Pár týdnů do odjezdu do Amsterdamu a my stále neměli ubytování. Začala jsem být nervózní. Tom slíbil, že to zařídí, a já sama neměla žádné zkušenosti se sháněním přespání v cizí zemi. Vypadalo to bezvýchodně. Až po nějaké době svitla naděje - Tom objevil Hospitality Club. A tak jsme už jen čekali na odpověď, zdali bude někdo chtít u sebe nechat přespat dva chudé studenty....
Hospitality klub je internetová komunita lidí, kteří se rádi setkávají s lidmi z jiných zemí a kontinentů, jsou ochotní jim pomoct a rádi cestují. Klub založil Veit Kuehle z Německa. V současnosti má necelých 300 tisíc členů z 207 zemí světa.
Jak to funguje?
Po registraci na www.hospitalityclub.org si můžete vyplnit svůj profil. Podle svých možností můžete nabídnout ubytování zajímavým týpkům z celého světa u vás na gauči v obýváku, v altánku na zahradě, na zemi pod stolem na koleji... Anebo když nemáte možnost někoho ubytovat, můžete cestovatelům nabídnout pomoc s orientací ve městě, ať už praktickými radami či společnou procházkou, při které jim ukážete nejzajímavější místa.
Na druhou stranu, až budete příště v Bangkoku, nebudete muset přespávat pod mostem – učitel matematiky Chee vám rád poskytne střechu nad hlavou. Nevíte, kde se dobře a levně najíst v Madridu? Stačí napsat studentce Alejandře, která s vámi ráda skočí do své oblíbené restaurace a cestou vám ukáže madridské pamětihodnosti.
Uff, oddychla jsem si, když se nám ozval učitel matiky Hans. Amsterdam je krásné město, na romantický výlet jsem se těšila, ale měla jsem strach, jak to celé bude probíhat. Kde budeme spát? Jaký Hans asi je? Bude stačit má znalost angličtiny na večerní konverzaci u šálku čaje? Hlavou mi probíhalo spoustu myšlenek... hlavně ty, které se týkaly našeho zdraví a bezpečí. Holandsko je sice moderní vyspělý stát, ale obrat o věci nebo rovnou zabít nás mohou asi kdekoliv.
Je to bezpečné?
Určite vás napadlo, zda je bezpečné přespávat v bytě neznámého člověka. Bezpečnost je v Hospitality klubu vyřešená pomocí komentářů, které může psát každý registrovaný uživatel. Až si budete vybírat, koho poprosit o střechu nad hlavou, stačí se podívat do komentářů a lehce zjistíte, že se nejedná o maskovaného zloděje, nýbrž o člověka, který chce nezištně pomoct.
A takový byl i Hans. Dojem jsme na něj sice asi neudělali, neboť angličtina není mou silnou stránkou, a tak mi přišlo lepší mlčet než plácat věty z pár slovíček, které jsem se za ta léta naučila. A s tím asi ani Tom nepočítal.
Hans byl milý, po ránu roztomilý chlapík, kterého zájímalo snad všechno, co průměrného cestovatele zajímá. Bydlel v stometrovém moderním bytě sám, veškeré vybavení nakoupil evidentně v Ikee (od lžiček po prostěradla). Výjimku tvořil jen alkohol na policích, který dostal dárkem od nadšených turistů. Vedle české medoviny si po naší třídenní návštěvě mohl postavit i becherovku.
Před cestou do centra nám řekl všechno možné o místních památkách a místech, které by bylo fajn vidět, půjčil nám mapu, mobil s kreditem a klíče. To mě dost zarazilo. Tak kdo se tu má vlastně bát? Mladý učitel byl důkazem toho, že nikdo o nic.
No, neříkám, že jsem se při naší další cestě do zahraničí znovu nebála, ale i přesto to byla fajn zkušenost, bez které bych se ciziny tak často nepodívala.
Článek byl publikovaný v časopise Roverský Kmen.
Máte nějaké zkušenosti s Hospitality Clubem? Bydleli jste u někoho, anebo sami měli hosty? Podělte se o své zkušenosti v diskusi!
