Cílem Tomáše Hruše a Dalibora Beneše bylo přejít vysoká sedla horské skupiny Tunkinské Golce v ruské oblasti Východních Sajan. Trasa vedla z velké části po zamrzlých řekách, jejichž vodopády jsou v zimním období proměněny v obří ledové masy zvané ledopády.
Oblast Tunkinských Golců leží několik desítek kilometrů východně od jihozápadního cípu jezera Bajkal. Je relativně snadno dostupná z Irkutska. V létě bývá cílem turistických výprav, v zimě je však zcela opuštěná. Charakter terénu připomíná Vysoké Tatry, nadmořská výška tu ale výrazně přesahuje tři tisíce metrů.
Nečekané teplo
Expedici však nemile překvapilo počasí. Tunkinské Golce se nacházejí prakticky uprostřed asijského kontinentu, velmi daleko od všech oceánů, a proto zde v zimě panují mrazy až -40 stupňů. Zcela proti očekávání však celé Rusko v termínu konání expedice zasáhla teplá vlna. Zvlášť ve druhém týdnu se velmi oteplilo a nejvyšší teploty dosahovaly až pouhých mínus pěti stupňů. Ledopády v Sajanech, za nimiž měli expedičníci namířeno, však zůstaly neporušeny.
Teplo nicméně zkomplikovalo postup po zamrzlých řekách. Ty jsou totiž v běžné zimě promrzlé až na dno a voda vyvěrající z úbočí namrzá na led shora. Pokud je ale teplo, zamrzání se zpomalí a místy se na ledě tvoří celá jezera pokrytá jen tenkou ledovou kůrkou. Můžete se snadno probořit - ne sice na dno řeky, ale jen na další ledovou vrstvu. Utopení tedy nehrozí, ale namočení bot ano. A mokré boty znamenají vážné riziko omrznutí prstů.
Postup výpravy byl proto pomalejší, než se původně předpokládalo. Přesto se expedice dostala do nitra hor, přešla vysoké sedlo Šumak a po slanění pětatřicetimetrového ledopádu se dostala do kaňonu, kudy zatím mnoho lidí jistě neprošlo. V zimě se v této oblasti dosud nepohybovala žádná česká skupina.
Více informací o expedici včetně map trasy najdete ZDE.
Expedice získala podporu ve 2. kole soutěže Expedičního fondu.