Horké léto na ghanské základce

Abych nemluvil jen za sebe - na projekt jsme jeli s kamarádem, se kterým jsme se na většině postřehů shodli. Snad tedy jeho ani vás neurazím, když budu psát místy v první osobě.

Skutečný zážitek, který na člověka v Ghaně čeká, je těžko sdělitelný a nenahraditelný; prakticky jej nelze srovnávat se zážitky z evropských workcampů. Proto se omezím jen na to, co popsat a sdělit jde.

O povaze Ghaňanů se Viktor docela podrobně rozepsal již ve svém článku, avšak to mi nebrání přidat k dobru malou historku, která dokumentuje, že ryzí charakter místních obyvatel se projevuje nejen milými úsměvy a nezištnou ochotou pomoci, nýbrž i jejich výjimečnou poctivostí.

Na černém trhu

Jednou o víkendu jsem jel do Kumasi, druhého největšího města Ghany o populaci cca 1,5 milionu obyvatel, rozměnit peníze. Šel jsem na černý trh, protože zdejší obchodníci nabízejí výhodnější kurzy než „kamenné domy", a navíc jsem s nimi měl dobrou předchozí zkušenost. Chlapík se ale tentokrát podíval na mých 60 Euro a prohlásil, že u sebe právě nemá dostatečný obnos ghanských cedi (zdejší měna, čti sídý), a tak si pro ně musí skočit. Odběhl i s mými penězi, než jsem mu v tom stihl zabránit.

Minuty ubíhaly hrozně pomalu a i přes neustálé uklidňování staříka, který ve směnárně také pracoval, byla ve mně malá duše. Kdyby se chlapík nevrátil, mohl bych býval leda nadávat sám sobě. Naštěstí se ale po osmi dlouhých minutách objevil i s odpovídající částkou v cedi. Moje vděčnost v tu chvíli byla bezmezná. Co mě však také velmi překvapilo, byla reakce ghanských kamarádů, když jsem jim tuto příhodu vyprávěl. Nikdo se moc nedivil, že se ten chlapík vrátil! To dokazuje, že vzájemná důvěra v ghanské společnosti je na neuvěřitelně vysoké úrovni. Uznejte, že v Česku by obdobný scénář s největší pravděpodobností happy-endem neskončil...

Naše škola, Ghana

Ve ghanské škole

V souvislosti s naším pobytem se nelze nezmínit o vyučování. Jaké jsou ghanské děti? A v jakých podmínkách se učí? Odpovědi na obě otázky si můžete odvodit z fotografie. Energie, hravost a radost ze života dětem v žádném případě nechybí. Občas je ovšem kvůli tomu obtížné je zkrotit. Všichni učitelé proto mají po ruce rákosku a v případě nutnosti ji používají. My jsme se bez ní ty dva měsíce obešli, i když přiznávám, že párkrát jsem dětem musel pohrozit. Jinak jsou ale děti velmi milé a je těžké si mnoho z nich neoblíbit pro jejich bezstarostnost a bezelstnost.

Jakkoli se vám možná budova školy zdá spíš jako bouda než jako skutečná škola, vězte, že vzhled školy byl to poslední, co by nám vadilo. Za den jsme si zvykli. Horší byl hluk z ostatních tříd, který narušoval výuku, a nedostatek školních potřeb. Zkuste všechny děti přimět, aby si opsaly věci z tabule, když pět z nich nemá čím psát... (Kvůli nedostatku ořezávátek navíc obvykle místo nich používají žiletky. Jsou šikovné, a tak jsem jim v tom nebránil, pokud se věnovaly ořezávání a nestrkaly si žiletky do pusy...) Až na konci pobytu nás napadlo koupit jednoduše všem dětem psací potřeby - abychom nikoho nezvýhodňovali. Proč si je děti nekoupily samy? Některé rodiny jsou velmi chudé, a ačkoli nikdo nehladoví, výdaje na školní potřeby se už zkrátka často do rozpočtu nevejdou.

Jistě by bylo zajímavé porovnat ghanské děti s českými i mimo školu. Kromě toho, že žijí v daleko střídmějších poměrech, se liší i jejich životní styl. Všechny vstávají v 5 hodin ráno, aby nanosily vodu či zametly dvorek, a až poté se vydají do školy. Nemají téměř žádné hračky, a když, tak podomácku vyrobené. Stejnou radost jako českému dítěti mobilem uděláte malému Ghaňánkovi obyčejnou PET lahví. Jinak totiž všechny pijí vodu z mikroténového sáčku. Navzdory těmto propastným rozdílům v životní úrovni se však nedá říci, že by byly ghanské děti s čímkoli nespokojené. Dokonce i když jsem jim ukazoval fotografie z Česka, nezahlédl jsem na jejich tvářích ani stín závisti. Jak sympatické...

Kdo je spokojenější?

To hlavní, co jsem si z Ghany odnesl, se nedá měřit v penězích. Ačkoli jsem se o tom zatím nezmínil, Ghana není nijak fotogenická země. Díky tomu jsem si uvědomil, jak hezká je naše vlast. A také jak bohatá. Dá se srovnávat s libovolným západním státem. Ghana s Českem se srovnávat nedá. Za důležitější však považuji to, že ačkoli jsou Ghaňané na tom ve všech materiálních ohledech hůře než my, přišli mi spokojenější než Evropané. Zdá se, že si zde lidé dovedou koupit štěstí i bez peněz...

Jan Jelínek je dlouholetý dobrovolník INEX-SDA. Studuje třetím rokem IES FSV UK. Ve volném čase jezdí na bruslích, hraje tenis nebo poslouchá Muse.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond - i vy můžete přihlásit svůj projekt.