklad vidím, že mě probudilo z českého, potažmo Západního, zahleděni sama do sebe. Díky tomu jsem teď schopen akceptovat - a především využívat - věci a metody, které jsou v Západní civilizaci buď vysmívané, nebo přímo tabu.
29. 10. 2010, 08:15:55
Radek
Radek
Zdravím! Hloubal jsem nad svým vlastním přístupem k cestování..... Občas mě napadne, že cestujeme, protože život v moderní západní civilizaci je zoufale jednoduchej a nudnej. A že jako potřebujeme trošku dobrodružství... Ale já to tak nemám. Neutíkám před všedností u nás doma, neberu cestování jako koření jinak nudnýho života. Cestování je prostě jedna z mých zálib stejně jako hudba nebo fotografování. A dokonale mi naplňuje mojí touhu poznávat a ochutnávat co největší kus světa. Toť v podstatě vše.
17. 10. 2010, 23:59:39
Hrozný článek! Davidovy úvahy už jsem četl několikrát a jsou si dost podobné - autor vždy použije mnoha slov, ale výsledný názor nikde. Tahle rádobyúvaha tedy končí v podstatě konstatováním, že stejně budeš cestovat dál (třeba i pracovně)? Nechápu, nerozumím, nesouhlasím. Já samozřejmě budu cestovat dál. Pokud někdo ovšem dojde třeba k názoru, že cestovat už nebude,protože se "vybouřil" a teď třeba upřednostňuje rodinu, tak takový názor beru, ale z tohohle článku nic rozumného nevyplývá. Chápu ovšem taktiku Hedvábné stezky - vždycky se snaží nadhodit nějaké provokativní téma, aby se rozvířila diskuse. A vždycky na to nějaký trouba (jako třebajá :-) ) skočí...
29. 10. 2010, 01:33:54
David K.
David K.
Nevím, jestli je můj článěk provokativní, ale pokud tak působí, tak jsme spokojený - přijde mi totiž, že weby jako HS by měly sloužit právě k provokování myšlenek. Otevřenost čtenářů-poutníků pak spočívá v tom, že se v takovém okamžiku zastaví a nechají na sebe myšlenku, která je oslovila (ať pozitivně či negativně) působit. Jinak mi připadá, jako bych Ti sáhnul na modlu, kterou pro Tebe cestování evidentně je (soudě podle této Tvé reakce, i následného založení volné diskuse Proč cestuji), což byl jeden ze záměrů článku.
29. 10. 2010, 10:56:49
Ahoj Davide, ono nejde ani tak o sahání na modlu, spíš se mi zdá Tvůj článek nepřesvědčivý a především jeho obsah vůbec nekoresponduje s jeho nadpisem. Jinak provokativní články samozřejmě na HS patří, takže díky za ně, i když s Tebou málokdy souhlasím. Upřímně řečeno, HS sleduju hlavně kvůli diskusím, na články (a že jsou zajímavé!) mi už nezbývá čas. Serverů se zajímavými články je ostatně spousty, ale nejlepší na HS je právě to, že sem chodí tolik lidí do diskuse, to je super.
29. 10. 2010, 11:24:42
David K.
David K.
Ahoj Petře, napiš konkrétně co je v článku nepřesvědčivé a proč podle Tebe jeho obsah nekoresponduje s nadpisem, z takto obecně řečeného si ani já (a nejspíš ani čtenáři) nic nevezmeme. A samo rád zjistím jak to celé působí na druhé.
29. 10. 2010, 11:54:55
MartinT.
MartinT.
Mně se článek Davida líbil. Už proto, že některé pocity mívám podobné... možná, že je to věkem či - trochu negativně řečeno - "fotrovatěním". Samozřejmě musím s Davidem vydiskutovat ještě určité podrobnosti, jako například s tím "odevzdáním se tomu, co život přináší", to jsme debatovali asi před rokem a mělo by se na to asi navázat :) Debata možná souvisí i s tím, jaké máme povinnosti či zodpovědnost k druhým a zda žijeme sami pro sebe, od druhých nic moc nepotřebujeme a sami moc nenabízíme nebo si uvědomíme, že nekonečná volnost má své hranice. Cestování je fajn, třeba i každoroční daleké toulky po jiných kulturách a hodiny zeměpisu to určitě velmi obohatí. Nějakou hodnotu (ať vyloženě kladnou či vyloženě zápornou) cestování nemá, to se dá změřit pouze v konkrétním kontextu a u konkrétní osoby. K dobrodružství poznání a seberealizaci jde ale přijít i jinými způsoby. Svádí mne to trochu se rozepsat, ale "až jindy". Chci jen podotknout, že diskuse má opravdu občas celkem význam, i když se někdy trošku opakuje nebo naopak nehýbe z místa. Prohlašoval jsem to od samotného vzniku tohoto webu. Ještě dlužím Petře Gr. setkání a debatu o možnostech zdokonalení této diskuse (po stránce přehlednosti, možnost přihlášení, vyhledávání příspěvků dle diskutujícího atd.). Zkusím to někdy napravit.
29. 10. 2010, 20:40:50
Wroclav
Wroclav
Článek se mě taky líbil, hlavně s obsahem musím souhlasit, forma je poněkud „vážná“ jak už tu kdosi psal. Je to snadné. Dokud je člověk bezdětný, tak si může cestovat kam chce a jak chce. V momentě, kdy má děti, tak to prostě nejde. Kdybych znal normální (z mého pohledu) děti nějakých kočujících nomádů, možná bych uvažoval jinak, ale neznám a chci, aby mé děti měli stejnou možnost vybrat si, co budou dělat, jako jsem měl já. Věční cestovatelé mě trochu připomínají ty věčné „party guys“ - hedonizmus forever, což je IMO cesta do pekel. Cestováním jsem vždy získával spíš praktické zkušenosti, než že bych si nějak zásadně upravil svůj světonázor a stal se ze mě lepší člověk. Na druhou stranu i to praktické osahání si věcí je, řekl bych, důležité (myslím různé věci - od naučení se rozdělat oheň z mokrého dřeva až po to, co dělat, když člověk přijde o všechny peníze). V tom si myslím, že pro mě cestování hodnotu mělo. O tom, že se k seberalizaci a poznání dá dobrat i jinak netřeba diskutovat. PS. taky už pár let necestuju :)
06. 12. 2010, 22:50:37
Pavel
Pavel
Pokud tě už něco nebaví nebo to již dělat nemůžeš či nechceš tak to nedělej a dělej raději něco jiného smysluplného.
25. 12. 2010, 13:33:51
Martin P.
Martin P.
Je to výborný článek, Davide a výborná diskuze, všichni. Nemůžu říct ani že souhlasím, ani že nesouhlasím. Je to Tvůj vnitřní pohled a v podstatě Tvoje zpověď. Někomu z nás může být takový názor bližší, nekomu vzdálenější, ale nedá se říct, že je "správný" nebo "špatný". Už cca před 10ti lety jsem hltal Tvoji Cestu kolem světa 98-99 a snil jsem o podobné. Nějaké daleké cesty se mi poté splnily a cestování bylo pro mě hlavním koníčkem, ale v poslední době zažívám tak trochu podobné pocity jako popisuješ v článku. Život se změnil, přišla rodina, dítě a cestování ustoupilo trochu do pozadí. Tak nějak samo od sebe. Nejen fyzicky, ale i "psychicky", už teď nehltám každý cestopis a přiznám se, že ani na HS už nechodím moc často. Nejsem z toho smutný ani neštastný. Užívám si dál drobné cesty a výlety, které mám taky rád. Pořád si plně stojím za tím, co jsem napsal před pár lety ve svém profilu tady na HS: "Někdy se mi zdá, že se za „velké“ cestování považují jen cesty tisíce kilometrů daleko, pokud možno do neprobádaných končin. Ale za svoje největší cestovatelské vítězství považuji to, že si podobně dokážu užít i víkendový čundr v pohodové české krajině a nebo toulání po slovenských horách, kde se zvlášť v zimě může člověk cítit taky jako tisíce kilometrů daleko." Lépe to nedokážu říct ani dneska. Myslím, že cestování do dalekých končin pro mě nebyl únik i když drogou asi ano. Určitě mě o hodně obohatilo, ale taky přiznávám, že někdy to bylo prostě jen příjemné trávení volného času. Ale proč ne? Pár věcí jsem si z cest určitě přinesl i do běžného života. Třeba zrovna k výchově dítěte. Když člověk vidí, v jakých podmínkách žijí děti jinde, co jim stačí k životu a jak jsou přitom spokojené, šťastné a prakticky je neslyšíte brečet nebo vztekat se, už jen to stojí za zamyšlení. A kdyby nic jiného, není už tohle dobrý důvod cestovat? Těším se, až mě zase chytne "velké cestování", ale zatím si užívám i to "malé" a vůbec se za něj nestydím. A pokud mě už nechytne, budu se radovat z jiných věcí. Zdravím všechny Cestovatele i cestovatele!
31. 12. 2010, 15:07:52
Milan
Milan
Myslím si,že když má člověk děti,tak to není žádný důvod,i když to často kolem sebe slyším,přestat s cestováním.Cestoval jsem bez dětí dříve,tak teď cestuji(už téměř 14 let)s nimi.Neodložili jsme je s manželkou k babičkám,jak to dělá hodně těch co cestují a mají děti.Dali jsme jim pokaždé možnost volby a oni si vždy vybrali,že chtějí jet s námi. Tak jezdíme (a nejen po Evropě)všichni a moc nás to baví a obohacuje zároveň.Je to zkrátka nedílná součást našeho života.Čas prověří vše.A já po těch 20 letech mám cestování stále rád,jako dřív.A na tom se asi už nic nezmění.Slibuji,že jestli ano tak o tom napíšu do Hedvábné stezky článek,stejně jako David. Přeji Vám všem,kteří cestujete,i Vám,kteří jste s tím přestali vše nejlepší do roku 2011.
31. 12. 2010, 22:10:23
Antonín Zlámal
Antonín Zlámal
Útěk před každodenností má různé podoby. Večerní kurzy latiny, víkendové výlety po muzeích, hospody s kamarády, létání na ultralightu, kokain, nevázaný sex. Ale proč zrovna cestování? Pro mne je to poznávání rozmanitosti a bohatství kultur, lidí, způsobu života (nikoli sebe sama, to lze jistě i bez cestování). Cestování mě ale ovlivňuje a mění. Můžu být stejným člověkem pokud celý život budu cestovat (a) po ČR nebo (a) po celém světě? Možná ani lepším, ani horším, ale prostě jiným. S něčím jsem se narodil, ale podstatně člověka také formuje, co v životě zažije. Čím rozmanitější a bohatší zkušenosti má, tím bohatším se může stát. A zde vidím nejednoznačnost článku. Přestat cestovat, protože už nemusím utíkat? Nebo protože utíkám jiným způsobem? A proč? Jsem starší? Pohodlnější? Cítím se dostatečně bohatým? S dítětem se utíká bezpečněji v ČR než Etiopii? Věřím, že fundamentální důvod pro cestování zůstává - a není to útěk. Jenom se mění životní priority a ubývá energie...
01. 01. 2011, 21:45:43
David K.
David K.
Začít cestovat z jiného důvodu než je útěk.
02. 01. 2011, 20:23:13
Bob
Bob
Např. ?
02. 01. 2011, 21:18:05
David K.
David K.
Pro mě samotného je i tohle teď dostatečné, ostatní se vyvine časem.
03. 01. 2011, 07:45:03
Ahoj Davide. Dobrej článek a zajímavá diskuse. Text sice není IMHO o cestování či necestování a souhlasím s Petrem Daubnerem, že jeho obsah vůbec nekoresponduje s jeho nadpisem. Spíš je to to taková malá osobní psychoanalýza, ... zjednodušeně řečeno výpověď o osobní frustraci a katarzi provedené prostřednictvím cestování, ale dotýká se toho, na co hledáme všichni občas odpověď a to je to puzení, to nutkání, které nás nutí obout si boty, sbalit bágl a vyrazit někam do nepohodlí. Pro mě je na diskusi asi nejzajímavější pohled na cestování těch mladších, kteří mají důležité mezníky života - založení rodiny, například :-)) před sebou a těch starších, kteří jsou omezováni už jenom fyzickými možnostmi svých zchátralých tělesných schránek, přičemž z logiky vyplývá, že limitovány ve vztahu k cestování jsou obě skupiny. Každá ovšem něčím jiným :-) Už dávno jsem přišel na to, že člověk nepotřebuje k životu moc věcí. Naplnit základní životní potřeby, vydělat trochu peněz, protože bez nich to nejde a občas si udělat radost. Proto máme koníčky a záliby, kolo, lyže, pádlo, brusle, ... hudbu, divadlo, ... a cestování. A cestování je pro mě radost. Na kole nebo s báglem po Šumavě i 5000 km od ní. Dneska ráno jsem se vrátil po měsíci toulání z Etiopie. Krásná země, hory, prales, zvěř, pouště i buš, dokonce i "česká krajina", zajímavý lidi, ... ale i na to se názory v diskusích různí, někteří vidí chudé černoušky jinak. A pokud hledám odpověď na to nutkání cestovat někam do neznáma, tak doufám, že to není proto, abych hledal sám sebe a tak podobně a je to jenom obyčejná zvědavost, touha po poznání jiných kultur, rozmanitosti a jiného způsobu života, něčeho neznámého, nového a taky určitá výzva. Proto mám mnohem větší puzení jet do Afriky než do Německa, přestože i tam je krásně. Všechno nejlepší do roku 2011. Všem bez rozdílu, cestovatelům i těm co dočasně vysadili.
04. 01. 2011, 00:25:53
já to mám tak, že mohu zmizet na 3÷4 roku uplně daleko, nezapomenu na neuvěřitelně slastný pocit, když, jedouce v noci na kole jednou výpadovkou, jsem nad sebou četl nápis PAKURANGA SHOPING CENTER 2km a šipka kamsi, ta banální cedule mi dokazovala že jsem DALEKO .Později jsem obrečel návrat z přírodní oblasti, před cestou na letiště .Zdálo se mi , že nesnesu místo s více tisíci obyvateli. Teď cestuju na Kokořín .Nedávno jsem zaznamenal exotický pocit při překročení hranice DDR :o) cestou pěšky z Nového Boru na Ojivín, poté návrat a pochod po hranici na LUŽ. Prostěji vyjádřeno - miluji pocit když mohu sedět doma, cestovat po domově.. a občas odpálit daleko...asi tak jednou za 7 let se mé cesty na Kokořín stávají delší, třeba do Itálie a potom..TAM Daleko, kde si po pár měsících uvědomuji jak krásná je tato malá země, kde von Humboldt prohlásil výhled z Milešovky za jeden z nejkrásněších na světě. tagžee.. cestovat můžeme za humna i za oceán, nebo i sezením na zadku. bych teda řek
08. 02. 2011, 20:17:11

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Nekráčajte po vychodených cestách, vydajte sa vlastným smerom a mami zanechávajte cestu.