Pokud jste hodně zkušený cestovatel, hledáte něco drsnějšího nebo prostě jen máte rádi místa bez turistů, máme tady pro vás pár námětů, jak přejet Asii pokud možno cestami neprošlapanými.
Turecko. V Istanbulu a Ankaře asi moc neprošlapaných cest není, ale východ Turecka nabízí nesčetná možná dobrodružství. Místo k přechodu Bazargan jeďte z Doğubayazitu do Vanu a odtud tureckým Kurdistánem k přechodu Esendere/Sero. Tato oblast, oblíbená mezi pašeráky, nabízí mnoho „neobjevených“ historických i přírodních zajímavostí.
Írán. Do Teheránu nemusíte po obvyklé trase přes Tabríz, ale třeba jižněji přes malá kurdská městečka Mahabad, Shahin Dezh a Tekab, fascinující Šalamounův trůn (kde je dost možností trekkovat v okolí jen s ovcemi, kozami a jejich negramotnými pasáčky) a Zanjan s unikátním bazaarem. Provincie Razavi Khorasan, mezi Mashhadem/Neishaburem a afghánskou hranicí je plná zapomenutých historických míst, karavanserajů, skvostných mešit, které můžete objevovat týdny (i v této knize jsou popsány jen některé a ve většině jiných průvodců není vůbec nic).
Afghánistán. Cesta z Heratu do Bamiyanu středem přes hory a provincii Ghor vede zaručeně neprošlapanými stezkami. V průměru tudy projede do pěti cizinců ročně a místní cestují vždy jen do nejbližší vesnice.
Pákistán. Peshawar sám stále působí dost drsně a tzv. kmenová území podél celé hranice s Afghánistánem jsou jedním s nejdobrodružnějších míst, kam se v Asii můžete vydat. Na Karakoramské dálnici je také dost možností pro dobrodruhy - mezi Beshamem a Chilasem snad nikdo nezastavuje více než na čaj a nutný nouzový nocleh.
Čína. Jižní trasa z Kashgaru (Kašgar) přes Hotan do Dunhuangu je mnohem méně používaná, než severní varianta přes Turpan. Ale i na té stačí zastavit v Aksu či Kuche (Kuče), abyste se dostali mimo hlavní turistický proud. Dále na východ nabízí okolí Xiahe nekonečně množství krásných treků, klášterů a tibetských a muslimských vesnic.
